NORSKO Dalsnibba, Geirangerfjord, Orlí cesta, cesta Trollů, stěna Trollů, údolí Romsdalen

Zlatou cestou severu a srdcem norských fjordů

Čtvrtý den zájezdu jsme zakončili v  horami sevřené obci Stryn (viz předchozí článek). Po příjemné noci,  strávené v pěkném prostředí kempu, jsme se opět  probudili  do uplakaného rána.

Silnicí E15 a pak R63 jsme pokračovali  na sever a zároveň i  do vyšší nadmořské výšky. Projížděli jsme mnoha hrubě opracovanými, tmavými tunely. Jedním z cílů dne byl nejvyšší bod  našeho skandinávského putování. Postupně  ubývalo jehličnanů, převažovaly zakrslé listnáče, následovaly  vřesy a pak už jen kamenitá krajina se sněhovými lízanci. Stoupali jsme  k mrakům.

Míjeli jsme  jezera Oppljosvatnet a   Langvatnet.   U jezera Djupvatnet  u horské chaty Djupvasshytta jsme odbočili doprava a serpentinami (cestou Nibbevegen – až 12,5% stoupání + mýto) se vyškrábali na 5 km vzdálený vrchol Dalsnibba (1495 m.n.m.), odkud by se nám, nebýt  zakaboněna, naskytl parádní výhled na majestátní hory a hlavně jednu z nejproslulejších pozoruhodností  celého Norska, zapsanou do Světového dědictví Unesco - hluboko dole ležící fjord  Geiranger (16 km fjord tvořící východní cíp Sunnylvsfjordu).

Dalsnibba a výhled na Geirangerfjord - VID

Třepali jsme se jako osiky. Bylo pár  st. nad bodem mrazu, sněžilo a foukal studený vítr. Kamarádka před  odjezdem nezapomněla políbit škaredého Trolla, strážícího vysokohorský obchůdek s cetkami.  V autobusu jsme si  pak  mnozí dali panáka na zahřátí. Vrátili jsme se na  R63, vedoucí do vesničky Geiranger. Silnicí se spoustou zatáček a mostů, překonávající výškový  rozdíl 1000 m, jsme  se asi 17 km kutáleli dolů. Drsné vysokohorské klima postupně nahrazovalo  mírnější prostředí. Pan řidič asi ve 2/3 cesty zastavil na parkovišti, značeném Flydalsjuvet. Z vyhlídky byl fjord Geiranger už  mnohem lépe vidět.  Z obrázků známý pohled z  převislé  skály  s postavičkou, koukající na loď, plující na Gerangerfjordu (viz  sken pohlednice  ve fotogalerii) jsme  odtud  ale nepořídili, pro ten bychom se prý  museli spustit  divokým terénem o hodně  desítek  metrů níže.

Dojeli jsme k malebnému přístavu, nacházejícímu se na východním konci fjordu, proklestili se davy turistů, nalodili  na vyhlídkové plavidlo a vyrazili prohlížet scenérie  jednoho z nejkrásnějších fjordů na světě.  Opět, stejně jako při průjezdu  švýcarskými, či italskými alpskými velikány...  (i mnoha dalšími krajinami),  mi vešla na  mysl  slůvka POKORA... naprostá ÚCTA před  dokonalostí přírody...

Naše kocábka byla oproti  poblíž  kotvícím obřím výletním lodím miniaturní. Míjeli jsme téměř kolmé stěny klikatého Geirangerfjordu. V neuvěřitelných  těžko dostupných výškách jsme shlédli  lidská obydlí.  Do fjordu se s hukotem  řítily úchvatné vodopády  s názvy Ženich,  Svatební závoj.... a další. Nejznámější z   vodopádů je tvořen sedmi rameny a jmenuje se Sedm sester (Syv Søstre). Průvodce  se chopil kapitánova lodního mikrofonu začal  nám  (i všem přítomným  cizincům) pěkně po česku vyprávět o zdejší oblasti a také  příběh o sedmi sestrách zamilovaných do Nápadníka, či Ženicha (protějšího vodopádu). Ten  prý už  léta kouká  na sestry a dumá, kterou si vybrat za ženu.

Geirangerfjord, Tři sestry a  Orlí cesta - VID

Z tvarů jedné skály jsme  cestou zpět  měli  za úkol poznat lidskou tvář. Sychravo nás na chvíli zahnalo do útulného a teplého podpalubí, kde měli volně ložené osobní  věci a mobily členové posádky...  Bylo až smutno z toho, jak  obrovský pozor jsme nuceni u nás doma dávat na majetek.  V přístavu  jsme se odměnili kafíčkem, vyfotili se s obřím Trollem a pak pokračovali úsekem Zlaté cesty  (spojující  Grotli, Geiranger a Åndalsnes)

Silnicí R63, klikatící se po skalní stěně, jsme se  škrábali vzhůru.  Během  krátké chvíle  jsme vystoupali asi   600m nad mořskou hladinu fjordu. Ørnevegen byla otevřena na podzim  roku 1955. Tento nejstrmější úsek silnice, vedoucí  z Geirangeru  do obce Eidsdal, se nachází v oblasti, která  byla v roce 2005 uznána světovým dědictvím UNESCO. Silnice  je také nazývána Cestou orlů (Eagle Road), a to z důvodu vysoké koncentrace orlů  ve výše položené oblasti této trasy. Na 11 serpentině se nachází Ørnesvingen (2006), vyhlídková plošina o rozloze 530 m2, kterou protéká  řeka. Ví Bůh, proč nám  zde dostavník nezastavil. Nejvyšší bod dosahuje silnice v místě Korsmyra (624 m.n.m.)

