Královéhradecký kraj – 9. den: Krkonoše–okruh cca 15 km: Prkenný důl–Vrchy-Sněžné domky-Dvorský les–NS Rýchory–Rýchorská bouda(pivovar Hendrych)–Kutná-vyhlídka(býv. Maxova bouda)-Rýchorský kříž s útulnou–chata Hubertus–Prkenný důl

V noci se skutečně spalo perfektně, k ránu klesla teplota dokonce pod 13 stupňů. Vstáváme v 8 hodin. Čeká nás poměrně delší výlet. Jestli bude nějaká chata otevřená, tak ať se nevracíme moc pozdě. Je jasno, ve stínu je ještě 16 stupňů, ale nefouká to, v mikinách je nám fajn.

Naše nocležiště u vlakové zastávky Královec dnes definitivně opouštíme. Ještě si na cestu trháme špendlíky, kterých je tady v okolí hodně - jsou tu červené i žluté. Nakonec odjíždíme stejně až v 10 hodin. Jako včera máme i dnes připravený výlet, který jsme vytvořili pospojováním různých zajímavých míst. Nejedeme daleko. Parkujeme na jižním okraji Žacléře – na parkovišti skiareálu Arrakis - Prkenný důl.

Parkoviště (565 m) opouštíme jižním směrem po silnici, ale také po cyklostezce – po tzv. Vernířovické cestě. Je 22 stupňů, takže je příjemně. Silnice po necelém kilometru uhýbá k několika chatám, dál už auta nesmí. Nás čeká nějakých 6 – 7 km stoupání, ale není to nic hrozného, dokonce po cestě nemusím jít cik cak. Takže poměrně pohoda.

Převážně jdeme lesem, trochu to fouká, takže to nemá chybu. Občas se otevírají i hezké výhledy, a to nejen na Královecký Špičák. Ten je tak nápadný a je snad vidět odevšad.

Procházíme místy, kde již r. 1541 bývala obec Vernířovice. Po 2. světové válce bylo obyvatelstvo vysídleno a domy srovnány se zemí. Dnes už tu jsou jen vidět občasné hromady kamení a pár ovocných stromů. A také 6. zastavení Žacléřské naučné stezky Po stopách J. A. Komenského, jejíž větší část jsme si prošli včera.

Už jsme došli na cyklorozcestí Vrchy (700 m), kudy prochází červená turistická značka. My po ní odbočujeme vpravo. Procházíme linií bývalého pěchotního opevnění. Některé bunkry vidíme v lese. Přímo okolo pěchotního srubu T-S 82 "V končinách" vede naše cesta. Ten je z nich největší. Byl vybudován r. 1938 v rámci prvorepublikové pohraniční obrané linie. Protitankový zvon se do konce r. 1938 nepodařilo nainstalovat, nebyly osazeny ani dva pancéřové zvony pro lehký kulomet. V září 1938 byl objekt vyzbrojen aspoň dostatkem munice a posádkou, která byla odhodlaná bránit republiku. Zemní práce byly dokončeny až r. 1948.

Na rozcestí Pod Dvorským lesem odbočujeme po žluté téměř po rovině na odbočku na vyhlídku na Sněžné domky. Je to zajímavost, ale také místo s nádhernou a dalekou vyhlídkou. Když jsme přišli na začátek paseky, zůstali jsme skoro s němým úžasem stát. Ota se ještě zmohl na výkřik To je nádhera. Došli jsme ještě na konec paseky, abychom si to vše mohli krásně prohlédnout.

Jsme na severovýchodním svahu vrchu Dvorský les (přes jeho vrchol budeme za chvíli přecházet), ale v závětří za hřebenem Rýchor. Díky tomuto sklonu sem slunce svítí hodně dlouho. Proto byly domky při stavbě natočeny k východu. Přesto tady bylo vždy velké množství sněhu, které vydrželo do pozdního jara. Však také brambory sázeli do sotva rozmrzlé země a dobývali je mnohokrát zpod první sněhové pokrývky.  Lidé využívali zdejšího podnebí, kdy zem málo vysychala. Mohli tu pěstovat obilí, dokonce snad prý i pšenici, ale chovali i dobytek, kozy a prasata. 

