Kolín – městská památková rezervace, trochu historie a procházka městem - Bartolomějské návrší, židovské památky, pivovar Prádelník a Baštecký Pivovar (Starý Kolín) a další a další

Když někam jedeme vlakem, kupuji jízdenky přes e-shop ČD. Má to i několik výhod. Na nádraží můžeme přijít na poslední chvíli a ještě máme na rychlík místenku zdarma.  K tomu získáváme body do věrnostního programu. Jejich platnost je 2 roky. Za ty jsme si vloni pořídili vstupenky do muzea ČD v Lužné u Rakovníka.
Asi před týdnem jsme zjistili, že by nám propadly další body. Co s nimi? Pak jsme zjistili, že si za ně můžeme pořídit skupinovou víkendovou regionální jízdenku. To je pro nás cestovatele naprosto ideální. Bohužel od té doby, co v Plzni zavedli integrovanou dopravu, jsme jediný kraj, kde regionální jízdenka neexistuje. Nevadí. Pojedeme do Středočeského kraje. A rovnou nás napadlo jet do Kolína. Tam jsme byli přibližně před rokem, času jsme moc neměli, navštívili jsme jen rozhledny, ale už tehdy jsme si řekli, že město musíme navštívit. Vypadá to tam pěkně. Tentokrát je tedy na to ideální čas.

 

Předpověď je příznivá, pršet nemá, ranní mlhy se mají dopoledne rozplynout a na to, že je listopad, má být ještě docela teplo. Tak uvidíme.

Koupila jsem jízdenky do Kařezu, kde je hranice krajů, samozřejmě i večer zpátky. To ostatní máme už zadarmo.

Ač neradi, vstáváme po šesté, abychom v 7,17 odjížděli vlakem ze zastávky, kam to máme poměrně blízko. Plzeň je zahalena do ranní mlhy, ale to je už kolik dnů, tak snad se mlha zase rozpustí. Jen zpoždění 8 minut se nám moc nelíbí. Přesně tolik minut máme v Praze na přestup.
Zhruba po hodině se mlha rozpustila a svítí sluníčko. Těšíme se na hezký den. Zpoždění 8 minut vlak téměř dohnal. Ještě nám průvodčí ve vlaku zjistila, ze kterého nástupiště nám to v Praze odjíždí, a tak jsme naprosto v pohodě přestoupili. 

Jenže už kus za Prahou se zase zamlžuje a v Kolíně v 10.45 vystupujeme do poměrně husté mlhy. Ale vše má své kouzlo. Vzpomínáme na naši prohlídku Třebíče, kde jsme byli téměř přesně před 8 lety. Jenže tam padala mrznoucí mlha. Dnes to není taková ta vlhká mlha, kdy ze všeho kape. Je docela pěkně, i když chladněji, než jsme předpokládali. Ale zima nám není.

 

Město bylo založeno před rokem 1261 na Labi a na tzv. Trstěnické stezce spojující Prahu s Moravou a východní Evropou.

Do centra jdeme okolo bývalého špitálního kostela sv. Jana Křtitele, který byl postaven na přelomu 13. a 14. století na Kutnohorském předměstí. Hřbitov byl r. 1882 zrušen. Dnes je tam zbytek původní hřbitovní zdi a torza několika náhrobků. Od r. 1747 má barokní podobu. Od 50. let 20. století ho využívá pravoslavná církev.

Z hlavní silnice U Křižovatky na světlech odbočujeme do Kutnohorské ulice. Stačili jsme zjistit, že vlevo vede zajímavá úzká Ztracená ulička. Teď by nás příliš odvedla z našeho směru. Musíme si to místo pamatovat, abychom se tudy vraceli.

Vpravo na domu čp. 50 vidíme pamětní desku, která všechny upozorňuje, že v tomto domě žil, pracoval a zemřel známý hudební skladatel a kapelník František Kmoch.

Blížíme se k funkcionalistické budově divadla. Počátky divadla ve městě sahají do přelomu 18. a 19. století, kdy sem zajíždí divadelní společnosti z okolí. Kolíňáci také zkouší hrát vlastní ochotnická představení. Divadelní představení se hrála v domě U tří korunek, kde byl malý divadelní sál s jevištěm. Po r. 1860 v nové školní budově, jejíž součástí bylo speciální křídlo s městským divadlem. Jenže to bylo r. 1881 z bezpečnostních důvodů zavřeno. Od r. 1883 se začaly konat různé akce, jejichž výtěžek se shromažďoval na vybudování nového divadla. Přispívala i řada institucí i občané města. Až 28. září 1937 byl položen základní kámen ke stavbě tohoto divadla. Slavnostně bylo otevřeno 12. listopadu 1939. Sice už tady byl protektorát Böhmen und Mähren, ale snad právě proto bylo otevření divadla pojato o to více ve vlasteneckém duchu. V budově se dodnes částečně dochovalo původní vybavení.

