Loading...
Poslední dubnovou sobotu je pravé předmájové počasí s bíle rozkvétajícími stromy a keři, zelenající se trávou a nádherně modrým nebem. Kdo by odolal procházce, proto se s Frantou rozhodujeme pro menší výlet do valašské KRAJINY. V sedm hodin ráno vycházíme z domu a spojem MHD jedeme do města, kde nám z autobusového nádraží odjíždí bus do obce Slopné, kde jsme asi za 40 minut. Vystoupíme na zastávce u konce obce a pokračujeme asi půl km podél hlavní silnice k ceduli vodní nádrž Křešov, odbočíme vlevo a po pěti minutách přicházíme k vodní ploše, kde sedí nějaký rybář, čeká zde na svůj úlovek. Ve zdejší vodě bydlí kapři, pstruzi, rak říční a jiné druhy drobných ryb, na břehu seděla nějaká zatoulaná žába. Nádrž Křešov má rozlohu 1,3 ha. je zde od 80. let a slouží i jako přírodní koupaliště.
Od romantického místa s místní nádrží stoupáme do kopečka vzhůru trochu prudčeji lesem. Franta se totiž do Slopného nechtěl vracet stejnou cestou po silnici, a tak vybral tuto lesní " zkratku "... Údajně chtěl najít nějaké čertovo kopyto vtisknuté do kamene v lese. Lesní pěšiny však byly hodně zarostlé a nepamatoval si ani tu, po které před 40 lety šel na nějaké rande. Ač paměť už tolik neslouží, nevěděl přesně, kudy tenkrát šel, nechtěl to přiznat a tvrdil, že kopyto musíme potkat. Velkou radost s prodírání se lesem jsem neměla, ale nechtěla jsem mu kazit radost. No nic naplat, ten kámen s kopytem jsme nenašli, myslím, že měl tenkrát jiné starosti, než si cestu pamatovat. Musím ho však pochválit, intuice mu funguje dobře a z lesa jsme se vymotali, ale vylezli jsme u nejprudšího svahu, po kterém jsme museli sestoupit dolů směrem k dědině. Lesní pěšinou mezi nádherným bukovým lesem setupujeme pomalu dolů, za chvíli se cesta vyrovnává a my po ní dojdeme až na okraj lesa.
Další už pohodlná cesta až dolů do Slopného, ale můj dobrodruh odmítl jít cestou pro normální lidi, opět rozhodl pro zkratku, tak tedy pokračujeme loukou přímo dolů. Franta uhání já pomaleji sestupuji a kochám se nádherným výhledem na protější rozkvetlou louku a seskupení stromů kolem - opravdu nádhera. Od konce louky ještě kousek lesní pěšinou a jsme na lesní silničce. Franta mi utíká na nějaký průzkum nedaleké skály a mě odešle dál. Jdu se podívat na místní vlek, a pak po silničce k blízké vodní ploše - nově vybudované retenční přehrážce. V dřevěném odpočívadle čekám na Frantu a odpočívám. Za chvíli se sklamaně vrací, nenašel, co chtěl, aspoň se prošel, to by jinak nešlo, skála nesmí chybět...Společně pokračujeme ke středu obce, cestou míjíme několik dřevěnic. Jdeme se také podívat ke zdejšímu obchodnímu válcovému mlýnu, kostelu u hřiště, kde stojí i obecní úřad a místní knihovna. Z kopečka scházíme dolů, zaujme nás zdejší dřevěný domeček, ale není to žádná chatička, je to příbytek pro slepice. Sejdeme k místní zastávce ČSAD, naproti střediska s obchody a ve 12.45 nás odváží bus zpět domů do Zlína.