Malta poprvé

Cestopisy

Je to něco málo přes měsíc, co mám nové auto a s rodiči tehdy ještě přítelkyně, dnes manželky, jsme se domluvili na výletu dvěma auty na ostrov Malta. Na první pohled bláznovstí, na ten druhý vidina výletu, během kterého toho uvidíme jako za tři dovolené. Čekalo nás 6000 km a 16 dní, během kterých jsme projeli Švýcarsko, Francouzskou Riviéru, Itálii, Sicílii s cílem Malta. A samozřejmě zpět :o)

CESTA

Den 1. obnášel pouze přejezd do Švýcarska, kde jsme se kousek po Bernem ubytovali. Druhý den jsme chtěli dojet na jih Francie do kempu v Port Grimaud. Čas nám měl vyjít, proto jsme se vydali ne po dálnici, ale podél pobřeží Ženevského jezera, což bylo rozhodně příjemnější, co se týká výhledu z auta. Francii již projíždíme po dálnici a sjíždíme k pobřeží francouzské riviéry. V Port Grimaud stavíme stan s tím, že tu strávíme příští tři dny.

Třetí den se probouzíme do krásného rána, z pláže přes záliv vidíme St. Tropez, kam také vede náš první výlet. Stejný nápad měly i stovky dalších turistů, takže do města vjíždíme v pomalu jedoucí koloně a před centrálním parkovištěm musíme čekat, až se uvolní nějaké místo. Procházíme přístav, promenádu a samozřejmě míříme k četnické stanici. Večer následuje procházka do Port Grimaud, hned vedle kempu. Jsou to takové malé Benátky, celé městečko je protkáno kanály, před domy místo aut stojí loďky a jachty.

Následující den je ve znamení lenošení u moře na přecpané pláži. Je konec června, takže voda už je dostatečně teplá. Cestu z Francie jsme si také užili - pobřežní silnicí podél pobřeží s krásnými výhledy a piknikem přes Cannes a Nice do Monaka, kde jsme po noční procházce městem, přespali.

Cestu přes Itálii vezmu hopem. Obnášela přibližně 700 km denně na dálnici, hledání Ubytování u moře, ráno vykoupat a vyrazit dál. Tento stereotyp narušila pouze zastávka v Pise a pokus pumpařů naúčtovat mi půl nádrže navíc. Před tím mne varoval kolega, takže jsem se nenechal nachytat - prý je to běžné. Špička Itálie - Kalábrie má své kouzlo. Dálnice je tu většinu času svedena do jednoho pruhu, zatímco druhý je již zarostlý trávou, ale silnice se klikatí v horách a často projíždíme místy s dechberoucími výhledy do údolí nebo na pobřeží.

Odpoledne přijíždíme do Reggio di Calabria, odkud nás převeze trajekt do sicilské Messiny. Město co do počtu obyvatel asi 2x větší než Hradec Králové, ale cesta z přístavu k dálnici, přstože vedla po čtyřproudé silnici, trvala hodinu. Což o to, že tu vedle sebe jeli tři, někdy i čtyři auta a odstup za před námi jedoucím autem větší než metr a půl znamenal signál pro jiného, aby tam okamžitě nasměroval svůj vůz. Nervózní jsem byl hlavně z motorek, které jezdily ze všech stran a neřešily, zda se skutečně vejdou. To na mne, sedícím snad v jediném kombíku na ostrově, a zaručeně jediném autě bez škrábance, působilo velmi dráždivě. Stejně tak, jako snědí kluci, kteří během červené na semaforu, vidíc auto s cizí SPZ, po odmítnutí mytí okna, výhružně mávali kovovou stěrkou, téměř bez gumy, nebezpečně blízko mého plechového miláčka. Šťastně jsme se však dostali na dálnici a kousek od Taormíny přespali. Následující den jsme vyrazili směr jih. Přes Catanii, Syrakusy a dále po objížďkách silnic, které podle mapy i navigace již dávno měly existovat, do Pozzalla, odkud nám druhý den jel trajekt na Maltu. Pár kilometrů odsud jsme opět přespaly, ráno se vykoupali na nádherné pláži a odpoledne se nalodili na trajekt.

MALTA

...za hodinu a půl mi již sundávají zajišťovací popruhy ze všech kol a pomalu vyjíždím z lodi. Jakýsi člen posádky na mne mává, abych zhasl světla (zvyk z ČR), protože zde budu jezdit po levé straně!

Míříme k hotelu Plaza Regency ve Sliemě. Známe ho z obrázků, cestu jsem si nastudoval na googlu, ale přeci jen jsem nebyl připravený na změť ulic, která mne čekala. Navigace mi na Maltě byla k ničemu, TomTom ji zmapovanou nemá. Nu což, vím, že když pojedem podél pobřeží, že to nemůžem minout. Těší mne, že nemám problém s jízdou vlevo, když tu na mne troubí místní a ukazuje kamsi za mne. Nemusím dlouho přemýšlet, co je za mnou za značku, samozřejmě jsem v jednosměrce. Když místní zjistil, že sedím "na druhé straně", úplně v klidu mi naznačil, že mám vycouvat a kterým směrem se pak vydat. Po šílené Itálii i zkušenostech z domova, naprostý šok. Takto projíždíme jedno město za druhým, aniž bychom tušili, že jedno opouštíme a do druhého vjíždíme. Drželi jsme se v blízkosti pobřeží a nakonec šťastně dojeli před náš hotel ve Sliemě. Tady nastává první a vlastně jediný problém. Co s autem? Nejsou tu zvyklí na turisty, kteří přijedou po vlastní ose a ve městě je téměř nadlidský úkol zaparkovat. Obzvlášť s autem, které měří téměř pět metrů. Zatímco přítelkyně vyřizuje formality na recepci, já se vydávám okolo bloku hledat místo. Bezúspěšně. Viditelně nervózní hotelový hlídač mi velmi slušně sděluje, že opravdu musím odjet z místa pro vykládku zavazadel, abychom neměli oba problém s policií. Po chvíli nacházím právě uvolněné místo jenom půl bloku od hotelu... Až na pokoji v sedmém patře si všímám, kde jsme. Máme krásný pokoj a naprosto úžasný výhled z balkonu na největší promenádu na Maltě, park a záliv Baluta Bay. Tento výhled si nás natolik získal, že i při budoucích návštěvách Malty bydlíme v tomto zálivu. Naprosto úžasný byl hotelový bazén na střeše s výhledem do dalekého okolí.

