Kopec "Barák" nad Loučkou
Oficiálně se jmenuje Doubrava (676 m), jenže v blízkém i vzdálenějším okolí mu nikdo neřekne jinak než „Barák.“ Jeho vrchol výrazně vystupuje z hlavního hřebene Vizovických vrchů, kterým prochází modrá tur.trasa, ale ještě více jej zvýrazňuje vysoká telekomukační věž sloužící od roku 2004 i jako rozhledna.
Pro širší veřejnost je daleko důležitější okresní silnice probíjející se četnými serpentinami svahy Baráku, a která spojuje Loučku se 7 km vzdálenými Vizovicemi. Pro obyvatele např. Brumova-Bylnice či Valašských Klobouk je vítanou zkratkou do okresního a krajského města Zlína, neboť je od něj po hlavních cestách dělí vzdálenost větší jak 40 km!
V zimním období se úzká komunikace s mnoha strmými úseky neudržuje, na což jasně řidiče upozorňuje výstražná tabule. Bohužel jsou asi někteří z nich analfabety, neboť tu v zimě už několik kamionů uvázlo a zablokovalo tak na dlouhé hodiny veškerý provoz.
Z Loučky je to nahoru na hřeben do sedla pod vlastním Barákem asi dva kilometry, přičemž je ten druhý už notně strmější a plný zatáček. Tenhle úsek jsem poprvé pěšmo prošel v raném rozpuku svého mládí, kdy jsem tady byl se svou první galánkou očumovat jakousi Valašskou rallye. Podruhé až před dvěma týdny, kdy jsem přes Barák procházel na Chladnou studni a do Vizovic. Musím ale konstatovat, že tehdy před x lety nebývalo tolik aut, kdežto dnes je frmol i na této okresce až neuvěřitelný!
Z návsi obce Loučky jsem po silničce nejprve vystoupal k jejím posledním domům, nad nimiž se vlevo od cesty nacházel kamenný kříž z roku 1904 s hezky upraveným okolím. Pravý okraj silnice nabídl přes sad výhled na kostel sv.Mikuláše v blízkém Újezdě a směrem k východu umožnil velice překvapivý pohled na vrch Chmelovou (925 m), nejdominantnější vrch nad Vršateckým podhradím, vypínající se už daleko za hraniční čárou na Slovensku.
Další výhledy mi cestou do kopce umožněny nebyly, neboť silnice vede až k vrcholu hřebene už jen lesem. Zaujala ale vysoká pyramida smrkových kůlačů přichystaných k odvozu a pod vrcholem stoupání i ten opuštěný pískovcový lom, jehož stěny se vypínají do výše až 12 m.
Nahoře v blátivém sedle mne překvapilo množství osobních aut zde parkujících. Ale čemu se divit – letošní listopad je mimořádně teplý a dnešní krásná slunečná neděle s dalekými výhledy zlákala mnohé výletníky k návštěvě té, jen čtyři stovky metrů vzdálené, rozhledny!
Však k ní také odsud od rozcestí vede modře značená tur.trasa, která ale na vrchol hřebene stoupá notně blátivou a rozježděnou lesní cestou. Další stoupání pak návštěvníky čeká na vlastní rozhledně, neboť vyhlídková plošina je na telekomunikační věži místěna ve výšce třiatřiceti metrů a je na ni třeba vystoupat 177 schodů.
Já se tohoto potěšení kvůli stále ještě bolavému koleni raději vzdal a zamířil ke Chladné studni po zelené trase vedoucí přes ohbí kopce méně blátivým terénem. O potěšení z dalekého výhledu jsem ale kupodivu ošizen nebyl. O kousek dál totiž vedlo „brčálové“ značení po stezce nad vyrubanou pasekou vysoko nad silnicí a umožnilo pokochat se panorámatem blízkých i vzdálených kopečků Hostýnských, Vizovických, Vsetínských... a stát jen o několik desítek metrů výš, určitě bych viděl i Beskydy!