LYSKAMM - 4480 m.n.m.
Po dlouhé době jsme se sešli ve skutečně silné sestavě a tudíž jsme zvolili k výstupu na pověstnou horu Walliských Alp - Lyskamm. Pokud se do zdolávání Hory pustíme po svých již z Tschaval, máme před sebou až do sedla Passo di Bettolina osamělou túru. Tahle pětidenní akce měla být tím nej. co jsme kdy v horách šli či lezli. Mohu prozradit že všechny předpoklady byly do puntíku splněny. NÁROČNÝ VÝSTUP NA CHATU Do střediska Tschaval jsme dorazili kolem 7:00 ráno. Následovalo tedy nutné prospání po 1250km unavující jízdy. Kolem poledního necháváme auto na horním parkovišti a vyrážíme po cestě č. 1 podél řeky Lys. Cesta hned zprvu dává najevo, že nebude jen procházkou po rozkvetlých loukách. Velmi strmě nabírá na výšce a za necelou půlhodinku již klábosíme u pěkného vodopádku, kde také doplňujeme vodu. To se později ukazuje jako předčasné, protože při celé cestě je vody dost. Úzká stezka pokračuje mírněji a několika serpentinami překonává travnatý práh končící až u salaší A. Bettolina - 2380 m.n.m. Zde je opravdový ráj pro milovníky alpských květin a rostlin. Všude jich jsou doslova trsy. Prosluněné louky zde září všemi barvami a nad hlavami se konečně začínají objevovat velikáni Wallisu. Ledovec Ghiacciaio del Lys je odsud bezkonkurenční a své okolí ovládá svou divokou majestátností. U polan Bettolina si dejme pozor na orientaci. Správný směr se špatně hledá ( vede vlevo od salaše s ukazatelem téměř neviditelným a nevychozeným chodníkem. My jsme toto zjistili samozřejmě až při zpáteční cestě a tak jsme přímo nahoru lezli nepříjemným kamenným žlebem a někdo i velmi strmou trávou. Zázračné napojení na stezku nás dovedlo k pěknému plesu, kde je více než vhodné posvačit. Výhledy jsou odsud překrásné. Do sedla nám zbývá již jen 150 metrů. Cesta ze sedla vede přes několik sněhových polí a je dobře upravena, vzhledem k tomu, že zde o víkendu stoupají davy lidí od lanovky ze sedla Bättaforko. Strměji vystoupíme na hřeben, který je velmi zábavně zajištěn asi 4cm silným lanem. Chodník na něm překračuje v jednom místě i můstek a dále pokračuje přímo hřebenem. Ten končí hned pod chatou Rif. Quintino Sella - 3585 m.n.m. CHATA QUINTINO SELLA Chata je poměrně velká a spolehlivě spolkne i 140 nocležníků. Nikde zde ale není tekoucí pitná voda ani teplá sprcha. Tento komfort si bohužel musíme ve výšce téměř 3600 metrů odpustit. Voda tedy jen v PET lahvích po 1,5 l za 2,50 EUR. Ubytování stojí pro členy Alpenverein 10,50 EUR/noc. Vařit se může ve winteraumu, nikoli na chatě. Topí se jen v restauraci a tak úplně nahoře pod střechou není v noci kdovíjaké horko. Tento nešvar, ale bez problémů vyřeší místní deky. Nemá tedy smysl na chatu táhnout spacáky apod. VÝSTUP NA CASTORE BYL EXTRÉMNÍ Na druhý den ráno vyrážíme za extrémně silného větru ( v nárazech kolem 100km/h ) na Lyskamm. Vzhledem k počasí které vládne jsme na ledovci Felik sami. Ten se táhne mírně až pod vrcholem Punta Perazzi - 3905 m.n.m., kde potkáváme dvojici vracející se ze sedla. Po rozhovoru je nám jasné proč to otáčejí. Chodník po ledovci pokračuje pod velmi strmý asi 150 metrový výšvih do sedla Felikjoch - 4061 m.n.m. Extrémní vítr v sedle a hustá mlha nám dávají jasně najevo, kdo je tady pánem. Po krátkém rozhodování a několika hádkách, ve smyslu orientace kde vlastně jsme a na kterou stranu vlastně máme jít, vyrážíme na vrchol Castore. Výstup na Lyskamm v těchto podmínkách a nulové viditelnosti by byl hazardem. Nejprve vystoupáme sněhovým svahem (cca. 25°)na předvrchol Punta Felik - 4176 m.n.m. a po krátkém sestupu i na jeho vrchol po poměrně Ostré hraně. Pozor na vítr! Opět sestup asi 20 metrů a následuje výstup hranou na Castore - 4228 m.n.m. Při nulové viditelnosti a 100km /hod. větru nemá smysl příliš otálet, a tak "vychutnáme" cigárko, típneme o ruku a spolkneme vajgl ( abychom neznečišťovali zdejší lanovkami neposkvrněnou přírodu ) a vyrážíme zpět stejnou cestou. Dvakrát jsme na hřebeni téměř odfouknuti, takže místy po čtyřech se dostáváme na sedlo Felikjoch a zdlouhavým sestupem po ledovci, který je již notně rozmočen sestupujeme k chatě. Přes den se do chaty přihrne další várka lidí z údolí ( 99,9% jich jede lanovkou na Bättaforko ). Plni zážitků a důkladně promrzlí brzy usínáme s vidinou lepšího počasí na další den. FINÁLE - LYSKAMM JE KONEČNĚ POKOŘEN Předpověď se vyplnila a ráno je absolutní