Na Nový hrad a Městské skály u Šumperka 2007

V sobotu odpoledne se chystáme na zítřejší výlet do okolí Šumperka a máme nečekanou návštěvu : dceru Katku s kamarádkou, která je dokonalou dvojnicí zpěvačky Anety Langerové. Holky nás přišly pozvat na dnešní večer na koncert "svatých" písniček k novému kostelu na Jižních svazích, kde se koná festival "katolické" moderní hudby pod názvem "Festival pod věží"... Jdeme se tam tedy podívat, ale až kolem 20.hodiny a protože se blíží konec měsíce září, večery jsou už dosti chladné. Areál před kostelem je nabit k prasknutí, vesměs mladými "věřícími" lidmi, až se člověk diví, kolik jich ještě v dnešní době vůbec je ... Vystupují tu skupiny naše i slovenské, některé skladby se nám hudebně velmi líbí, ale - teď se nechci nikoho dotknout - některé ty "svaté" texty jsou prostě hrozné ! A tak se za dvě hodinky loučíme a jdeme se vyspat na cestu ... Ráno tedy budíček v 5.00, na nádraží koupě jízdenky Sone na osobní a sp.vlaky za 130 kč a odjíždíme do Otrokovic. V bufetu si kupujeme obložené rohlíky a než nám to jede, tak je i stačíme sbaštit. V Přerově musíme urychleně přestoupit na vlak do Zábřehu, zde zase s vyplazeným jazykem do "konkurenčního" vlaku Zábřeh - Kouty n.Desnou. Vlak ČD totiž jede až za 3/4 hod... K naší zlosti musíme platit za lístek do Bludova, protože se soukromníci s ČD nedohodli - mají v tom bordel !! V Bludově opět zrychlený přestup do již zde stojícího starobylého "motoráku". A pak už jedeme přes Bludov obec a Rudu nad Moravou - kde nad nádražím zajímavé skály - na zastávku Raškov a tady vystupujeme.

Je rovných 10 hodin, naše prdélky sténají od dlouhého sedění a tak hurá do HOR !!! Jen nakoukneme na tur.rozcestník a pak už se svěříme značce, která napřed překročí koleje a vnoří se do lesa a pak stoupá v délce asi 1.5 km nad lesním potůčkem až na Rozcestí u Nového hradu. Prudký lesní svah, který máme po celou dobu cesty po naší levici, je ozdoben balvany a skalisky. Nový hrad není v našich zemích jedinou zříceninou tohoto jména - podobný název nese například zachované a stále opravované "předhradí" Starého hradu u Blanska. Tento Nový hrad na Šumpersku je ale docela jiný. Dříve se jmenoval Furchtenberk a vznikl na přelomu 13.a 14.století. Původně patřil králi, dalšími majiteli hradu např. byli : Zikmund "liška ryšavá", Valdštejnové, loupeživý rytíř Bernard z Cimburku, Tunklovi z Brníčka. Svoji éru pevnosti hrad definitivně uzavřel po pol.15.století, kdy ho dobyla uherská vojska ... Zbytky zřícenin se rozprostírají na mimořádně rozlehlé ploše areálu tvaru trojúhelníku - má 1.5 ha - na skalnatém hřebeni, který je posledním výběžkem hor nad údolím Moravy pod obcí Lužná. Přístupová šíje k hradu je protnuta příkopy a valem. Tento hrad sestával z mimořádně maličkého hradního jádra, kde stál jen minipalác a válcová věž bergfrit, ten ale pro změnu dosahoval průměru 12 m ! Jádro bylo obklopeno dvěna pásy hradeb a bašt, které jsou otevřeny směrem dovnitř. Do dnešní doby se zachovaly právě tyto části opevnění, kdežto z hradního jádra jen základové zdi. Při vstupu do hradu nás vítá zachovalá brána, zpevněná ošklivou betonovou traverzou a s přilehlou vysokou zdí jedné bašty. Dá se mluvit o tom, že je toto charakteristickou dominantou Nového hradu. Zbytek opevnění se se totiž nenachází na rovině, ale na prudkých svazích skalnatého vrcholku a vše se také nachází v hustém lese, takže je hrad jako celek dosti nepřehledný. Ve stěnách hradeb a bašt pozorujeme absenci jakéhokoliv "okýnka", které by je oživilo, takže zřícenina působí dosti stroze a nefotogenicky. ( Alespoň mě se tu vůbec žádný obrázek nepovedl ). Možná jsem měl fotoaparát očarovaný duchem nějakého zesnulého bojovníka - ale nejspíš to bylo proto, že jsme se tu ocitli v nesprávný čas. Tato zřícenina má jistě svůj půvab, ale pohříchu tomu tak bývá v době, kdy nastane čas pozdního podzimu, mrazivé zimy či předjaří - holt jsme se dnes netrefili do té "správné" roční doby...

