Obec Mikulov

Obec Mikulov

V jednom z mých článků jsem se Vám zmiňovala,že Vám napíši o obci Mikulově, kam jsme jely s kamarádkou shánět turistické medaile pro dceru,která je sbírá.

Poznávat nová místa,která ještě neznám, je pro mě takovým tajemstvím.Ale že to bude doslova a do písmene v malinkaté obci Mikulov,toho jsem se vskutku nenadála.Přijeli jsme do Mikulova autobusem a již po cestě,jak jsme se blížili k místu se začalo šeřit a tmět víc a víc a nakonec jsme vystoupili do tak husté mlhy,že by se dala doslova krájet.Tak a co teď?Rozhlídli jsme se okolo, nikde ani človíčka,docela to bylo strašidelné…jen se podívejte na fotky….

Prošli jsme Mikulovem křížem krážem ne tedy doslova,protože v tomhle marastu , kde mlha zalízala až skoro pod košili se nedalo nikde chodit.A viditelnost veškerá žádná. Takže jsme se rozkoukávaly a ejhle….jedna paní se přece jen vynořila z mlhy a tak honem jsem nemeškala s dotazem,kde se tu prodávají turist.,placky a byla jsem nasměrována a dobře.Byla to taková dřevěná bouda,nebo zděná???Tedy víte že už nevím?Ta mlha tomu dala jiné obrysy. Jenže bylo ještě zavřeno,ale nějaký šramot,který se linul zpoza dveří mě nenechal v klidu a tak jsem nakoukávala dovnitř oknem, což se neminulo účinkem.Dveře se otevřely a ejhle …na obzoru človíček. A hned,aby nám nepřibouchl dveře před nosem ,jsem se zčerstva zeptala po turist.plackách.Měl je!!!Hurá a dokonce i jiné.Takže jsem nakoupila, a do doby odjezdu autobusu jsme prošly ještě Mikulovem.

Chtěla jsem se více seznámit s touto obcí, která byla původně hornická ze 14.století a která se nachází v 595 m.n.m. a je asi 10- 15 km od Teplic na svahu jednoho z mnoha údolí Krušných hor.Kdysi se tu v 15.stol.začalo hledat stříbro a cín , což se tu opravdu našlo, čímž se Mikulov přiřadil k městu Krupka a Cínovec,kde se též dolovalo. V r.1597 byla obec povýšena Rudolfem II. na město.

V obci je pozdně barokní kostel Sv.Mikuláše, který byl původně evangelický a jako modlitebna sloužil od r.1551.V r.1629 byl vysvěcen na katolický.Svoji dnešní podobu získal od r.1752.V kostelní věži bylo více zvonů,ty ale za války byly odvezeny do Německa a ve věži zůstal už jediný zvon s názvem Karel od Richarda Herolda z r.1919.

Je tu také spousta rekreačních chat. Jednak je tu centrum zimního sportu - sjezdového lyžování,tím vlastně obec žije….nedaleko je také Bouřňák,který se vypíná nad Mikulovem, právě o něm jsem Vám již psala a o turist.plaketách,které neměly a nasměrovaly nás do Mikulova. Obec je také vyhledávána od jara do podzimu pěšími turisty a vyznavači horských kol.Je tu hodně lesních cest, které jsou již propojeny až do Německa.Zkrátka je tady ráj pro milovníky přírody.

V obci je také několik hrázděných staveb, okolo jedné jsme šly a později jsem ji viděla i v nabídce k prodeji.Že bych zareagovala…..? Ale kde vzít peníze?

Nad obcí je kulturní technická památka, k té jsme ale nedošly…..železniční viadukt Most – Moldava z 18.stol.

Mikulov navštívím znovu ale snad bude počasí lépe přát a bude lépe vidět, abych tady mohla déle pobýt a pokoukat krajinou.

Ale co nás zaujalo a sice to,že jak jsme vystoupili z autobusu, tak se hned u silnice nacházel penzion Mikulka, pak jsme procházkou došli k dalšímu penzionu s názvem

Mikuláš, v okénku měli svítící sošku Sv.Mikuláše s berlou, kostel je také s názvem Sv.Mikuláše, a když pominu,že sama obec se také jmenuje Mikulov, dokonce i na záhonu z

afrikánů, který již odkvétal,ale uvadající květiny dosud dával tušit jméno Mikulov, tak jsem si uvědomila, že je tu přemikulováno, nebo přemikulášováno? A to bylo velice zajímavé. Možná, že se ještě v něčem skrývá název Mikuláš nebo Mikulov,ale to jsem již neobjevila.

A co mě ještě zaujalo?

Hřbitůvek. Jak tak procházíme okolo domů, vidím najednou na konci úzké, svažující se krátké uličky krásně tepanou železnou bránu s křížkem na vrcholu. A za ní nic. Mlha …… a bílo. To bylo také zajímavé,jako kdyby ta brána dávala tušit,že za ní je už opravdu definitivní konec všeho.

Vešli jsme dovnitř,hřbitůvek byl maličký s kaplí, s docela prudkým sklonem, a dá-li se říci o hřbitůvku, jenž je naší poslední štací na konci života , že byl kouzelný,tak v tomto případě byl.Byl upravený, s novými pomníčky , ale také místy byly ještě dřevěné ručně vyřezávané křížky. Hezké!

A to byl závěr naší jízdy za turistickými plaketami do Mikulova. Ne závěr ještě ne!

Na rozloučenou, jak jsme tak šli k aut.zastávce si na nás posvítila kočka ,vypadala jako špion, čekala jsem, že na nás každou chvíli skočí, asi se divila,co je to za cizince a co tu pohledávají.Oči měla jak lucerny!

A teď je teprve konec.