jižní morava 5.díl
Den 5. - 25.5.08 - aneb, Pálavo, Pálavo, ty krajino sluncem zalitá.
Dnešního rána vstávají tři dobrodruzi opět včasných hodinách. Bylo 7:45 hod a někteří (Harry) jako obvykle brblají. Jenom zbodnou svou ranní snídani a již vyjíždějí kValtickému zámku, kde provedou prohlídku.
Cesta poměrně rychle ubíhala a tak jen za pár minut vjeli na parkoviště u valtického zámku. Co si tak říci o Valticích. Město se nalézá v jižní části Lednicko - valtického areálu. Nacházejí se zde modrá a červená TZN. Modrá vede do Hlohovce, Sedlce a dále do Mikulova, červená pak do Lednice, Bulhar a Šakvic. Prvotní osídlení katastru probíhalo již v období kolem 1. století našeho letopočtu, kdy zde ležel i římský polní tábor. Vznik osady můžeme datovat do roku 1192, kdy patří pasovskému biskupství. Od roku 1395 patří Valtice Lichtenštejnům a zůstávají v majetku tohoto rodu až do roku 1945. Pasovští biskupové zde nechali založit hrad, který se jmenoval Veldesperch. Hrad přechází právě roku 1192 do rukou dolnorakouského rodu Seefeldů, kteří zde nechávají založit původní osadu. V této době je také původní hrad přestavěn a dostává kamennou podobu. Lichtenštejnové ke konci 14. století zvolna vylepšují stavbu, ale v době husitských bouří byl hrad několikrát ohrožen. Dalších větších úprav se hrad dočkal až v polovině 16. století, kdy byl renesančně přestavěn. Tuto podobu si objekt ponechal až do roku 1645, kdy byl silně poškozen švédskými vojsky. Po ukončení třicetileté války se původní hrad mění v barokní zámek a dostává tak dnešní podobu dvou až tří patrové stavby se třemi křídly, vytvářejícími tzv. čestný dvůr. Bohatá štuková výzdoba a množství cenných sbírek tvoří ze zámku ve Valticích jeden z nejkrásnějších barokních zámků na Moravě. Zámek i zámecký park je bohatě vyzdoben figurálními plastikami. V městě dále můžete spatřit kostel Nanebevzetí Panny Marie založený roku 1631 Karlem Eusebiem z Lichtenštejna, vybavený 6 bočními kaplemi. Vnitřní barokní výzdoba tohoto kostela je barokní. Štukový oltář vybavený malbami P.P. Rubense a zlacené varhany jsou doplněny figurální výzdobou. Dále v kostele spatříte několik kamenných náhrobníků v podlaze a dvě skleněné rakve s ostatky. Druhý kostel ve Valticích je zasvěcen sv. Augustinovi a pochází z roku 1668. Tato stavba je součástí klášterního špitálu ve kterém byla nejznámější chirurgická škola na Moravě. Vlastní klášter byl založen již koncem 13. století a původní kostel byl zasvěcen sv. archandělovi Michaelovi. Před kostelem se nacházejí dvě barokní sochy, které byly roku 1937 restaurovány. Při průchodu náměstím si můžete povšimnout ještě kašny z roku 1896, barokního mariánského sloupu z roku 1680. a lípa zasazená roku 1968 na památku 50. výročí vzniku republiky. Po celém okolí zámku je možné spatřit také zbytky původní fortifikace. Za zmínku také stojí barokní radnice z roku 1887. V místní části Úvaly můžete spatřit ještě kostel sv. Stanislava z roku 1800 a cestou na Kolonádu uvidíte dům ve kterém si vojáci léčili pohlavní choroby ještě za rakousko - uherské monarchie.
