Na sever za dalšími rozhlednami - 5. den: Březina-pozorovatelna Žabakor; Příšovice-roubenky; Měšťanský pivovar Turnov; okruh 7 km: Hamštejn-rozhledna-Hamštejnský a Prackovský vrch-sedlo Vzdychánek-Prackov-Koberovy (restaurace U Vacátků se samotočem)

Sotva jsem lehla, usnula jsem. Vzbudila jsem se o půlnoci. Bylo mi horko. Vsak se také oteplovalo, je 19 stupňů, teplo je i venku, nefouká to. Jen hvězdičky nevidíme. Najednou nemohu usnout, snad 2 hodiny se převaluji, i pak se neustále budím. Je mi líto, že Trosky nejsou nasvícené. Z vyhlídky, kde spíme, by to byl nádherný noční pohled.
K ránu padá mlha, všude je vlhko. Vše, i to moje nespaní nasvědčuje tomu, že se výrazně mění tlak.

K ránu jsem konečně pořádně zabrala, to už se zase v autě ochladilo na 17. Budím se v devět, vstáváme, i když bych ještě spala. Venku svítí sluníčko, občas je někde mráček, ale najednou fouká doslova silný ledový vítr. Ani přední dveře nemůžeme nechat otevřené, hned je vítr zabouchne.

Čaj jsme pracně uvařili v závětří za autem, kde to foukalo o trochu méně. Po snídani a ranní kávě odjíždíme. Dnes bych bez ní asi neexistovala.

Odjíždíme severozápadním směrem. Projíždíme Českým rájem, kde se dnes vyjímečně nezastavujeme. Za ta léta to tu máme prošlé křížem krážem, ale stále zamilovaně koukám na nádherné skály u silnice. Tuhle oblast doslova miluji. Tentokrát máme však jiné plány.

Zastavujeme na západním okraji této nádherné oblasti - v Březině, ale za úplně jiným účelem, než jsou skály. Hned u silnice je ptačí pozorovatelna Žabakor s výhledem na stejnojmenný rybník, který je největším rybníkem v tomto CHKO. Je tam i malé parkoviště, takže je vše bez problémů. Tato krytá přízemní dřevěná pozorovatelna byla po nepříjemných problémech dokončena a zpřístupněna na jaře 2015. Na podzim předcházejícího roku neznámý pachatel nedokončenou stavbu z dubového a modřínového dřeva z velké části zdemontoval a dřevo odcizil. Stále nemohu pochopit, jak někdo něco takového může udělat. Inu, lidé jsou různí. Stejně tak nemohu pochopit, proč někdo musí informační tabule začmárat a tím vlastně zničit. Tady je jedna taková - informuje o tom, jaké ptáky lze na rybníce vidět. Je jich docela dost (např. moudivláček lužní, budníček pruhohlavý, vrčilka slavíková, žluva hajní, chřástal kropenatý, slavík modráček, moták pochop, jeřáb popelavý, potáplice severní, hohol severní, orlovec říční, kruštík polabský, zevar nejmenší, zrzohlávka rudozobá, hoholka lední, orel mořský, výři, čápi, volavky, jestřáby, krkavci). Dnes tady bohužel ptáky žádné nevidíme. Asi to pro ně není příhodná doba. Kromě rybníka jsou vidět i Příhrazské skály a Kozákov.

Pokračujeme západním okrajem Českého ráje severovýchodním směrem. Již ráno cestou jsme zahlédli celou řadu hezkých roubenek. Nyní projíždíme Příšovicemi, kde je jich snad nejvíc, jsou tu i nádherné roubené patrové statky s pavlačí. Za zmínku stojí roubený podstávkový Holánkův statek, roubená bývalá kovárna, roubený patrový Bičíkův statek se zděnou barokní brankou, roubená podstávková patrová Maškova chalupa. Dnes tady nezastavujeme, jen tudy pomalu projíždíme.

Kdesi v pekařství před Turnovem kupujeme chléb a 2 výborné ještě teplé ořechové šátečky.

Další krátkou přestávku děláme v Turnově v Měšťanském pivovaru Turnov, kde je i Turnovská pivnice Na lukách a za hezkého počasí otevřené bistro. Společnost Měšťanský pivovar Turnov a. s. byla založena již r. 2012, ale pivovar postavili v bývalém průmyslovém areálu až v letech 2016 - 2018. Výhodou je, že mají vlastní zdroj kvalitní podzemní vody. Hned na poč. r. 2019 zahájili vlastní výrobu piva. Podařilo se jim tak navázat na historickou tradici vaření piva ve městě.

