Na Jih Itálie bez poplatků

V půlce září jsme měli naplánovanou cestu na Maltu. Jelikož nešlo pouze o dovolenou, ale vezli jsme pár objemnějších věcí, jelo se autem a navíc s károu. Čas nás netlačil, takže nebylo třeba pádit po dálnici, navíc s károu by to ani o moc rychlejší nebylo.

Cesta na jih měla jeden limit a tím byl trajekt, který už měl v půlce září po hlavní sezoně, tudíž jsme museli vybírat vhodný přístav kvůli termínu. Na rozdíl od zpáteční cesty, při které jsme projeli celou Itálii bez jakéhokoli časového presu. Směrem dolů jsme tedy jeli pouze do Livorna a zbytek po moři, zpět na sever jsme projeli Itálii z Palerma.

Na Jih: ČR - Livorno

Vyrážíme v pátek krátce po šesté večer. Připojujem naloženou káru za naši ibizu 1,4 (je to vlatně poprvé, co potáhne naloženou káru, navíc přes půl Evropy a Alpy). Českou dálniční známku máme, takže najíždíme v Mladé Boleslavi na dálnici, na tempomatu nasadím stovku a jedem. Spotřeba s károu je překvapivě pouze o malinko vyšší, než bez ní (neberu rozjezdy a kopce). Příštích pár hodin přeskočím, pokračujeme po dálnici přes Rozvadov, Mnichov a Brennerský průsmyk až na hranice Rakouska s Itálií. Německé dálnice jsou bez poplatků a na Rakouskou mám 10ti denní známku od známého, tedy na jednu cestu. Jediný extra placený úsek je dálnice Brennerským průsmykem. S naloženou károu jsem se neodvážil stoupat po staré silnici, takže jsem zaplatil 8 EUR za průjezd (výběrčí mi nepočítal káru). Z dálnice sjíždíme na hranicích s Itálií a za přívalového deště, který se přesně na hranici spustil, kličkujeme podél dálnice na Brixen. Kousek za ním se ozývá únava, na pár hodin zastavujeme a poté pokračujeme dál směr Bolzano a Verona, stále podél dálnice po SS12. Rozhodně nejsme sami, koho napadlo nejet po dálnici a ušetřit za poplatky. Z Verony jsme se lehce stočili na Mantovu a odtud jsme to střihli na Parmu. Silnice z Mantovy na Parmu byla během sobotního dopoledne plnější, ale stále jsme jeli jakž takž plynule. Objeli jsme Parmu a podél dálnice A15 jsme pokračovali k moři. Jedinou překážkou na cestě už byly pouze Apeniny. S ohledem na náklad jsme u Valbony najeli na dálnici a hory překonali po ní. Hned pod vrcholky jsme v Aulle sjeli a dál pokračovali po SS62 k pobřeží. Když jsme k němu dorazili, zbývalo už jen 70 km do přístavu v Livoru. Většinu této trasy jsme jeli přímo podél pobřeží po promenádě. Cesta sice ubíhala pomalu, ale neměli jsme kam spěchat, protože jsme měli dostatečnou časovou rezervu. Projeli jsme kolem Pisy a chvíli po druhé hodině odpolední jsme vjeli do livornského přístavu. Nyní už nás čekalo cca 30 hodin na moři s přestávkou v Palermu.

Na sever: Palermo - ČR

Teď teprve přichází ta slibovaná cesta přes celou Itálii :o) Odpoledne vyplouváme z Malty a tentokrát se vyloďujeme už v sicilském Palermu. Je půlnoc, takže Doprava téměř nulová. Na okraji Palerma najíždíme naposledy na placenou dálnici, abychom za svítání "vstoupili" na italskou pevninu. S prázdnou károu "svištíme" 110 km/h a asi v půli cesty severní Sicílií nás překvapil ohromný a snad 25 minut trvající ohňostroj ve městě Cefalú. Překvapení bylo i proto velké, že bylo půl druhé ráno. S jednou spací přestávkou jsme v pět ráno vyplouvali trajektem z Messiny do Villa San Giovanni. S Dopravou v Messině již máme zkušenost, takže v poklidu jí projet v noci bylo to nejlepší. V terminálu trajektů v Messině podřimoval studentík, který jako jeden z mála v jižní Itálii uměl alespoň trochu anglicky, takže jsme dali dohromady, že chci lístek pro auto, káru a dva pasažéry.

