Okénko z dějin hradu Brumova

V análech brumovského hradu nalezneme zmínku o tom, že ho r.1424 věnoval Zikmund své choti - v pořadí druhé manželce Barboře Cellské. Tento dar se nám může jevit jako projev veliké lásky stárnoucího císaře ke své, o mnoho let mladší ženě, ale ono to všechno bylo i maličko jinak...

Úvodem si položíme otázku - kdo že to vlastně byla Barbora Cellská?

Dcera korutanského hraběte Heřmana Cellského rozhodně nebyla žádným kvítkem nevinnosti. Když se s ní roku 1408 tehdy čtyřicetiletý uherský král oženil, jistě nečekal, že bude v budoucnosti svého rozhodnutí kolikrát hořce litovat! Kronikáři se shodují na tom, že Barbora byla žena velice poživačná, rozmařilá a panovačná, zároveň ale téměř unisono dodávají, že to bylo stvoření nebesky krásné! Císař s ní měl pouze jedno dítě - dceru Alžbětu. K dalším pokusům o zplození mužského následníka mužského rodu už zřejmě nedošlo: Zikmund trávil další léta převážně ve válečných taženích po Evropě a Barbora se tak mohla zcela oddat své největší zálibě - svádění uherských (a jiných šlechticů.) a protože byla "první dáma" ženou silně eroticky založenou, tak to netrvalo ani tak dlouho a její zálety a "úlety" dosáhly takových rozměrů, že se zprávy o jejích milostných eskapádách záhy rozšířily po celé středověké Evropě! (Když si uvědomíme, že v té době ještě nebyl ani vynalezen knihtisk a veškeré zprávy se šířily hlavně ústním podáním - psát uměli jen šlechtici, tak to musela být opravdu síla!)

Zikmundovi narostly takové parohy, že mu je mohl závidět leckterý "dvanácterák." Zpočátku měl sice s mladou manželkou trpělivost - však naše známá šelma ryšavá nebyl taky žádný svatoušek a na válečná tažení spolu s jeho armádou táhlo "vojsko" prostitutek a kurtizán - ale čeho je moc, toho je příliš, a on nakonec přece jen ztratil nervy. Barboru vypověděl z Budína až do Oradey a zároveň ji přiškrtil finance - přestal jí vyplácet apanáž. Krásná královna ale nepoužívala mozek jen k milostným pletkám - ona to byla také žena velmi chytrá a inteligentní a předběhla dobu svým podnikatelským nadáním: pro ni nepříjemnou finanční situaci vyřešila tak, že svá panství na Uherském jihu vyměnila za ty v severních Uhrách, na dnešním Slovensku. (Zde si časem dokonce nechala postavit na 30 hradů!) Zikmund to nakonec nevydržel a nechal ji královskou apanáž znovu vyplácet. Zároveň jí svěřil dozor nad slovenskými báňskými a Horními Městy, kde se kutalo nejen zlato a stříbro, ale také měď. Protože měl císař kvůli svým válečným tažením a křížovým válkám proti Čechám ustavičně prázdný měšec, musel si půjčovat peníze od své mimořádně podnikavé choti a za to se jí revanšoval tím, že Barboře daroval anebo zastavil nejeden královský hrad...

Z čehož vyplývá, že "převod" brumovského hradu r.1424 do rukou sličné Barbory sice mohl být jakýmsi dárkem k usmíření se s manželkou, ale spíše to zřejmě byla jen jakási "splátka" dlužných peněz...

(Na závěr bych chtěl dodat, že krásná královna Barbora neměla zálibu jen ve smilnění a podnikání, ale zajímala se také o magii a alchymii. O její veliké inteligenci svědčí také fakt, že po svém přestěhování do Prahy v roce 1436 -kde byla o rok později korunována i českou královnou, se okamžitě začala učit česky a v tomto jazyce vedla i čilou korespodenci se svými novými přáteli - převážně kališnickými šlechtici. Jejím velkým přítelem se stal i tehdy mladičký Jiří z Poděbrad, budoucí český král, který se zúčastnil r.1451 Barbořina pohřbu - královna předčasně zemřela při morové epidemii. Více se o osudech této mimořádné panovnice a "první české podnikatelky" dočtete ve čtivě napsaných populárně vědecko-historických knihách od pana J.Bauera, jehož mistrovství mi bylo předlohou pro volně převyprávěnou epizodku z českých dějin...)