První zmínka o zdejších čtyřech Sněžných domkách je z r. 1785. R. 1771 byly císařskou komisí očíslovány - byl jim přiděleno č. 37, 38, 39 a 40. Dne 8. srpna 1915 po úmyslně založeném požáru shořela chalupa č. 37. Ta byla ještě obnovena. Sousední chalupa č. 38, která shořela 8. srpna 1920, když do ní uhodil blesk, už obnovena nebyla. Dřevěná chalupa č. 39 shořela 12. července 1924 a zde bydlící vdova s jedenácti dětmi zůstala bez střechy nad hlavou. Ale už tehdy žili hodní lidé. Díky veřejné sbírce se mohli ještě téhož roku nastěhovat do nové chalupy. Tato chalupa nakonec zanikla r. 1960. Dnes tu tedy stojí dvě chaloupky, které byly v 70. letech 20. století vyjmuty z bytového fondu a slouží jen k soukromé rekreaci.

Kochali jsme se dlouho, ani se nám nechtělo odejít. Tohle je snad skutečně ráj na zemi. Kousek od cesty má být prý snadno dostupný Amortův pramen. Neříkám, že tam není, my ho však neviděli, ale ani jsme ho moc nehledali. Jen jsme se rozhlíželi.

Celou tuto nádheru trochu kazí vzpomínka na zmařené životy. Za 2. světové války r. 1941 se zde stalo letecké neštěstí. Tři německá transportní letadla Ju-52 zde při sněhové vánici chtěla nouzové přistát, jenže se jim to nepodařilo a skončila v lese. Jedno z letadel vybuchlo a čtyři členové posádky zahynuli.

Vracíme se zpátky na rozcestí Pod Dvorským lesem, abychom pokračovali po červené, po které jsme sem přišli. Tady – po žluté a po červené vede 5 km dlouhá okružní naučná stezka Rýchory. Je na ní 10 informačních panelů a seznamuje s historií osídlení zdejších hor, se zde vybudovanými bunkry, ale také se zdejší nádhernou přírodou a jejími zajímavostmi.

Mohli bychom projít po žluté, tam, kam potřebujeme, ale my chceme přejít Dvorský les. Je to jednak vrchol (1036 m), ale také přírodní zajímavost. Jednou ze zvláštností jsou pokroucené staré buky. To není čistě přírodní zajímavost, ale způsobil to dobytek, který se tady v 19. století pásl. Jednak mladé stromky okusoval, ale také si do nich lehal, sešlapával je. Své samozřejmě udělala i nadmořská výška, vítr, sníh a námrazy. Les připomíná spíš prales. Nijak se neupravuje. Jen v místech, kde se les přirozeně neomlazuje, proběhnou občasné výsadby.

Stoupáme touto zajímavou krajinou. Vrchol je velká náhorní plošina a opět moc hezká. Jsou tu různé paloučky, borůvčí, vřesoviště. I tady se nám moc líbí. I tuto plošinu nakonec musíme opustit, opouštíme i nejvyšší dnešní bod a klesáme na rozcestí Kutná - Rýchory. Tady se prý kutal (těžil) vápenec a pálil se na vápno.

Víme, že k Rýchorské boudě to máme kousek, ale tady nás potěšila cedule, že chata má otevřeno denně od 10 do 17 hodin. Máme půl druhé, takže je to perfektní čas na oběd.

