Mohyla M. R. Štefánika (Bradlo), Lázně Piešťany a Větrný mlýn Kuželov
6. července 2015* jsme vyrazili do Karpat. Středobodem jednodenního výletu byla návštěva Čachtického hradu, ale program obsahoval i další velmi zajímavá místa.
Bílé Karpaty (655 km2) se nachází na území Česka (88%) i Slovenska. Hřeben pohoří se táhne v délce asi 80 km podél státní hranice od Lyského průsmyku až po Strážnici. U nás se Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty rozkládá na území okresů Hodonín, Zlín a Uherské Hradiště (tedy regionech Slovácko a Valašsko), na Slovensku zasahuje do Myjavské pahorkatiny, Trenčianského kraje, Kopanic a Záhoří. Nejvyšším vrcholem pohoří je Velká Javořina (970 m.n.m.), tyčící se na pomezí Česka a Slovenska.
Startovali jsme z Brna. V Hodoníně jsme přejeli největší moravskou řeku a zároveň Československou hranici. Profrčeli jsme Myjavskou pahorkatinou až do Brezové pod Bradlom. Městečko z JV ohraničuje severní část Malých Karpat. Průvodce ve smrtících +37 stupních ve stínu zrušil plánovanou pěší túru po tzv. Štefánikově magistrále k mohyle, nacházející se na Bradle (543 m. n. m.), na vrcholku nejvyšší hory Myjavské vrchoviny. Účastníky zájezdu totiž byli z většiny zdatní důchodci. Dostavník nás tedy pohodlně vyvezl až těsně pod hrobku generála PhDr. Milana Rastislava Štefánika, prvního ministra války, významného zakladatele Československého státu a také cestovatele, hvězdáře, učence, meteorologa a pilota…
Masív Bradla, nacházející se nad Brezovou pod Bradlom a Košariskámi, tvoří v okolí dominantní krajinný prvek. Na informační tabuli naučného chodníku bylo naspáno, že objekt mohyly, díla umělce Dušana Jurkoviče, umístěný na vrcholu Bradla, materiálně i kompozičně představuje vrcholný standard evropské monumentální architektonické tvorby. Dodala bych jednoduše, že obrovská mohyla (95,5 m na délku, 65,5 m na šířku) nenásilně zapadá do okolní krajiny, protože je postavena z travertinových kvádrů. Mohylu tvoří dvě kaskádovitá podlaží navzájem pospojována schodišti. Na vrcholu centrální části díla je umístěna hrobka. Čtyři obelisky, tyčící se na každém rohu stavby, mají výšku 12,5m. Mohyla byla postavená v roce 1928. V roce 2009 byla tato národní kulturní památka zapsána do seznamu Evropského kulturního dědictví. Naskytly se nám odtud rozmanité výhledy do všech světových stran - především na Malé Karpaty s nejvyšší horou Záruby 767 m.n.m., dále na oblast Záhorie, Čachtický hrad, hrad Branč, Bílé Karpaty a jejich vrcholek – Velkou Javořinu, zvlněnou Myjavskou pahorkatinu, či Povážský Inovec…
Tropická teplota nás brzy vyhnala do stínu přilehlého lesa, kde jsme skousli řízek a potom sjeli do Košarisek („prostredí kopaničiarskeho kraja“), do rodné vsi M. R. Štefánika. Zhlédli jsme jeho dům (bývalou evangelickou faru, nyní národní muzeum), nacházející se vedle kostela a hřbitova.
M.R. Štefánik se narodil 21.7.1880. Pocházel z 12 dětí. Syn evangelického faráře vyrůstal v chudých poměrech, ale nechybělo mu vzdělávání. Ke studiu na střední škole potřeboval maďarštinu, připravoval se na ni od 9 let v Šamoríně. Střední školu započal v Bratislavě (tehd. Prešpurku) a pokračoval v Maďarsku. V Praze působil v národovědeckém spolku Detvan a začal zde studovat VUT. Techniky však zanechal a vrhl se na astronomii, kterou dokončil v roce 1904. Ve vědecké kariéře doktor filosofie pokračoval v Paříži. Spolupracoval s nejslavnějším fr. astronomem P. Janssenem. Za astronomií zcestoval celý svět (navštívil švýcarský Mont Blanc, za hvězdami jel i do Španělska, Ruska, či do Střední Asie, Brazílie, Afriky, na Tahiti… atd.). Publikoval vědecké práce.
V období 1 sv. války působil jako vojenský pilot.
Štefánik byl uveden do nejvyšší francouzské společnosti, kde se seznámil s Masarykem, Benešem a dalšími. Byla vytvořena Československá národní rada, orgán zahraničního odboje. Ve Francii vznikla i Česko-Slovenská armáda. Společně s Masarykem a Benešem se Štefánik zasloužil o zrod prvního státu Čechů a Slováků.
