jižní morava 4. díl
Den 4. - 24. 5. 08 - pěší výlet - aneb, Moravský Windsor a okolí.
Dnešního rána se naše trojice dobrodruhů probudila opět vchatce v7:45 hod. a všichni, až na Harryho, který zase mrmlá, že musí vstávat brzy, se těší na výlet. Autobus do Lednice odjíždí v9:25 hod. a proto musí tato trojice povedených taškářů, stihnout snídani poměrně rychle. Za chvíli již stojí před autobusovou zastávkou a vyhlížejí místní povoz.
Autobus má mírné zpoždění a proto Harry i Mirek si dobírají Limíka, zda li se předešlého dne díval do jízdního řádu dobře, ale po opětovné kontrole se zjistilo, že autobus má opravdu mírné zpoždění. Zanedlouho však již přijíždí a proto výprava nasedá a nechává se odvézt do Lednice na náměstí, odkud zahajuje svůj dnešní pěší výlet. Limík tvrdí, že cesta bude ubíhat víceméně lesem a je dlouhá pouhých 7 kilometrů.
Tak vyšlápli ránem po turistické značce a po zhruba kilometru a půl docházejí na pokraj jakési aleje vedoucí skutečně do lesa. Cesta je dlouhá a rovná což je mírně deprimující, ale co naplat, vydali se na cestu a jak se říká, není cesty zpět. Tak zvolna došli až kLoveckému zámečku na okraji lesa.
Pokračovali dále po cestě a po krátké zastávce u rozcestníku přicházejí kJanovu hradu.
Lávka, kterou vystavěli italští filmaři, aby nemuseli obcházet vodní tok Dyje, přivedla naší trojici turistů přímo před umělou zříceninu hradu. Zakoupili vstupenku a než začala prohlídka, trochu se občerstvili ve stánku.
Janův hrad - Janohrad - Vystavěn byl roku 1807 pro Jana I. z Lichtenštejna J. L. Hardtmuthem. Jedná se o napodobeninu gotického hradu se čtyřmi uměle zřícenými věžemi a jaksi pobořeným zdivem. To je ovšem pohled zvenčí. Uvnitř této jednopatrové budovy se čtyřmi křídly, která svírají dvůr, nalezneme několik lovecky zařízených pokojů s trofejemi. Objekt sloužil jako lovecký zámeček a panstvo se z Ochozu později dívalo na výřad ulovené zvěře, který probíhal na přilehlé louce. Mezi zajímavosti této stavby také patří fakt, že každá znárožních věží má jiný půdorys a tak zde najdeme kruhovou věž a dále čtvercovou, šesti a osmibokou věž. Při prohlídce se návštěvníci také dověděli něco o tehdejších způsobech lovu a také o zvycích panstva. Také stavební úkony, které sloužily při vybudování celé stavby, jsou zajímavé, neboť Janův hrad byl založen na bažině a aby mohly být vytvořeny pevné základy, musel být nejprve vytvořen dubový rošt, který zabraňoval pohybu celé stavby. Vté době se jednalo o zajímavý stavební počin, protože jednotlivé dubové kůly dosahovaly délky kolem 6 metrů a průměru více jak 80 cm. Tyto kůly byly následně zatlučeny do bažinaté půdy a teprve na nich byla založena celá stavba. Prohlídka se však chýlila ke konci a návštěvníci byli opět vypuštěni do předhradí. I naše trojice vyšla po prohlídce ven a vydala se na další cestu klednickému zámku a kdalším stavbičkám.
Cesta lesem ubíhala poměrně slušně a po dalších cca 1,5 km spatřili stavbičku, která byla zbytkem ovčína.
Postupovali dále a náhle zpoza houští na ně vykoukl minaret, ke kterému měli namířeno, avšak vzdálenost byla ještě značná a Limíkova představa 7 kilometrů se začíná pozvolna rozpouštět. Tak postupovali dále až kMaurské vodárně, nebo jiným názvem kTureckým lázním. Je zde umístěn jez a také přístaviště lodiček, které mohou některé turisty povozit po volních ramenech Dyje, které se vinou Lednicko valtickým areálem jako stříbrné stužky. Protože však průtok vody je poměrně slabý, často se stružky mění vzelené zapáchající tůně.