Tato horská chata byla dána do provozu r. 1930 jako moderní pohostinské zařízení. R. 1946 ji získal Klub českých turistů v Praze, r. 1950 pražské sokolské družstvo Vzlet. Od r. 1976 ji vlastní správa KRNAP a po rekonstrukci 1979 zde zřídila Krkonošské středisko ekologické výchovy. Pravděpodobně další rekonstrukce proběhla v letech 1980 – 1985 a r. 1986 zde svoji činnost zahájilo Výchovně vzdělávací středisko státní ochrany přírody. Stále se zde nabízí výukové ekologické programy, školy v přírodě, dětské tábory, přednášky, exkurze po KRNAPu s průvodcem i lyžařské kurzy a je zde možná celá řada dalších aktivit. Kromě toho se lze tady ubytovat a také najíst. To poslední nás samozřejmě potěšilo nejvíc, také proto, když jsme viděli, že tady točí pivo pivovaru Hendrych z Vrchlabí. Zvlášť když na reklamní tabuli s otevírací dobou inzerovali pivo Krakonoš z Trutnova. Teď zjišťuji, že pivo Hendrych jsme již několikrát pili, že jsme 2x byli ve Vrchlabí, ale ani jednou jsme do tohoto pivovaru nezajeli. No to je tedy ostuda. A to pivo ve svém rodinném pivovaru vaří již od r. 2012.
Jsme poměrně vysoko, konkurence tu není žádná, tak se nemůžeme divit, že jídlo je cca za 250,- Kč. Nakonec jsme si uvědomili, že to vlastně není zase tak moc, vždyť tyto ceny jsou často i ve městech. Ota si dal bramborový knedlík plněný uzeným s červeným zelím, já měla kuře na čerstvé paprice s bramborovou kaší. Oboje bylo vynikající. Já měla tolik masa, že jsem to sotva snědla. Oběd zapíjíme Henrychem 11. To je úžasná dobrota. Vzhledem k tomu, že nás čeká už jen klesání, dávám si i já půllitr. Ota samozřejmě zatuploval.

U výdejního okénka měli hezky vypadající borůvkové mufiny. Chtěla jsem si ho koupit, dozvěděla jsem se, že si ho mohu vzít, ze zbyly od snídaně. Tak to bylo příjemné překvapení. Bylo jich tam hodně, vzali jsme si s Otou po jednom jako sladkou tečku na závěr. I ty byly moc dobré.

Nespěcháme, užíváme si vše, vč výhledů. Ještě kousek pokračujeme přes vrchol Kutná (1002 m) po naučné stezce Rýchory, která sem s námi odbočila. Tato odbočka končí na vyhlídce s názvem Vyhlídka u Rýchorské boudy, ve skutečnosti je vyhlídka na zbytku nejstarší zdejší chaty – Maxovy boudy, která tu byla postavena r. 1892. Původně to byl výstavní pavilon na Zemské jubilejní průmyslové výstavě v Praze, která se konala r. 1891 a kterou majitel vystavující firmy průmyslník Max Hirsch věnoval rakouskému Krkonošskému spolku. Objekt po 2. světové válce zchátral a jeho základy byly využity k vybudování této vyhlídky, odkud lze při jasném počasí vidět panorama východních Krkonoš.

Vracíme se na rozcestí Kutná – Rýchory a po zelené klesáme. Jen chvilku se zastavujeme na rozcestí Rýchorský kříž, kde je kovový barokní kříž z r. 1804, který dal tomuto rozcestí své jméno. Tak je pojmenované i zdejší sedlo. Je tady i útulna, i když na první pohled vypadá jako pěkný bytelný krmelec.
My pokračujeme po zelené na rozcestí Vízov - chata Hubertus, která by měla být otevřená. Nějaká chata je kousek od rozcestí, ale žádná z chat na mapě, ani ve skutečnosti není označená jako chata, podle které je pojmenováno rozcestí. Tu nejbližší si jdu vyfotit, ale nic nenasvědčuje tomu, že je to ona zmiňovaná chata, ani že by měla být otevřená. Ani nám to nevadí. Jsme najedeni, ani žízeň nemáme.

Na rozcestí je další kovový Röhrichtův kříž, tj. kříž zvoníka Röhrichta. Nechal ho zde postavit na přelomu 19. a 20. století pan Röhricht, majitel nedalekého hospodářství a domu se zvoničkou. Každý den zvonil klekání, zvonil i v případě nebezpečí ohně a při úmrtí. Zvuk zvonku prý bylo slyšet až na Sněžné domky.

