Letošní zářijové německo-polské putování – začátek povídání

Poutník je zvědavý tvor a toulání se zajímavou krajinou může být až narkotizující. Čtyři dny jsme si dopřávali krásy německé a polské krajiny. Zprvu po částech, abychom ty částice postupně spojili v jeden krásný celek.

*

Den první – cesta do NDR

Karlovy Vary a Usedom leží kousek dále od sebe. Boží Dar, státní hranice do Německa, německé dálnici A72, A4, A13, A10, A 11, A20, zvedací most na ostrov Usedom. Celkem sedm a půl hodiny a 591 km.

Sice už byla jedna hodina po půl noci, ale my jsme si ještě povídali. Asi jsme se také věnovali dějepisu, jelikož někteří z nás byli nakonec sťati jako Marie Antoinetta.

001

Den druhý – po letech koupel ve východoněmeckém moři na ostrově Uznojem

Převlékáme se do sportovního a vyrážíme na cyklovýlet po ostrově Uznojem. Opravdu jsme v noci nezabloudili a přijeli na správné místo? Vždyť jsme chtěli navštívit Usedom! Ale strejda Google mi záhy poradil, že česky se tomuto ostrovu říká Uznojem. Pravda, už jsem tady asi 40 let nebyl.

002, 003

Městečko Kölpinsee a … Mhouřím oči a žasnu. Že by...? První naše setkání s Baltským mořem se sice ještě obešlo bez koupání, ale líbí se nám tady. A to tak, že hodně.

004

Nejenom mořskou vodou živ je zdejší člověk. 34 hektarové vnitrozemské jezero Kölpinsee, je ozdobeno nesčetnými rostlinami rákosu i vodním ptactvem.

005

Sice jedeme podél moře, ale rovina jako v Kolíně to tedy rozhodně není. Zkušený sportovec Láďa však mírné zvlnění zdejší krajiny patrně ani nezaznamenal.

006

Ückeritz, městečko, kterému se společně s městečky Koserow, Loddin a Zempin říká Jantarové lázně.

007

Známé městečko Bansin nelze minout, jelikož ho cyklostezka protíná. Jedná se o přímořské letovisko, které společně s Zinnowitz, Ahlbeck a Heringsdorf bývá nazýváno jako císařské lázně.

008, 009

Kromě novějších domů a hotelů si prohlížíme skvostné vily, které připomínají atmosféru dávných dob. V 19. století tady měla bohatá šlechta, především z Berlína, svá letní sídla ve stylu francouzských renesančních a klasicistních staveb. Některé z nich se zachovaly v dobrém stavu, a tak není těžké tady objevit historii minulých staletí.

010

Pořád se rozhlížíme, ale postupně začínáme chápat, že klasické stánky s grilovanými mořskými potvůrkami patrně neobjevíme, a tak nakonec zastavujeme v jednom občerstvení, kde si dáváme to, co většina lidí, obalovanou rybku v housce a jedno pivečko k tomu.

011

Do městečka Heringsdorf nedaleko polských hranic jsme doputovali, abychom se podívali na 508 metrů dlouhé molo, nejdelší molo v Německu. Nejedná se však o poklidné místo obsazené rybáři a kotvícími loďkami, ale o jednu velkou obchodní galerii s restaurací.

012

Tedy nic moc pro nás, ale došli jsme se přeci jenom podívat až nakonec, odkud je hezký rozhled na moře i pobřeží. Na jednu stranu do bývalé NDR, na druhou do nedalekého Polska.

013

Z lázeňského městečka Bansin až do polského letoviska Świnoujście vede nejdelší plážová promenáda Evropy, měřící 12 kilometrů.

014

Filmové plátno v moři a sledování představení z pláže. Proč ne.

015

My však hledáme nějaké klidnější místo ke koupání. Označení FKK není jednoduché objevit, jelikož je cedule instalována až na samotném začátku nudapláže, na okraji městečka Bansin.

016, 017

Následuje koupání, které vzhledem k teplotě vody netrvá zase až tak dlouho.

018

Bansin, Benz a Pudagla, městečka, mezi kterýma objevujeme zajímavou přírodní oblast. Kromě luk, lesů a rašelinišť jsou tady také menší i větší jezera. Okolní krásnou přírodu si prohlížíme z vyhlídkové věže.