Na protějším rohu je zajímavá budova Komerční banky s ještě zajímavějším nárožním glorietem. Budova byla postavena v letech 1913 – 14 pro potřeby Rakousko-Uherské banky. Byla tu i zajímavá zahrada. Pro potřebu finačních institucí budova byla využívána stále. Byla tady pobočka Bankovního úřadu Ministerstva financí i pobočka Národní banky československé. Od r. 1992 je zde sídlo Komerční banky.

Smetanovou ulicí zatáčíme vlevo a za bankou se jdeme podívat do Komenského parku, který byl původně součástí velké klášterní zahrady. Park je zde od r. 1949. Od r. 1996 je ve středu parku památník Jana Ámose Komenského, který byl odhalen 26. března 1974 před gymnáziem v Čechových sadech.

V severní části parku byla r. 2013 odhalena busta místního arciopata Anastáze Ospaska, římskokatolického kněze, básníka, teologa a benediktinského mnicha, který se později stal arciopatem břevnovského kláštera. Stalo se tak u příležitosti 100. výročí jeho narození. Opat v Kolíně prožil své dětství, tady maturoval a také tady sloužil svoji první mši.

Západní stranu parku tvoří klášterní zeď. Musíme se proto vrátit zpátky na Kutnohorskou ulici, kde nás zaujala majestátní budova obchodní akademie. Původně v této budově z r. 1897 byla chlapecká dvouletá obchodní škola, později gymnázium. Právě tady r. 1923 maturoval Václav Morávek, zdejší rodák a pozdější štábní kapitán čs. armády, který zahynul r. 1942 v boji s gestapem. Na budově školy má pamětní desku.

To už naši pozornost obracíme ke kostelu Nejsvětější Trojice. Je součástí kláštera kapucínů, který byl postaven v letech 1666 - 71. R. 1950 byl zrušen, ale po 40 letech byl r. 1990 opět obnoven. Severní průčelí kostela pochází z přestavby v letech 1908 – 13. Malba interiéru je v beuronském stylu, což je historizující církevní umění. Kostel je otevřený – můžeme nahlédnout dovnitř. Interiér je skutečně neobvyklý.

My se už těšíme na vyhlášené kolínské Bartolomějské návrší. Ota o něm celou dobu básní. Navíc r. 2021 tam proběhla rekonstrukce celého areálu, vč. zahrad mezi hradbami.

Pokračujeme Kutnohorskou ulicí, ale nevíme, kam se dřív podívat. Vpravo vidíme v historické budově Naivní restaurant. Byl otevřen v prostorách nejstaršího zdejšího šenkovního domu z r. 1367. Ještě se na něm zachoval snad původní nápis Dům šenkovní u bílého anjela pod bránou horskou.

Na protějším rohu je nárožní dům gotického původu U tří korunek, který byl upraven v 18. a 19. století. Na pozdně barokní fasádě je stále původní domovní znamení. Gotické jádro se zachovalo do úrovně 1. patra. Dům má i zajímavou kulturní historii. Právě zde se hrálo první ochotnické divadlo. Hru Paní Marjánka, matka pluku tehdy režíroval sám J. K. Tyl .

To už zatáčíme vlevo do Parléřovy ulice, která vede ke kostelu sv. Bartoloměje. Ještě před tím nás vpravo zaujal neomítnutý kamenný dům - gotická budova arciděkanství, která byla postavena v 2. pol. 13. století. Z 16. století jsou barokní úpravy. Interiér domu byl upraven v 19. století. Zachovaly se jen kamenné valené sklepy středověkého původu.

Mlha nemizí, věže chrámu sv. Bartoloměje jsou mlhou mírně zahalena. Naštěstí není tak hustá, abychom nic neviděli. A to je jedině dobře, protože tady to – to je skutečně nádhera. Chrám je dominantou města. Jako raně gotický byl založen ve 2. pol. 13. století. Po požáru r. 1349 byla koncem 14. století provedena gotická přestavba podle projektu Petra Parléře.

