Královéhradecký kraj – 6. den: Prkenný důl – rybník na koupání, Žacléř – městská památková zóna (kostel Nejsvětější Trojice, domy s podloubím a roubenky s podsíní)

Včera večer skončil v Trutnově Open Air festival, snad nejteplejší ze všech nám známých ročníků. Zdá se, že horké letní počasí bude i další dny. Rozhodli jsme se tady na severu se ještě nějaký čas zdržet. Ve středu 13. 9. máme sraz s kamarády v Jeseníkách, tak uvidíme, zda tu do té doby zůstaneme. Program máme, jaké bude počasí uvidíme.

Ráno začalo slabým deštěm. Bylo to však v době, kdy jsme ještě vstávat ani nechtěli. Vstáváme až v 9 hodin, to už je venku opět pořádný pařák. Jsme rádi, že máme dostatek vlastní vody. Tu na louce už odvezli, i když je tábořiště minimálně ze čtvrtiny ještě plné. Taky mohli ještě chvíli počkat, když si za parkovné nechali zaplatit. Jenže my to nesmíme moc kritizovat. Přijeli jsme ve čtvrtek v poledne, to tady stan výběrčích ještě nestál. Pak kupodivu nikoho nezajímalo, že celá řada aut přijela ještě před tím, než si tam pokladnu zřídili. My jsme se do placení nehrnuli a myslím, že ani ti ostatní. Když si pro peníze nedošli, jejich problém. Předpokládala jsem, že to budou kontrolovat při odjezdu, ale teď už tam zase stan nestojí.

V klidu snídáme, balíme přístřešek, věci upravujeme do cestovní podoby. Po 11. hodině odjíždíme. Dnes plánujeme pohodový koupací den. Já se každý večer u auta umyla, ale Ota tomu moc nedal. Chceme zajet do Dolců, kde je nám známé koupaliště. Z naší strany se moc blízko zajet nedá, musí se kus pěšky. To se nám v tom vedru nechce. Nechce se nám ani projíždět celé město, jedeme tam přes Prostřední Staré Buky. Jenže silnice k rybníkům je uzavřena. Koukáme, zda se to nechá šikovně objet jinudy, ale nic pořádného nás nenapadá. Vzdáváme to.

Vracíme se do města, nic jiného nám nezbývá, když chceme jet do Žacléře. Cestou jsem si ma mapě všimla rybníků u autokempu Peklo a doufáme, že by aspoň jeden mohl být vhodný ke koupání. Není. Voda vypadá hrozně, podobně to prý vypadá i v těch dalších při silnici.

Vracíme se na hlavní a pokračujeme na sever podle itineráře. Třeba něco šikovného cestou najdeme. Nakonec se povedlo. Jen kousek za Trutnovem je ze silnice odbočka k nějakému domečku, který je u Babského potoka. Jedeme se tam podívat. Je to moc hezká stará roubenka. Zdá se, že v domku nikdo není a v jeho blízkosti se nechá sejít k čisťounkému potoku. Není hluboký, ale asi si tam vyhloubili tůňku, kam jsme si mohli lehnout a vodu nechat přes sebe téct. Ota si to to vysloveně užívá, i když je voda hodně studená. Potřebuje, aby se ta několikadenní špína z něj smyla.

 

Příjemně osvěženi pokračujeme dál na sever. Vidíme rozhlednu Eliška, kde jsme byli před 5 lety. Před Žacléřem odbočujeme do Prkenného Dolu k bezejmennému rybníku. Je u lesa a je tam přístřešek. Tam bychom rádi zůstali, dokud se aspoň trochu neochladí. Dokonce tady nalézáme i toiku. Voda není úplně průzračná, proto s koupáním váháme.

Dělám tu oběd, jdeme se podívat do lesa, tam je ještě docela příjemně. Dokonce jsme našli 2 babky a 2 poddubáky.

Než jsme se vrátili, přijela rodinka. Chvíli pozorujeme dvě děvčátka, jak tady ve vodě řádí.  Voda asi je tedy v pohodě a předpokládáme, že rybníček bude pěkně prohřátý. Nakonec si jdeme také zaplavat. Překvapuje nás však, že voda je docela studená. Je tu však hezky. Je tu dokonce kovová pramice, kterou si tady každý může volně vypůjčit, to se často nevidí. Je tady i masážní chodníček. Tady to prostě nemá chybu. Jen na spaní to tady moc vhodné není. Místa je tu málo, je tu docela rušno a kvůli horku a možnosti koupání tady bude rušno asi i večer.