Od Rozcestí za zříceninou stoupáme kol potůčku, který tu na jednom místě vytváří kaňonek s kolmými skalními stěnami, až po rekreační chaty a chalupy osady Lužná. Úplně nahoře u silnice se k nám kolem plotu zahrady blíží blafající psisko. Stačí se ale shýbnout pro kámen, ukázat ho psovi a házet si s ním ledabyle v dlani ... a je po štěkotu ! Na busové zastávce dokonce i lavečka a tak tu pojídáme náš "sendvičový oběd". Poté se rozhoduji pro velmi razantní zkratku mimo turistické značení : 1.5 km klesáme lesem serpentinami hlavní silnice, vedoucí do Šumperka, až na Rozcestí. ( Dost mi to tu připomíná Rozcestí do Nevšové pod obcí Petrůvka u nás na Valašsku). Do vesničky Osikov vede cesta po vrstevnici krásným lesem a dnešní vydařený den "babího léta" zde vytváří kouzelnou atmosféru - ( dokonce na mne vzpomínka na tyto okamžiky dýchla i při psaní těchto řádků ... ) Při horním konci obce, stoupajícím do vršku, leží před zchátralým domkem uprostřed cesty chcíplý pes. Když procházíme těsně kolem něho, tak neodolám a natáhnu nohu, abych si do něj trampkou šťouchl ... a ON ožije a štěkne !! ( A mně na několik dlouhých vteřin vysadí moje doživotní pumpa !!!) O něco výš si fotíme starobylou kapli a nahoře nad vesničkou, na hřebeni u kravína se opět napojujeme na "naši" zelenou turistickou značku. Stoupáme nahoru lesem, potkáváme děvčata "houbařky" a po dalším stoupáníčku přicházíme na Rozcestí pod Městskými skálami. Já tady nechávám Janičku odpočívat a hlídat nám batohy, beru si její "digitál" a pádím po lesní cestě, kam odbočuje žlutá značka, hledat Voštinovou skálu. Už jdu půl km a nic, pak přijde Ostrá zatáčka vlevo a stojím nad strmou pasekou s přenádherným výhledem do kraje. Nalevo pak, hned od cesty, klesá pasekou členitá stěna obrovského a nesmírně fotogenického skalního útesu, jehož výška dosahuje asi 20 metrů !! Potkávám tu párek turistů středního věku a já pak nadšeně pobíhám po skále - na vrcholek si ale bez lana netroufám - kolem ní a po pasece. A fotím a fotím, protože je to tady opravdu BOŽÍ !!!! ( V návalu nadšení jsem si ale na skále - která je složena z rul a pegmatitů a je popisována jako geologická učebnice - "avízovaných" geomorfologických jevů moc nevšímal. To až zase někdy příště a až budu mít čas si celou skálu obejít a vše řádně prozkoumat...) I tak ji ale rovnou zařazuji na nejvyšší místa v pomyslném TOP žebříčku Nejkrásnějších skal Jeseníků a spěchám nahoru po cestě za Janou.