Tady se nám povedlo. I když k tomu bylo třeba i trochu drzosti. Když jsme sem dorazili, tak se před kostelem houfovala skupinka lidí, která po chvíli šla dovnitř. Nejdřív jsme si mysleli, že jen od dveří nahlédneme dovnitř, jenže si nás nikdo nevšímal. Toho jsme využili a interiér si v rychlosti prohlédli. Dokonce jsem si troufla trochu fotit. Když už jsme raději chtěli sami odejít, tak nám jedna paní velice příjemně naznačila, že pokud nepatříme ke křtinám, které tam budou, že máme kostel opustit a otevřela nám jedny boční dveře.

Ani jsme nezkoušeli ji přesvědčit, že k těm křtinám patříme. Byli jsme spokojeni, že jsme tu gotickou nádheru viděli. Tím jsme se dostali ke kostnici, pozoruhodné barokní stavbě, která byla postavena v letech 1732 – 33. Při stavbě bylo využito i zdivo raně gotické nárožní bašty městského opevnění z 2. pol. 13. století. V apsidě jsou kosti ze zrušených hrobů zdejšího hřbitova. Byly sem přivezeny i kosti z bývalého hřbitova u kostela sv. Jana Křtitele

V jeden okamžik to vypadalo, že se mlha rozplyne. Ale během chvilky padla snad ještě hustší.

Obcházíme kostel z druhé strany. Míjíme budovu bývalé farní školy. Byla to nejstarší kolínská škola, o které jsou písemné zprávy již z r. 1345. Po požáru r. 1532 byla postavena nová raně renesanční budova – ta je základem dnešního objektu. Jenže kapacitou nestačila. Škola byla přestěhována, budova prodána a upravena na obytný dům. Dnešní podoba je po opravě po požáru r. 1796. Od r. 2018 budovu vlastní město. Uvnitř je muzejní expozice.

Na dalším rohu kostela je samostatná zvonice, která byla postavena r. 1504. Byly do ní přeneseny zvony, které svým pohybem narušovaly stabilitu severní kostelní věže. Nad oknem v nejvyšším patře jsou cihlové zazdívky, které jsou jedinou připomínkou středověkého orloje z doby okolo r. 1494. Dnešní podoba věže je po přestavě r. 1871. Od té doby je ukončena kamenným ochozem se čtyřmi nárožními věžičkami a vysokou střechou. V nejvyšším podlaží věže byl byt hlásného, který se využíval až do r. 1952. V té podobě se zachoval do dnešních dnů. V suterénu je lapidárium původních architektonických prvků ze sousedního chrámu.

Okolo kostela jsou zbytky dvou pásů hradeb raně gotického opevnění, které tady bylo budováno postupně od 60. let 13. století. Ve vzniklém parkánu byla již v pozdním středověku založena zahrada. Ve 2. pol. 19. století tu byly zřízeny terasy a postaven altán a skleník. Dnes tam najdeme bylinkovou zahrádku, rozárium, ovocný sad a vinici. Odtud je i netradiční pohled na chrám.

Zdi chrámu od r. 2022 zdobí zajímavá keramická křížová cesta se 14 zastaveními, kterou městu darovala zdejší Dvouletá katolická střední a mateřská škola při příležitosti výročí 30 let existence školy.

Když jsme si to tady vše prohlédli, vracíme se zpátky před kostel na Brandlovu ulici. Tam na rohu je raně gotický měšťanský Červinkovský dům, který patří k nejstarším zachovalým památkám města a současně k nejcennějším ukázkám středověké měšťanské architektury. Byl postaven krátce po založení města ve 2. pol. 13. století. Z té doby je suterén domu s křížovou klenbou a pozoruhodným záklopovým stropem. Gotický mázhaus byl přistavěn ve 2. pol. 14. století. V 1. pol. 16. století byla provedena přístavba v renesančním slohu pro potřeby městského špitálu. Ten se r. 1617 odstěhoval. V domě postupně bydlelo několik rodin. Rodina Červinkova, po které se dům jmenuje, zde bydlela v letech 1703 – 1837. V této době byl přestavěn v klasicistním slohu. Během 2. světové války byl pobořen a chátral až do r. 1982. Během dalších 3 let byl zrekonstruován pro potřebu Regionálního muzea. V té době byly využity i prostory sousedního zcela vybombardovaného domu, kde byly zřízeny výstavní sály.

