Na Ucháč

Velké Losiny zámek • Fotografie (85) • Foto: Bobkart

Zatímco první polovina letošního října příliš nelákala k sáhodlouhým výletům, závěr měsíce se snaží v omezené míře dohnat, co babí léto zanedbalo. Určitou nevýhodou je přeci jen již znatelně kratší den a pokud je vyjasněno, už je po ránu i k večeru chladněji.

Nicméně poslední říjnový den se vyvedl téměř dokonale, tak mě sluníčko bez velkého přemlouvání vyhnalo ven. Protože jsme neměli nic domluvené ve skupině, podniknu jen nějakou sólovou jízdu, což je výhoda z toho hlediska, že nikdo nemusí čekat na mé nesmyslné nápady vylézt na nějaké neznámé místo, kam se běžně nechodí. Nakonec se mi podařilo skutečně zčásti prozkoumat jednu takovou lokalitu, která zas tak vyhledávaná není.

V brzkém dopoledni vytahuju horáka a vyrážím. Moc to nehoním, přeci jen ještě není žádné vedro. Abych se vyhnul provozu, beru to rapotínskými uličkami, a jak se tak blížím k Losinám (těm Velkým), rozhodnu se využít slunečné počasí i ke kochání, nejen k fyzické námaze. Listí ze stromů ještě není zcela opadané, tak je možné se ještě potěšit barevným orámováním zámku i lázní.

Když už mířím do lázeňského parku, podívám se jak pokračuje stavba Thermparku. Vnitřní bazén je od srpna v provozu, venkovní část je ještě pořád ve výstavbě, nicméně je patrné, že se stavba zase značně posunula. Přibyl plot kolem celého areálu, zdá se, že jsou hotové kruhové Ochozy kolem venkovního bazénu, ten zdobí malý tobogán (je na něm napsáno skluzavka). Tak od příštího roku už asi sloužit bude. Od vchodu do vnitřní části je vidět do bazénu a zdá se (i podle fronty u pokladen), že o návštěvníky není nouze.

Mířím dál k horám, jak tak pozoruji přírodu (a čas), původní záměr dojet někam do Koutů a třebas vyjet na Červeňák změním na jinou variantu. Již delší dobu měl láká jeden takový kopec mimo hřebenovku, kam nevede žádné značení, i když by měl být vcelku snadno dosažitelný. Nejdřív ale povinná procházka v zámeckém parku v Loučné, a protože na další cestě nebude žádná civilizace i nějaká svačina.

Park je již delší dobou po úpravě a co se teď spravuje i zámek, jde o vskutku krásnou lokalitu pod vrcholky hor. Podívám se i na nádraží. Momentálně probíhá elektrifikace trati do Koutů, v podstatě je už před dokončení. Ejhle v Loučné je zase nádraží. Přesněji nové nástupiště. Po povodni 1997 bylo zdejší vícekolejné (asi tří) nádraží přeměněno na jednokolejnou zastávku, teď je přidaná druhá kolej, patrně na vyhýbání protijedoucích vlaků. S elektrifikací si svazek obcí, kterému trať patří, slibuje, že až do Koutů budou jezdit přímé vlaky z Brna nebo Přerova. Ty vychrlí stovky turistů a hlavně lyžařů – no potěš Pánbů.

U Klabana (v Oáze) dám polívku a dvanáctku a do hor. Nebude to tedy tak daleko, první odbočka na Přemyslov. Jak pomine zima, je tu v podstatě mrtvo. Ačkoliv zdejší zánovní lyžařské středisko patří v Jeseníkách k těm modernějším, v mimozimním období je tady pusto, nepočítáme-li pár chatařů a rekreantů. Zas to tak nevadí, nemusí být všude narváno, ale areál je vcelku pohodový i v té zimě. Většinu lyžařů teď přitáhne velkoareál v Koutech, tady velký nával zatím není. Ačkoliv jsou tu i pěkné tratě na běžky, i ty nejsou tak napěchované jako kolem sedla. Ovšem důvodem je i poměrně špatný přístup, cesta by snesla nějakou rekonstrukci, i veřejná Doprava tu není (zejména nepravidelný skibus).