Pivovar je v klidném prostředí u řeky Jizery, je tam i velké venkovní posezení, samozřejmě se tam nechá i zaparkovat. Byli jsme tam v červenci, ale píšu to až v říjnu, po hrůzostrašných zářijových záplavách, které je naštěstí nepostihli. Kéž by to tak bylo vždy.

Tady personál pěkně zazmatkoval. U okénka blízko parkoviště jsme si vybrali a zaplatili dvě petky, aby pak zjistili, že je nemají. Kartou jsem zaplatila, v hotovosti mi to vrátili. Zkoušíme 2. pokus v restauraci, tam jsme úspěšnější. K tomu získáváme tácek a vizitku, etikety neprodávají.

 

I když nejsme přímo v srdci Českého ráje, stále se držíme na jeho okraji. Tentokrát je hlavním důvodem rozhledna Hamštejn zpřístupněná vloni. Pokračujeme tedy dál na severovýchod. Vpravo vidíme rozhlednu Dubecko, kde jsme byli před 6 lety. Jen se kocháme a jedeme dál do obce Koberovy, části Hamštejn. Poměrně velké parkoviště je placené, ale jen 100,- Kč za den. Je tu parkovací automat, ale také cedule, kam se všude nesmí, že je tam soukromý majetek. Majitelé nedaleké chalupy z toho asi nejsou nadšeni. Už z parkoviště vidíme Trosky i vrchol Kozákov s rozhlednou. Jak mně se v této oblasti líbí.

 

Je 1 hodina, navrhuji zde udělat oběd. Jenže je mi to jasné. Jak Ota tuší rozhlednu, musí k ní. K rozhledně je to kousek, ale chceme si zde udělat cca 6 km dlouhý okruh a trochu se projít. Bereme si tedy jen svačinu a nějaké sušenky a jdeme.

Podle mapy.cz trasa má být na 2 hodiny. Je mi jasné, že dřív než za 2,5 hodiny zpátky nebudeme. S moji pomalou chůzí a Otovým kocháním se na rozhledně a cestou to jinak nepůjde.

Na silnici před domem je povolen vstup jen na povoleni majitele. U louky jsou cedule vstup zakázán. Přesto nás šipka směřuje tím směrem k rozhledně. Jdeme tedy podle šipky tou nejprudší cestou, místo abychom šli pohodlnější, i když trošku delší cestou po červené. Naše chyba, mohla jsem se podívat na mapu.

Ani ne za půl hodiny jsme u moc hezké a vysoké rozhledny. Však také letos v únoru 2024 zvítězila ve veřejné anketě Klubu přátel rozhleden, z.s. ROZHLEDNA ROKU 2023.

Je to dřevěná rozhledna s dřevěnými podpěrami. Dřevěnými hranolky je lemováno i schodiště se 121 stupni a vyhlídková plošina ve 22 m. Celá rozhledna je vysoká 30,5 m a je volně přístupná. Z rozhledny jsou vidět Krkonoše, Jizerské hory, Lužické hory, Český ráj, České středohoří, Vrátenská hora, Bezděz, Ralsko a další. Dnes je sice trochu zataženo, ale výhled je perfektní. Jen nám tam chybí panoramatické cedule. Možná je časem ještě přidělají. Všechny kopečky bohužel neznáme. Při zvláštních příležitostech je prý rozhledna v nočních hodinách nasvícená. U rozhledny je kryté posezení, je tady i toika. Je tady pěkně. Přesně tahle rozhledna patří mezi ty s nápadem, jak říkám.

Počasí nám přeje, držíme se našeho plánu a pokračujeme po červené po Hamštejnském hřbetu přes Hamštejnský vrch (610 m), kde začínáme pomalu klesat na Prackovský vrch (584 m) a na sedlo a rozcestí Vzdychánek (560 - 565 m), odkud je i pěkná vyhlídka na Český ráj a Krkonoše. Tady byla již v dávných dobách křižovatka cest.