Uprostřed sousedního bloku je dům čp. 17, jehož základy jsou z r. 1480. Barokní podoba z r. 1687 byla upravena po požáru r. 1796. Největší pozornost upoutají historizující sluneční hodiny, které byly mezi okna prvního patra umístěny r. 1975, a výrazné nárožní kvádrování. Dům vlastní římskokatolická církev. Dnes jsou v něm byty.

Toto nádherné místo opouštíme Karlovou ulicí. Je krátká, ale i tam jsou zajímavé a hezké domy.

Dostáváme se na Karlovo náměstí, které vždy bylo a stále je centrem veškerého dění. Více než 20 domů okolo náměstí bylo založeno ve 13. a 14. století – v době založení města. Většina jich tehdy měla podloubí. Již tehdy bylo navrženo 5 ulic, které vedou i dnes z náměstí. Uprostřed bývalo tržiště. Tyto historické domy doplňuje i několik zajímavých domů moderní architektury. Jeden neví, kam se dřív podívat. Současně si uvědomujeme, že mlha houstne.

Na rohu je zajímavá rondokubistická vila bývalé spořitelny, která byla postavena v letech 1924–25. Dnes dům slouží Městskému úřadu.

Hned vedle na východní straně náměstí je dům čp. 45 - původně středověký dům U Černého koníčka. Dochovaly se jen gotické sklepy. V průběhu let byl stavebně upravován – poslední klasicistní úprava je z r. 1879.

Sousední žlutý dům čp. 46 i růžový dům čp. 47 patří také k těm původně gotickým domům ze 13. století. Gotické sklepy jsou zachovány. I tady bylo podloubí zazděno. Zajímavostí je, že knihkupectví v čp. 46, které bylo založeno r. 1909, je tam stále. Dům č.p. 47 má pseudorenesanční průčelí se secesními prvky z přestavby pravděpodobně r. 1904.

Takhle by se nechalo asi pokračovat dál. Snad co dům, to nějaká historie. Vyzvednu snad ty nejzajímavější. Na jižní straně je ve Veigertovském domě infocentrum. Tento středověký původně přízemní dům patří ke chloubám města. V minulosti v něm bydleli bohatí patricijové a obchodníci. Po polovině 19. století bylo přistavěno patro. Na počátku 20. století zde sídlila obchodní akademie - první škola u nás, kde se vyučovalo psaní na stroji. Ještě v pol. 20. století bylo obnoveno podloubí. Od r. 1983 byl dům z důvodu nevyhovující stavu celých 34 let zavřený. Po rozsáhlé rekonstrukci tam bylo 8. 3. 2017 otevřeno muzeum.

Vedlejší rohový dům čp. 7 U Zlaté štiky pochází ze 3. čtvrtiny 13. století. Byl několikrát upravován, přestavován, ale původní gotické sklepy vylámané ve skále tam jsou stále. Od pol. 16. století tady byl stále vyhledávanější hostinec s ubytováním. Zde nocovali císaři Josef II. a Ferdinand V., spisovatel Hans Christian Andersen nebo ruský vojevůdce A. V. Suvorov. V letech 1764 – 1850 tady navíc byla i první kolínská poštovní stanice .

Na západní straně náměstí stojí za zmínku původně gotický dům čp. 90 U Zlatého lva, který si zachoval znak lva vedle vchodu. Již ve středověku zde byl hostinec s pivovarem. Od r. 1734 má dnešní pozdně barokní podobu. Na atice vedle štítů jsou alegorické sochy čtyř ročních období. Na vrcholech štítů jsou dvě bysty římských císařů.

To už jsme na severní straně náměstí, které dominuje radnice, o které se tvrdí, že je jednou z nejkrásnějších radnic českého venkova. Původní radnice byla až do r. 1494 ve dvou domech vedle - původně gotický dům čp. 76 U tří mouřenínů dokonce ještě stojí a od r. 1672 má dům dnešní název. Jedním z jeho majitelů byl dokonce bratr Jakuba Krčína z Jelčan. Ve středověkém suterénu je restaurace. Nová radní a soudní síň, městská kancelář a těžší vězení se pak stěhovala do toho dnes vyššího zrekonstruovaného třípatrového kamenného domu, tzv. Kolerovského z doby před r. 1396. Ve 2. pol. 19. století se město stalo významným průmyslovým střediskem a chtělo mít reprezentativní radnici. Stavitelé se nechali inspirovat naší plzeňskou renesanční radnicí a podle ní v letech 1887 – 1888 ji přestavěli. V letech 1898 – 1899 k ní připojili sousední bývalá kasárna. Při přestavbě budovy tvořily jednolitý celek. V letech 1914 – 1915 k nim byl přistavěn ještě zadní trakt. Dnes tam stále sídlí městský úřad, dále je tam lapidárium a galerie. Šli jsme se podívat i do vnitřních prostor – i tam je to nádhera.

