Málaga – město na Slunečném pobřeží.
Tak abych se vám představila. Jsem, jak se říká, dáma v nejlepších letech a na dobu, kdy lidé pro mě vybrali toto místo, docela ráda vzpomínám. Stalo se to již ve 12. století př.n.l. a byli to Foiničané z Tyru. V roce 205 př.n.l. jsem již patřila Římu. Vizigóti se mě v roce 571 zmocnili násilím. V letech 554 až 624 jsem byla byzantská, nato ale jsem opět patřila vizigótskému království. Arabové mě dobyli v roce 711 a od roku 1018 až 57 jsem se stala hlavním městem muslimského království Málaga. Křesťané mě v roce 1487 připojili ke Kastilii. Zažila jsem i dvě povstání Moricků. První v roce 1501 a druhé v letech 1568 až 71. Velký Napoleon mě držel od roku 1810 až 12. Stala jsem se i střediskem anarchistů a to ve 2. polovině 19. století a ti zde v roce 1873 povstali. Jinak jsem druhým největším městem Andalusie a mám více jak 600 000 obyvatel. Vždy jsem se pyšnila velkým přístavem a v současnosti je zde soustředěno mnoho průmyslových odvětví. Ale v poslední době mě začínají objevovat i turisté. I když jsem některými turistickými průvodci prezentována jako město, které nemá návštěvníkům co ukázat, opak je pravdou. Stačí jen málo, pořádně se dívat. S Malagou proběhlo naše první seznámení s ptačí perspektivy a navíc v noci, kdy jsme zde přistávali po letu z Barcelony. O několik dní později nás vlak z Fuengiroly zavezl skoro do středu města. Ke staré části je to, po některém z mostů, přes téměř vyschlé koryto řeky sotva 5 minut. A pak nás již pohltily uličky starého města. Obchůdky, kavárny, menší či větší hospůdky jsou zde na každém kroku. Zaujala nás místní tržnice, otevírá se již v 5 hodin. Občas ulička končí na některém z větších či menších náměstích. A tak se střídají nádherné domy s trochu sešlejšími, mezi nimi opravený novogotický kostel a poté je před námi náměstí u přístavu. Najdeme zde turistické centrum, kde je, kromě jiného, k dispozici mapa města. I návštěva samotného přístavu stojí za zacházku. A zase uličky a konečně jsme u zdejší perly. Katedrála, kterou místní nazývají jednoruká, nemá totiž dostavěnou druhou věž, se začala stavět v roce 1528. A protože byla dokončena až v roce 1782 je možné sledovat i větší počet stavebních slohů. Svatyně je skutečně rozlehlá a její prohlídka zabere více času. Krásné jsou například varhany z roku 1871 či jedna z kaplí s desítkami dřevěných soch. V okolí katedrály, kromě jiných stromů, jsou i pomerančovníky a palmy. Od katedrály se dostáváme k římskému amfiteátru. Nad námi je pevnost Alcazaba a ještě výše nad ní Castillo Gibralfaro. Z hradu je nádherný pohled na město. Významné je Picassovo muzeum. Bylo otevřeno 27.3.2003 za účasti královské rodiny. Vystavují zde 200 jeho děl a kromě toho se tu konají i další výstavy. Aréna na býčí zápasy je v novější části města. Jistě překvapí množství zeleně a občas se ve městě narazí na sochu význačné osobnosti. Málaga je na jeden den příliš velké sousto a tak pevnosti i hradu se budeme věnovat jindy. Samozřejmě nesmí chybět posezení v jedné, sice trochu , ale romantické kavárničce. A opět starými uličkami se vracíme k řece, kde na druhém břehu objevujeme klášter. V nedalekém podzemí nás vítá přistavená souprava čistého vlaku a pro dnešek dáváme městu nashledanou. Ještě údaj o vstupném do katedrály, platí se 3 eura. Cestování vlakem je poměrně levné a jízdní řád je dodržován s minutovou přesností.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Evropa
Půjčovna autPříspěvky z okolí Málaga – město na Slunečném pobřeží.
