Okolo Brumova a Závrší - retro 2002

V brzkých ranních hodinách podnikám po vydatném nočním slejváku výpad směrem na Holý vrch a moravsko - slovenskou hranici. Z centra Brumova napřed k tunelu a pak pod kapličku sv.Anny, kde se s důvěrou napojuju na žlutou značku. Přes pole a louky, tonoucí v mlze - ( a to je prosím měsíc červen). Pak lesem Doubravou až na rozcestí pod velkou vrcholovou loukou Holého vrchu. Je tu poblíž množství chat a vrcholová louka umožňuje za hezkého počasí moc hezký výhled na kraj jižního Valašska. Dneska je to ale horší, i když mlha a oblačnost kvapem mizí. Na vlastním vrcholku Holého vrchu, který je v této oblasti nejvyšší horou Bílých Karpat a dosahuje výše 835 m, jsem už nestál léta. Při cestách na Vršatecké Podhradie či do Sidonie jsme si už od mladých let zvykli chodit zkratkou po vrstevnici po úbočí hory. Vede tu napřed polní cesta s výhledy, pak se prochází po okraji velkého lánu pole či pastviska a lesem se přijde do sedla pod Okršliskem, kde se nachází turistické rozcestí.

Stejnou cestu si vybírám pro dnešek i já, napřed si ale u napajedla pro místní valašské kravičky vykrúcám propocené tričko, mokré jak žoch a pověsím si ho zezadu na batůžek, aby uschlo. Je třeba také napojit žíznivý krk a pak, osvěžen se teprve člověk může rozhlédnout kolem sebe a zjistit, že je odtud hezký výhled na horskou odnož Holého vrchu s Díly a farmou na Maděrovci. Přenést ale tuto pěknou scenérii na políčko kinofilmu nelze, neboť mne před objektivem Practiky pózuje asi 200 ovádů a vytváří neproniknutelný černý mrak. Následuje útok a tak raději troubím na ústup a zkratkou po úbočí Holého vrchu. V jednom lesním zákoutí se najednou potkávám s krásným lišákem ! Než vyvalím oči a sáhnu po foťáku, tak už je za sedmero horami a doly ...

Z rozcestí pod Okršliskem měním značku a opět v mlze se po louce brodím ve vysoké trávě. Než dojdu na Kosák, tak mám rifle úplně mokré ... Z hlubokého sedla už podél státní hranice nahoru pod vrchol Kaňúra. Na vrcholové lučině je taky vysoká tráva s hektolitry kapek rosy, ale mám odsud překrásný výhled na celé Závrší. Tímto názvem se označuje údolí, které vybíhá z Brumova směrem na SV až ke státní hranici se Slovenskem. Údolí je z jedné strany ohraničeno vrchy, kopci a horami hlavního hřebene Bílých Karpat a ze strany druhé hradbou vrchů Královeckého hřebene, který je též součástí Bílých Karpat. Údolí je ve třech obcích osídleno velmi svéráznými valašskými obyvateli. V dědinách Návojná, Nedašova Lhota a Nedašov se můžeme setkat s mnoha památkami lidové architektury a také se zde dosud udržují tradiční zvyky, jakými jsou například "Fašanky", což je valašský název pro Masopust ...

Cestou dál po hřebenu a po polích už mi na cestu svítí sluníčko. Teplota rychle stoupá a to tak, že moc a paprsky slunka ostře pálí, což já osel netuším, neboť jdu už celou cestu bez trička...

Z Kaňůra je dole pěkná strha ! ( Ostrý sestup). Pak už rozumnou polní cestou po hřebeni mezi lukami a poli a výhledy na slovenskou horu Kobulinec až ke křížku. Stojí na vrcholu stoupání od Nedašovéj Lhoty nad bývalým domovem důchodců. Cesta na druhou stranu už taktéž v serpentinách klesá do poslední miniosady jménem Zápechová na moravské straně a dále už pokračuje za hranicí do Červeného Kameňa a do údolí Váhu. Já se chvilku radím s mapou a pak se rozhodnu si projít starou strategickou vojenskou silničku přes Radošín nahoru na Královecký hřeben. V tom horku mne tak čeká předlouhé serpentinové stoupání lesem. Vlastní Radošín je opravené rekreační středisko a nabízí moc hezké výhledy směrem ke slovenskému Zubáku a okolí. Pak už konečně vystoupám do sedla za Požárem. Je tu odpočívadlo a tak oddych a svačinka ...

Procházím přes vrchol Požáru, který je obsypán lyžařskými chatami snad ještě z první republiky a pak mne čeká překrásná hřebenovka až na rekreační středisko Královec. Cestou mám nádherné výhledy jak na Lidečsko a Pulčínsko, tak i na náš nejižnější valašský konec se všemi těmi fantastickými vršky, kopečky a horami. Míjím Delanovce, které se s malou kapličkou a pramenem "svaté" léčivé vody stávají novodobým poutním místem hlavně Klobučanů. Z okraje pastviska s břízami v PP Ploščiny se mi otevírá výhled až daleko na slovenskou stranu a z těchto míst je dobře vidět Chmelová a část Vršateckých Bradel. Pak už míjím TV vysílač a zanedlouho stojím v chatové oblasti Královec. V turistické chatě si u slovenské číšnice - ( asi je u nás na Moravě na brigádě) - objednávám perfektně vychlazenou colu, která tu je kupodivu jen za 15 korun. ( Možná vám chybí popis zdejší nové rozhledny, ale ať jsem se kolem sebe díval sebevíc, žádnou vyhlídkovou dřevěnou konstrukci jsem u cesty neviděl ! Nejspíš to bude tím, že tu v roce 2002 ještě žádná nestála ...)

Po odpočinku mne značka vede po silničce plné zatáček dolů do údolí směrem ke klobucké Kolibě. Přes silničku vede mravenčí stezka a já se tu rozhodnu provést menší pokus : na cestu položím kousek chleba, o kousek dál kousíček sýra a pak vedle šunku. A hádejte, co si vybrali ?!? Je vidět, že mravenci sice nemají mozek, ale zato mají rozum, neboť se všichni jako jeden muž vrhli na maso !!!

Blátivou lesní cestou odbočuje značka ještě vysoko nad údolím na hlesnatý hřeben vlevo a pak prudce klesá dosti nepříjemným terénem do údolí Hluboké. Tady se můžu zchladit a poumývat v potoce a dále už po silničce do obce Návojná. V otevřeném terénu je tu teplota asi o 10 stupňů vyšší než v lese ! Protože mi z obce domů nic nejede, musím do Brumova dojít pěšky - naštěstí to jsou jen asi 3 km. Když míjím vlakovou zastávku v Návojné před tunelem, u které za silnicí stojí několik domů, vidím, že tu mají zakázaný autostop : stojící stopaře tu rozhání jakýsi bláznivý a nepříčetný dědek s čaganem !!

Zbytek cesty už v klidu - až na to horko a bolavé pacičky - vždyť ona ta moje dnešní túra měla víc jak 30 km ...