Jižní Čechy - 14. den - okruh cca 12 km: Nové Sedlo–Bílý mlýn–Velký okruh píseckými lesy (minirozhledna Žejdlíček-Velký Mehelník-bývalé žulové lomy)–dvě srdce-Nový rybník–bývalý živcový lom-minirozhledna–lom U obrázku–cvičiště norování-chata Živec

V noci se vyjasnilo, k ránu teplota klesla v autě pod 9 stupňů. Spalo se nádherně.

Vstáváme v půl 9 a jako minule přejíždíme z parkoviště u pivovaru Čejetice, kde jsme včera strávili příjemný večer, na snídani k lesu. Tady máme víc soukromí. Na sluníčku je nádherně, i když to chladně fouká.

Projíždíme Pískem. Chtěli jsme do infocentra, jenže je v pěší zóně. Tak jsme se tam zamotali, že Ota nakonec pěší zónou projíždí. Rychle mizíme a zastavujeme až u pekařství, abychom doplnili zásoby.

Stejně jako včera i dnes si chceme užít trochu turistiky. Jedeme do Nového Sedla – východního předměstí Písku. Parkujeme na sympatickém parkovišti, kde by se nechalo i přespat.

Kousek se vracíme k Bílému mlýnu – je to historická budova, ale o jeho historii jsem se nikde nedočetla. Vím tedy jen to, že je to bývalá hájovna. Patří společnosti Lesy města Písku, která zde nabízí ubytování a pronajímá stylově zařízený společenský sál. Pokoje jsou se sociálním zařízením, kuchyňka je společná, stejně jako televize ve společenské místnosti.

Od r. 2013 je na přístupové cestě výklenková kaplička se sv. Hubertem, patronem myslivců, střelců, jezdců a lovců.

Z rozcestí Nové Sedlo – rozc. se vydáváme vlevo na Velký okruh píseckými lesy, který je na mapě značen zeleně čárkovaně. Po necelých 2 km přicházíme k dřevěné minirozhledně Žejdlíček. Stojí jen kousek pod stejnojmenným vrcholem (584 m) a je mírně ukrytá mezi stromy. Kdybych nesledovala mapu, možná bychom ji minuli. Ota určitě. Na toho jsem volala, aby se vrátil. Nahoru vede prudký žebřík s 15 špriclemi. Na Písecké hory a okolí je pěkný výhled, i když jen západním směrem.

Klesáme na rozcestí Velká brašna, abychom mohli vystoupat na nejvyšší dnešní bod – na Velký Mehelník. Cestou míjíme studánku Pod Mehelníkem. Je v ní stojatá voda. I když je tam hrneček, asi bych se napila jen v případě hodně velké žízně. Ale ta by musela být.

Velký Mehelník je nejvyšší vrch Píseckých hor. Vrchol je zalesněný, takže výhled se nekoná. Je zde větší množství žulových kamenů. Velký plochý kámen o délce až 3 metry s prohlubněmi je Loupežnický stůl. K němu se váže několik pověstí – podle jedné zde jedli loupežníci. Pravděpodobnější je, že to je obětní kámen, protože vrch byl pravděpodobně kultovním místem. Již r. 1872 zde byl nalezen bronzový halštatský náramek. R. 1948 se těsně u kamene našlo několik střepů ze starší doby železné (halštatské). V 60. letech 20. století byly střepy nalezeny i v okolí. Z toho vše lze usuzovat, že zde bylo výšinné sídliště.

Na jednom z dalších kamenů je puklina. Podle pověsti tady má Pimon svoji sluj. Má tam být viditelný nápis. Kámen jsme snad našli, ale nápis ne. Ale my ho nehledali. Nejspíš je z druhé strany.

Pokračujeme po Velkém okruhu píseckými lesy. Teď nás čeká velký kus téměř jen klesání. Zastavujeme se u zatopeného bývalého žulového lomu z poloviny 19. století. Čekala jsem krásnou čistou vodu, ale žabincem jsem byla zklamaná. O kus dál a níž je ještě jeden – větší, ale tam jsme nešli. Hlavním důvodem bylo, že se nám nechtělo k němu jít z kopce a hlavně se pak vracet do kopce. Shodli jsme se na tom, že jeden bývalý lom nám stačil.

Z rozcestí U jezírek pokračujeme po silnici. Velký okruh po chvilce odbočuje vlevo, my pokračujeme rovně po silnici bez značení v přímém směru. V místě, kde zleva přichází červená turistická trasa, je jedna zajímavost. – jsou tu dvě srdce. Jedno je dřevěné srdce na stojanu a druhé je vysázené z keřů. Podle obrázku je to krásně zastřižený živý plot, ze kterého vykukuje to dřevěné srdce. Teď jsem ho skoro přehlédla. Křovíčka jsou dost vysoká, že se sotva nechá poznat, že tvoří srdce.

Po silnici a po červené jsme klesli na rozcestí U Dobré vody. Jsme na nejnižším dnešním bodě. Proti nám přichází naučná stezka Lesní porosty. Na rozcestí je 5. zastavení Voda v lese. Po naučné stezce a po červené odbočujeme vpravo ke studánce U Dobré vody. K té se schází po asi 14 kamenných schodech. Je to tu moc hezky upravené. Na kameni je vyznačeno datum otevření: 12.5.1933. Voda je pravidelně kontrolována, jak je vidět na zdejší vývěsce. Má velmi dobré parametry. U ní NS končí.