Asi v 5 hodin odjíždíme do Žacléře, o kterém se říká, že je východní branou Krkonoš. Vznik osady úzce souvisí se založením hradu, o kterém je první písemná zmínka z r. 1334. Byl vybudován pravděpodobně již kolem roku 1260 v průběhu kolonizace Čech za vlády Přemysla Otakara II. na zemské Slezské stezce, která spojovala Trutnov s Vratislaví. Při husitských nájezdech v 15. století byl obléhán. Pak se zde usídlili loupeživí rytíři. Osada pod hradem zanikla. Hrad byl r. 1523 vypálen.

O městečku, které tady později vzniklo, je písemná zpráva z r. 1553. R. 1555 zbytky hradu nový majitel přestavěl do podoby renesančního zámku. Jak už to v té době bylo, dobyli ho Švédové a vyplenili. V 17. století ho získali jezuité, v letech 1730–1740 byl barokně upraven. Koncem 19. století byly zbořeny hospodářské budovy a postaveny pseudogotické hradby s cimbuřím. Po válce byl vyrabován, pak zde byl internát žacléřského Texlenu. Ještě v 80. letech sem jezdily děti do školy v přírodě. Od 90. let 20. století se měnili majitelé, ale zámek asi neudržoval nikdo. Nynější majitel má však v plánu objekt zrekonstruovat na hotel s restaurací. Momentálně je však nepřístupný a podle fotek nevypadá zrovna nejlépe. Je na kopci a oficiální cesta k němu ani nevede. To je několik důvodů, proč tam nejdeme.

Město patřilo pravděpodobně mezi ta bohatší. V letech 1570 – 1992 se v okolí v nevelké míře těžilo černé uhlí. Od r. 1609 tu měli pivovar, který svoji činnost ukončil r. 1932. R. 1842 tu byla založena textilní továrna, teprve druhá v celé rakouské monarchii a dokonce první bez energie z vodního zdroje. Po několik staletí tu byly sklárny a papírna. V 19. století tady začala výrobu přádelna, později s názvem Texlen, ta svoji činnost ukončila r. 1992. Porcelánka, která byla založena r. 1878, zůstala v provozu až do dnešních dnů.

Díky rozvíjejícímu průmyslu se rozvíjela i výstavba města. K původní dřevěné zástavbě s podsíňovými domy se koncem 19. století začínají stavět měšťanské domy i nová škola. Koncem 20. století se město a okolí zaměřuje na cestovní ruch. Vznikají tu nové penziony, modernizují se sportovní areály, na polské cyklostezky u nás navazují nově vyznačené cyklotrasy. Pokud je sníh, je nad městem upravená běžecká Krkonošská magistrála.

V centru je zachována řada zděných převážně barokních a klasicistních domů, ale i zbytky roubené zástavby. Rýchorské náměstí je lemováno podloubím. Proto zde byla r. 2003 vyhlášena městská památková zóna. Hlavně tu si chceme prohlédnout.

Přijíždíme od jihu a hned na kraji je vpravo blízko radnice možnost parkování zdarma. Tím jsme vlastně v centru, není nutné hledat nic jiného. Vedro je stále neskutečné, ale něco musíme vydržet. Zvlášť já, Ota s tím takový problém nemá.

Rýchorské náměstí vypadá moc pěkně. Má zajímavý tvar protáhlého trojúhelníku. Na jižní straně i v severní části východní strany jsou krásně opravené domy podloubím. Zajímavé jsou i ostatní měšťanské domy na náměstí - barokní až klasicistní.

Hned na jihu – v té širší části upoutal naši pozornost mariánský sloup z období vrcholného baroka. Byl zhotoven r. 1725 ze tří druhů pískovce: hrubozrnného červeného, tvrdého královédvorského a žehrovického. Všechny sochy jsou v životní velikosti.

Další dominantou je mohutná klasicistní radnice s hodinami a malou zvoničkou. Vedle ní vlastně parkujeme. Tento patrový dům má valbovou střechu. Vchod s pískovcovým ostěním je hluboko zapuštěný. Nad ním je štukový znak města. Osmiboká zvonička má otevřené stěny, je zakončena malou makovicí s korouhví, kde je uveden letopočet 1886.

