Naše cesta do Banátu a Bihoru 1

Před pár lety se sedmičlenná parta vydala na cestu Do Rumunska, do českých vesnic v Banátu a do přírody voblasti Bihor. V několika dílech cestopisu vám dáme nahlédnout do naší cesty...Dlužno podotknout, že proběhla vroce 2000 a že se v Rumunsku od těch dob mnohé velmi změnilo.

Středa

Na hranice Maďarska a Rumunskase dostáváme busem. Přijíždíme sem uprostřed noci. Spíme. A to máme vylézt z autobusu a jít schánět odvoz do Oradey. Nakonec se nám to daří a ocitáme se na nádraží vOradee a zdá se nám, že máme vyhráno. Ha, ha, ha. Pátráme po vhodném spoji - informace (pracně získané) zní: Oradea ® Cluj-Napoca ® Temešvár ® Oravica (větší oklikou to už ani nešlo, dovolená bude ve vlaku).

6:31 - jedeme, jedeme, spíme a jedeme děsně pomalu. Kolem kopečky, východ Slunka, chajdy, řeka, vápenec a kupky sena ... Postupně se budíme, papáme ...

10:10 - Cluj - jen asi deset minutek zpoždění - na to, jak jsme jeli friškom ...

Balíme si do města, po chvíli debat dáváme bágly do úschovny a městujeme.

Cluj (Napoca, Koloszvár, Kluz) je třetí největší město Rumunska. Pod jménem Napoca tu stálo už dácké a pozdějc římské město. Šířící se maďarské panství v 11.století zasáhlo i Kluz, která se jako Castrum Cluz stala centrem nového kraje. Střed města tvoří Piata Libertatii s kostelem Sfântu Mihai ze 14. století (gotika) a pomníkem uherského krále Matyáše Korvína, který se tu narodil. Nás ale víc zaujala kopie sochy sv.Jiří (V Praze na Hradě je origoš !!!).

15:30 - jedem opět vlakem, kecáme, hrajem na kytaru (dle zpěwniku) a spinkáme. Žerem a kupujem po 10 000 ROL postupně 4 pivka. Taveňáky, salámek a drobichleba berou za svý. Mastíme karty a koukáme z oken. K. říká, že ještě tak sedm minutek. Půl hoďky v tahu. N. tvrdí, že za deset minut tam jsme. Ne. Máme mírný jedenapůlhodinový zpoždění. Arad.

Odtud máme pokračovat do Temešváru. Máme čas tak hoďku. Vlak ale není nikde napsanej. Jede z jinýho nádraží!! Prý tam jede tramvaj č.3. Jdeme na ni. Tramvaj č.3 nejede. Výlukuje. Máme půlhoďky času. Jede tam prý jiná tram a pak bus. Stíháme to ??? Jdeme na taxíky. Berem dva za celkem 60 000 ROL (platí N.) - super divoká jízda ! Jedem v protisměru, těsně míjíme tramvaj, málem se sráží naše taxíky navzájem, jedem po chodníku, přijíždíme na nádraží a naskakujem do vlaku směr Temešvár. V. ještě v poklusu stíhá koupit dvě vody (20 000 ROL).

22:57 - jedeme ve vlaku, spíme.

Čtvrtek

0:30 - Temešvár. Ověřujeme si, že zjištěné vlaky opravdu jedou ( a jedou ...) a hyghyenujeme na nástupišti.

Ve 2:20 opět vlakujeme, spíme. V Bezovite přestupujeme na jiný vlak. Tuším, že okolo 5:10 a odjezd 5:20.

Přichází průvodčí a rozčiluje se v rumunštině. Máme asi blbě jízdenky. Odchází. Přivádí si tlumočníka do angličtiny. Nemáme jízdenky do Oraviţa, ale pro podobně dlouhou trasu jinam. Řveme na sebe přes tlumočníka. Máme si vystoupit, koupit si jízdenky a počkat na vlak, co jede asi v osm (ten člověk se mi líbí - mohl by dělat s počítačema ! Když se něco děje, je dobrý vystoupit a nastoupit). Řveme a dohadujeme se. Ha. Máme si přikoupit jízdenky asi za 15 000 ROL na osobu. Ale ne teď, až na nějaký zastávce, až nám řekne. Teď ještě ne. Jsme sami. Vzápětí se k nám vrací tlumočník a sděluje, že jsme v Rumunsku, že sorry a že z těch 15 000 jde 4 000 do kapsičky.

Oraviţa - Rychle kupujem chleba, taveňáky, Norman na tržišti velkej ingot domácího sejra. Domlouváme se s místním šoférem dodávky, že nás doveze do Sasca Montana za 170 000 ROL.

Jsme v Sasce. Nasazujem si batůžky a vyrážíme. Okolo Nery, tunýlkama, vidíme i netopýra, kterýmu se nelíbí naše baterky. Cesta vytesaná ve skále. Další tunýlky. Rozcestí. Sem se zítra vrátíme - teď jdeme k vodopádům. Po cestě, asi za hoďku stavíme a siestujeme. Jdem do sejra, paštik a chlebika. A do potoka ... Voda je tak moc studená, že - jak pravěj kluci - je to tak malý, že se to nedá ani mejt. Filozofická debata se rozvíjí ...

Pokračujem v cestě. U jezírka zůstává N. a batohy, my ťapem dál. Nejdřív jezírka, malý vodopádky a pak ... u velkýho vodopádu nás vítá duha! Lezem po kamenech, necháváme na sebe stříkat ledovou vodu, nabíráme ji do Petek. Jeskyně pod vodopádem - loni bylo o dost víc vody a tak sem nešlo vlézt, ale teď se sem dá. Mizí tu část toku někde ve skále. Měkoučkej mech, kapraďorosty, průzračná voděnka. Druhej vodopád o něco výš - po cestě k němu obdivujem zkamenělý stromy (větve, stromy, choroše aj., co maj na sobě nános vápence do kamenné formy). Zkrátka romantika.

Večer polívčička. Fazolková. Spacáčky. Dobrou - konečně - noc.