Dálnice ze špičky italské "boty" je až do Salerna jižně od Neapole neplacená. V plánu jsme měli jet po této dálnici s tím, že se na jihu Kalábrie vykoupeme a pak se vydáme do "klenby boty" k Jónskému moři. Zasáhlo ale počasí. Celý den bylo pod mrakem a poprchávalo. V Kalábrii jsme tedy ani nestavěli a místo "klenby" jsme pokračovali po A3 až k městečku Atena Lucana, kde jsme sjeli a po SS598 hezkou krajinou začali protínat Itálii napříč. Po chvíli jsme se napojili na E847 a v Potenze se stočili na sever a po SS655 se blížili k Foggii a dál na Manfrediniu. Plánovali jsme objet tak zvanou "ostruhu", takže jsme se v Manfredonii najedli a vyrazili hledat nějakou pěknou pláž. Klikatili jsme se po horské silnici nad pobřežím a každých pár minut stavěli na vyhlídkách kvůli fotkám. Přesto, že počasí nebylo celý den nic moc, tak jsme nakonec na jedné pláži na chvíli zakotvili. Na koupání to moc nebylo a tak jsme po chvíli pokračovali v objíždění "ostruhy". Takto jsme podél pobřeží po SS16 dojeli až do městečka Silvi kousek nad Pescarou, kde jsme přespali na parkovišti obchodního centra Universo Commerciale. Ráno jsme pokračovali po této pobřežní silnici dále na sever. Cesta tu příliš neubíhala, projížděli jsme plážovými městečky a více méně jeli v koloně. Po obědě jsme dojeli do Rimini, zde jsme strávili celé odpoledne na pláži a koupáním. Bylo znát, že je po sezoně, protože jsme měli pláž téměř jen pro sebe. Navečer jsme sbalili osušky, nasedli do auta a rozjeli ho dál na sever do Ravenny a pak směr Ferrara a po neplacené SS434 do Verony. Odtud až na hranice s Rakouskem je to stejná trasa jako když jsme jeli dolů. Chtěli jsme zastavit u nějaké hospody a podívat se na fotbal (zrovna hrála Plzeň Ligu mistrů v Miláně). Na žádnou jsme ale nenarazili, tak jsme fotbal poslouchali v rádiu v italštině. Pár hodin jsme se prospali na stejném místě jako při cestě dolů.

Rakouské dálniční známce již vypršela platnost, takže jsme za hranicemi pokračovali po neplacené silnici a Brennerský průsmyk se rozhodli projet po staré. Ještě doma jsem četl internetové diskuze jestli si zaplatit průjezd po dálnici nebo jet po staré silnici.

Vyzkoušeli jsme tedy obě varianty a můj názor na Brennerský průsmyk je takový: náklady 8 EUR, časový rozdil 1/4 hodiny na 33 km. Směrem do Itálie je to do kopce, s károu jsme zvolili dálnici, ale kdo chce ušetřit těch 8 EUR, cestou po staré nic neztratí a může se kochat výhledy. Směrem z Itálie je to stále z kopce a pokud vám nesejde na těch pár minutách, doporučuji si starou silnici projet.

Na jednom z odpočívadel na steré silnici jsme naspali dalších pár hodin a k ránu pokračovali dál. Kolem Insbruku jsme se stočili na západ a po chvíli na sever na Ga-Pa. Odtud již po dálnici na Mnichov a domů.

S tím, že jsme výletili podél pláží, nám cesta zabrala tři dny. Pokud bychom nechtěli projet pobřeží, jeli bychom po E45, takže bychom se vyhnuli kolonám v plážových městech. Silnice první třídy byly po celé trase v pořádku, v podstatně horším stavu jsou neplacené dálnice. Po nich jsme ale i s károu jeli mezi stovkou a na těchto dálnicích maximální povolenou 110. Pokud vám tedy nevadí přibližně sedmi hodinový rozdíl mezi cestou ze severu Itálie na jih po dálnici a neplacených silnicích, lze takto celou tuto zemi projet a ještě poznat něco z její přírody.