Uprostřed náměstí je mariánský sloup z r. 1682 a kamenná kašna z r. 1555, která svou pseudorenesanční podobu má z r. 1870.

Kdo se chce o domech na náměstí dozvědět víc, stačí zajet do Kolína, kde na náměstí jsou informační tabule. Tam je napsaná historie snad všech domů na náměstí. Takové informační tabule jsou umístěny i různě po městě.

 

Když jsme si obešli náměstí, vracíme se do Kouřimské ulice, kde jsme si vyhlédli jednu z mnoha zdejších restaurací a zašli na oběd. Zvolili jsme dobře. Pochutnali jsme si a i ta cena byla poměrně slušná.

Najedli jsme si, odpočinuli a jdeme na další procházku městem. Nakonec jsme rádi, že je mlhavo. V plánu jsme měli dojít až k rozhledně Vodárna, kde jsme sice vloni byli, ale byla zavřená. Dnes je otevřeno, ale výhledy by za moc nestály. Časově bychom to měli docela nabité, takhle nemusíme spěchat. Čtení zajímavých textů nás přece jen trochu zdržuje.

Pražskou ulicí jdeme k zámku. Ve Zlaté uličce nás doslova fascinují kamenné středověké prampouchy. V Pražské ulici bývala Pražská brána, která byla r. 1829 zbořená. I v této ulici jsou krásné domy se středověkými sklepy.

 

Kovářskou ulicí procházíme k zámku. Je vidět, že i uličky v blízkosti náměstí patří do historického centra.

Zdejší původně hrad patří mezi ojedinělé hrady, které byly založeny přímo ve městě. Byl postaven v letech 1437 - 1448 na levém břehu Labe na zbořeništi dominikánského kláštera. Hrad měnil majitele, dokonce tady uherský král Matyáš Korvín umístil vojenskou posádku, která odtud pořádala loupežné výpravy. Po r. 1529 byl hrad pozdně goticky, až raně renesančně přestavován. V té době zde vznikl i pivovar. Další přestavba byla r. 1556 – hrad byl přestavěn a rozšířen na vrcholně renesanční zámek. Obytné místnosti byli již vytápěné. Koncem 16. století ztrácí zámek svou funkci a stává se již jen sídlem hejtmanů.

Když se v letech 1843 – 44 budovala železniční trať, byl areál zámku výrazně narušen. Byla nutná oprava. Z té doby má zámek sgrafitovou výzdobu. R. 1878 zámek koupila akciová společnost Zámecký pivovar, která ho přestavěla pro svoji potřebu. Pivo zde vařili až do r. 1987. Od r. 2000 probíhá postupná a pomalá rekonstrukce celého areálu zámku i pivovaru. V části areálu jsou kanceláře městského úřadu, v novostavbě na místě bývalé spilky je podnikatelský inkubátor CEROP. Areál bývalého pivovaru je částečně využíván jako sladovna s tradičním humnováním.

Zatímco střed města nás uchvátil svou výstavností, tak tady je to až na malé výjimky v dost žalostném stavu. Stačí se však otočit – tam je opět moc hezká budova Základní umělecké školy Fr. Kmocha. Byla postavena r. 1932 jako Městská hudební škola. Svůj současný název má od r. 1968.

Jen o blok dál je krásně opravená sokolovna, která byla postavena v letech 1873 – 1878. Současná pseudorenesanční podoba je z r. 1900.

Se sokolovnou sousedí starý židovský hřbitov, který byl pravděpodobně založen již r. 1418. Po Praze je to 2. nejstarší židovský hřbitov u nás. Je tam přes 2500 náhrobků z 15. - 19. století. Ty nejstarší jsou z r. 1492. Náhrobky vidíme jen přes bránu. Hřbitov je zavřený.