Po zabydlení se vyrážíme na promenádu. Několikakilometrové korzo podél nábřeží Sliemy do sousedního města St. Julians lemované desítkami restaurací, barů, krámků se suvenýry a převážně skalnatými plážičkami.

Sliema, St. Julians a Paceville jsou turistickým centrem ostrova. Podél promenády je řada hoteů, pro mladé noční život, mnoho diskoték (Paceville) i pláže. Nejlepší místo na koupání bylo přímo naproti našemu hotelu. Podél promenády se táhl park a pod ním skalnatá pláž. Voda byla krásně čistá a až překvapivě teplá.

Druhý den na Maltě jsme vyrazili autobusem do hlavního města Valletty. Ano, autobusem. Je to zde pro turisty nejvhodnější dopravní prostředek. V přepočtu za 12 Kč nás pojízdný exemplář muzea dopravil kamkoli v oblasti. Delší trasy stojí cca 29 Kč. Na autobusovém terminálu před hlavní bránou do Valletty jsme opustili stařičký anglický Leyland a začali prozkoumávat staré ulice tohoto opevněného města. Od hlavní brány se táhne až k pevnosti St. Elmo ulice Republiky, kterou jsme se proplétali davy turistů, nakukovali do obchůdků se suvenýry a snažili se odolat vůním z restaurací. Bylo velké horko, tak jsme se těšili zpět do Sliemy na pláž.

Měli jsme na tento úžasný ostrov pouze čtyři dny, takže jsme stihli už jen výlet na druhou stranu ostrova na nejoblíbenější pláž - Golden Beach. Autobus staví přímo před hotelem a jezdí každých 20 minut, takže za hodinu jsme již scházeli po schodech od autobusu na pláž. Na místní poměry velká, pisečná pláž sevřená vysokými pahorky. Nahoře pálilo slunce a dole písek, moře bylo trochu neklidné, protože v noci foukal vítr, tady jsme ale byli v závětří, takže jsme měli radost z vln, které způsobil (za pár hodin jsme ho měli proklínat).

Půl dne jsme takto strávili na rozpálené pláži a dováděli ve vlnách, než nás čekal návrat na hotel a odjezd k trajektu. Do přístavu jsme dorazili rychleji, než jsme čekali, proto jsme se procházeli přístavem. Trajekt, který nás měl vézt zpět do Pozzalla se mi zdál nějaký špinavý, skrz okna skoro nebylo vidět. Později mi došlo, že jde o zaschlou sůl, což mne dřív nenapadlo, vždyť jak by se voda dostala tak vysoko? (dosud jsem se po volném moři neplavil).

Než opustíme Maltu, nesmím zapomenout na místní kuchyni. Jedním slovem vynikající. Možná je to způsobeno i obrovskou konkurencí na promenáně ve Sliemě a St. Julians, ale většina restaruací byla výborná. Navíc po dnech strávených na cestě přes Itálii to byla příjemná změna. Nehodlám urazit milovníky italské kuchyně, je dobrá, ale možná že hlavně mimo itálii.

NÁVRAT

Následovala již známá procedura. Opatrně najet do lodi, sklopit zrcátka, nechat si přivázat kola k podlaze a vysoukat se z auta mezírkou podél vedle stojícího kamionu. Na palubě již čekala usazená přítelkyně s knihou v ruce. Zatím vše v naprosté pohodě. Ovšem pouze do okamžiku, než jsme vypluli a opustili chráněný přístav. V tu chvíli se sesypaly lahve v baru, který následně uzavřeli a hned poté jsem pochopil, proč je sůl na oknech, to když do něho šplouchla vlna. Nebudu popisovat následující dvě a půl hodiny (běžně cesta trvá hodinu a půl), snad jen pobaveně se tvářící místní a profesionální výraz posádky trajektu, která v dvojstupu rozdávala pytlíky cestujícím. Snad ještě změnu priorit - ze strachu o auto dole vedle kamionu na strach o doplutí do přístavu.

Plánovali jsme, že přes noc přejedem Sicílii a ráno se vykoupeme na některé z pláží Kalábrie. Tomu však učinilo přítrž přemlouvání přítelkyně, aby nastoupila po zážitku z trajektu do auta a když se mi to podařilo, musel jsem hned po výjezdu z městečka zastavit a hledat Ubytování :o)

Odtud již následuje pouze třídenní cesta přerušená zastávkou na prohlídku Florencie a přespání mezi Neapolí a Římem a pak hned za hranicemi s Rakouskem.

Jak jsme si slíbili, na Maltu jsme se vrátili. A ne jednou. Zážitky z nich se tu také objeví.

Fotoalba z Malty, a nejen je, máme na stránkách uvedených v mém profilu.

Poslední aktualizace: 3.1.2010

Malta poprvé na mapě