Malta podruhé
Po roce jsme se opět vydali na Maltu. Tentokrát letadlem. Abychom viděli z Malty co nejvíc, rozhodli jsme si dovolenou rozdělit na dvě části. Týden a půl jsme strávili ve Sliemě, pár metrů od hotelu Plaza Regency, kde jsme byli ubytováni loni, v soukromém apartmánu. Na poslední čtyři dny jsme se přesunuli na sever ostrova do hotelu Luna Holiday Complex v Mellieze.
Přes Frankfurt jsme odletěli na malé letiště Luqua. Venku na náš již čekal řidič taxi s naším jménem na cedulce, zajištěný správcem zajednaného apartmá. Asi za 20 minut jsme stáli s kufry na nám již známem chodníku promenády a vítali se se zmíněným správcem, který nás vyvedl do čtvrtého patra domu, což bylo právě tak vysoko, abychom měli z balkonu nádherný výhled přes koruny stromů na záliv a promenádu s parkem. Ocitli jsme se v útulném, stylově zařízeném bytě přes ulici od skalnaté pláže a autobusovou zastávkou téměř u dveří, takže ostrov nám byl otevřen.
SLIEMA
Dorazili jsme v noci, tudíž jsme padli na postel s tím, že ráno vyrazíme do zahrádky sousedního hotelu na snídani a pak na procházku po promenádě. Ranní procházka podél břehu moře nás naladila na koupání a o prvním dnu bylo jasno - stávíme ho na místní pláži. O tom, kam jít na večeři bylo také rozhodnuto předem. Již loni jsme si vyhlídli jednu restauraci, kde vařili vynikající těstoviny a pizzy. Sice šlo asi o nejvzdálenější restauraci, kterou jsme si mohli vybrat, ale večerní procházka po místní promenádě maže vzdálenost, kterou člověk ujde. Došli jsme tedy na konec Sliemy, prošli St. Julians až do Paceville a zapluli do restaurace Kandles na první večeři...
Druhý den jsme se vmáčkli do plného autobusu mířícího na Golden Bay. Oblíbenou písčitou pláž. Vše bylo stejné jako loni - rozpálený písek, žhavé slunce, jen moře bylo tentokrát klidné. Oběd obnášel hamburgery s hranolky v místní restauraci a navečer jsme opět podstoupili kodrcání starým autobusem do Sliemy, kde jsme se ještě vykoupali na pláži před domem a chystali se opět vyrazit na večeři. Nabídka restarucí je na promenádě nepřeberná a snažili jsme se každý večer zajít někam jinam.
Na třetí den jsem nám naplánoval výlet na jih ostrova k Dingli clifs, vysokým útesům táhnoucím se podél části jihozápadního pobřeží. Před domem jsme nasedli na autobus, jedoucí do Valletty, tam přestoupili na další, jedoucí do Mdiny, se kterou těsně sousedí Tiché město, což je vpodstatě středověká změť úzkých uliček obehnaná hradbami. Dalším autobusem jsme pokračovali směrem k Dingli. Na předposlední zastávce vystoupili a v úmorném vedru se vydali přibližně dva kilometry do kopce na samý konec Malty. Když jsme dorazili nahoru k útesům, byli jsme trochu zklamaní. Stáli jsme sami v absolutní pustině, hluboko pod námi moře a vlastně jsme dolů ani pořádně neviděli, protože útesy mají terasový schod. Čeká nás ještě cesta dolů do vesnice Dingli, odkud se autobusem vracíme do Sliemy. Po návratu z horkého výletu nejde nejít na "naši" pláž.
