Jižní Čechy - 8. den - skorookruh cca 13 km: Studánky – bývalá obec Radvanov - nejjižnější bod ČR – Rakousko-bývalá obec Rading-památník Švédské šance - Radvanov – Mlýnec - Studánky

Šli jsme spát brzy, ale stejně vstáváme až v devět. A to jsem už Otu vzbudila. On by snad prospal soudný den.

Tady byl skutečně klid. V autě teplota neklesla pod 9. Opět to však fouká.

Během snídaně se na nás podívalo sluníčko, i když jen na chvíli. Občas vidíme i velké modré fleky. Tak to snad tak vydrží i přes den. Od jihu se dokonce zdá, že se to vyjasňuje. Tvrdili, že od pátku se má oteplovat. Výjimečně jim věřím. Je to tak příjemnější. Konečně mne při přípravě snídaně nezebou ruce.

Po snídani sjíždíme na parkoviště do centra obce Studánky u zdejšího pivovaru. Tady na kopci auto celý den nechceme nechat. Venku už je 13 stupňů. Už se snad skutečně otepluje. Vydáváme se na nejjižnější bod naší republiky.

Vydáváme se po modré pryč z obce na rozcestí Radvanov. Občas svítí sluníčko, dělá se docela teplo. Já prohlásila, že jsem hrozně líná, že půjdu pomalu a že si budu užívat sluníčka. Stejně dnes jinam jet nechceme. Večer chceme zajít zase na pivo a tady přespat, tak není důvod pospíchat.

Okolo cesty jsou kameny porostlé mechem. Je tu asi hodně vlhko. Ale je to hezké. Cesta je zpevněná, občas je u cesty křížek. Jeden je na mechem porostlém kameni. Podle zde umístěných artefaktů to vypadá, že tudy vedla obchodní stezka do zaniklých příhraničních obcí.

Okolo soukromého rybníčku (samozřejmě se zákazem vstupu) pokračujeme až na rozcestí Radvanov - odb.. Odtud je až na hranice udělaná zpevněná cesta. Je značená žlutě, vede mezi pastvinami a je lemovaná dřevěným zábradlím na betonových sloupcích. Současně je tam upevněný i elektrický ohradník. Myslím, že by zcela stačil jen ten klasický ohradník. Stejně až zábradlí shnije, tak tu nic jiného nebude. Určitě se to zaplatilo z prostředků evropské unie. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Nu, je pravda – vypadá to hezky, aspoň nyní. A doufám, že to nějací lumpové nepoužijí na rozdělání ohně.

Zhruba v polovině této cesty je rozcestí Radvanov – bývalá osada. Tady je turistický přístřešek, další křížek a několik informačních tabulí, které jsou tichou vzpomínkou na zdejší bývalou osadu Radvanov, německy Raifmass. Ta zde byla již r. 1278. R. 1530 tu stálo 11 statků, r. 1930 tu žilo 118 obyvatel v 18 domech. V letech 1938 - 1945 bylo toto území přičleněno k Německé říši. Po r. 1945 nám území bylo vráceno, německé obyvatelstvo odsunuto a domy byly srovnány se zemí. V trávě lze prý nalézt několik zbytků základů. Sem - na místo bývalé kaple byl r. 2005 umístěn kříž, r. 2006 sem Němci umístili obrázek, jak to tady dříve vypadalo.

Další dvě tabule jsou vzpomínkou na ty, kteří se zde pokoušeli přejít hranice, bohužel marně. Toto je tedy skutečně moc smutné zastavení. Ani se sem do té hezké jarní přírody snad nehodí. Bohužel i to se tehdy stávalo. Věnovali jsme jim tichou vzpomínku a trochu smutně odcházíme. Je to už tolik let a stejně se s těmi událostmi člověk těžko smiřuje.