 

Tím jsme se dostali do nejvzdálenějšího místa a už myslíme opět na návrat do centra. Procházíme ulicí Na Valech, kde vidíme část vnější hradby s půlkruhovou baštou z 16. století. K ní je ze zadní strany přistavěna synagoga. K té se však dostaneme až později. Na ulici Politických vězňů jsme došli u Husova domu, který byl postaven v letech 1923-24. Dům patří Sboru Českobratrské církve evangelické.

Naproti je činžovní dům v rondokubistickém stylu, který byl postaven v letech 1922 – 1923, a evangelický pseudogotický kostel z let 1868 – 71. Při opravě v letech 1987 – 89 byla odstraněna výrazná secesní až historizující štuková výzdoba průčelí a zjednodušen štít. Naproti v malém parčíku je moderní skulptura Váhy spravedlnosti z r. 2001.

U kruhové křižovatky zatáčíme vlevo do Kouřimské ulice a hned vlevo do ulice Karolíny Světlé. Již ve 2. pol. 14. století tady byla doložena židovská čtvrť. Většina domů vlevo byla zbourána v první čtvrtině 20. století. Naopak historie posledního bloku domů vpravo sahá do 13. - 14. století. Jednotlivé domky obývalo v minulosti současně vždy několik židovských rodin, vnitřní dispozice je proto hodně nepřehledná.

Dostáváme se do ulice Na Hradbách. I tady bývala židovská čtvrť. Dnes k původním domům patří domy od křižovatky vpravo. Vlevo pokračuje blok rondokubistických domů, který jsme viděli v ulici Politických vězňů. Po jejich prohlídce pokračujeme na druhou stranu ulice. Uvnitř bloku je synagoga, do které se vchází bývalou židovskou školou - domem čp. 126. Tam je dnes infocentrum, kde se platí i vstupné. Synagoga je otevřená a prohlídka je individuální. Tu musíme dnes ještě zvládnout. Ke vstupence jsme dostali dvě strany zajímavého povídání.

Byla postavena v letech 1642 – 1696 na hradbách ve dvoře domu - na místě středověké modlitebny poškozené požárem r. 1634. V letech 1844 - 1846 byla synagoga se židovskou školou propojena. Vstupy do synagogy byly dva. Ten první – pro muže je vidět. To je dnes hlavní vchod. Vstup na ženskou tribunu vede podél jižního bočního průčelí nejprve branou a následně po zastřešeném schodišti krytém pultovou střechou. I ten jsme našli. 

Vedlejší zelený dům čp. 124 má rokokovou fasádu. Uvnitř je očistná rituální lázeň (mikve). Ta je však nepřístupná.

Naproti je řada zajímavých původně židovských domů. Dům čp. 152 s renesančními krakorci je největší obytná budova židovské čtvrtě z 1. pol. 16. století.

 

Na rohu se stáčíme vpravo do Pražské ulice a jdeme na Karlovo náměstí. Mlha zhoustla tak, že i věže Bartolomějského kostela byly jen sotva viditelné. Ale nám se to vše líbilo.

Už jsme víc než ušoupaní. Do odjezdu vlaku máme ještě času dost. Jdeme na pivo do hostince U Tří pírek na severní straně náměstí, kde víme že nabízí 12 druhů točených piv, převážně z malých pivovarů z okolí. Nabídka byla perfektní, těžko jsme vybírali. Ale vybrali. Já malé, Pitra velké. Dali jsme pivo pivovaru Clock z Potštejna, pivovaru Louka ze stejnojmenné obce a pražského pivovaru Cobolis. Otu dokonce nalákalo i pivo Single Hop Lager od Primátora. Všechna piva byla vynikající. Neodolali jsme a s sebou jsme ještě koupili jednu lahev z pivovaru Malešov. Ještě jsme se byli podívat na terase, odkud je výhled na Labe. Je taková mlha, že vidíme pouze obrysy domů na protějším břehu. Naštěstí rozhledna Práchovna je tak vysoká, že ji nelze přehlédnout. Kdybychom u ní však vloni nebyli, nevím, zda bychom ji poznali.

 

Pak už jdeme téměř přímo na vlak. Opět míjíme historické domy v centru. Procházíme již bez zastavení Komenského parkem do ulice Heverova, kde je rodinný pivovar Prádelník – r. 2018 byl vybudován v bývalé prádelně rodinného domu. Hospodu nemají, ale pivo lze koupit u nich – po předchozí domluvě. My to riskli, přišli jsme, zazvonili a pán byl doma. Svrchně kvašené pivo sice vaří, ale dnes ho nemá. Kupujeme desítku a dvanáctku a pokračujeme k nádraží.