019

Dřevěná rozhlednička se jmenuje Sieben Seen Blick a postavili ji mezi místními částmi obce Neu-Sallenthin a Alt-Sallenthin. 

020

Pod schodištěm rozhledničky mají za oplocením jeden zajímavý mlýnský kámen. „Přicestoval“ sem ze vzdálenosti asi 80 metrů, od dnešního hotelu Bergmühle, kde stával necelých sto let větrný mlýn holandského typu. První záznam o jeho existenci pochází z roku 1820. Bohužel roku 1907 padl za oběť požáru.

021

V nedaleké vesnici Benz jsme sice neplánovali zastávku, ale zajímavý svatostánek nešlo jen tak přejet, obzvlášť když se možná jedná o nejstarší kostel na ostrově Usedom. První zmínka o něm pochází z roku 1229. Roku 1251 byl zasvěcen svatému Petrovi (Pavel to nechává bez komentáře).

022

Velká část stávajícího objektu kostela je datována do roku 1300. Z té doby pochází také hlavní obdélníkovou loď, žulová kvádrová konstrukce s čistě tesanými hranami. Za třicetileté války byl kostel užíván jako stáje pro koně a částečně byl poničen, ale roku 1663 se uskutečnila rekonstrukce svatostánku. Z této doby by měl také pocházet renesanční portál věže. Kostelní věž však získala dnešní podobu až roku 1740, o čemž svědčí vlaječka na jejím vrcholu.

023

V roce 1836 proběhla další rozsáhlá rekonstrukce, při které získal především interiér kostela z velké části svůj dnešní vzhled.

024

„Strom a hudba“, před kostelem má vystaveno jedno své dílo Wilhelm Barthels (1930–2010), umělec z města Weimer.

025

Ve vedlejší vesnici jménem Stoben zajíždíme k jezeru Schmollensee, abychom si ho trochu lépe prohlédli.

026

Nečekaně tady objevujeme i něco jiného, zajímavé domečky, respektive jejich střechy.

027

O kousek dál nás vítá větrný mlýn Pudagla. Bohužel jenom zpoza plotu, jelikož mají zavřeno. Historie tohoto mlýna sahá až do roku 1693. Mlelo se tady především žito a nejčastěji je zmiňováno jméno mlynáře Jacoba Schmidta. Poslední obilí zde bylo mleto v roce 1937, poté se mlýn na dlouhá léta odmlčel.

028

Jelikož náklady na údržbu mlýna narůstaly, předal majitel mlýna ke konci minulého tisíciletí objekt obci Pudagla. Ta se domluvila o užívání se spolkem „Kulturmühle Benz“. Následně začala rozsáhlá oprava, při které došlo ke kompletní demontáži mlýna a jeho odvezení do dílny v Rahdenu. Na zpáteční cestu se mlýn o hmotnosti 65 tun vydal na podzim roku 1997, aby se 25. října uskutečnilo jeho slavnostní znovuotevření. V následujících letech je dovybavován, aby se postupně stal plně funkční. Obec Pudagla předala mlýn do užívání nově vzniklému spolku „Přátelé Bockwindmühle Pudagla“, který se začal starat také o úpravy okolí. Došlo ke stavbě sanitárního zařízení a zpevnění cesty k mlýnu s výsadbou stromů.

029

K autu se vracíme po páté hodině. Na kole jsme dnes ujeli 48 kilometrů.

030

Den třetí – na shledanou NDR, vítá nás Polsko a Wolinský národní park

Hranice s Polskem a nedaleké město Swinoujščie, které se vydáváme poznat na kolech. Nejprve jedem opět k moři. Magnet jménem Baltské moře neustále působí.

031

Následně přijíždíme k severovýchodnímu cípu města, k ústí průlivu Swina, který vede ze Štětínského zálivu do Baltského moře. Odkládáme kola a chvíli se procházíme po pláži. Pozorujeme rybáře a lodě.

032

Následně jedeme i jdeme podél 16 km dlouhého kanálu (průlivu) Swina.

033

Kromě vody, lodí, přístavu a průmyslového charakteru této části města nás zaujalo místní opevnění a venkovní vojenské muzeum. Ale detaily necháváme na jindy.

