Kelčskou pahorkatinou - 4.Z Kelče do Police (u Valmezu)
Za kelčským mlýnem okresní silnička krátkým vyšvihnutím překonala strmý svah nad Juhyní a dál už pokračovala mírnějším (leč vytrvalým stoupáním) až do 4 km vzdálené vesnice Police, která měla být „konečnou“ mé dnešní túry. Jel mi totiž odtud vlak do Holešova.
Silnice neprocházela žádným lesem a byla po stranách lemována pouze stromy nesouvislé aleje, jejichž košaté koruny se se mnou v popoledním parnu naštěstí místy podělily o svůj blahodárný stín. Díky otevřenému terénu se z cesty s postupně přibývající nadmořskou výškou otvíral skvělý výhled nejen na okolní Kelčskou pahorkatinu, ale i na vzdálenější pohoří. Hmm - ono se řekne „pahorkatina“ - jenže silnice začíná v Kelči u Juhyně v nadm.výši okolo 300 m, a když se poté o pár kilometrů dál dotkla okraje vísky Police s jejím nejvyšším bodem - vrchem Zápouští, ocitnul jsem se 445 metrů nad hladinou nejbližšího moře... a to už je myslím i na pahorkatinu docela slušný kopeček!
Na začátku jsem se potěšil pěkným zpětným pohledem na městečko Kelč i okolní zemědělskou krajinu. Poté, když mé nožky po půl kilometru chůze doťapkaly před kapličku Panny Marie, skrývající se vpravo od silnice pod bujným stromovím, mohl jsem odtud na východním horizontu obdivovat masív Kelčského Javorníku, který je se svými 865 m nejvyšší vyvýšeninou Hostýnských vrchů. Na jeho temeni byla dobře viditelná jak stará telekomunikační věž, tak i nová rozhledna.
Pak už jsem si důkladně obhlédl vlastní kapličku. Skromná sakrální stavba byla zbudována na obdélném půdorysu s půlkruhovým uzávěrem a boční stěny člení jednoduché lizény. Střecha kaple je sedlová, pokrytá plechem. Směrem k silnici se tyčí její čelní stěna se vchodem, který je profilovanou římsou a stříškou z plechu oddělen od trojúhelníkového zakončení štítu. Vchod je nahoře zaklenutý do oblouku, stejně tak dvojdílné dřevěné dveře. Mezi lištami v jejich horní části šlo přes vnitřní pletivo nahlédnout do interiéru. Hlavní částí je naproti stojící oltář ozdobený vázami s květinami a nad ním na stěně visel obraz Černé Madony s Ježíškem s pozlaceným rámem.
Po chvilce odpočinku k doplnění tolik potřebného nikotinu do organismu, jsem povzbuzen vyrazil na další anabázi a v půli vzdálenosti mezi Kelčí a Policí dorazil k maličkému osídlení s rybníkem, označenému na mapách.cz jako lokalita Lapač.
Napravo stál u cesty dřevěný kříž s malovaným Kristem, vrhající na silnici ponurý stín. Na opačné straně za plotem pod slunečními paprsky opalizovala hladina soukromého rybníka. Nechyběl ani obligátní vodník (spíše jen jakési jeho mládě) a mezi vodní nádrží a oplocenými pastvinami směřovala přístupová komunikace směrem k severu k blízkým stavením, jež se skrývaly v zeleni. Nad koruny stromů vystupovaly pouze jejich střechy. Ty ale působily velmi „vymazleně“, takže jsem předpokládal, že stejně honosné budou i vlastní domy. Když jsem pak pokračoval po stoupající silnici dál k Polici, minul jsem po obou jejích stranách pečlivě zajištěné vstupy na okolní oplocené pastviny, což moji „geniální“ mozkovnu přivedlo k domněnce, že je Lapač farmou a ty louky jsou soukromým vlastnictvíctvím se zákazem vstupu.
(Ale prd, velebnosti!)