Ministr války Československa dle oficiální verze tragicky zahynul při letecké havárii (v Ivanke pri Dunaji, nedaleko Bratislavy) 4.5.1919 ve věku nedožitých 39 let, cestou domů z Itálie. Pohřeb se konal v Košariskách. Devět roků po jeho smrti bylo tělo přeneseno na vrchol Bradla.
Pokračovali jsme průsmykem mezi Bílými a Malými Karpaty. Projeli jsme 7km kopaničářskou obcí Prášník, kde se mísily dobové chalupy s luxusními stavbami městských zbohatlíků. Dostávali jsme se do povážského údolí. Ve vesnici Vrbové jsme viděli rodný dům Mórice Beňovského, dobrodruha, cestovatele, objevitele, výzkumníka a prvního krále sjednoceného Madagaskaru. Seniorové při popisu dotyčného pokyvovali, já vůbec netušila, o koho jde.
Následovaly Piešťany – největší a nejvyhledávanější slovenské lázně, známé po celém světě. Vyvěrá zde několik pramenů s vysokým obsahem minerálních látek. Přírodními léčivými zdroji těchto významných lázní jsou sádro-sirná termální voda s teplotou 67-69 °C a léčivé sirné bahno. Produkty, ze kterých se speciální technologií připravuje bahno pro balneologické využití, jsou usazeniny vznikající ve Váhu v místě, kde vyvěrají termální minerální vody. Léčba jak minerální vodou (koupele a pitná kúra), tak bahenními zábaly, je zaměřená na nervová onemocnění a choroby pohybového aparátu (kostí, kloubů, svalů).
První zmínka existenci několika osad v tomto místě pochází z roku 1113, o léčivých pramenech se zmínilo kolem 16. stol. a lázeňská léčba zde započala v pol. 19. stol. O největší rozvoj lázní se zasloužila rodina Winterů. Piešťany navštívil např. císař František Josef či Beethoven.
Prošli jsme městem a poté se přemístili se do jeho lázeňské části, nacházející se na ostrůvku, který lemuje řeka Váh a z druhé strany její slepé rameno. Vstoupili jsme do překrásně upraveného areálu. Byla to pastva pro oči. Měli jsme možnost ochutnat „pitnou kúru“ (sirnou teplou termální vodu) … Brrrrrrr, to byl smrad… Honem jsem ten zázrak zapila v nedaleké restauraci chlazeným pivem. Jako nášup k „obedovému menu“ - zelňačce a výborným haluškám s brynzou - číšnice donesla studené podmáslí, následoval dezert (meloun) a děj se vůle.... Této poměrně vražedné kombinaci nepřispěla ani tropická vedra, ani kodrcání se busem na Čachtický hrad.
Tip na oběd v Piešťanech: Reštaurácia Centrál (těsně za lázněmi) – obedové menu pod 4€
Určitě je lepší se najíst mimo lázeňský komplex, ceny jsou ve městě příznivější.
O životě hraběnky Alžběty Báthoryové je napsáno zde.
Zpět do vlasti jsme to vzali přes Myjavu. Předposlední zastávku jsme udělali na severním svahu hlavního hřebene Bílých Karpat - v horňácké oblasti Moravského Slovácka - v Kuželově. Na kopci nad vesnicí stojí významná technická památka – větrný mlýn holandského typu z roku 1842. Později bylo ke mlýnu přistavěno stavení pro rodinu mlynáře (která do té doby žila ve spodním patře mlýna). V roce 1946 činnost mlýna skončila. V roce 1973 byl mlýn převeden do správy Technického muzea v Brně. Po rekonstrukcích byl znovu (už jako muzejní exponát) uveden do provozu. Od roku 1977 byl památkově chráněný mlýn zpřístupněn veřejnosti. Protože jsme trochu pozměnili program zájezdu a zpozdili se o několik hodin, místní paní průvodkyně vzdala čekání. Místo prohlídky expozice horňáckého hospodaření a ukázkového provozu mlýna jsme jen strčili nosy mezi šprušle plotu a na pěknou kamennou konstrukci, nesoucí střechu se šindelovou krytinou, mrkli alespoň zvenčí.
Pohotový průvodce zájezdu nelenil a jako náplastku nabídl (nad rámec plánovaného programu) zastávku v Osrožské Nové Vsi ve vinotéce. Nikdo z ucaprtaných neprojevil nesouhlas a tak jsme cestovatelsky bohatý den zakončili lahodným vínem.
6. července 2015* = 600 let po úmrtí mistra Jana Husa
Přidat do oblibených uživatelů
Priepasné
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Mohyla M. R. Štefánika (Bradlo), Lázně Piešťany a Větrný mlýn Kuželov
