Mé cesty na Ukrajinu V.

Koločava. Je třeba něco dodávat? Tak pro jistotu: učil zde komunistický spisovatel Ivan Olbracht a na hřbitově je pochován Nikola Šuhaj, loupežník, jehož právě Olbracht literárně zvěčnil. Nutno podotknout, že tak učinil se silným romantickým patosem. Vyprávějí nám místní, že to nebyl žádný chudý bral a bohatým dával. Loupil, to ano, ale prý pro sebe a na druhé ohled nebral. Škoda, ta vybásněná verze zní nějak lépe.

Koločava. Takový skanzen, jak brzy zjišťujeme. Paní hostitelka nám uchystala hrnec toho nejlepšího boršče, co jsme snad kdy jedli. Jen ukrajinský se zásadně podává bez masa. Na pivo se máme vydat naproti přes ulici. Sedíme v jakémsi pajzlu, ale typicky ukrajinském pajzlu. Tady čeština nevadí, naopak ji vítají. Naše ubytování se sestává z celého plně vybaveného bytu, s pořádnou koupelnou a záchodem, naštěstí ne tureckým. Po horském dobrodružství vítáme sprchu. Umytí uleháme brzy.

Nakonec se zdržíme dvě noci, hlásíme paní domací, jež vůbec není nerada. A ponořujeme se do poznávání vesnice, o které jsme tolik slyšeli. Ba i muzikál viděli a písně jeho si zpívali. Víska není veliká, ale údolí jí nedovoluje se příliš rozvinout. Na jednom konci se pokoušejí oživit tradici zdejšího svážení dřeva lesní úzkokolejkou. Jde ale spíše o takovou turistickou atrakci. V již vybaveném skanzenu mají původní vozidla a rekvizity.

Jen nedaleko leží škola, kde Olbracht učil, resp. kde mu bylo nakázáno učit poté, co se znelíbily jeho levičácké názory. A že zde člověk najde více Čechů než Ukrajinců, místo Šuhajova hrobu nalézáme snadno. Jen takový malý kříž a nic.

Zato však proslulá četnická stanice skýtá větší zážitek. Zbudovali z ní totiž hostinec a hosté pocházejí až na výjimky z České republiky. Další místní specialita. A měníme eura na hřivny. Vše pod jednou střechou. Hostinská mluví plynně naší matěřštinou. Kupujeme pohledy tamějšího kraje. Žial nejsou vytištěny na Ukrajině, ale u nás. Asi tu ještě tento segment není tolik rozvinut.

Večer se loučíme se Zakarpatím. V jedné z místních krčem. A s vodkou. Jedinou vadou na kráse se zdá být turecký záchod. Pro nás unikum, leč zde standard.

Příště o posledním dnu na Podkarpatské Rusi.