Doma jsem na googlu zjistil, že se nejedná o farmu, ale o Ranč Červení Voli, na níž se chovají jak volci plemene „Čestr“, tak i koně. Ve zdejším bungalovu je pak nabízeno luxusní ubytování. Protože se ranč nachází na vyvýšeném místě půvabné Kelčské pahorkatiny na samotě, je vhodný pro klidnou rodinnou dovolenou. V bungalovu se nachází ve třech pokojích 8 lůžek, každý pokoj má vlastní koupelnu a WC. Ten obývací je vybaven sedací soupravou, jídelním stolem, krbem a televizí. Samozřejmostí je WIFI připojení, nechybí ani plně vybavená kuchyně. U bungalovu se nachází venkovní terasa, krytá stání pro vozy a travnatá plocha, na níž je možno provozovat různé venkovní sporty. Ubytovaným hostům je rovněž k dispozici rybník s posezením a za poplatek je možno si zde zkusit chytit i nějakou tu rybičku, která ale pak musí být puštěna nazpět do vody. Z Lapače je celkem blízko do Hranic na Moravě, Valašského Meziříčí a Bystřice pod Hostýnem a ubytování je prý zde možno zajistit si na kterýkoliv den v roce.
(Při průchodu lokalitou jsem ale před rančem neviděl jedinou informační tabuli, takže kdoví, jak to tu s tím ubytováním v současné době je. No a ty ohrazené pastviny po obou stranách silnice výš v kopci jsou součástí obory jménem Hubertka.)
O něco výš silnice vedoucí mezi pastvinami nabídla výhled k severozápadu, kde obzor vyplňovala zalesněná kulisa hřebene, z něhož vystupovaly vrcholy Petřkovické hory (608 m) a Svince (546 m). Nalevo od nich nad kraj osaměle vyčuhoval dominantní Starojický kopec (496 m) se zříceninou hradu Starého Jičína.
Na opačné východní straně jsem spatřil konec Hostýnských vrchů obzvláštěný nápadnými temeny „Rajnochovických sopek“ a více k severu Píškovou (578 m).
Před závěrečným stoupáním na kopec Zápouští už jsem se nacházel tak vysoko, že se mi směrem k severu otevřelo nádherné panoráma s dlouhým hřebenem Veřovických vrchů, za nimiž vystupoval mohutný Radhošť (1129 m) a další vzdálenější vrcholky beskydských velikánů.
No a úplně nahoře, už před obcí Police, se mohl potěšit nejen zpětným pohledem na 4 km vzdálenou a nízko ležící Kelč, ale také na celou stejnojmennou pahorkatinu, hřeben Maleníku a za Moravsko bránou vystupující dlouhé namodralé pásmo Oderských vrchů.
Pak už jsem se ocitl v nejhořejší zástavbě Police, a jak jsem v následujícím časovém intervalu zjistil, nemají to občané zde žijící vůbec jednoduché:
Pokud chce člobrda bydlící v horní části Polic (píšou se v množném čísle a dnes v nich žije více jak 600 obyvatel)) na Zápouští sejít k vlakové zastávce „Police u Valašského Meziříčí“ nacházející se v nespodnější části dědiny, čeká jej přes kilometr dlouhý pochod. A také sestup o 95 výškových metrů, neboť vcelku sympatická zástavba Polic se rozprostírá ve svahu už méně sympatického kopce, jehož témě zvané Zápouští se vypíná v nadmořské výši 445 m. Není ale nejvyšším bodem nacházejícím se na katastru obce - tím je vrchol Hůrky (557 m) spadající do protilehlých Hostýnských vrchů.
První písemná zmínka o vsi se v análech objevila Léta Páně 1383, kdy byla součástí panství Kelč spadajícího do vlastnictví olomouckého biskupství. Stával zde poplužní dvůr, na němž poddaní tvrdě robotovali. V 17.století začali lidé své chaloupky i statečky opouštět a jejich pozemky zpustly. Nejvíce takových opuštěných míst se nacházelo právě v Policích. Součástí dnešní obce je i osada Lapač (dnes ranč Červení Voli) a Vrchovec, dříve samostatná ves k Policím připojená až roku 1949.
Obyvatelé se v dávné minulosti živili prací v zemědělství – pěstovali plodiny a chovali dobytek. Ti nemajetní pletli sedadla pro továrny na nábytek. V Policích stávala krčma, v 18.století byl vystavěn vodní mlýn a roku 1850 na Zápouští i zděný větrný, jenže ten byl už před začátkem I.světové války bez křídel.
