NORSKO OSLO - Frogner park - Vigelandovy sochy, budova Opery, muzea na Bygdøy, Holmenkollen
Výlet do Skandinávie si vysloužil z pohledu mnoha účastníků zájezdu několik NEJ...
Cesta za poznáním byla zatím NEJdelší a zároveň jednou z NEJatraktivnějších, které jsme doposud zažili. Shlédli jsme jedny z NEJkrásnějších přírodních scenérií, projeli se po NEJdelším (205 km dlouhém) fjordu v Norsku (a druhým NEJdelším na světě), profrčeli NEJdelším tunelem na světě (24,5 km) a brouzdali v jezírku, kam vytékala voda z jednoho ze splazů NEJvětšího evropského pevninského ledovce. Dostavník nás povozil oblastmi s minimální osídleností. Město Narvik bylo NEJsevernější místo Evropy, které jsme kdy zatím navštívili. Protože nám zkolabovala jedna z trajektových doprav, profrčeli jsme na této 6000 km dlouhé okružní cestě NEJvíce států: Česko, Německo, Švédsko, Norsko, opět Švédsko, „objížďkou“ přes Lotyšsko a Litvu a dále pak Polskem zpět do Česka). Pluli jsme NEJvětší lodičkou, vystoupali NEJstrmější železnicí na světě a viděli NEJvyšší kolmou stěnu Evropy. Zažili jsme NEJdelší denní světlo, NEJkratší noc i NEJvětší teplotní rozdíl (běhali jsem v +25°C v tričku a o pár dnů později se klepali zimou ve sněhové vánici v pár °C nad bodem mrazu).
V neposlední řadě se pro mne stala Skandinávie jedním z NEJbláznivších nápadů, protože při koupi zájezdu byla kvůli různorodým životním strastem její budoucnost velmi NEJistá. Ze všech poznávaček jsem se NEJhůře vracela zpět do reality… Veliký dík patří Lucce, která NEJen, že cestu "zbuntovala", ale byla i výbornou parťačkou do pohody i nepohody.
Z Prahy jsme autobusem vyrazili přes německý Berlín do přístavu Rostock, kde nás i s autobusem spolkl obrovský trajekt. Bezesnou noc Baltským mořem (vsedě a studenu - v klimatizovaných společných prostorách plavidla) jsme s kamarádkou vykompenzovaly výbornou ranní kávou s romantickým výhledem na moře a na východ slunce nad jižním Švédskem. V Trelleborgu jsme všichni naskákali do našeho dostavníku a pokračovali západní částí jižního Švédska kolem měst Malmö (z přístavu tohoto města vede druhý NEJdelší pevný most na světě - Öresund - 7 845m (celý přejezd do dánské Kodaně měří 16 km), dále Helsingborg, Halmstad a Göteborg (poblíž kterého se nachází dvě NEJvětší švédská jezera - Vänern 5650 km² a Vättern 1912 km²) až do vesničky Fjällbacka. Zde proběhla první zastávka (blíže o Fjällbacce v povídání o Švédsku). Přejeli jsme norské hranice a pokračovali do NEJvýše položené části Osla, metropole Norska, do střediska zimních sportů Holmenkollen ( 371 m.n.m.). Stojí tu lyžařský areál se skokanským můstkem Holmenkollbakken. Byl postaven v roce 2010 na místě původního můstku z roku 1892. Konaly se tu olympiády, mistrovství světa v klasickém lyžování i v biatlonu. Nachází se zde NEJstarší lyžařské muzeum na světě (Skimuseet) a restaurace. Tiše jsme záviděli bláznům, sjíždějícím na laně z vrcholku tohoto 1300 tunového ocelového krasavce.
Následoval odjezd na kutě do periferie Osla. Protože je část severní polokoule v létě více nakloněna ke Slunci, na noc jsme si museli zahrát tak, že jsme zatáhli závěsy.
Čím dále jsme se v následujících dnech posunovali na sever, tím déle bylo světlo. Nedokážu si představit zdejší zimní období, plné tmoucí tmy.
Ráno jsme vyrazili na prohlídku Osla. Netušili jsme, že je to jeden z posledních slunných dní tohoto dlouhého skandinávského výletu.
I když jsem se pak mnohonásobně lépe cítila v oblastech fjordů, Lofot a Vesterál… tam, kde matička příroda vytvořila jedny ze svých nejlepších uměleckých děl, i v prostorném, nepřelidněném, čistém a výrazně prozeleněném Oslu, obklopeném jezery, mořem, kopci a lesy, bylo velmi příjemně.
Oslo (454km²/přes 640 000 obyvatel), hlavní město Norska, je zároveň i správním městem kraje Akershus a Oslo. Téměř 30% občanů má zahraniční původ. Město se nachází v jihovýchodní části Norska u Oslofjordu. V jeho okolí žije více, než 1/3 všech Norů.