Zdejší louky jsou opět nádherné. Rozcestí opouštíme po modré, opět z kopečka. Klesáme na rozcestí Ozon, kde má být hotel. Na místě, kde byl tento horský hotel r. 1930 postaven, vyhořel r. 1917 mlýn a r. 1928 obytný dům. Jenže dlouho si majitel svůj hotel neužíval. Přesný důvod, proč byl hotel dán do exekuce jasný není. Buď to měla na svědomí světová hospodářská krize, možná mu nevyšly jeho podnikatelské záměry. V březnu 1934 zánovní hotel koupil trutnovský pivovar.

Dnes horskou chatu Ozon vlastní Centrála cestovního ruchu Královéhradeckého kraje a nabízí zde ubytování i stravování. Zda je restaurace pro veřejnost, to bohužel nevím. Když jsme tudy procházeli, přivítala nás cedule ZAVŘENO. To mne mrzelo. Zajímal mne interier této velké staré chaty. Pivo bychom si už stejně nedali, za necelou půlhodinu Ota sedne za volant.
Teď už nás čeká klesání údolím Sněžného potoka po silnici až k autu. Jen kousek pod chatou ještě míjíme kamenný kříž, který zde nechal postavit Wilhelm Anders r. 1891.

Výlet se nám moc líbil, krajina byla skutečně nádherná. Jen mne překvapuje, že na trase jsme byli téměř sami. Jen na Rýchorské chatě bylo pár lidí. A to je počasí na výlet úplně perfektní a jsou vlastně ještě prázdniny.

Odjíždíme přes Prkenný Důl k rybníčku, kde jsme se v pondělí koupali. Máme to kousek a těšíme se na příjemnou koupel. Mysleli jsme si, že bychom u něj mohli i přespat, i když je to hned u silnice. Zrovna na koupání to dnes není, přesto tady parkuje spousta aut a vše nasvědčuje tomu, že tam bude hodně dlouho živo. Jdeme se aspoň vykoupat, to po dnešní túře vítáme. Voda je studená, ale je to fajn.

V mapě hledáme náhradní místo na spaní. Nabízí se možnost pokračovat do nedalekého Křenova. Na cyklorozcestí Malý Křenov odbočuje vpravo cyklostezka. Tam někde by to možná šlo, pokud tam není zákaz vjezdu.

Vypadá to dobře, vjet se tam nechá. Cesta je všelijaká, ale zdá se, že tudy auta jezdí. Když dle mapy končí dvoučárková cesta a mění se na čárkovanou, přijíždíme na úžasnou planinu. Nic lepšího jsme si nemohli přát. To je naprosto ideální místo. Jen nevím, proč jsem to nevyfotila. Možná i proto, že jsem měla ještě spoustu práce.

Nejdřív jdeme večeřet a pak se spolu pouštíme do likvidace dnes nasbíraných hub. Konečně jich máme hodně. Máme babky i klouzky, poddubáky, ale i pravé hřiby a křemenáče. Ty pěkně velké a tvrdé schovávám - zítra udělám řízky z hub, v lednici určitě vydrží. Ty ostatní krájíme na sušení. Za předním oknem na sluníčku to schne dobře. Včerejší houby jsou už suché.

Konečně spíme na místě, kde je nádherný klid, kde nás vůbec nic neruší. Večer tady projel jen jeden cyklista. Je to tedy krásný závěr bezvadného dne. Už se však těšíme na zítřek a doufáme, že i ten se nám povede. Chystáme se zase trochu do skal. Až do 8 hodin sedíme venku, ale jak teplota klesá k 20 stupňům, už začíná být chladno. Navíc padá rosa, vše rychle vlhne. Stěhujeme se do auta.

Program na ČR 2 je zajímavý až do 10 hodin, jdeme tedy spát později, než je naším zvykem. Teplota i v autě klesla pod 19 stupňů. Je jasno, bude se zase dobře spát.

Královéhradecký kraj – 9. den: Krkonoše–okruh cca 15 km: Prkenný důl–Vrchy-Sněžné domky-Dvorský les–NS Rýchory–Rýchorská bouda(pivovar Hendrych)–Kutná-vyhlídka(býv. Maxova bouda)-Rýchorský kříž s útulnou–chata Hubertus–Prkenný důl na mapě