Při nákupu vstupenky však zjistili, že prohlídka akorát začala a hodná paní pokladní jim nabídla, jestli nechtějí výpravu ještě doběhnout, že bude zhruba ve třetím pokoji a že dá chlapcům slevu na vstupném. Byla to příjemná nabídka a proto ji rádi využili. Paní vpokladně se na chvíli zahleděla na monitor a vytiskla vstupenku spoloviční slevou a slovním dodatkem. „Dala jsem vám slevu pro invalidy, tak když tak trošku kulhejte, nebo tak něco." Následně se všichni odebrali ke dveřím, kde prohlídka začíná a naše skupinka byla vpuštěna do zámku. Rychleji prošla třemi pokoji a již byla součástí prohlídky. Docela zajímavé je, že byť jsou Valtice větší, tak je vstupné podstatně levnější než vLednici. Nicméně prohlídka byla „velmi" zajímavá, neboť se dovídali mnoho zajímavostí. Například, že při vstupu do salonku smodrými tapetami, vešli do tzv. Modrého salonku, což bylo velmi nečekané. Ke konci prohlídky se celá skupina přesunula na balkon, kde měla shlédnout jakési šermířské vystoupení. Na nádvoří vyšli dva muži vdobových kostýmech a začali na sebe něco halekat vitalštině, což včeských zemích je zarážející. Jejich rozhovor se dal přeložit snad jen lakonickou poznámkou. „Jeden urazil dámu a druhý deset flašek a už byli vsobě." Po ukončení šermířského duelu (taky chlapci měli okno) pokračovala prohlídka posledních několika pokojů zámku. Následně se průvodkyně rozloučila a vypustila účastníky prohlídky zpět na nádvoří. Naše povedená trojice se odbočkou přes WC odebrala zpět ke svým ořům a pokračovala kvyhlídkové stavbě vLednicko - valtickém areálu, která leží zhruba 200 m od státní hranice. Málem přejeli odbočku, ale u hraničního přechodu se otočili a zamířili správně. Své povozy zanechali na cestě a odebrali se kRajstně, neboli Kolonádě. Jakýsi vinař je ještě upozornil, že není vhodné nechávat vozidla na této cestě, neboť zde dochází kčastému napadání zaparkovaných aut a motocyklů. Následně ještě poradil, kudy vyjet až kzámečku.
Kolonáda - Rajsna -Reistna - romantická stavba se nalézá 2 km jižně od Valtic po silnici, nebo po červené TZN. Díky své kompozici se jeví téměř jako Vítězný oblouk, ale nenechme se mýlit. Čtyři věže čtvercového půdorysu jsou navzájem spojeny vrchní římsou, která je podpírána 12 korintskými sloupy. Podél horní římsy se kolem celého objektu táhne nápis v německém jazyce, v překladu značící asi toto „syn otci, bratr bratrům,nezapomenutelným mužům jediný přeživší syn". Nechal ji postavit kníže Jan I. Z Lichtenštejna roku 1823 k památce svým bratřím Filipovi a Aloisovi I. stejně tak jako zesnulému otci Františku Josefu I. Stavba neměla pouze pamětní smysl, neboť na horní terase je pěkná vyhlídka jak na Valtice tak i do sousedního Rakouska. Protože se nalézá v hraničním pásmu, nebylo možné se do roku 1990 „porozhlédnout". Stavitelem byl J. Kornhäusel, který ji vystavěl dle plánů J. L. Hardtmutha. Basreliéfy na stavbě jsou od J. Kliebera. Dnes je stavba v rekonstrukci, která nesouvisle trvá od roku 1997. Stavba je nejsnadněji přístupná z Valtic po červené TZN. Bohužel se na této stavbě vnoci konal jakýsi tah a všude po zámečku a vjeho těsném okolí se pohybovala mírně zdevastovaná mládež zValtic a přilehlého okolí. Proto se naši tři dobrodruzi nerozpakovali a úplně jinou cestou se vrátili do Valtic, aby mohli pokračovat dále kMikulovu. Při průjezdu Mikulovem ještě učinili pokus o vyjeti Na Svatý kopeček.
Lokalita Svatý kopeček se nalézá na východním okraji města Mikulov. Přístupová cesta je z Mikulova značena modrou TZN vedoucí dále do Sedlce. Na vrcholu Svatého kopečku (363 m.n.n) se nalézá kaple sv. Šebestiána s půdorysem řeckého kříže, která byla vystavěna roku 1623 na popud kardinála Františka z Dietrichštejna jako dík za skončení moru, který v městě Mikulov vypukl roku 1622. Cesta z Mikulova Na Svatý kopeček je lemována 15 kapličkami, které původně byly vyzdobeny výjevy z Kristova života (Křížová cesta). Tyto malby a kapličky vznikly po roce 1626. Teprve roku 1631 vzniká samostatná zvonice umístěná vedla kaple. Na toto místo se konaly významné poutě, které až do roku 1784 byly zasvěceny právě sv. Šebestiánovi, po tomto roce se poutě konají pod patroniem Černé Madony Mikulovské. Celá tato sakrální stavba byla v průběhu staletí několikrát opravována a upravována, neboť díky poloze na vrcholu kopce, byla několikrát zasažena bleskem. Dnešní podoba tedy pochází z roku 1672. V lokalitě Svatého kopečku se dále nalézá přírodní rezervace, která byla vyhlášena roku 1946. Jedná se o vápencovou skálu zřejmě z jurského období. Celý tento masív je poset drobnými skulinami o průměru cca 2 cm, které zde zanechali příbřežní mlži a houby, které obývali mořské dno. Dodnes se ve skále nalézají drobné mušle právě z tohoto období. Opustíme li stromový porost a jdeme-li vzhůru přejdeme z lesního biotopu do sféry stepních rostlin, které se uchytili v mělké půdě na skalnatém masivu. V tomto biotopu se vyskytují chráněné a ohrožené druhy jak rostlinné tak z říše fauny. Nemám však na mysli pouze zástupce hmyzu, ale také plazy, obojživelníky a ptáky. Při pobytu v této lokalitě se pohybujte zásadně po vyznačených stezkách, nerýpejte mušle ze skal atp. Budete tak přispívat k ochraně tohoto jedinečného území.
