Masters of Rock 2022 (Vizovice)

Letošní festival Masters of Rock proběhl v areálu slavné vizovické „velkopalírny“ ve dnech 7. až 10. července. Když jsem někdy na počátku roku 2020 objednával lístky, ani v nejčernějším snu mě nenapadlo, že si na koncertní vystoupení převážně heavy metalových uskupení ještě pěkných pár pátků počkám. Jakási choroba z Číny a s ní spojené – navíc cíleně pěstované a vyvolávané – davové šílenství (pro mnohé ovšem hlavně neskutečný byznys) dokázaly nemožné a zahnaly národy do – mnohdy více než dobrovolných – home-officů.

Za tu dobu se – samozřejmě – mnohé změnilo a je tedy docela logické, že se jistým korekturám nevyhnul ani festivalový program. Milí předem platící zřejmě nejvíce obrečeli neúčast původně plánovaných skupin Antrax a Oomph! nebo Ace Frehleyho z Kiss. A to jsme ještě mohli být všichni šťastní jako onen malý parazitující hmyz, protože Rob Halford zvítězil nad rakovinou prostaty a Richie Faulkner zvládl operaci aorty. Díky tomu mohli nastoupit metaloví bozi Judas Priest na pódium v plné síle. Jen své padesátiny oslavili ve dvaapadesáti a také my na pomyslné druhé straně spektra jsme byli o dva roky starší, opotřebovanější a někdy i bolavější …

V každém případě se ale jednalo o skvělý ročník. Lidé byli ještě natěšenější, vstřícnější a pohotovější než jindy, takže nedělní zpráva o pobodaném muži v kempu byla docela šokující. Svědčí však spíše o „kvalitě“ našich zákonů i zákonodárců a představa, že onen recidivista nebude souzen za pokus o vraždu, ale pouze za ublížení na zdraví přivádí - spolu s neodbytným pocitem ztráty svobody slova - po několika desetiletích myšlenky na eventuelní emigraci. Bohužel to ale ani jinde v tomto není lepší …

Zůstaňme ale u hudby (však už pánové Š+G kdysi napsali „zanech politiky, uličníku, hlavně, že je co pít“. Judas Priest byli – pochopitelně – absolutním vrcholem. Za vidění stály ale mnohé další soubory, a to na obou pódiích. Nedělní program jsme neviděli, takže můžeme posuzovat jen kapely vystupující v prvních třech dnech festivalu. Nechodili jsme sice zdaleka na všechno (to jsme, koneckonců, nedělali nikdy, dokonce ani v prvních ročnících ne), ale raději jsme si pár koncertů skutečně užili. I ten občasný déšť byl navíc podstatně příjemnější než vedra, která zde také občas panovala.

Jak je vidět z přiložené fotogalerie, začínali jsme švédskou skupinou Blue Pills, na jejíž zpěvačku Elin Larsson se fakt dobře dívá a hudba za jejím půvabem rozhodně nepokulhává. Následovala – na malé scéně hrající - brněnská Tezaura se zpěvačkou Lori a po ní opět Ronnie James Dio Stage a na ní finští Amorphis. Hrají spolu už více než 30 let a snad nikdy nezklamou. Po nich přišla na řadu ostravská legenda Citron s Ladislavem Křížkem. Na pódiu se objevila také Tanja, Izzy z Dogy a bývalí členové Vašek Vlasák s Jardou Bartoněm. A všichni byli opět plni energie a nad hlavou jim létal rock´n´roll.

Pak jsme si ještě zaskočili na 2. Stage (snad tam byli opravdu inzerovaní Hard Balls), z dálky si chvíli poslechli finské Lordy a konečně v klidu pojedli. Čímž nastal čas zahájit odpočinek a sbírání sil na pátek. Ten nám odstartovala německá skupina Andy Rocks se zpěvačkou Andreou Weiss.. Další kapela, kterou jsme viděli, byla ruská Amalgama. Lehce divadelní; její maskot v podobě klauna dokonce první řady napájel nějakou hnědavou tekutinou …

Z Amalgamy nás na chvíli vyhnal déšť, abychom se vzápětí přesunuli na „dvojku“, kde svůj set zahájila Alžběta. Tato skupina z Nového Bydžova zde evidentně měla velmi silnou a loajální fanouškovskou základnu a (nejen) své věrné opravdu bavila. I tak jsme ale museli alespoň na chvíli zavítat také na Black Sonic Pearls. Vzhledem k tomu, že jsou to také Rusové, bylo docela fajn, že pro Vizovice neplatila stejná opatření jako pro tenisový Wimbledon.

Poté jsme si dali delší pauzu, abychom se vrátili až na The Dead Daises, což je mezinárodní (Anglie – Austrálie – USA) superskupina. Samozřejmě byl pro nás největším lákadlem někdejší „párplovský“ zpěvák a baskytarista Glenn Hughes, který je ovšem spojován např. také se skupinami Trapeze, Black Sabbath nebo Whitesnake (a bubeník s příjmením Tichy k nám má také jistě blízko). Závěr pátečního večera obstarala lombardská kapela Lacuna Coil v čele se zpěvačkou Cristinou Scabbia. Díky blízkým podešťovým kalužím a v nich si hrajícím vodomilům jsme šli po koncertě k ubikaci ne zcela sušší a čistí.

Sobota pro nás byla závěrečným dnem, který otevřela Nervosa. Tato brazilská dívčí skupina diváky nijak nešetřila a plocha areálu byla při její produkci plná téměř jako na hlavní večerní hvězdy. A k jejich – až dětsky působící - bubenici pocítili někteří z nás jistou náklonnost.  Zbytek dne jsme se už víceméně šetřili, takže jsme viděli jen části vystoupení skupin Civil War (švédská kapela sestavená „odpadlíky“ ze Sabatonu) a Alestorm (Skotové s maskotem v podobě obří žluté kačenky do vany – díky tomu jsem zjistil, že mé dvě malé vnučky jsou vlastně jejich fanynkami).

Potom jsme již pevně zaujali pozice a připravili se na delší čas bez přijímání i vylučování tekutin. Ten čas nám nejprve zpříjemnila švýcarská legenda Gotthard a potom již přišli ke slovu ti, kvůli kterým se celé Vizovice naplnily až „po okraj“. Show Judas Priest začala přesně ve 22,30 hod. a splnila veškerá očekávání. Zkrátka praví Metal Gods. A ve chvíli, kdy sobota přešla v neděli, letošní festival Master sof Rock pro nás vlastně skončil. A protože jsme zamířili na okraj Vizovic, zjistili jsme ještě podle zaparkovaných aut, že zájem o JP byl skutečně až neskutečný …

Závěrečné PS: Tento cestopis měl být původně pouze součástí rubriky „Fotogalerie“, ve které by dostaly přednost krásné ženy (v Rusku se ovšem říká, že ty škaredé neexistují, jen je někdy málo vodky) a hlavní hvězdy. Pak jsem se rozhodl, že přidám alespoň pár vysvětlujících slov … a vzniklo z toho tolik řádků, že jsem nakonec zvolil sekci „Cestopisy“. Snažil jsem se zaměřit víceméně jen na viděné soubory „písní a tanců“. Pokud bych měl ovšem ještě přidat alespoň pár jmen, se kterými jsme se na festivalu občas potkali, zmínil bych minimálně tyto: Radegast, Keprník z Holby, Bernard, Kvasar z Černé Hory, Zubr a pár nových kamarádů z velkorakovského minipivovaru.