Z Eidstalu jsme  přepluli na druhý břeh  trajektíkem Norddalsfjorden a projeli Linge.  Krátce  jsme kopírovali tok řeky Valldøla. Pozdravili jsme soutěsku Gudbrandsjuvet a delší zastávku    udělali  až pod majestátnou horou Matterhorn – tedy její norskou  miniaturou. Tvar  skály se  skutečně podobal švýcarskému rohu.

Totéž NEVIDITELNO, bohužel, nastalo i  o pár  km dále na naší cestě. Místo   „jednoho  z nejsilnějších zážitků z oblasti fjordů“, jak  se píše v průvodci,  jsme si odnesli zklamání. Přijeli jsme na parkoviště  s krámky, restaurací  a pár domky, rozestými po okolí a v dešti   utíkali  shlédnout jednu z  vyhlídkových plošin. Museli jsme hodně blízko, aby se  v tom bílu  daly rozpoznat alespoň její obrysy. Výhled   „na nejsilnější zážitek“ - hluboké fjordy, překrásné údolí, strmé zatáčky, či všudypřítomné hřmící vodopády  se nekonal.

Žebřík  trollů (Trollstigen) je  bývalá obchodní stezka, nyní součást Zlaté cesty severu. Silnice č. 63  směrem na Åndalsnes, která byla nedávno prohlášena za  Národní turistickou trasu, byla   dostavěna (po 8 letech)  v roce 1936. Ohyby a  křivky  Trolí stezky, vystavěné ve strmých svazích či skalách, svědčí o velkém umu konstruktérů. Od hladiny moře silnice stoupá po svahu skalního masívu až do výšky 852 metrů. Průsmyk  se udržuje sjízdný od konce května do půlky října. Ač byl teprve červenec, měli jsme vítr z toho, jestli se tím bílem někam  proklestíme. Navíc se na  uzounké silničce stěží minula  dvě osobní auta. Velká pocta oběma pánům řidičům, kteří bravurně (nejen tuto) náročnou trasu  zvládli.   Kus pod vrcholem  mraky částečně zmizely a pod námi se  začaly  otevírat nádherné scenérie.  Cestu nám zkřížil kaskádovitý  vodopád Stigfossen (výška asi 180 m).

Trollí stezka VID.

Přejeli jsme přes kamenný obloukový  most Stigfossbrua,  který překlenoval koryto dravého  vodopádu. Po krátké zastávce  na parkovišti pod serpentinami jsme pokračovali údolím Isterdalen  do našeho  útočiště.

 V Trollstigen Campingu  nás přivítal  trojhlavý obří Troll se svítícíma očima. http://www.trollstigen.no - na těchto stránkách  (níže  na videu)  je, mimo jiné,  možné shlédnout to,  oč jsme  tento den přišli.   Zdejší pěkné kempy jsou na vysoké úrovni. Mnohé chatky mají své sociální zařízení elektrické topení i kuchyňku.
Večer  jsem si sedla na zápraží. Sluníčko si opět udělalo šprťouchlata a usmálo se. Kochala jsem se okolními velikány, obklopujícími  kemp.  Jejich vrcholy byly  stále   schovány  v bílých peřinách.

Následujícího dne  jsme pokračovali národním parkem Romsdal. Park zahrnuje stejnojmenné údolí (jedno z nejkrásnějších v Norsku), vyhloubené řekou  Raumou.  Nad Romsdalen se vypíná hřeben Trolltindan (Cimbuřím Trollů), složený z obrovských, divokých skalních stěn. Nejvyšší vrchol dosahuje výšky 1 701 m n. m.

Na konci kaňonu jsme zastavili u  impozantní stěny Trollveggen -  horolezeckého symbolu  Skandinávie. Většina její  "impozantnosti" byla zahalena v bílu. Několikadenní deprese  z nepřízně počasí pomalu  přecházela  ve smíření a přijetí norské krajiny takové, jaká je.  Kromě toho, že Trollveggen vyniká jednou z nejvyšších kolmých stěn v Evropě (výška svislého úseku 1000m), vyniká i  převislostí, blížící se 150 m. Troll Wall byla poprvé překonána  v roce 1965 norským týmem. Výstup dříve trval několik dní. V roce 1980  se  stěna Trollů stala průkopnickým místem v seskoku padákem. Nový sport si však vybíral své oběti, proto byl později  pod  vysokou pokutou norskými úřady zakázán. O dalších obětech stěny Trollů, vč. našich krajanů, jsme si  přečetli na pamětní desce, která  stála na parkovišti. Naskákali jsme   do dostavníku, který nás  „unášel“ o 300 km  dál na sever, do města  Trondheim a dále  k Severnímu polárnímu kruhu.

 

Poděkování Ing. Pavlu Ondrovi, CSc. za průvodcovské schopnosti,  pozitivitu a neuvěřitelný nadhled

 

FOTOGALERIE SKANDINÁVIE

2015

 

 

Články s výletem do Skandinávie  související:

LOFOTY - Reine, Å, Vikten, Nusfjord, Henningsvær a Borg. VIKINGOVÉ

 

Severní polární kruh, Trondheim - Nidaroská katedrála, Saltstraumenský malström,vodopád Slettafossen

 

Briksdalsbreen, Lærdalstunnelen , železnice Flåmsbana, Sognefjord, Stryn, Trollové a Huldry

 

OSLO

 

 ŠVÉDSKO - Fjällbacka, Stockholm, Tännforse, Grönklitt Björnpark, NP Hamra

 

http://www.go-service.cz/