Bohužel bylo zjištěno, že žádná silnice na kopeček nevede a tak pokus skončil na velice zajímavé a klouzavé cestě zvápencových balvanů za nimiž začínaly schody vedoucí vzhůru. Protože nebyla dobrá konstelace hvězd na nějaké sáhodlouhé výstupy na kopec, bylo jednoznačně rozhodnuto o pokračování kjeskyni Na Turoldu.
Začněme celkovým pohledem na vrch Turold, který se tyčí nad Mikulovem. Celý tento kopec byl 10. května 1946 vyhlášen přírodní památkou a roku 1992 se stal přírodní rezervací. Kopec sám o sobě vznikl v době posunů jednotlivých zemských desek, kteréžto pohyby vyzdvihly tento vápencový masív. Vápence, obzvláště pak jurské, jak známo v převážné většině tvoří krasové jevy, které i zde byly objeveny již roku 1669, kdy o nich píše rakouský lékař Jan Ferdinand Hertod von Todtenfeld. První nálezy datuje do roku 1659 z čehož se můžeme domnívat, že již tehdy se o „skládkách" fosilních kostí vědělo. V roce 1873 zde byla zahájena těžba velmi čistého vápence pro mikulovskou vápenku a byla ukončena až roku 1934. Vápenec zde těžený dosahoval stáří 141 - 167 milionů let a obsahoval na 500 druhů fosilních zbytků živočichů a rostlin. Původní Turoldova jeskyně byla lomovou prácí zničena a tak jeskyně musela i nadále čekat na své objevení. Objevování jeskyní se ve 20. století zúčastňovali také amatéři. Současná délka jeskyně tvoří 1100 metrů a je neustále objevována. Dnes je sice jeskyně nepřístupná, ale po dohodě se speleology se dá jít na krátkou procházku do jeskynního komplexu. Pravděpodobné zpřístupnění, dle ústních informací, by mělo proběhnout kolem roku 2005. Tyto „zpřístupněné" části byly doobjeveny roku 1977. Jakoby středem jeskyně je tzv. Balvanitý dóm z něhož vedou cesty do dalších dómů a síní z nichž například uveďme Netopýří dóm, Pohádkovou síň a Krápníkovou síň., nesmíme také zapomenout na propast necelých 40 metrů hlubokou. Vraťme se ještě na okamžik do pravěku. První, kdo ze zástupců rodu Homo, jeskyni objevil byl patrně člověk doby mladší kamenné, který se zde ukrýval před nepřízní počasí a zvířaty, i když toto bylo sporné, neboť se zde nalezly kosti předvěkých živočichů, kteří zde zapadli a již se nedostali ven, či obývali vstupní části jeskyně. Osídlení jeskyně pokračuje dále přes dobu bronzovou a železnou až do středověku. V této jeskyni bylo prokázáno 14, na sobě nezávislých, osídlení a pravděpodobně se tedy jedná o nejvíce a nejčastěji osídlenou jeskyni na Jižní Moravě. Obydlení jeskyně můžeme sledovat i dnes. Nikoliv však lidmi, ale cca 7 druhy netopýrů, jedná se totiž o nejvíce sledované zimoviště, těchto tvorů.. Vyskytuje se zde i velké množství chráněných živočichů a to zejména zástupců hmyzu, občas se zde vyskytne i, v českých zemích, vzácný pták - zedníček skalní. Za Jarních nocí můžeme slyšet hluboké houkání výra velkého. K jeskyni vede naučná stezka v okruhu měřící cca 300 metrů, která Vás podrobně seznámí s historií a přírodními formacemi vrchu Turold a jeho krásami. K naučné stezce vede červená TZN z Mikulova směrem k Dolním Věstonicím.