Nastává pro mne hrozné dilema co dál : Po těžkém duševním boji vítězí ta proklatá zvědavost a tak, místo abych se s Janičkou vrátil dolů na paseku a ukázal jí to "božské" místo, tak to NEE ... a my se přes zaneřáděný les s vývraty a pokácenými stromy přes tur.chodník skrze něj "probíjíme" okolo menších skal až po ty větší - Městské ...Což o to - první skalní hradba ční nad naše hlavy do velké výše dosti impozantně, ale nacházíme se v hustém a vzrostlém lese a vyfotit se to prostě nedá ! O kousíček dál je na skalní pegmatitové hradbě vidět vyhlídkový altán a v něm mně už známá turistická dvojice. Jdu se tam podívat. Rozhled je nejen na hlavní hřeben Hrubého Jeseníku od Pradědu po Skřítek, ale i na celé podhůří a kus Šumperska. Je ale silný opar a tak ani nevytahuju dalekohled. Poté se s Janou dost nechápavě díváme na šipku značky, která nám ukazuje cestu ze skály dolů a chodník přitom nikde a ti dva turisté nám vysvětlují, že tu někdo "šlohl" kovový žebřík !!! A tak nezbývá než usednout na okraj skály a opatrně se spustit dolů na pevnou zem. Nakonec to není tak hrozné, jak se to zhora zdálo ... zato Jana "kráčí" po zadku už 5 m před skálou a ječí a tak jí dávám záchranu... a rychle od Městských skal pryč ! ( Mimochodem - jejich název je dost zavádějící - do ulic města Šumperka je to odsud ještě jakýsi ten kilometřík, naštěstí už jen z kopce ...) Velmi Ostrým sešupem lesem na lesní cestu, chvilku jdeme i s tím párem turistů a vyptáváme se jich na některé zajímavosti v Jeseníkách a poté oni odbočují jinam a tak se s nimi loučíme. Na skály "Kokeš" nejdeme, neb nám to rozmluvili a o něco dál přicházíme ke Kolibě. Já objednávám pro oba kávu a obdivuju prastaré dláždění podlahy. Jana spěchá na venkovní WC, které ještě asi pamatuje časy "tatíčka" Husáka a vládu rudých bratří spolu s kamarády ze CCCP !!! Po krátkém odpočinku pak už dorážíme zbytek cesty do předměstí Šumperka. V centru města nemůžeme najít restauraci s přijatelnými cenovými relacemi a tak pěší zónou jen prohučíme a chvilku posedíme v parku před budovou Pavlínina domu, nyní Muzea. Na nádraží jdeme o něco spíš a zrovna nám odsud odjíždí spoj do Olomouce přes Šternberk.

Jedeme překrásnou krajinou Jesenického podhůří, projíždíme přes Nový Malín. Z hřiště tu vzlétá horkovzdušný balón. Pak přes Libinu a Uničov. Slunce zapadá a nádherně nasvicuje pohoří Nízkého Jeseníku nalevo, vpravo vidíme nekonečné úrodné roviny Hané... Do Olomouce přijíždíme už za tmy a za půl hodinky pokračujeme do Přerova. Zde máme hodinku čas a tak zkoušíme najít nějakou restauraci a Jaňa ji hned za nádražím nachází. Je to v 1.patře ultramoderní budovy. Ve velice příjemném prostředí sedíme úplně sami a dáváme si oba řízek s bramborem a oblohou. Porce jsou tak veliké, že Jana ten svůj rezeň ani nemůže dojíst a tak jí ho balím do ubrousku do vlaku. V Otrokovicích nás ještě čeká přestup na trolejbus a ve 3/4 na 11 v neděli večer! jsme šťastně doma ...

( Jana má zítra naštěstí volno a já odpolední směnu, na ranní bychom snad ani nevstali ..!)