My se odtud vydáváme kousek po modré, ale po chvíli ji opouštíme po neznačené vlevo, abychom se dostali do obce Prackov. U kaple Panny Marie z r. 1919 odbočujeme vpravo po cyklostezce 4008, současně po silnici s nepatrným provozem.

Přicházíme na silnici, po které jsme původně chtěli odbočit vpravo a dojít k autu. Jenže cestou Ota objevil ceduli, že v Koberově 143 (restaurace U Vacátků) je samotoč. Samozřejmě má hned žízeň. Trasu tedy upravujeme a prodlužujeme na víc jak 7 km. Pokračujeme po stejné cyklostezce, asfaltku za chvíli opouštíme. Ota samozřejmě kousek přede mnou. Nabral směr, tuší pivo a jde, ale jen na rozcestí na kraj vsi. Tam na mne čeká, abychom nešli každý jinudy. Jenže jsme se měli vydat rovně po červené a po rovině dojít k výčepu. My však jdeme po červené do kopce, protože podle mapy to vypadá, že je hospoda u horní cesty. Tady začínáme být mírně zmatení. Zdá se, že tady žádná hospoda není. Nakonec jsme se spustili z hodně prudkého kopce - vypadalo to, že jdeme po nějakém dvoře, ale restauraci a samovýčep jsme nakonec našli. Je to v rodinném domku. Dnes dokonce s obsluhou. Sympatická paní domácí je doma. Točí tady Rohozce - světlou 11 a černou 14. To není špatná volba. Dáváme oba světlou, platíme kartou, dokonce dnes ho z protekce dostáváme do skla. K tomu jsme si s paní domácí příjemně popovídali.

Mně trvá samozřejmě všechno déle. Nejen vypití piva, ale i závěrečný necelý kilometr po červené do kopce. Jsou tu pěkné chalupy, pěkné výhledy, ale je to prudké.

K autu přicházíme v 5 hodin a řádně hladoví. Konečně jdu chystat jídlo. Ani nevím, zda ještě oběd nebo už večeři.

Jíme v půl 6, ale jsme spokojeni, jak se den povedl. Sice jsme měli na dnešek ještě další plány, ale to na zítra počká. Před 3 lety jsme spali u Železného Brodu na tábořišti Paraplíčko. Je to naším směrem, jedeme tam.

Minule tu bylo méně lidí, ale to byl začátek září. Zajeli jsme dozadu, tady bychom měli mít klid.

Minule jsme tu neplatili, protože jsme přijeli dlouho - výběrčí už byl pryč. Když jsme si hledali šikovné místečko, všimli jsme si, že kousek od nás u řeky u stanu je pán s notýskem. Nás si nevšímal. Když jsme konečně zaparkovali, byl pán pryč. Šla jsem se podívat do boudy, která je na druhé straně od sjezdu ze silnice. Jenže jen vidím, jak pán boudu zamyká, nasedá do auta a okolo mé váhající postavy v klidu odjíždí. Ještě se jdu podívat k boudě, zda tam nemá nějaký kaslík. Nic jsem nenašla. Jen ceník. Taky dobře, ale těch 75,- Kč za osobu a den bychom klidně zaplatili.

Večeři zapíjíme pivem a já sbírám odvahu hupnout do řeky. Zrovna moc velké teplo není. Ota se nezdá, že by mne chtěl podpořit. Jenže když jsem se zašla k řece podívat, je problém. Vody je tak kousek nad kotníky. Nakonec si nabírám vodu do škopku a myji se u auta, které brání pohledům z tábořiště. Je to lepší než pod kohoutkem. Vodou šetřit nemusím a ještě mohu krásně cákat.

Je tady zatím příjemně, nefouká tady, je asi 19 stupňů. Z jedné strany na nás svítí ještě sluníčko, na druhé straně je zataženo. Uvidíme, jak bude v noci a zítra. Pod stromem téměř nejsme, tak snad nás kapky z případného deště rušit nebudou.

Spát jdeme dnes skoro v 10, je snad o trochu tepleji než včera. Podstatné je, že je tady klid.

Na sever za dalšími rozhlednami - 5. den: Březina-pozorovatelna Žabakor; Příšovice-roubenky; Měšťanský pivovar Turnov; okruh 7 km: Hamštejn-rozhledna-Hamštejnský a Prackovský vrch-sedlo Vzdychánek-Prackov-Koberovy (restaurace U Vacátků se samotočem) na mapě