jasno, vynikající viditelnost a u chaty slabý vítr. Vstáváme v 5:00, kdy je už většina lidí na nohou a narváni do šatny se snaží být první na ledovci. Naše taktika je ale jiná. Nejdříve si uvaříme snídani, sbalíme věci, vykonáme všechny nutné ranní potřeby a jdeme omrknout situaci před chatu. Šňůra postaviček na ledovci Felikjoch nás ale nechává chladným. Jsme si jisti svou výkoností, a tak nastupujeme pěkně zhurta. Několik skupina předbíháme již na mírné ploše ledovce, další poté před strmým výšvihem do sedla. Tam máme před sebou pouze dva lezce, kteří míří k raním sluncem ozářenému Lyskammu. Jdeme tedy vstříc jeho pověstné hraně. Nejdříve velmi mírně překonáváme ledovec v sedle ( bez trhlin ) a nastupujeme na předvrchol zvaný krásně libozvučně Südwestgrat schneekuppe - 4214 m.n.m. Ten se traverzuje a později vyšlapaná stopa vystoupí do jakéhosi sedla ( trhlina ) pod západní hranu. Výstup sice širokým leč mimořádně strmým ( 40° ) tvrdým firnem je otázkou stehen, lýtek a pomateného smyslu. Výška tohoto svahu je 220 metrů. S několika desítkami odpočinků dostáváme svah za sebe a pomalu a stále velmi strmě vystupujeme na vrcholový hřeben. Ten je na několika místech velmi úzký. Svahy na obě strany berou dech. Nalevo padá 1100 metrová, ledy opancéřovaná severní stěna, na jih zase 500 metrů posněžené skály. Čím více se blížíme k západnímu vrcholu, tím je hrana širší a více bezpečná. Po 3 hodinách velmi rychlé chůze jsme na západním vrcholu Lyskamm - 4480 m.n.m. Přechod na východní vrchol je velmi exponovaný a nebezpečný ( AD a III.UIAA ). Z vrcholu kde fouká zhruba padesátikilometrový vítr se nádherně prezentuje přízrak Matterhorn - 4478m se svým těžkým sousedem Dent d´Hérens, himalájský Dent Blanche - 4357m, nepřekonatelný Weisshorn - 4506m, fascinující vrcholky masivu Monte Rosa. Na druhé straně k jihu je překrásná skupina Gran Paradiso - La Grivola, v dálce Monte Viso a již k západu se klonící masiv Mont Blanc, téměř kryjící se s rozložitou hradbou několikavrcholového Grand Combin. Po 20 minutách nás dochází druhá skupina tří alpinistů a proto se rozhodujeme pomalu a opatrně sestoupit. Je mráz a fouká ledový vítr. Sestup vedeme stejnou cestou. Ze sedla Felikjoch předháníme opět několik skupin klesajících z Castoru. SESTUP OD CHATY SE PODOBAL NÁVŠTĚVĚ HYPERMARKETU Na chatu dorážíme značně zdecimovaní a vyčerpaní. Protahujeme zde náš odpočinek jen na nejnutnější dobu k vaření a balení. Sestup od chaty jdeme naprosto stejně jako dva dni předtím. Co nás ale nad sedlem Bettolina zaskočí je obrovský ba přímo dech vyrážející příval lidí, kteří různého věku ( někdy i dosti pokročilého ), pohlaví a trénovanosti táhnou na chatu. Při rychlém sestupu sněhovými poli doslova nestačíme uhýbat při "Marvanovských sjezdech" mokrou břečkou. Slunce peče a v sedle Bettolina nás pohltí další skupina asi 20 lidí stoupajících či kolébajících se často i v sandálech na chatu. Sestup ze sedla je již otázkou 2 hodin až do vesnice Tschaval ( Stáffal nebo Stával). Po krátkém odpočinku vyrážíme po sestupu 2700 metrů směr Gressoney - Milano - St. Moritz - Praha - Liberec domů. Ještě ale musím zmínit skvělou zastávku na koupání a relax u jezera Lago di Como, k němuž jsme dorazili za 30° vedra. Skvělá voda, neméně skvělé Italky a okolní palmy nám dali skoro zapomenout, že ještě před pár hodinami jsme mrzli ve výšce 4480 metrů na vrcholu Lyskammu a teď se koupeme v průzračných vodách jezera Como - 320 m.n.m. I tak může proběhnout pětidenní návštěva Walliských Alp, které v nás zanechaly hluboké dojmy. UPOZORNĚNÍ : Pokud můžeme radit, rozložte si pobyt na chatě a výstup na všední dny ( pátek je hranice ). O víkendu na chatě nemáte bez rezervace šanci a při výstupu počítejte s obrovskou hustotou provozu na všech trasách. Na chatě neteče pitná voda, nelze ani dobít telefon a netopí se zde. 40° svah pod západním vrcholem Lyskamm je za optimálních podmínek bezpečný ale velmi strmý. Za nového sněhu ani nemluvím. Hřeben je ideální absolvovat když je sníh tvrdý. Při čerstvém akutní nebezpečí lavin a sesuvů převějí. Vrcholu Lyskamm v náš výstupový den dosáhlo cca. 14 lidí. Většina chodí do sedla či na Castore. Výstup na chatu nám trval vlažným tempem 7 hodin. Výstup a sestup na Castore 5 hodin. Výstup na Lyskamm 3 hodiny velmi rychlým tempem a sestup až do údolí 5 hodin téměř úprkem. tuto výpravu podporoval : www.sambarsport.cz