Moje léčení a zážitky v Jáchymově - část 4.

Pohled od boční strany kostela - kameny v řadě jsou z jednotlivých dolů, které tu kdysi byly a jsou již uzavřeny • Fotografie (15) • Foto: Bruklin

Vstoupit do fotogalerie (15 fotografií)

Kostel sv. Jáchyma z boku

Ještě další fotografie

Vstoupit do fotogalerie (15 fotografií)

Všechna zajímavá místa v lázeňském areálu a okolo něj jsem navštívila, i když jsem se chtěla ještě podívat, na vlakovou trať, která tudy kdysi vedla a která je dávno zrušena a ze které je teď zhotovena cyklostezka.
Ale kam jsem se chtěla podívat a toužila jsem po tom, bylo podívat se do samotného středu města Jáchymova, které bylo pro mě docela nedosažitelné. Jednak proto, že se samotné město nacházelo na vysokém a dlouhém vrchu od lázeňského centra, ke kterému jsem se pěšky nemohla vydat po mé operaci kolena a jednak proto, že, ač tu nebyla velká sněhová nadílka, bylo přece jen umrznuto a to dost! Silnice byla jedna ledovka a případná chůze by nemusela dopadnout dobře, a nejen pro mě, ale pro podobně postižené občany.
A protože pobyt v lázních se pomalu blížil ke konci a být v Jáchymově a nevidět kostel sv. Jáchyma, to by byl velký prohřešek, objednali jsme si pendlbus, který nás k němu zavezl.
Vyjeli jsme od lázní Curie, pendlbus stavěl na svých běžných zastávkách, aby pobral objednané hosty a vyrazili jsme do vrchu ke kostelu. Vrch byl dlouhý a příkrý, ani jsem netušila, že tolik, protože od lázní na jeho vrch nebylo vidět.
Pendlbus zastavil těsně u vchodu do kostela. A protože by byl velký risk, se jít podívat po náměstí, na kterém stál a vyfotit si další historické budovy, udělala jsem snímek hned od auta. Ne, nešlo udělat víc kroků, protože co krok, to nebezpečí pádu, chodník byl samý led...
Bylo mně to líto, ale co se dalo dělat! I při minulé návštěvě lázní jsem se musela omezit jen na tři krátké procházky kvůli sněhové kalamitě.
Lázeňský areál je uložen v dolíku, ale do města, k náměstí, kde je spousta zajímavých a historických budov se musí šlapat do nepředstavitelně dlouhého a vysokého kopce, bohužel. Ale lze si objednat pendlbus, ale zase jen při příznivém počasí...ale mohu říci, že mně to tu připadalo někdy jak na konci světa, však je to těsně pod Klínovcem. Ale to nic zlého k lázním....lázně jsou tu vynikající a proto jsou hodně vyhledávané na pohybová ústrojí nejen námi Čechy, ale i Němci a Rusy, ať je léto, nebo zima, je tu stále plno, což jsme zažili...
Ale teď při mé druhé návštěvě lázní toho přece jen vidím o trochu víc... Řidič pendlbusu nám v krátkosti řekl, když jsme stanuli u kostela, že kameny, které jsou položeny na náměstí, jeden vedle druhého a bylo jich tam dost, počet jsem zapomněla, jsou z jednotlivých dolů, kde se dřívě těžilo a které jsou již zrušeny. Těží se už jen z jednoho dolu a to radon pro potřeby lázní.
Takže žádná prohlídka náměstí, ale hned jsme opatrně, abychom neuklouzli, vešli do kostela.
A ten nám to vše vynahradil!
Kostel byl původně vystavěn jako luteránský v letech 1534 - 1540 na strmém svahu v horní severozápadní části města. Po bitvě na Bílé Hoře v r. 1624 byl kostel vysvěcen jako katolický. Po letech 1764 - 1785 se tu prováděly rozsáhlé barokní úpravy a opět po dalších mnoha letech po požáru byl opraven do pseudogotického stylu. Návrh na tuto přestavbu podal stavitel chrámu sv. Víta v Praze Josef Mocker. Poslední rekonstrukce kostela proběhla v letech 1981 - 1992
Protože nejsem tak obeznalá, abych Vás poučila o jednotlivých částech kostela, nechám Vás nahlédnout do mých fotografií pro Vaši představivost, jak kostel vypadal a jak byl nádherný!
Prohlídku kostela jsme uskutečnili zrovna v době, kdy měla být za pár minut Mše sv., kterou měl celebrovat Biskup Radkovský.
Hned po skončení Mše nás pendlbus rozvezl zase do lázní a já jsem byla moc ráda, že jsem si tuto jedinečnou památku nenechala ujít a měla možnost ji navštívit.
Cestou jsme ještě shlédli při silnici kapli sv. Anny.