Oslo je důležitým námořním přístavem, silničním a železničním uzlem, významná je zde i letecká doprava. Oslo je největším vzdělávacím centrem. Město je plné špičkových muzeí a galerií, kaváren a restaurací.
První historické zprávy o osídlení místa pochází z doby kamenné a vznik města dokládají archeologické nálezy kolem roku 1 000. V době Vikingů bylo místo jedním z nejvýznamnějších tržišť sev. Evropy. Název města se dá volně přeložit jako „pastvina bohů“. Město založil roku 1049 Harald Krutý, jeho syn Olav Klidný vystavěl katedrálu a biskupství. Město se stalo náboženským centrem, ale sídlo králů se nacházelo v Bergenu. Koncem 13. stol. zde Håkon V. Magnussen nechal postavit královskou rezidenci, vytvořil vojenskou jednotku a vybudoval pevnost Akershus. V druhé pol. 14 stol. zlikvidoval mor polovinu obyvatel země. Koncem 14. stol. přešlo Norsko pod korunu Dánska a ztratilo svůj význam. Oslo též upadlo v zapomenutí a v roce 1624 do základů vyhořelo. Dánsko – norský král, Christian IV. nechal v bezprostřední blízkosti pevnosti Akershus znovu město vybudovat. Nazval je po sobě - Christiania (1877 – 1924 Kristiania). Christiania se hospodářsky vzmáhala a v roce 1814 se stala opět hlavním městem norského království (byla přijata první samostatná ústava), Švédsko však obě země sjednotilo pod švédskou nadvládu. Za vlády společného krále Karla Johana XIV. se stalo město největším obchodním a dopravním centrem Norska. V roce 1925 získalo opět jméno Oslo.
Naše první cesta vedla k jedné z nejpopulárnějších norských turistických atrakcí - parku Frogner - též Vigelandova parku (Vigelandsanlegget). Galerie pod širým nebem je pojmenována po Gustavu Vigelandovi (1869 – 1943), norském autorovi úžasných a zároveň naprosto absurdních soch, ze kterých sálala hromada energie a nálad. Téměř každá socha mne zastavila, zaujala a nutila k zamyšlení. Rozesmál malý vztekloun – londýnský chlapec v záchvatu vzteku (viz fotogalerie).
V roce 1921 dostal Vigeland materiál i prostory na svůj projekt s podmínkou, že jeho výtvory připadnou městu. Ve Vigelandově ateliéru nyní sídlí muzeum. Bylo otevřeno v roce 1947 a obsahuje sochy ze sádry, žuly, bronzu, mramoru, práce z tepaného železa, tisíce kreseb a dřevořezů a dřevořezeb.
Vigeland byl skutečně velmi pilný, jeho výsledná kolekce se skládá z 212 silných uměleckých děl ze žuly a bronzu. S pracemi bylo započato v r. 1924, kompletní osazení sochami bylo dokončeno až v roce 1957, Vigeland se dokončení nedožil. Vrcholem Vigelandova parku je 14m vysoký žulový monolit, (kámen, vylomený v Iddenfjordenu), který tvoří 121 detailně propracovaných lidských těl, navzájem do sebe propletených, táhnoucích se k nebi. Jedna z interpretací významu tohoto díla je taková, že se lidstvo snaží přiblížit k duchovnu. Na díle pracovali 14 let 3 kameníci. Od sloupu dolů vedou schody, na kterých stojí sousoší, zobrazující jednotlivé fáze života. Je odtud parádní výhled na celé prostranství. Jedním z dalších významných designových monster parku je fontána, obklopená bronzovými sochami zobrazující kruh života.
Po celém parku je řada dalších soch. Doporučuji navštívit !!!
Přesunuli jsme se kousek od centra metropole na polostrov Bygdøy do nejexluzivnější obytné čtvrti, zároveň do centra památek a muzeí, přibližujících turistům kulturní dějiny Norska. Nachází se tu také největší evropský skanzen Norsk Folkemuseum. Měli jsme možnost zajít do tří muzeí. Vybrala jsem si Frammuseet (1936). V muzeu dřímá zrekonstruovaná obrovská polární loď Fram. Plachetnice je ústředním exponátem celého muzea. Díky speciální konstrukci, odolné proti ledu, zvládla loď tři polární expedice na severní a jižní pól (Nansen, Sverdrup a Amundsen). V roce 1911 Roald Amundsen jako první vztyčil vlajku na jižním pólu.