Téměř mlčky, každý se svými myšlenkami přicházíme na hranici. Tady je turistický přístřešek, rozcestí a lávka přes Hraniční potok. Hned za ním žlutá turistická značka odbočujeme vlevo. Vede po hranici, zatímco Hraniční potok si to kousek zkracuje přes naše území, aby se o chvíli později na hranici vlil do Mlýneckého potoka. Ten k naší společné hranici přitéká z Rakouska jako Granitzbach. Na žluté značce těsně před potokem u hraničního kamene II/64 je nejjižnější bod a informační tabule. Zhruba 3 m vysoký žulový kámen s pamětní deskou tady byl vztyčen r. 2014.

Tím jsme zdolali poslední z krajních zeměpisným bodů naší republiky. Na ten nejzápadnější se budeme muset však vydat ještě jednou. Tam jsme byli před 12 lety, tehdy jsem sem příspěvky ještě nevkládala. Navíc tehdy nebyl tak jasně označen, jako je dnes. Na nejsevernějším bodu jsme byli před 3 lety a na nejvýchodnějším bodu vloni.

 

Tady u stolku na krásném tichém místě jsme posvačili.

Vracíme se na rozcestí Radvanov CZ/A a jen kousek pokračujeme po modré do Rakouska do bývalé obce Rading, kde je památník Švédské šance. R. 1641 během třicetileté války tady byl vybudovaný obranný val na ochranu proti švédským vojskům. Svůj účel skutečně splnily - r. 1645 odradily švédská vojska od útoku.

Nyní zde je replika palisádového opevnění - příkopy a valy, památný kámen a dvě kanónové makety. Je zde krátká naučná stezka s několika informačními tabulemi v němčině i v češtině. Z nich se dozvídáme přesné rozměry tohoto valu a kdy v pozdější době byly šance ještě využity. Také tu jsou další informace o třicetileté válce, ale také o tom, že již v pravěku tudy vedla solná stezka – jedna z nejstarších a nejdůležitějších obchodní tras a také jak to s ní dopadlo. To poslední zastavení Pohraničí v běhu osmi staletí je věnováno době po r. 1915, kdy zde byla státní hranice. Dozvídáme se, co se tady dělo během 2. světové války i po r. 1948.

Počasí je každou chvilku jiné. Neprší, chvílemi je docela zima, ale chvílemi svítí sluníčko, je teplo, že jdeme občas jen v tričku.

Vracíme se po stejné cestě na rozcestí Radvanov – odb., kde odbočujeme vpravo po žluté. Z rozcestí Mlýnec jdeme k autu po neznačené cestě okolo nádherných koňů.

Abychom si nezvykli na teplo, zatahuje se to, náhle se silně ochlazuje se, začíná to foukat a my si bereme další vrstvu. Možná je to i tím, že je skoro pět. Jsme však spokojeni. Viděli jsme zajímavé věci a konečně jsme si užili i tepla.

Ve Studánkách odvážíme auto opět na kopec k vysílači, kde jsme dnes spali, a do pivovarské restaurace jdeme na pivo i na večeři. Konečně je 15 stupňů, ale u auta to protahuje, vařit se mi tady nechce. V hospůdce je tak příjemně. Dnes je tady klid, jsme tu skoro sami.

Dnes odcházíme už v po 19. hodině. Na spaní je skutečně brzy, i když já bych skoro šla spát. Jsem nějaká unavená. Sedíme v kabině, posloucháme rádio, luštíme křížovky (Ota) a sudoku (já). V devět už na to není vidět a já už u toho usínám. Jdeme spát, v autě je 13 stupňů. To tu ještě nebylo. Snad si zítra konečně užijeme teplo. To si chceme prohlédnout Vyšší Brod vč. kláštera a jeho okolí.

Jižní Čechy - 8. den - skorookruh cca 13 km: Studánky – bývalá obec Radvanov - nejjižnější bod ČR – Rakousko-bývalá obec Rading-památník Švédské šance - Radvanov – Mlýnec - Studánky na mapě