My pokračujeme po červené turistické značce přes rozcestí Malá brašna k Novému rybníku. Ten vznikl r. 1723 jako Svatomartinský. Je obklopen vysokými stromy, voda je v něm studená a není proto vhodná k intenzivnímu chovu ryb. Je tu však pěkné zákoutí.

Pokračujeme po červené. Zase musíme do kopce. Přicházíme na rozcestí Pod Kraví horou. V jeho blízkosti je bývalý živcový lom, který byl založen r. 1885. Kromě živce se tu našli i různé jiné minerály, např. růženín a turmalín. Nejznámějším je ojedinělý, lehce radioaktivní písekit, který se našel pouze tady v Píseckých horách. Těžba byla ukončena r. 1892. Na dně lomu byla asi 10 m dlouhá štola, která se r. 1996 propadla.

Tady na rozcestí přichází zleva naučná stezka Cesta drahokamů a pokračuje kousek souběžně s naší červenou. My nesmíme přehlédnout neznačenou odbočku k další dřevěné minirozhledně. Vypadá podobně jako ta první, jen je nižší. Žebřík má jen 10 špriclíků. I odtud je hezky výhled na Písecké hory.

Na rozcestí Nové sedlo naučná stezka odbočuje. My však pokračujeme po červené. Po dřevěném chodníčku se jdeme podívat na lom U obrázku. Těžba zde probíhala v letech 1883 až 1897. Na začátku 20. století byla na krátko obnovena. Z vyhlídkové plošiny je vidět zatopený lom. Jak je hluboký se nikde neuvádí.

Jen kousek za chodníčkem je cvičiště norování. Musí být zajímavé to pozorovat, když se tady psi učí norovat.

Na závěr procházíme malým arboretem. Bylo založené v 1. pol. 20. století. Do dnešní doby se dochovaly jen douglasky tisolisté. Nedávno zde bylo vysazeno několik cizokrajných rostlin. Zajímavé to tu musí být na podzim, kdy liliovník tulipánokvětý září svými atypickými žlutými listy.

Přicházíme k chatě Živec, která nabízí občerstvení i ubytování. Je otevřeno. Je horko, občerstvení vítáme, zvlášť když tady točí našeho oblíbeného Bernarda. Toto je místo, kam se nechá dojet autem. Je tady i dětské lanové centrum. Tady je trochu živo, ale skutečně jen trochu.

Když jsme dorazili, je po 1. třetině čtvrtfinálového zápasu s Američany, prohráváme 1:0, než jsme pivo vypili, je to 2:0.

K autu to máme přes kilometr – můžeme po silnici, ale pro nás je příjemnější trošku delší cesta lesem po Velkém okruhu píseckými lesy. S odjezdem pospíchat nemusíme. Ota musí alkohol vstřebat. Když jsme došli k autu, už prohráváme 3:0. Čekáme tady na konec zápasu, zda naši dají aspoň jeden gól. Nedali a jedou domů.

Procházka to byla nádherná, stoupání nebylo tak náročné, byl tu úžasný klid, jen ptáci nám k tomu zpívali. Lidi jsme potkali jen u pramene, kam si na kole přijeli pro vodu, a samozřejmě v Živci u hospody.

I když jsme ráno říkali, že by se tu nechalo spát, odjíždíme. Šlo by to snad jen v krajním případě, když bychom dorazili pozdě večer. Teď je 5 hodin, ještě tady parkuje pár aut, tady by teď moc klidu nebylo.

Jedeme směrem na Zvíkovské Podhradí – na poloostrovu Svatá Anna jsme už jednou spali. Dnes doufáme, že to opět půjde a že půjde sejít k přehradě a vykoupat se. Už mne nebaví se mýt pod kohoutkem. Navíc je dnes teplo, o to by to bylo příjemnější.

První vyšlo, máme kde spát. Vybaveni osuškou pokračujeme k vodě. Cestou míjíme památník – je to tichá vzpomínka na lidi, kteří zde žili ještě v době, kdy tady přehrada nebyla, kdy tu tekla Otava divoká a dravá. Je to vzpomínka na lidi, kteří své domovy museli opustit, aby tady přehrada mohla vzniknout.

Konečně jsme u vody. Jediný problém je, že u břehu na vodě plave pyl, ale nechá se odhrnout a jen kousek od břehu je voda bezvadně čistá. Konečně si můžeme i zaplavat. Voda je dokonce i relativně teplá. Je to úplná paráda. I ta přehrada v zapadajícím slunku vypadá nádherně. Dnešní den se povedl ve všech směrech.

Vracíme se k autu, otevíráme pivo a jdu vařit večeři.

V půl desáté se začíná ochlazovat, stále je však 19,5 stupně. Tak nevím, zda mám věřit tomu, že k ránu by mohly být i přízemní mrazíky – to předpovídají.

Jdeme spát dnes až v půl 11, v autě je 17, 5 stupně. Je tu tedy skutečně příjemně. Už se však těšíme na zítřek a víkend, kdy se máme v Chudenicích sejít s kamarády.

Jižní Čechy - 14. den - okruh cca 12 km: Nové Sedlo–Bílý mlýn–Velký okruh píseckými lesy (minirozhledna Žejdlíček-Velký Mehelník-bývalé žulové lomy)–dvě srdce-Nový rybník–bývalý živcový lom-minirozhledna–lom U obrázku–cvičiště norování-chata Živec na mapě