Po krátkém hledání parkoviště, se Harry, Mirek a Limík odebrali do lomu, kde zakoupili vstupenky a pokračovali ke vchodu do jeskyně. Hned na začátku prohlídky informoval průvodce, že vjeskyni se nenacházejí žádné krápníky, neboť byly vminulosti rozkradeny. U vchodu byly umístěny dva náhradní. Dále vyzradil, že jeskyni užívá jako zimoviště asi 16 druhů netopýrů, které však také toho dne neuvidí nikdo zúčastníků výpravy, neboť 24.5., tj. předešlého dne odlétl poslední. Nicméně prohlídka byla i přesto zajímavá, protože vjeskyni se nachází velké množství zajímavých skalních útvarů. Mezi ty nejzajímavější patří i Madona.
Během prohlídky se účastnici také dověděli, že probíhají další úpravy jeskyně, a tudíž příští rok, by trasa prohlídky mohla býti delší. Hlavně bude obohacena o prohlídku Jezerního dómu, který je stále ještě uzavřen a poskytuje také velice zajímavé pohledy. Během neustálého upozorňování ze strany průvodce, abychom netloukli hlavami o nízké stropy, tak byla prohlídka ukončena a vcelku se naší trojici i líbila. Míra trošku brblá, že tam byla zima a požádal ostatní, aby jej příště upozornili, že před vstupem do jeskyně si má vzít bundu.
Po nějaké chvíli zase seděli Mirek sLimíkem na motorkách a Harry vautě. Celá naše výprava se odebrala dále, směrem kdolním Věstonicím a po cestě ještě navštívila tzv. Kočičí skálu na které, jak Limík avizoval, se nacházejí kresby bizonů, které zde někdo vytvořil, napodobuje pravěké jeskynní umělce.
Kočičí skála - Přírodní památka vyhlášena roku 1946 se nalézá u silnice do Klentnice na červené TZN z Mikulova do Dolních Věstonic. Přírodní lokalita na výchozu vápencové tzv. ernstbrunnské skály. Důvodem ochrany této lokality je především naleziště 216 chráněných a ohrožených druhů rostlin, z nichž je 11 obzvláště chráněno. Vyskytují se zde také v letních měsících na stepním trávníku kudlanky nábožné a zlatohlávek zlatý a samozřejmě i mnohem více druhů hmyzu a živočichů. Na této biosférické rezervaci si můžeme povšimnout i zašlé kresby dvou bizonů, namalovaných neznámým autorem v 90. letech 20. století. Ještě roku 1998 byly patrné i barvy na kresbě, která měla evokovat bizony spodobněné pravěkými umělci. Limíkovi sice chvíli trvalo, než kresby našel, ale na závěr se mu to povedlo, i když konstatoval, že barvy na bizonech, od jeho poslední návštěvy, smyl déšť a proto byly vidět jenom kontury obou bizonů.
Když byla dokončena prohlídka Kočičí skály, nasedla naše trojice opět na své oře a odebrala se do Dolních Věstonic, kde se měla nacházet velmi dobrá restaurace kukojení hladu. Do této vinárny zasedli všichni tři plni chutě, ale po absolvování oběda se znechuceně zvedli a odešli do muzea. Limík si jen stěžoval, jak se za pár let dokáže změnit příjemná restaurace vnepříjemný podnik.