To však výpravu nezastavilo a tak mohli projít kolem zbytku Akvaduktu a Grotty kMinaretu. Akvadukt - stavba byla vystavěna roku 1805 - 11 dle návrhu J. L. Hardtmutha, který zde vyprojektoval i umělou krápníkovou jeskyni tzv. Grotta. Jeskyně je cca 15 metrů hluboká s výdřevou proti zřícení. Přes akvadukt skutečně tekla voda, která přes poslední, jakoby zřícený oblouk, padala zpět do koryta a tvořila tak imitaci vodopádu. Akvadukt je vybudován jako římská stavba, která má podpěru v osmi obloucích. Minaret - Stavba leží asi 2 km severně od zámku v Lednici odkud je velmi dobře vidět. Objekt byl založen roku 1797 za Aloise I. Josefa z Lichtenštejna. Architekt J. L. Hardtmuth měl prý plán přes noc hotový. Celá stavba stojí na 500 olšových na konci okovaných kůlech, které jsou spojeny 96 rošty. Následná kamenná deska je podlaha sklepení. Vlastní budova se skládá z mešity obsahující 8 místností zdobených orientálními motivy. Zvenčí zdobená 12 věžičkami se zlacenými půlměsíci a čtyřmi kopulemi v rozích mešity.Na vlastní věž Minaretu vede 302 schodů. Celá stavba je vysoká 64,8 metru a je zakončena silně zlaceným půlměsícem. Ze tří Ochozů minaretu je možné vyhlížet na lednický zámek tak i na nivy Dyje a některá její ramena. Přístup je nejsnazší zámeckým parkem po neznačené stezce.
Na vrchol Minaretu vystoupal pouze Harry a Limík, ale Limík velmi brzy prchl opět dolů za Mírou, neboť na horním Ochozu bylo příliš mnoho lidí, aby se tam nějak mačkal a tak seděli dole a čekali na Harryho, který se zatím nahoře kochal výhledem do krajiny. Jen na okraj si řekněme něco o vlastním areálu - Parková úprava zdejšího území se začíná v prostoru asi 3 km severně od Lednice, východním směrem sahá téměř k Podivínu, jižně se stáčí k Břeclavi a sleduje na západ státní hranici s Rakouskem, aby ji asi 1 km západně od Valtic opustila a stáčela se opět severně přes Hlohovec k Lednici. První známky tohoto parku začaly již v 16. století, kdy obklopovala pouze lednický zámek. Teprve ve 30-tých letech 17. století začíná rozmach zušlechťování parku. Architekt Fanti vytváří umělé řečiště s 15 ostrovy a společně s botanikem van der Schottem přeložili řečiště Dyje. Také zde vysadili zaoceánské rostliny. Tento okamžik vrcholí v 90. letech 18. století až do poloviny 19. století, kdy zde přibývá nejvíce romantických staveb. Celá tato lokalita je od roku 1996 chráněnou památkou UNESCO.
Když Harry konečně sešel dolů, vydali se tři výtečníci dále po okruhu l zámku vLednici. Při chůzi začíná Limík pomalu připouštět, že procházka neměla zřejmě jenom 7 km, ale je ochoten přiznat devět kilometrů a tak oba brblalové výpravy Mirek a Harry žehrají na tzv. Limíkovu míli, která je dostatečně proměnná, aby dosahovala délky mezi 0,5 až 2,5 km. Také Limíkovo VÍCEMÉNĚ lesem začíná dostávat nový význam. Zanedlouho však již přicházejí klednickému zámku.
