Jizerskými horami z Tanvaldu kolem Desné
Jizerskými horami z Tanvaldu kolem Desné
Po delší odmlce (ne že bych mezitím lenošil) vracím se k hezkému výšlapu z první poloviny května. Beru zavděk pozvání kolegy Karla, který naplánoval trasu z Tanvaldu kolem Černé Desné k Bukovci a Protržené přehradě a kolem Albrechtic zpátky do Tanvaldu. Vypadá to asi na osmadvacet kopcovitou krajinou Jizerských hor.
Tam přijíždíme po deváté hodině a přesto že je prvního zmrzlého, vypadá to že počasí nám bude přát. I když bychom měli možnost popojet ještě vláčkem, vydáváme se od nádraží vzhůru k severu po červené turistické Krkonošskou ulicí k Desné, nedaleko soutoku Černé a Bílé Desné. Pak ještě kolem Riedlovy vily, kde se zrovna koná sochařské sympozium Dřevosochání. Motorové pily vrčí na zahradě vily ostošest a o diváky není nouze. Za sklárnou konečně po dvou a půl kilometrech odbočujeme ze silnice doleva a stoupáme kamenitou pěšinou přimykající se k Černé Desné.
Pro mne je to premiéra a už tady je mi jasné že dnešní výprava bude stát za to ranní vstávání. Řeka, či spíše říčka, pramení někde pod Smědavou, protéká vodní nádrží Souš, a odtud do Tanvaldu, kde se vlévá do Kamenice, padá o dobrých čtyři sta metrů (které my musíme vyšlapat). Prodírá se hluboce zaříznutým korytem, plným obrovských omletých balvanů a někde zataraseným padlými kmeny. Břehy střídavě porostlé stromy a křovinami občas otevírají možnost sestoupit na kameny dolů do koryta a fotit. To samozřejmě nevynecháme.
Pokračujeme vzhůru kolem Fuchsova kříže a dál se otevírají nádherné pohledy na vodopády, sestupujeme co chvíli do koryta a fotíme. Snad pár fotek napoví víc než sáhodlouhé popisy. Po chvíli se odpojujeme od řeky a na rozcestí Pod Souší jdeme pár set metrů k vodní nádrži Souš. Po krátkém zastavení se vracíme k rozcestí a dál stoupáme po modré turistické k rozcestí Sedlo Pod Zámky.
Cesta k sedlu se brzy mění v lesní pěšinu plnou kořenů, kluzkého kamení a blátivých louží. K sedlu přicházíme po půldruhém kilometru a trochu ucabrtáni bereme zavděk lavičkou, pijeme a svačíme. Naše cesta tu křižuje cyklo 3018 a začíná tu žlutá do Kořenova.
Stoupáme dál po modré s nadějí že tady se cesta určitě zlepší. Opak je pravdou. Kluzké kořeny a kameny, louže, bláto. Navíc se nám do cesty staví mokřady a tady nám i ty kameny schází. Občas i zbytky letošního sněhu. Po dvou kilometrech rádi přicházíme na silnici a rozcestí Pod Bukovcem se stejnojmennou chatou a parkovištěm. Pokračujeme dál po modré Hřebenovkou, napravo od nás trčí víc než tisícimetrový vrch Bukovec.
Silnice nás vede kolem široce roztroušených chalup, přes právě rozkvetlou Upolínovou louku a osadu Jizerka s penziony Panský dům a Pyramida. Za nimi křižujeme žlutou a obracíme s ní k západu směrem k Jezdecké cestě a Souši. Tady už máme za hotovou věc že stoupání definitivně končí. Nekončí. Další stoupání lesem, tentokrát už lepší cestou,přes rozcestí U Bunkru a přes Vlašský hřbet s občasnými hezkými výhledy až na rozcestí Souš - za přehradou. Odtud necelé dva kilometry k dalšímu dnešnímu zastavení, Protržené přehradě na Bílé Desné.
Tady na rozcestí se zrovna dokončuje stavba nové údajně turistické chaty, zajímalo by mne jestli opravdu bude sloužit turistům. Procházíme celý areál a fotíme, čteme infotabule o historii přehrady a tragické události roku 1916. Dál ještě kilometr perné lesní cesty přes louže a kořeny úzkou pěšinou klikatící se k silnici a rozcestí Mariánskohorské Boudy.
Od rozcestí se obracíme doleva k jihu se zelenou na poslední fázi cesty, zpátky k Tanvaldu. Ještě přes nevysoký kopec Bučina a pak už nás čekají samá pozitva, pozvolné klesání pohodlnou cestou, hezké výhledy na okolní kopce, krajinu plnou zeleně a zlatých květů pampelišek.
Za rozcestím Mariánská hora už procházíme Albrechticemi, osadou rozloženou pod okolními kopci a podél silnic z Desné a Josefova Dolu. Zelená obchází Světlý vrch a za rozcestím Albrechtice - sedlo osadou Žďár. To je poslední ves s výhledy na okolní chalupy a louky a pak už silnice do Tanvaldu, most přes Černou Desnou a jsme na nádraží.
Na zpáteční cestu času dost, v nádražní hospodě dávám vysoce zaslouženou svijanskou jedenáctku,
kolegovi Karlovi dávám do žákovské knížky jedničku s hvězdičkou za dobře vybranou trasu, další svatému Petrovi za krásné počasí a nakonec se svěřujeme do péče Českých drah v naději že nás během příštích dvou hodin bez úhony dopraví domů. Stalo se.
Toť pro dnešek vše. Zdrávi došli, zase někdy. Seventy odkaz na mapu trasy
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Jizerskými horami z Tanvaldu kolem Desné