Z Přemyslova pokračuju na Tři kameny, tedy lesní asfaltkou k útulně. Odbočka k vrcholu je krátká a vlastně se dá dojet s kolem až ke skalám. Kupodivu je na skalách pár výletníků, což svědčí, že i méně známá místa si své návštěvníky najdou – i když naposledy jsme tu byli s děvčaty v zimě. Výhled z kamenů (jsou to pořádné skály) je vcelku obstojný, bohužel je dosti opar, tak nejde rozeznat příliš detailů, ale klasický pohled na nejvyšší partie Hrubého Jeseníku (Praděd, Petráky, Dlouhé stráně, Mravenečník) je dostatečný. K dokonale kruhovém výhledu brání jen skupina buků, která za větvemi ukrývá bližší Ucháč a tam mířím.

K hoře mířím lesní cestou, ta je momentálně po opravě, kolem hory probíhá zrovna nějaká těžba, tak si lesáci opravují přístup. První stovky metrů cestu provází modrá TZ (dál vede k Bukovicím). Samotná lesní cesta vlastně dělá okruh kolem vrcholu Ucháče. Hora je již součástí pohoří Hrubého Jeseníku, ačkoliv vcelku plynule navazuje na vrcholky dále k jihu pokračující Hanušovické vrchoviny (Žárovec), přeci jen je již připočítán k nejvyšším moravským horám.

Na samotný vrchol ovšem žádná pěkná cesta nevede, nechám tedy kolo u cesty a těch několik metrů už dorazím pěšky. Jak se těží je tu vcelku dostatek svážnic a mimo odpadků po těžbě není výstup nijak výjimečný. Ostatně podle měření GPS chybí nějakých 60 výškových metrů. Jak je Ucháč poněkud předsunutý mimo hlavní hřebeny a vrcholy Jesníků, mohl by nabízet netradiční vyhlídky na hory. Přeci jen je ale kopec celý porostlý lesem, ale díky zmíněné těžbě skutečně něco k vidění je. Nakonec najdu i označený vrchol s triangulací. I podle výhledu do okolí jde v podstatě o nejvyšší bod hory, ale lokační přístroj naznačuje, že údaj v mapách, který uvádí výšku Ucháče jako 1009 m n.m. nemusí být dokonalý. Možná to mají na svědomí Američani, když se válčí v Sýrii, tak vysílají údaje s chybou. Mě ukazuje gépéeska „jen“ 1001 m, tedy celých 8 m chybí. Každopádně je Ucháč regulérní tisícovkou, možná proto je řazen k Hrubému Jeseníku. Ucháč je vlastně jednou z nejbližších tisícovek od našeho města (podle místa měření). Každopádně mi vychází od domu necelých 16 km, blíž (asi 500 m mám Jeřáb, ale tam je to přes dva kopce, Ucháč má přímý výhled).

Před časem jsem byl na nějaké prezentaci, kde se hovořilo, že obec Loučná chtěla postavit nějakou rozhlednu na Jelení skalce, tedy u lanovky v Přemyslově, když to vidím tady z Ucháče, zde by bylo místo na rozhlednu daleko výhodnější, ovšem musela by to být pořádná (aspoň tak 25 – 30 m). Jelení skalka je příliš blízko ohromné Černé stráně a navíc když jsou nedaleko ty Tři kameny, byly ba to dvě vyhlídky skoro ze stejného místa. Ten Ucháč by byl určitě zajímavější. Zas tak daleko to už taky není, cesta poměrně dobrá, záleželo by to hlavně na zájmu či nezájmu lesíků a pak na penězích…

Splněný úkol dovrším na posedu, kde si ověřím teorii, že by skutečně byla rozhledna tady výhodnější. Od vrcholku objevím pohodlnější (míň zaneřáděnou) svážnici k okružní cestě. Kousek se vrátím a pokračuju lesní cestou k Pekařovu (červená cyklotrasa). U bývalého Kolbova statku povinná zastávka s krásnými výhledy na hřebenovku. Zastávka u opraveného kostelíku a údolíčkem (zelená značka) k Račince a k Losinám. To už je k domovu kousek.

Poslední aktualizace: 1.11.2015

Na Ucháč na mapě