Stojíme na náměstí a točíme se na všechny strany. Hned na jižní straně je blok domů s podloubím. Všechny jsou z 18. století. Největší je bývalý měšťanský žlutý dům. Podloubí je zaklenuto třemi poli křížové klenby s hřebínky, čtvrtá část je valená s pětibokou a trojbokou výsečí. Původně bylo podloubí i na boční straně, dnes je zazděné. Před domem je z r. 1873 socha sv. Floriána v životní velikosti - byl patronem hasičů, kominíků, pekařů a hrnčířů.

Sousední do zelena laděný jednopatrový měšťanský dům s půdní nástavbou a sedlovou střechou má barokní jádro. Podloubí má plochý strop a je opřeno o masivní kamenné hranolové pilíře. V této řadě poslední vlevo stojící dům má ve sklepě i v přízemí barokní klenby. Tři oblouky jsou postaveny na mohutných kvádrových čtyřbokých pilířích z načervenalého pískovce. V podloubí mají dvě pole křížovou klenbu a jedno pole valenou klenbu s nepravidelnými trojbokými výsečemi.

Teď se díváme na domy na východní straně. Tam jsou vedle sebe dva původně barokní měšťanské domy s podloubím. Ten vpravo upoutá pozornost 6 úzkými oblouky, které podpírají hranolové pilíře z červeného pískovce. Krajní pole mají křížové klenby, střední pole jsou zaklenuta plackami. Památkovou hodnotou mají interiéry s neporušenými klenbami. Schody do patra i na půdu jsou dřevěné, zalomené. Na půdě je cihlová dlažba. Sklepy mají valenou klenbu, některé sklepní místnosti jsou zaklenuté valeně s pětibokými výsečemi.

Dům vlevo je dům z 18. století. Podloubí je zaklenuto třemi poli křížové klenby s mírnými hřebínky. Zdá se, že se dům rekonstruuje, do štítu byla vestavěna dvě patra, zatím tam jsou jen otvory na okna. Ale na nějakou činnost v domě nebo jeho okolí to nevypadá.

Pokračujeme přes náměstí na sever. Uprostřed je pískovcová kašna z r. 1881. Kamenný čtvercový bazének je vysoký 80 cm a má 510 cm dlouhé strany. Uprostřed je kamenná váza s obvodovým dekorem na mírně kónickém pilíři o výšce 220 cm. Kovové rameno chrliče je podepřeno kovovým ornamentem.

Zhruba uprostřed východní strany náměstí byla na místě staré radnice v letech 1912 - 1914 postavena budova okresního soudu s mansardovou střechou, která této straně náměstí dominuje, i když nemá podloubí. Dnes je v budově infocentrum a muzeum. Překvapuje nás, že oboje je ještě v půl šesté otevřené, i když jsme tu skoro žádné lidi nepotkali. Tady získáváme celou řadu zajímavých brožurek. Do muzea nejdeme, ale zajímavé exponáty jsou vystaveny i na chodbě a schodišti. Tady se dozvídáme, že ještě v pol. 19. století byly ve městě převážně roubené podsíňové domy ze 17. století. V muzeu je jeden z podpěrných sloupů domu, který byl zbořen r. 2004, ale také starý středový podpěrný sloup, který musel být vyměněn při částečné rekonstrukci domu r. 1997. Také tady jsou tři hraniční kameny. Na levém kameni je erb Schwarzenbergů s letopočtem 1753. Stál na pomezí vlčického a žacléřského panství. Vpravo je hraniční kámen s letopočtem 1727, který vymezoval území cisterciáckého kláštera v Křešově. Malý hraniční kámen uprostřed byl na hranicích panství Žacléř.

Na protější západní straně náměstí je historicky cenný kamenný dům, bohužel v dost špatném stavu. A to prý patří k nejhodnotnějším stavbám ve městě. Na fasádě byla štuková výzdoba, v podloubí byly nástěnné malby. Štít zdobila drobná pískovcová architektura. K zadní části byly přistavěny stáje.

Vracíme se na východní stranu. Vlevo od muzea jsou další tři původně měšťanské domy s podloubím a uvnitř s barokními prvky. V tom prostředním je pivnice s kavárnou.