První písemné známky o Lednici, tehdy ovšem nazývanou Ezgrubi, nebo Eisgrub, se nám dochovali z roku 1222, kdy český král Václav I. propůjčuje území rakouskému rodu Waissů, neboli Orphanni - česky sirotek, společně s Nejdkem a Klentnicí (Nad Klentnicí tzv. Sirotčí hrádek). Některé prameny uvádějí jako majitele ještě Adama a Lipert z Lednice. O koho se však přesně jedná bohužel nevíme. Mezi lety 1249 - 1332 získávají panství Lichtenštejnové. Kdy přesně se však jednotlivé prameny rozcházejí. Lichtenštejnové již toto sídlo neopouští a tak jejich panství vydrží celých 700 let. V místech dnešního zámku stávala kdysi gotická tvrz z roku 1370, která však byla v 16. století přestavěna na renesanční zámeček. Tuto formu si zámek udržuje až do roku 1688, kdy je rozsáhle přestavěn na barokní sídlo. Další úpravy již nejsou tak výrazné. Přilehlý zámecký park je podle francouzského stylu přestavěn kolem roku 1810. Do dnešní podoby se zámek dostává až mezi lety 1846 - 1858, kdy za Aloise II. z Lichtenštejna je výrazně tudorovsky přestavěn. Za tím účelem také vysílá svého architekta Jiřího Wingelmüllera do Anglie. Uvnitř zámku se člověk ocitne v pohádkovém světě. Steny obložené látkovými tapetami vesměs se znaky orlice, vše je bohatě doplněno dřevěným nábytkem, samonosným točitým schodištěm a bohatými klenbami stropů. Za zmínku stojí zejména cestovní oltář Lichtenštejnů, v němž je ze slonoviny vyřezán strom života atd. Státní Zámek Lednice bývá nazýván „Perlou Moravy", nebo také „Moravským Windsorem" a není divu, vždyť současná stavba má osm křídel a čtyři dvory. Z pravé strany přiléhá k zámku skleník, který byl vytvořen roku 1842 za knížete Aloise II. Josefa z Lichtenštejna na místě bývalé oranžérie, která měla rozměry 92 x 13 metrů s výškou 10 metrů. V zimě roku 1879-80 všechny rostliny pomrzly včetně i několik set let starých pomerančovníků. Od té doby je využíván jako zimní zahrada, která je jediná svého druhu v Evropě a jedna ze čtyř podobných staveb na území Evropy. Dnes obsahuje na 250 druhů rostlin. V prostoru bývalých renesančních koníren, které se již na pohled odlišují od neogotic-kého zámku, je dnes umístěna expozice vodních živoči- chů z afrického jezera Malawi a jiných oblastí. Dále je zde zemědělské a lesnické museum. V nejbližším okolí zámku v tzv. malém zámeckém parku najdeme na devadesát kamenných plastik, váz, kašen, a jiných předmětů, které skvěle doplňují celkový vzhled zahrady.
Městečko samo má podobný vývoj, ale vývoj zámku se podepisuje na jeho tvářnosti. Roku 1731 musí být zbořen původní gotický kostel sv. Jakuba z důvodu rozšíření zámku. Nový kostel byl postaven v areálu zámku ve stejném roce. Některé prameny sice uvádějí, že roku 1856 byl kostel postaven nový, ale tyto prameny se mýlí, neboť šlo pouze o celkovou opravu a pouhou přestavbu kostela z roku 1731, kostela sv. Jakuba Staršího.
Na prohlídku však výprava nejde, protože prohlídky mají býti až za značně dlouhou dobu a proto jdou účastníci výpravy na náměstí, kde se nachází restaurace, aby pojedli něco skromné krmě, která jim dodá dostatečné množství sil na cestu do campu. Autobus jede až za pár hodin a tak nezbývá, než ujít 2,5 km pěšky. Po příchodu do campu vzali všichni koupel a Mirek šel opravit těsnění výfuku na svém motocyklu. Není však dostatek těsnícího materiálu a tak bude „prdět" i nadále. Večerní posezení sokurčákem se již stalo tradicí a doposud nebyl důvod tento zvyk měnit. Po krásném slunečném dni, kdy stále neprší, jsou všichni členové výpravy poměrně utrmáceni a tak jdou brzy spát. Nehledě na fakt, že zítřejšího dne je čeká přesun na Pálavu. Tak dobrou noc chlapci a spěte klidně. (Jo klidně, ono se to dobře řekne, ale když vchatě stále někdo chrápe, tak to jde hůře.)