Čtvrtý den měl padnout na procházku po Vallettě. Vyrazili jsme dopoledne tak, abychom stihli pravidelný výstřel z kanonu v Horních zahradách. Na terasu pod parkem nastoupí místní garda, napěchují dělo a přesně v poledne vypálí směrem na Trojměstí na druhé straně zálivu s přístavem Grand Harbour. Čekání jsme si krátili sledováním dění v hlavním přístavu, do něhož se vplouvá přímo pod hradbami Valletty. Následně jsme prošli hlavní třídu a přilehlé ulice, nakoupili nějaké suvenýry a vydali se zpět do Sliemy, abychom se natáhli na pláži. Večer jsme vyrazili na večeři, opět do naší oblíbené restaurace Kandles v Paceville a po jídle se procházeli rušnými ulicemi, plnými mladých lidí, přecházejících z jedné diskotéky do druhé.
Pátý den jsme opět nasedli na autobus směr Golden Bay. Tentokrát ale byla naším cílem sousední pláž v Ghajn Tuffieha Bay. Od Golden Bay je oddělena pouze útesem, pláž je tu užší a s méně lidmi. Prostě pohodička. I z druhé strany je uzavřena útesem, za kterým je třetí záliv v řadě – Gnejna Bay. Ten je přístupný buď po velmi strmé pěšině z Tuffiehy nebo z opačné strany, kam vás ale nezaveze autobus. Hlavně proto do Gnejny chodí hlavně místní nebo ti, kdo si půjčí auto. Část z ní využívají nudisté. Opalování nahoře bez je jinak na Maltě zakázáno.
Letěli jsme na Maltu hlavně kvůli užívání si na pláži, takže i šestý den jsme strávili u vody v Golden Bay. Cestou jsme se zastavili v Bugibbě. Je to nejrušnější centrum v St. Paul's Bay. Tvoří dvojměstí s Quaurou. Promenáda podél pláže je plná obchůdků se suvenýry a pěknými (i poměrně levnými) šperky. Večer jsme zašli na večeři do TGI Fridai's. Co jiného si dát v americké restauraci, než hamburger a hranolky :o) Nebylo to špatné, ale za vše hovoří nejspíš to, že jako jedna z mála restaurací na promenádě byla poloprázdná a následující rok již neexistovala...
I sedmý den byl ve znamení koupání a osmý jsme se vydali do Bahar Ic-Caghaq do místního aquaparku. Není nikterak veliký, jeden bazén s umělým vlnobitím a ostrůvkem, dětské brouzdaliště, líná řeka, tobogány a U rampa, která mne bavila v celém areálu nejvíce. Kromě poměrně vysokého vstupného na tak malý komplex nás zde však nic dalšího nezaujalo. Hned vedle je mořský park, kde můžete za 120 EUR pobýt v bazénu s delfíny...
Následující dva dny jsme strávili na plážích a devátý vyjeli lodí z Bugibby na výlet podél severního pobřeží, Melliehského zálivu a odtud kolem Comina do přístavu Mgar na Gozu a zpět na Comino, kde jsme zastavili v Blue Lagoon. Blue Lagoon je vlastně přírodní průliv mezi Cominem a malým ostrůvkem kousek od něho, na obou stranách pláž a modrá voda, která jí dala jméno. Měli jsme něco přes dvě hodiny na koupání v průzračné vodě, která rozhodně plnila to, co se od ní podle názvu očekávalo. Lodě tu kotví u lana nataženého mezi dvěma plážičkami nebo v případě větších, u dvou malých přístavišť. Místo je ideální pro šnorchlování. Mezi skálami a kameny tu plavou rybky a viditelnost se opravdu výborná. Kousek odtud je jediný hotel na ostrově Comino.
MELLIEHA
To byl náš poslední den ve Sliemě. Na následující čtyři dny jsme se přestěhovali do hotelu Luna Holiday Complex kousek od města Mellieha u největší písečné pláže na Maltě. Je to vcelku příjemný hotel u silnice do Melliehy asi 100 metrů od písečné pláže nebo 50 od skalnaté. Vybavení je standardní, spíše starší, některé pokoje mají výhled na protější budovu. U hotelové restaurace v přízemí a na střeše jsou bazény, hlavně na střeše bylo přijemné poležení s výhledem do okolí.