Teď už ale k památkám a zajímavostem, které jsem v dědině viděl:
V horní části Polic jsem se ocitl na travnaté návsi, na níž byl pod korunami borovic umístěn kamenný kříž. Má klasicistní podobu s bohatě zdobeným šestibokým podstavcem. Opodál stála mnohem prostší výklenková kaple mající tvar bílého kvádru. Je členěna pouze vertikálním výřezem se zasklenou nikou. Jaký obrázek světice či svatého se uvnitř ukrývá, se mi zjistit nepodařilo, neboť sklo bylo naplno ozářeno sluncem.
Nejvýznamnější (přitom ale ne tou nejstarší) památkou je kaple Božského srdce Páně, jíž jsem minul poblíž obecního úřadu ve středu horní části obce. Na první pohled působila její architektura velmi novodobě, jenže tahle sakrální stavba zde stojí již od roku 1933!
Svou velikostí připomíná spíše kostelík a chrámové lodi se přibližuje i hlavní prostora uvnitř kaple. K hlavnímu vchodu se stoupá po širokých schodech. Vchod je před nepřízní počasí chráněn kuželovitou střechou nesenou dvěma sloupy. Za ní se k nebi tyčí předsunutá masivní věž s členitou jehlancovitou střechou . Zvon v ní visící je mnohem staršího data – olomouckým zvonařem Leopoldem Františkem byl odlit již roku 1856 a zasvěcen Panně Marii a sv.Floriánovi.
Na prostranství před kaplí stojí vlevo od schodiště pěkný kamenný kříž, na jehož soklu je umístěn plechový barevný reliéf Madony.
Další zajímavostí Polic je před jedním domem umístěný Památník odboje a obětí obou světových válek. Je tvořen černou mramorovou deskou s nápisem a „vymakaným“ reliéfem vojáka stojícího na stráži.
Kousek pod Obú se hned u silnice vypíná budova ZŠ a MŠ a dole pod zatáčkou je naproti točně busu v zástavbě ukryta Hospoda Nad Točnou. Otevřena bývá od středy do neděle, ve všední dny od 17. hodiny, přes víkend je funkční o hodinu dřív. Disponuje posezením vevnitř u krbu a na letní zahrádce s grilem, nabízena je pizza a chuťovky nejen k pivu.
(Za mé návštěvy byla ještě zavřena, ale po sejítí z prudkého kopce k točně jsem v duchu litoval místní bydlící na horním konci Polic - na Zápouští, kteří z ní mají, chudáci, hodně krušnou cestu k domovu!)
O kus níž jsem ve spodní části obce narazil na další kamenný kříž. Tento nebyl tak honosný jako jeho „kolega“ na Zápouští, i když i jeho sokl byl hezky přizdoben.
U vlakové zastávky stála pod stromy starší zděná kaple. Jedná se o obdélný objekt s půlkruhovým uzávěrem, zastřešený sedlovou a vzadu zvalbenou střechou. Komu byla tato sakrální stavbička zasvěcena se mi zjistit nepodařilo. Ono by se sice přes dřevěnou mřížku v horní části vstupních dveří dalo dovnitř nakouknout... jenže zrovna když jsem se k tomu chystal, kousek od zastávky zahoukal „můj“ přijíždějící vlak a já už na obhlídku kapličky neměl čas!
Cestou do Holešova jsem si uvědomil, že jsem se zapomněl zmínit o ještě jedné zajímavosti obce Police:
Je jí soubor porůznu u silnice umístěných dřevěných skulptur zvěře a ptactva. Nahoře na Zápouští jsem mohl poobdivovat vyřezanou sovu, o něco níž rozpustilou veverku, u točny busu zajíce a ve spodní části dědiny kunu a další dva opeřence. Vkusné plastiky vysochané z drva neznámým, leč šikovým umělcem, se určitě nelíbí jenom dětem, ale osloví také dospělé.
Pro mne byla tato „Galerie soch“ umístěná ve veřejném prostoru pěknou ukázkou toho, jak lze nenásilně zkrášlit prostředí obce, za což nejen před jejím tvůrcem, ale i „uvědomělými“ pracovníky obecního úřadu hluboce smekám svůj pomyslný valašský plpák a tímto jim vyslovuji velikou pochvalu!
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Kelčskou pahorkatinou - 4.Z Kelče do Police (u Valmezu)
