Malá Fatra a hrad Lietava ( Retro 1983)

Den první

V brzkých ranních hodinách nás mama všechny budí a chystáme se na cestu. Pak balí velkou spoustu věcí - mimo jiné i "nezbytné" kastroly s jídlem - a to když vidím, tak jenom protáčím panenky ! Neuvěřitelné, jak hluboko může klesnout tramp, který chce vidět Malou Fatru !!! Málem se do našeho Spartaka ani všichni nevlezeme. Konečně vyjíždíme směr Tarahúny, Červený Kameň, Půchov atd... Obloha je sice trochu zatažená, ale to nám nikterak nekazí sváteční náladu. Cesta probíhá bez jakýchkoliv zážitků - ( o co odlišnější je cesta vlakem s kamarády a kamarádkami ) - a pak vjíždíme do TERCHOVé. Protože je teprve rané dopoledne, tak rodičům navrhuju, abychom se napřed šli podívat na Jánošíkovy diery a Vrátnou dolinu si nechali až napotom.

A tak přejíždíme do Biele vody, kde na parkovišti odstavujeme auto a z tama už pěšmo napřed procházíme Dolné diery, což je nádherná skalní soutěska s vodopády. Naši jsou tu poprvé a jsem moc rád, že se jim tu líbí. Vycházíme nad rokli k salaši - všude kolem lidí jak mravenců - a v tak krásné přírodě to není moc dobrý pocit. Kam se nám poděla romantika ?!? Horné diery jsou divočejší a nesrovnatelně krásnější než ty Dolní ... Procházíme si je až na konec a pak se vracíme zpět k salaši. Odtud vedu rodiče a bratříčka Staňu po turistické značce po vrstevnici přes Nové diery. Je to opět nádherná divočina a krása "vesmírná" a vracíme se k autu.

Projíždíme bombastickou vstupní soutěskou Vrátné doliny a pokračujeme až na její závěr k hotelu a turistické chatě. Čekáme na lanovku a protože venku zrovna začíná přeháňka, tak si vevnitř dáváme malé občerstvení. Déšť naštěstí netrvá dlouho a tak vyrážíme nahoru. Já jedu s o 12 let mladším bráchou a trošku ho straším, že z lanovky spadneme a on to chudák bere strašně vážně a má slzy na krajíčku... Na horní stanici je šílená mlha, zima a vítr. To mi ale nebrání v tom, abych celou rodinu netáhl na nejvyšší vrchol Malé Fatry - Velký Fatranský Kriváň. Vítr chvílemi dosahuje síly vichřice a tak si na hlavy nasazujeme igelitové pytlíky, aby nám nezalehlo v uších. Konečně vrchol ! Chvilkami větrný poryv odežene mraky z vrcholku a my se můžeme kochat nádherným pohledem na celé pohoří.

Pak už nazpět k lanovce, cesta dolů a autem pokračujeme pod jednu z nejkrásnějších hor celého Slovenska - pod Velký Rozsutec. Pěšky si procházíme malebnou dědinku Štefanová, kde se všechny domy musí stavit a udržovat ve své původní podobě - jako dřevěnice - a tak celá vesnička vypadá jako živý skanzen ! Vracíme se do TERCHOVé a pozdě odpoledne nacházíme nocleh v hotelu Jánošík. K večeru ale ještě jedeme ke Zbojnické pivnici a já se trhám od rodičů a podnikám malý průzkum nádherného kaňonu Obšívanky a nacházím tu dokonce i jeskyni. Tak sem se rozhodně ještě někdy musím vrátit !! Zpátky k pivnici to řežu zkratkou a protože přes divokou říčku nevede žádný most a ani lávka , tak ji jednoduše přebrodím - v nejhlubším místě je to jen po pás ve vodě, tak co...

Večer ještě chvilku posedíme v restauraci, s tatů si dáváme pár piv a pak už do hajan...

Den druhý

začíná nevalně : od rána silně prší ! Máme po náladě, balíme saky paky a vyrážíme na cestu k domovu. Před obědem přijíždíme do Žiliny. Přestává cedit a tak vyrážíme na prohlídku historického centra a jeho obchodů a pak se jdeme naobědvat do jedné správné intimní restaurace.

Pak se jako zázrakem vyjasňuje a my odjíždíme na prohlídku jedné z největších a nejkrásnějších hradních zřícenin na Slovensku - na Lietavu. Z Lietavské Svinné vede na hrad strašný stoupák - je to ale nejkratší cesta - naši mi samozřejmě nestačí a tak jsem na vrcholu první. Za odměnu se mi naskýtá nádherný rozhled na okolní krajinu a dokonce vidím i část Sůlovských skal. Zřícenina hradu je opravdu velkolepá. Co jsem se o ní nasnil, než jsem se sem dostál a teprve dneska se mi to vyplnilo !!! Hrad má 5 nádvoří a jeho zdi jsou ještě neobvykle mohutné a zachovalé. Byl založen r. 1241 a jeho prvním vlastníkem byl zřejmě Matúš Čák Trenčanský. Za Mikuláše Kostky se mu dostalo veliké renesanční přestavby, ale největší slávy a rozmachu si užil v období, kdy ho zveleboval rod Thurzů. Těsně před koncem 17.století přestává být obýván a v roce 1770 je z hradu odstěhován na Oravský hrad i poslední majetek - archív- a hrad se mění ve zříceninu. Jak už jsem prve psal, zůstalo z něj zachováno vysoké zdivo paláce s krákorci i ostěními oken, vysoká torza věží a bašt a dalších budov a magnetem pro milovníky památek určitě bude i přenádherný rozhled z hradních zřícenin ... Obtížen nezapomenutelnými dojmy, řítím se z kopce dolů do hospůdky a venku u piva čekám na návrat rodičů a bratříčka.

Pak se ještě zastavujeme v krásných lázních Turčianské Teplice, procházíme si park a protože tu mají zrovna i kolotoče a střelnici, tak si s tatů vystřílíme dvě panenky - on pro mamu a já pro galánku. Ještě se stavujeme v restauraci na večeři a pak sedáme do Spartaka a děláme přejezd napříč přes Strážovské vrchy - místy má silnice charakter polní cesty - a vjíždíme do obce Pružina. Za ní vidíme překrásné skály - skoro tak pěkné jak Sůlovky - ale výhled na ně si vychutnáváme jen od auta a protože už se blíží večer, tak pokračujeme do Dubnice nad Váhom, Nemšové a Vlárským průsmykem vjíždíme na Moravu a to už jsme skoro doma...