Pláž se táhne podél celého zálivu a je rodělena na dvě, velmi jednoduše rozlišitelné části. Na jedné jsou žluté a na druhé modré sluečníky. Na obou stranách pláže staví autobus, je tu řada vodních atrakcí a vstup je velmi pozvolný ze všech tří stran. Nám se příliš nelíbila a raději jsme jezdili jinam.
První den na místě jsme si prošli okolí a večer šli na procházku do Melliehy. Je to asi dva kilometry stále do kopce, do kterého každých asi 20 minut supí stařičký autobus. Mellieze vévodí velký kostel, odkud je vidět až na Gozo. Restaurace v Mellieze nás neuchvátili tolik, jako ve Sliemě, možná je to i díky menší konkurenci.
Za zmínku v okolí Melliehy stojí ještě vesnička Pepka námořníka v Anchor Bay. Jsou to vlastně kulisy k filmu, který se tu natáčel a po odjezdu filmařů složí jako turistická atrakce. Platí se zde vstupné, v některých domcích probíhá tematický program. I sem jezdí autobus, pěšky je to přiblížně tři kilometry.
GOZO
Následující den jsmě měli naplánován „průzkum“ ostrova Gozo. Ráno nás autobus odvezl přes kopec do Cirkewwy, odkud jsme se trajektem přeplavili na druhý největší ostrov Malty. Z přístavu nás přistavený autobus dovezl do hlavního města ostrova, Victorie. Město leží uprostřed ostrova a z úzkých uliček dýchá nepopsatelná atmosféra poklidného ostrovního života. Město chrání Citadela – pevnost na kopci, z jejíchž hradeb je vidět celé Gozo. Když jsme měli nohy plné křivolakých uliček a místního tržiště, vyrazili jsme autobusem do města Marsalforn na severním pobřeží s vidinou nějaké pěkné pláže na koupání. Marsalforn je malé městečko v úzkém zálivu s promenádou podél jeho břehu a na pravém konci zálivu za posledním hotelem jsme našli to, co jsme hledali. Nejskvělejší plážičku, kterou jsme na Maltě viděli. Vápencová skála je tu nahlodaná erozí tak, že tvoří úzkou pláž a asi dva až tři metry v moři padá kolmo dolů, takže lze třeba jen sedět na hraně s vodou do pasu a nohami kymácejícími se nad několikametrovou hloubkou. Kousíček od břehu ční nad vodu skála, jejíž část je přibližně půl metru pod hladinou a prohlubeň v ní tvoří jakousi přírodní vířivku. Tady jsme strávili celé odpoledne, takže jsme z Goza víc neviděli (alespoň pro tento rok).
Poslední den před odletem domů jsme se rozhodli vyzkoušet poslední písečnou pláž na severu Malty v Paradise Bay. Stejný autobus, jako předešlý den na cestě k trajektu, nás vyplivl o jednu zastávku dříve a odtud nás čekala asi kilometrová procházka po rozpáleném asfaltu pod žhavým červencovým sluncem. Obtěžkáni plážovými zavazadli jsme tuto cestu málem protrpěli, ale výsledek stál za to. Shodli jsme se, že pláž v místní zátoce je nejhezčí na Maltě. Menší útulná písčitá plážička s oblázkovým vstupem do průzračné vody sevřená vysokými útesy, která svými průlezy mezi skálami a balvany láká i šnorchlaře. Tady jsme strávili celý den, po kterém následovalo balení a druhý den ráno odvoz taxíkem na letiště.
Strávili jsme na Maltě krásné dva týdny, ale ani to nám nestačilo a na tento úžasný ostrov jsme za rok museli letět zas.
Fotogalerie k textu a informace o Maltě najdete na webu uvedeném v mém profilu.
Fotogalerie
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Mellieha
Půjčovna autPříspěvky z okolí Malta podruhé
