Švýcarsko 2011 - 4. den - Cesta k Matterhornu
Ráno nás opět čeká brzké vstávání. Dnes máme v plánu dát na čas vale courání po městech a konečně se povznést do výšin. Konkrétně do výšky přes 3 000 metrů, abychom si mohli vychutnat ničím nerušený výhled na legendární Matterhorn (4 478 m). Po snídani a několikerém přestavění pokoje vyrážíme na nádraží. Předpověď počasí slibovala vymetenou oblohu, ale v Curychu je poměr modré oblohy a mraků pade na pade. Již známou cestou uháníme vlakem přes Bern a Bernské Alpy na jih do Vispu. Zde přesedáme na ozubnicovou lokálku společnosti Matterhorn Gotthard Bahn a během přestupu letmým pohledem na oblohu zjišťuji, že v této části Švýcarska předpověď absolutně souhlasí s aktuálním stavem. Nikde ani mráček. Za Vispem začínají koleje zprudka stoupat a my máme před sebou hodinovou cestu do Zermattu.
Zermatt je velice zajímavé městečko. Na první pohled se jedná o obyčejné horské turistické středisko. Místní obyvatelé si však před časem odhlasovali v referendu, že do jejich města nesmí vjet žádné auto s normálním motorem. Městečko tedy zcela ovládají elektromobily. Před nádražím čeká dlouhá řada taxíků a hotelových vozů. Ze všeho nejvíce se elektromobily asi podobají nákladním vozíkům, které u nás jezdí na nádraží. Dokonce po městě jezdí i dvě elektro-autobusové linky. Výhradní provoz elektro-automobilů však přináší i jednu starost. Na ulicích musíte být velmi ostražití, neboť elektromobily jezdí velice tiše.
Zermatt ale není naším dnešním cílem. Tím je stanice Gornergrat, kam se dostaneme z Zermattu zubačkou. Než se však vydáme na namáhavou cestu do výšin, je potřeba se dobře zaklimatizovat. A kde se organismus nejlépe aklimatizuje? No přeci u dobrého jídla a pití. Vedle nádraží se k tomu přímo nabízí italská restaurace s krásnou sluneční terasou. Nad střechami okolních penziónů nesměle vykukuje špička Matterhornu a my se už velice těšíme, až se k němu přiblížíme mnohem, ale mnohem blíže. Po chutném obědě si na nádraží společnosti Gernergrat Bahn zakupujeme jízdenky (na tuto zubačku nám Swiss Pass neplatí, máme pouze 50% slevu). Protože na nástupiště přicházíme jako jedni z prvních, zabíráme si místo vpravo ve směru jízdy, odkud by měla být ta nejkrásnější panorámata. Počasí je stále excelentní a my už jsme celí natěšení na odjezd. Než se vydáme z aktuální výšky 1620 metrů o téměř 1 500 metrů výše, všímám si jedné, u železničních vozidel neobvyklé věci. Celá elektrická jednotka má dveře pouze na jedné straně. Díky uspořádání tratě je na druhé straně prostě nepotřebuje.
Konečně hodiny přeskakují na čas našeho odjezdu a vlak se dává do pohybu. Objíždíme celý Zermatt a po ocelovém mostě přes vodopády začínáme stoupat. Už po několika minutách jízdy se nám Matterhorn ukazuje v celé své kráse. Proto se všichni spolucestující, kteří seděli na levé straně, přesunují k oknům na pravé straně bez ohledu na to, zda u nich někdo (my) sedí. Já jsem díky tomu pochopil, proč jsou ve vlaku sklopné sedačky na místo klasických. Ten fascinující pohled, který se s každým vystoupaným metrem neustále vylepšuje, člověka prostě nenechá sedět. Cesta nám rychle utíká, okolo přibývá sněhu a my najednou přijíždíme do koncové stanice Gornergrat, která se nachází ve výšce 3 089 metrů nad mořem. Vystupujeme z vlaku a okamžitě pociťujeme následky vysoké nadmořské výšky s řídkým vzduchem. První nádechy jdou ztuha, motá se nám hlava a vůbec máme co dělat, abychom se vůbec udrželi na nohou. Jelikož s tím zaměstnanci místní zubačky zřejmě počítají, hned po příjezdu procházejí nástupiště s bernardýnem, kterému nechybí na krku dřevěný soudek. Zkrátka taková místní Erste Hilfe.
Pod vrcholem mě už z vlaku zaujala dvojice Asiatů, kteří se ve svatebních šatech snažili společně vyfotit pod Matterhornem, jemuž se přezdívá "Boží prst". Těžko říci, jak tam už byli dlouho před tím, ale co jsem letmo sledoval, jejich snažení jim vydrželo minimálně další půlhodinu po našem příjezdu. Nevěsta stála celou dobu ve sněhu pouze v krátkých šatech a ženich neustále pobíhal od stativu k ní. Asi o tu fotku hodně stáli. Já jsem je však zanechal jejich osudu a vydal se na horní vyhlídkovou terasu, která je 3 131 metrů nad úrovní moře. Výhled odtud byl úžasný. Přispěl k tomu i fakt, že ač byla sobota, tak zde bylo velmi málo turistů. Posadil jsem se na zídku a užíval si krásného klidu ve společnosti okolních pěti čtyřtisícovek. S máti se shodujeme, že není důvod odtud pospíchat. Na terase u místní restaurace si dáváme kafíčko a výborný koláč. Bohužel vše hezké jednou končí a i my se s ohledem na dlouhou zpáteční cestu vydáváme zpátky dolů do Zermattu. Zde si naposledy prohlížíme Matterhorn a nasedáme do vláčku směrem Visp. Cestou se kocháme pohledy na obrovské horské vodopády a na dravou vápencovou řeku, jež je místy rychlejší než náš vlak. Ve Vispu definitivně opouštíme pohoří Alp a před sebou máme dvouapůlhodinovou cestu zpátky do Curychu.
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Zermatt
Půjčovna autPříspěvky z okolí Švýcarsko 2011 - 4. den - Cesta k Matterhornu
