Mezi středočeskou plackou a rovinou Vysočiny aneb Čáslavsko, Kutná Hora a Golčův Jeníkov, 2. díl

Druhou část našeho – převážně středočeského – putování zahajujeme sobotním přesunem do okresního města Kutná Hora, kde nakonec pobudeme téměř celý zbytek dne. Spousta objektů zde byla pro Den památek otevřena poprvé teprve v loňském roce a tak se je rozhodně na co těšit. Kutná Hora je městem opravdu nádherným, a kdyby měl historiemilovný turista poctivě navštívit všechny zdejší památky, potřeboval by na to alespoň týden. Tolik času my ovšem nemáme, takže se s ohledem na jejich množství rozhodneme volit pro letošek pouze kapitolu církevní objekty.

Navštívíme tak např., od května 2010 pro veřejnost otevřenou - GASK (Galerie středočeského kraje, druhá největší galerie v České republice), která sídlí v prostorách rozsáhlé, citlivě zrekonstruované, barokní budovy bývalé Jezuitské koleje. Nabízí stálou expozici Sbírka 123 a vzácnou středověkou iluminaci s motivem těžby a zpracování stříbra, pocházející přímo z Kutné Hory a z období 15. století. Nachází se zde obrazy, v současné době tak dobře prodávaných autorů, jakými jsou např. Emil Filla, Jan Zrzavý, Václav Špála nebo Josef Čapek. A kupodivu se může všude fotit, samozřejmě bez blesku. Příznivcem kubismu a podobných moderen sice nejsem (taky ale nemůže být všude Bosch, že jo ... ovšem knížka, kterou mám o jeho díle doma v němčině z Norimberka, zde byla k nahlédnutí v naší mateřštině), přesto pár dokumentárních snímků raději pořídím. (V této chvíli musím přidat jednu poznámku: Milan se na tuto expozici moderny velmi těšil a já ho tenkrát, chudáka, málem peskoval za to, že se raduje z takových „niců“, když já mu představuji klenoty vrcholné gotiky. V té době jsem netušil, že i já se budu za pár let těšit na každou příležitost, kdy díla mistrů první třetiny minulého století uvidím. Zkrátka, jak zpívá Bob Dylan, časy se opravdu mění …).

Pak už objíždíme část místních kostelů (zaměřujeme se, pochopitelně, na gotiku, a tu mají mazlíčci rádi...) a klášterů (ten u Voršilek je dnes celkem obyčejný gympl a zaujalo nás tam, víceméně, jen schodiště od K.I. Dienzenhofera - ale původní, nikdy neuskutečněný projekt byl úžasný). Nejvíce času trávíme ve sv. Barboře. Je fakt krásná. Máme to i s live koncertem renesanční hudby a já s napomenutím od jakési mladé slečny, protože jsem - snad poprvé v životě a proti svému přesvědčení – jednou zkusil vyfotit fresky s bleskem (ostatní tam tak pochopitelně fotili celou dobu a beztrestně). Rozhodilo mě to natolik, že jsme opustili chrám, aniž bych si vyfotil prostory příčné lodi, které mě předtím dost zaujaly a chtěl jsem si je nechat jako třešničku na dortu na závěr. Tak jsem si pak alespoň vyhrál na architektuře a výzdobě exteriérů. Však socha opice je prvním zpodobněním pomeranče v českých zemích ...

Cesta "domů" byla už celkem nezajímavá a nikterak romantická. Hospody všude spíše neotevřeny (Morava nás v tomto směru fakt rozmazluje, tady jsou výrazy "sanitární den" a "otevřeno od 18,30 do 20,30 hod." naprosto běžnou záležitostí) a barva obyvatel většiny projížděných destinací připomínala silnou kávu. A ona to i silná káva chvílemi byla: třeba při průjezdu Neškaredicemi jsme se i trošku báli a následně připustili, že ústecká Matiční nebo přerovská Škodova ulice jsou vlastně luxusní lokalitou, plnou albínů. O něco lépe vypadají následující Třebešice, kde jsme se chtěli podívat na nově rekonstruovaný zámeček. Nepodívali. Zámek vlastní jacísi Italové a spravují ho Rusové. Zajímalo by mě, co se zde ve sklenících pěstuje, protože za vstup na zahradu chtějí kilo a za nakouknutí do budovy zámku dvě. Návštěvníci se prý zrovna nehrnou  ...

Večer zkoušíme jako obvykle večeři v asijské restauraci Na staré fortně (je to tam rok od roku horší, asi je z toho jen pračka peněz, takže příště už raději ne) a potom přesun na tradiční kvasničák a hruštičky (zde zůstává vše při starém, tudíž naprosto super). A v neděli ráno se přesouváme autem na kolínský okres, kde plánujeme, z časových důvodů jen krátký, okruh po gotických tvrzích. Cestou se zastavíme v obci Kbel (ukázka morálky - asi nejen - českého národa, kde na dveřích svatostánku mají ceduli, aby zloději nerozbíjeli dveře, protože kostel byl v posledních letech vykraden tolikrát, že už v něm nic nezbylo) a Lošany (první tvrz, která nám je za celkem přijatelných 11 milionů nabídnuta ke koupi - máme s sebou ale, bohužel, jen o něco menší hotovost).

V obci Svojšice jdeme znovu do sedel. Přes Žabonosy (hřbitovní barokní kostel s románským jádrem) a Hradenín (tvrz, kam jsme nakonec vnikli, protože místní tvrdili, že nemohoucí majitel už snad toho velkého psa nemá) míříme k obci Třebovle. Tady jsem chtěl vidět raně gotický areál původně hřbitovního kostela. Byl hodně koukatelný, na obecní tabuli jsme však ještě objevili rokokový zámeček. Tam už ovšem pes byl, naštěstí uvázaný (že jde o soukromý majetek, jsme ale opravdu nevěděli). Celkem příjemný majitel objektu mě seznámil vzápětí s faktem, že turista, který si zámeček fotil den přede mnou, tolik štěstí neměl a dnes si již "líže rány" v jakémsi ozdravném zařízení (fuj, hrozná představa, ten černý vlčák vypadal dost hladově ...). Naší poslední zastávkou je Klášterní Skalice. Pozůstatek klášterního kostela v podobě mohutného gotického pilíře jsme viděli, nádherné svorníky s figurální výzdobou (na tabuli v obci byly reklamovány) v budově, která byla kdysi z části kláštera přestavěna na zámeček už, bohužel, ne. A majitel objektu byl skutečně snad ještě nepříjemnější než daně. A ani to pivo a panáka jsme si na spravení nálady neměli kde dát ...

Pak už jen zabalit a zpátky do zemí moravských. S krátkou zastávkou v obcích Zásmuky (konečně pivečko typu Lobkowitz a "držkovka") a Dašice (v ten pátek ale vypadaly tak nějak lépe). A příští rok snad zase, znovu, někde ...

(psáno v září 2010)

Více fotografií k oběma částem tohoto cestopisu najdete na:

http://markyz63.rajce.idnes.cz/Caslavsko_a_Kutna_Hora_09_2010/