Naštěstí jsme nezapomněli a procházíme Ztracenou uličkou, která patří k romantickému zákoutí města. Dnes tam jsou tabule s příběhy kolínských osobností, které by se neměly ztratit z povědomí místních, ale jsou zajímavé i pro přespolní. Vybírám snad ty nejznámější – dirigent a hudební skladatel František Kmoch, herečka Terézie Brzková, zápasník Gustav Frištejnský, herec a mim Jean Gaspard Deburau, označovaný jako nesmrtelný Pierot a další a další.

Za chvilku jsme u nádraží. Kolínem se loučíme pohledem na empírovou budovu Staré pošty, která byla postavena brzy po r. 1845. Původně to byl zájezdní hostinec. Pošta sem byla přestěhována o 5 let později. Dnes je tam katastrální úřad a byty.

 

Na nádraží jsme došli včas, abychom stačili v 15.44 vlak do Starého Kolína, kde je Baštecký pivovar. Byl založen r. 2017 v historické budově zelárny. Je to jen kousek od vlakové zastávky, tak to musíme stačit tam zajít a vrátit se včas na vlak zpátky. Vyšlo to perfektně. Kupujeme 4 petky – jedenáctku, dvanáctku, tmavou třináctku a višňový speciál, protože já mám ráda vše, co je višňové.
V 16,21 už jedeme zpátky a v 16,35 v Kolíně nastupujeme do vlaku do Prahy. Z vlaku ješě máváme městu. Jsme spokojeni. Vše nám vyšlo perfektně.  Zima nebyla, nepršelo a ta mlha nám nevadila.

Problém nastal až v Praze. Nás vlak měl přijet v 17,22 a přijel kupodivu dřív. Když jsme vystupovali, právě odjížděl vlak v 17,19. Měla jsem vyhledány vlaky do Berouna, kde jsme si chtěli ještě udělat zastávku a zastavit se v pivovaru Berounský medvěd. Ota potřebuje do své sbírky etiket koupit ještě nějaké pivo. Měla jsem napsáno, že další vlak jede v 17,23 hodin. Byl skoro čas odjezdu, moc jsme se nerozhlíželi a nastoupili do posledního vagonu. Spokojeni jsme se usadili, vlak se rozjel a průvodčí byla hned u nás. Ukazuji jí čárový kód jízdenky ČD, jenže v tom momentu jsme se dozvěděli, že vlak jede do Berouna, ale že nejedeme vlakem ČD, ale Arrivou. Když prý vystoupíme na Smíchově, bude to za pár korun, pokud nemám jízdenku na MHD. Po Praze už jezdíme MHD zdarma, tak to je paráda. Ota ji našel hned a paní ukázal. Já jen pípla, že mám to samé, ale že tak rychle ji nenajdu. Bylo mi totiž jasné, že jsem si ji s sebou nebrala, takže ji najít nemohu. Dopadlo to dobře. Průvodčí šla kontrolovat další cestující a my rychle na Smíchově vystoupili.

Dost jsem se divila, že mi stránky CD.cz nabízí vlaky i jiných společností. Že to není vlak ČD se pozná jen podle čísla vlaku, kde za číslem je /ARR. Když se rozklikne detail vlaku, tak tam je psáno, že se jedná o vlak jiného dopravce Arriva. Ale to jsem zjistila až později. No, zase jsem o něco chytřejší.

Počkali jsme si na Smíchově na vlak v 17.57, který jede jen do Berouna. Ten nám stačí. Vlak tam přijel včas v 18,42, ale to už jsme se ve vlaku domluvili, že návštěvu pivovaru vynecháme. Že jsme docela unavení a hladoví a hlavně vlak, který v 18,51 odtud odjíždí, jede k nám na zastávku,odkud to máme domů jen kousek. Vlak byl poměrně plný, ale místečko k sezení jsme našli.

V 8 jsme už byli doma, spokojení, že ten výlet se povedl. Mlhavo bylo i v Plzni, nějak to ten den nevyšlo s tím rozpuštěním mlh. Ale i tak to bylo parádní.

Kolín – městská památková rezervace, trochu historie a procházka městem - Bartolomějské návrší, židovské památky, pivovar Prádelník a Baštecký Pivovar (Starý Kolín) a další a další na mapě