034

Hledáme totiž něco jiného. A nevíme, kde by to mohlo být. Tak se Láďa, zkušený polský mluvčí, pouští do debaty s jedním rybářem. Vybaveni přesnými (skoro) informacemi jedeme bloudit do centra města.

035

„Proszę pana“. Poté, co jsme najeli několik kilometrů okolo náměstí Plac Wolności a několikrát se zeptali kolemjdoucích, objevujeme v boční ulici „sklep rybny“.

036, 037

Zjišťujeme sortiment, zkoumáme ceny, a nakonec nakupujeme rybky k obědu a samozřejmě také něco domů.

038

Překročení vody, v našem případě průlivu Swina, si žádá most nebo tunel. Mapa nám sice něco ukazuje, ale věřte jí.

039

Nakonec k našemu překvapení využíváme služeb bezplatného trajektu a na jeho palubě se loučíme s ostrovem Usedom. Obešlo se to bez přípitku. Ostatně jako řidič bych se patrně nezúčastnil.

040

Za městem Miedzyzdroje přijíždíme do Wolinského národního parku, který byl založen v roce 1960. Zastavujeme na lesním parkovišti Kwasovo, kde se budou brzy konat kulinářské hody.

041, 042

Kluci v akci, aneb Franta s Láďou předvádějí své kuchařské umění. Podařilo se, pochutnali jsme si.

043

Po jídle jdeme s Láďou na procházku do lesa, kde po jednom a půl kilometru objevujeme nápis „Zagroda Pokazowa Zubrów“. Na 28 ha se zde rozkládá zubří farma. Orel bělohlavý, divoké prase, jelen, srna a především zubr, nejsilnější a největší divoké zvíře Europy.

044

V roce 1976 sem přivezli 4 zubry z oblasti Borek a Bialowieza. Počet zubrů v ohradě se pohybuje mezi 6 a 12 kusy a většina z nich se tady již narodila. Hmotnost dospělého býka dosahuje až 900 kg, dlouhý je 290 cm a vysoký okolo190 cm. 

045

Pravda, něco zajímavého jsme tady viděli, ale čekal jsem poněkud více.

046

Po návratu se jdeme všichni tři projít na protější stranu silnice, kde se nad mořem nachází pozůstatky pobřežního vojenského opevnění „Baterie Artylerii Stałej“. Až do roku 1945 tady byla dělostřelecká škola válečného námořnictva. Poté to zabrala sovětská armáda.

047

Bohužel očekávané výhledy na moře a útesy nad ním se nekonají.

048

Obec Wisełka, parkoviště u rybníka Zatorek a Wolinský národní park, který se zabydlel na převážné části největšího polského ostrova Wolin s rozlohou téměř 5000 hektarů. Skoro celou plochu parku pokrývají lesy, převažuje v nich buk, dub a borovice.

049

„Latarnia Morska Kikut. Původně jsme si mysleli, že objevíme rozhlednu, ale po vydrápání do prudkého kopce nás v nadmořské výšce 73 metrů čekal maják. Samozřejmě byl zamčený, tudíž jsme si ho prohlíželi pouze zvenčí.

050

Baltský magnet aneb z kopce dolů až na pláž k mořskému břehu. A samozřejmě koupání.

051

Ve fotodokumentaci to není podrobně doloženo, jelikož jsme nechtěli sušit plavky. Nefotografovali jsme ani v Německu, ale v katolickém Polsku už vůbec ne.

052

Užíváme si poslední naše mořské koupání. Než odejdeme, uzavřeme kousek moře v sobě a snažíme se ho tam udržet ještě nějakou dobu.

053

Kde se vzal, tu se vzal, navštívil nás nápad, že bychom se mohli projet na kole po pláži. Zkuste to také, je to zajímavé. Jízda to byla sice krátká, ale zážitek veliký.

054

Od pláže to je do obce Wiselka vzdálenost malá, ale naše žízeň byla obrovská. Podle mapy by tady mělo být pět restaurací či barů ale skutečnost v sobotní podvečer je trochu jiná. Vše zavřeno, kromě prodejny Žabka, před kterou seděli místní. Několik anglických i německých vět a jedno polské pivo.

Na kole jsme dnes ujeli 23 kilometrů, pěšky ušli kilometrů osm.

*

Pokračování: https://www.turistika.cz/cestopisy/letosni-zarijove-nemecko-polske-putovani-pokracovani/detail