Pomalu procházíme do nejsevernějšího cípu náměstí, kde jsou jedny z posledních roubených podsíňových domů ze 17. století. Ten levý čeká na opravu – tedy aspoň v to doufám, v tom pravém je po rekonstrukci penzion Roubenka. Za nimi je ještě jedna kašna, tentokrát bez vody a park.

Dál už nejdeme, stále je hrozné horko, až dusno. Vracíme se zpátky a jdeme se ještě podívat ke kostelu Nejsvětější Trojice s vysokou štíhlou věží a nádherným vstupním portálem. Tady stával kostel pravděpodobně již ve 14. století. Na začátku 17. století tady byl postaven kostel dřevěný renesanční, od r. 1677 zděný barokní, r. 1732 ho přestavěli opět v barokním slohu jezuité, kteří tehdejší panství vlastnili. Veškeré vybavení je z let 1739 - 1742. V boční kapli kostela je prý skleněný oltář, který podle legendy věnovali kostelu žacléřští skláři. R. 1782 město postihl ničivý požár, který ve městě zničil 15 domů, faru, dřevěné části kostela i věž, kde bylo roztaveno 5 zvonů. Následná oprava dala kostelu nynější klasicistní ráz. Varhany jsou v kostele od r. 1902, dodnes se využívají při koncertech.

Dříve byl hřbitov v těsné blízkosti kostela. Ve 2. pol. 19. století byl posunut za kostel. Pravděpodobně v té době byly do severní a jižní strany kostela vezděny některé vzácné náhrobky. Ty jediné vidíme. Kostel je bohužel zavřený, z interiéru nic nevidíme.

Mezi kostelem a hřbitovem je socha Krista z r. 1935,

R. 1791 byla vlevo od kostela postavena nová patrová fara. Nyní je v soukromém vlastnictví.

Vpravo od kostela byla na počátku 20. století postavena moderní nemocnice, která nahradila Alžbětinský špitál. Ten byl postaven r. 1856 při hlavní silnici. Postupem času byly prováděny stavby dalších pavilónů a původní modernizovány. V rámci centralizace zdravotnictví byla jednotlivá oddělení převedena do Okresní nemocnice v Trutnově, od r. 1989 zde funguje rehabilitace.

Tady jsme si všimli, že městem a jeho okolím vede Žacléřská naučná stezka Po stopách J. A. Komenského. Trasa měří 16 km a je na ní 17 zastavení. První zastavení je na Rýchorském náměstí, tam jsme ho přehlédli. Další zastavení jsou tady u kostela, u nemocnice a u hřbitova. Kdesi u zámku je další. Pak vede z města do Rýchor, osady Vernířovice, Prkenného Dolu, zpátky do Žacléře, ale do nové části, do osady Bobr, osady Černá Voda a na Růžový palouček – místo, kde překročil českou hranici Jan Ámos Komenský při své cestě do emigrace dne 4. února 1628. Právě proto je trasa po něm pojmenována. Tam se chceme jít také podívat. Ale dnes to nebude.

Za hodinu jsme zvládli vše projít. Je něco po 6. hodině. Dnes už nechceme nikam jít, ani nic vidět. Jen potřebujeme nabrat síly na zítřejší výšlap. Jen zaparkovat někde, kde by se nechalo přespat. Jako tip jsem vybrala nějakou točnu v blízkosti vlakové stanice Královec. Odjíždíme na sever. Při průjezdu městem jsme zahlédli ještě pár hezkých domků a jednu nádhernou roubenku z 2. poloviny 18. století. Nikde už ale nezastavujeme. Zmiňovanou točnu jsme našli snadno. Zdá se, že tady by se mohlo bez problémů přespat. Je to sice u trati, jenže koleje, které vedou k nám, se opravují, takže sem jezdí pouze lokálka z Polska, ale těch moc nejezdí.

Jen stín tu nějak nemáme. Je fajn, že máme aspoň poměrně velké auto, že můžeme ve stínu sedět za ním. Dáváme večeři, pivo.

Umořeni horkem jdeme spát po 9. hodině, stále je ještě teplo, je přes 20 stupňů. Dveře necháváme aspoň pootevřené.

Královéhradecký kraj – 6. den: Prkenný důl – rybník na koupání, Žacléř – městská památková zóna (kostel Nejsvětější Trojice, domy s podloubím a roubenky s podsíní) na mapě