Do muzea Kon –Tiki jsem pouze nahlédla. Hlavní atrakcí je vor RA II. (1970) a vor KON -Tiki z balzeového dřeva. Kon -Tiki přeplul (1947) Tichý oceán (8000 km). Po 101 dnech doplul z Peru do Polynésie. Papyrusové plavidlo Ra přeplulo z Maroka do Barbadosu (ostrov v severní části Jižní Ameriky). Badatel Thor Heyerdahl dokázal, že jsou tato primitivní plavidla schopna překonat obrovské vzdálenosti a že Kolumbus nemusel být prvním objevitelem Ameriky.
Zatímco se zájemci kochali v Norském námořním muzeu, zaběhla jsem se podívat na přístav.
Pokračovali jsme do centra města. Autobus zastavil u monumentální radnice (Rådhus), postavené podle plánů Arnsteina Arnegerga a Magnuse Poulssona v roce 1931 – 1950. Každým rokem v prosinci se na radnici uděluje Nobelova cena míru.
Pálenými cihlami obložená poměrně nevzhledná funkcionalistická stavba se dvěma mohutnými čtyřhrannými věžemi je symbolem města. Věže vysoké 63m a 66m patří k největším v Evropě. V jedné z nich je umístěna zvonkohra. Průměr ciferníku hodin na jedné z věží je 8,6 m, minutová ručička má délku 5,7 m. Astronomické hodiny (o průměru 5 m) v radniční dvoraně ukazují datum, čas a postavení slunce a měsíce.
Z tohoto místa jsme se (4 dobrodružky) od skupiny trhly a vydaly po vlastní ose brouzdat městem. Hemžilo se to zde mnoha národnostmi různé barevné škály, ale nebylo nijak přelidněno, město vůbec nedusilo.
Vešly jsme do pevnosti Akershus Festning, nacházející se na kontinentálním výběžku Akersnes nad fjordem Oslo. Z hradeb původně středověkého hradu Akershus, založeného ve 13. stol. Håkonem V. a přestavěného v době vlády Christiana IV. na renesanční palác, se nám naskytly pěkné výhledy na moře i město.
Hlavním cílem procházky však byla budova Opery (Operahuset, či Grand Opera). Moderní operní dům, nacházející se u zálivu Bjørvika, byl postaven podle návrhu architektonického ateliéru Snøhetta (stál cca 50 000 000 €) a otevřen byl po pěti letech od zahájení prací - 12.4. 2008. Budova z betonu, oceli a skla vypadá jako ledovec, plující po vodní hladině (tím se liší od Opery v Sydney, jež představuje vlnky). Po širokých plochách střechy (s různým úhlem zkosení), zasahujících až k vodě, jsme se dostaly nahoru. Vyhřívaly jsme si čumáčky na sluníčku a kochaly se výhledy na město i přístav. Tato poměrně rafinovaná stavba naprosto učarovala. Její prvotní role je být jevištěm špičkových baletních a operních představení.
Kousek od Opery pluje na vodní hladině umělecké dílo She Lies autorky Monicy Bonvicini. Skulptura z oceli a skleněných panelů se otáčí kolem své osy v souladu s přílivem a větrem a nabízí měnící se zážitky prostřednictvím odrazů od vody a jejích průhledných ploch.
Zpět jsme to vzaly Karl Johansgate, chvíli se ztišily v Oslo Cathedral (Domkirke - 1697) a pak touto ulicí pokračovaly dál. Po levé straně jsme shlédly Strotinget (1866) - zdejší sídlo norského parlamentu ( s fasádou ze žlutých cihel), patřící k nejpůvabnějším v Evropě. Ulice nás zavedla až ke Královskému paláci (Det Kongelige Slott - 1825 – 1848), tyčícímu se na vyvýšenině uprostřed velikého parku. Zámek nechal postavit král Karl Johan. Trošku jsme podcenily čas, musely jsme přidat do kroku, abychom stihly náš dostavník, který nás posunul do dalšího útočiště, obce GEILO (centra zimních sportů), odkud se následující den konečně vyjíždělo směrem na západ - vstříc přírodním skvostům této překrásné země.
Články s výletem ve Skandinávii související:
*Ledovec Svartisen, Narvik, Vesterály, Lofoty - Svolvær. Laponci
*LOFOTY - Reine, Å, Vikten, Nusfjord, Henningsvær a Borg. VIKINGOVÉ
*Dalsnibba, Geirangerfjord, Orlí cesta, cesta Trollů, stěna Trollů, údolí Romsdalen
*Briksdalsbreen, Lærdalstunnelen , železnice Flåmsbana, Sognefjord, Stryn, Trollové a Huldry
* ŠVÉDSKO - Fjällbacka, Stockholm, Tännforse, Grönklitt Björnpark, NP Hamra
Červenec 2015
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Oslo
Půjčovna autPříspěvky z okolí NORSKO OSLO - Frogner park - Vigelandovy sochy, budova Opery, muzea na Bygdøy, Holmenkollen