Obec Dolní Věstonice se nalézá na břehu střední Novomlýnské nádrže pod úpatím Pavlovských vrchů.Obcí prochází červená TZN z Mikulova do Popic. První stopy osídlení jsou známé z období 30 - 25 000 let před naším letopočtem, kdy zde a v blízkém okolí byly učiněny nálezy z doby lovců mamutů tedy starší doby kamenné. Z těchto nálezů je nejslavnější soška tzv. věstonické Venuše. Lokalita byla pravděpodobně již natrvalo osídlena a v místech, kde se dnes říká Vysoká zahrada pravděpodobně stávalo slovanské hradisko z dob knížete Břetislava (asi 1. polovina 11. století). Dodnes jsou dobře patrně velké valy, a zbytky kostela, který tu stával až do konce 13. století. Toto hradisko,respektive jeho správní funkce, bylo později přesunuto na hrad Děvičky (viz. samostatné heslo). Výzkum těchto lokalit v roce 1924 zahájil profesor Karel Absolon. Společně s těmito lokalitami je třeba jmenovat i pohřebiště ze stejného období, které leží na blízkém ostrůvku v lokalitě Na Pískách. Bylo zde nalezeno přes 2100 kosterních hrobů různého stáří. V současné době je i tato lokalita i chráněným územím s výskytem teplomilné vegetace. Z historického hlediska je také velmi zajímavá lokalita ve východní části obce v bývalé cihelně, kde je umístěn tzv. Kalendář věků, kde je dobře vidět jednotlivé sprašové vrstvy z dob ledových a teplejších výkyvů. Vlastní obec je poprvé zmiňována roku 1311, kdy český král Jan Lucemburský za věrné služby daruje území kolem Dolních Věstonic Hartneidovi z Lichtenštejna. Za krále Jiřího z Poděbrad je ves povýšena na městečko roku 1460 a to na žádost Hanuše, Kryštofa a Jiřího z Lichtenštejna. Lichtenštejnové přidávají zdejší pozemky ke svému mikulovskému panství, které však díky velkým dluhům roku 1560 prodávají Kereczenyium, kteří zde však sídlí pouhých 15 let a roku 1575 prodávají panství Dietrichštejnům. Za panování Dietrichštejnů se začátkem třicetileté války 5.8.1619 strhla bitva mezi Moravany a vojsky císařského generála Dampiera, který zde „byl na hlavu poražen" jak tvrdí staré prameny. Kostel sv. archanděla Michaela z roku 1400 byl později barokně rozšířen a je vybaven několika sochami, které jsou obzvláště ceněné, jako příklad uveďme sochu sv. Luitgardy od I. Lengelachera. Okolní domy jsou také památkově chráněné, zvláště bývalá radnice ze 17. století ve které je dnes umístěno muzeum archeologických nálezů ve zdejších lokalitách. Vraťme se však ještě na okamžik k pravěkým nálezům, které zde byly učiněny, zdaleka nevyjmenuji všechny, alespoň hrubý výčet: sídlištní objekt (přístřešek) 9x14 m s pěti ohništi a pohřbenou ženou přikrytou mamutími lopatkami, velmi známý trojhrob, mnoho vypálených hliněných kuliček s otisky prstů, první vypálenou keramiku, velké množství sošek zvířat, či jenom jejich částí, mamutí kosti odpovídající cca 120 poražených mamutů, zbraně, nože, kopí, sekery, šperky, a další a další. V obci též stával vodní mlýn z něhož se zachovala pouze vstupní brána. Původní mlýn zde byl znám již ve 14. století a po několika přestavbách byl v roce 1999 stržen.
Po návštěvě dolnověstonického muzea, kde bylo kvidění velké množství zajímavých věcí, se naše výprava odebrala přes hráz jedné zNovomlýnských nádrží, kde se nachází objednaný kemp. Po příjezdu to vypadalo dobře, ale po zaplacení ubytování se na tváři našich tří cestovatelů rozlil poněkud kyselý úsměv. No nic, ty dva dny tady to přežijí. Ještě, že zde nemusí být ubytováni déle. Po jakémsi takémsi ubytování se všichni tři odebrali do vsi, aby nalezli nějakou hospůdku, kde se vaří a byli mile překvapeni, když nalezli restauraci ISIS, která měla poměrně i přijatelné ceny za poživatelná jídla. Proto se zde všichni tři nadlábli a odebrali se zpět do campu, kde seděli u občerstvení až do večera.
Nutno dodat, že camp ve Strachotíně patří knejdražším vokolí, ale jediný měl internetové stránky a hlavně jediní Limíkovi včas odpověděli na rezervační dotaz. Limík po příjezdu zdovolené, zjistil, že asi o 4 km vedle se nachází jiný camp, kde je ubytování levnější, ale bohužel poslali potvrzení rezervace dva dny po odjezdu výpravy na Moravu. Večer se Limík, při pokusu povléci si peřinu, navlékl do fusaku a ztratil ortientaci. Snad jen proto stál uprostřed místnosti a lakonicky volal. „Pomoc, pomoc." Když byl osvobozen, navlékl na postel prostěradlo přičemž zdůrazňoval, že je „Froté."
Přidat do oblibených uživatelů
Valtice
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí jižní morava 5.díl
