Okolo Gór Bialskich
Jak jsme tak večer po volejbale seděli v Base, přišla na přetřes myšlenka vyrazit někam na kole, když vlastně následující sobota bude vlastně poslední „letní“ (podle předpovědi počasí). Slovo dalo slovo, ráno o půl deváté sraz u Koruny. Přijel pouze kolega Zdeněk, další účastní si totiž ještě něco chtěl koupit ve městě, tak že nás dožene. Čili směr Temenice a Bohdíkov, nikam se neženeme, máme i úkol se podívat, jsou-li na stromech nějaké ořechy (nejsou). Tonda nás dožene Pod Lovákem, do Bohdíkova už dorážíme společně. Nutno poznamenat, že ve sjezdu je už dosti zima, naštěstí dole na sluníčku je líp. Přesto raději svižněji k Raškovu (koukám, že se opravuje kostel) a kolem Moravy na Hanušovice. Stavíme v Panské hospodě, sice není ještě deset (otevíračka), ale úpěnlivou prosbou slečnu (nebo paní) servírku obměkčíme, aby nám něco natočila, ostatně než to donese je skoro deset. Na terase sluníčko pěkně hřeje, tak se dostaneme na provozní teplotu, protože v údolí Krupé na Staré Město je zase ještě dosti kosa.
Ale v kotlině už je líp. Stavíme se na íčku na radnici, ptáme se na cestu v Polsku, napadlo mě zjistit cestu kolem Czernice (1083m), slečna říká, že cesta je to pěkná, ale v lese a prý tam žádné výhledy nejsou, takže pojedeme do Slezských Strání po cestě. Za Seninkou tipujeme, bude-li pan Weber na hájovně, kvůli občerstvení a už před zatáčkou se zdá že asi bude. Kolem cesty hromada auťáků naznačuje, že se něco děje. Ano, vypadá to na nějaké závody skejťáků a je jich tu snad 100 (i víc), u okýnka i nějaká fronta, tak se raději zeptám, je-li otevřeno nahoře v celnici. Prý je, tudíž si na hájovně mimořádně nic nedáme a stavíme se až na chatě na Kladském sedle. Zde pouze lahváč, tak litujeme, že jsme dole nedali dole točené, vracet se kvůli tomu nebudeme. Ještě polévku na posilnění a jedeme dolů. Oproti cestě z naší strany, je polská o poznání horší a přitom ji snad taky platila EU, naštěstí v Nowé Morawě je asfalt lepší, v Bołeslawowě je sice exkluzivní úsek kostek a kočičích hlav, chválabohu jen přes městečko. Před Stroniem uhýbáme ke sbiorniku Stara Morawa. Hochům se přehrada evidentně líbí (mě taky), jen si povzdechneme, jak by bylo krásné mít to na Krásném. Stroniem jsme víceméně projeli, odbočka na Bielice je to co nás zajímá. Tady taky jedu poprvé, jedem proti proudu říčky Biały Lądeckej, která vlastně svým údolím odděluje naše pohraniční Rychlebské hory od vnitrozemských Gór Bialskich, i když to je spíš jen místní označení masivu, který má své největší vrcholky na hranici Rudawiec (Polská hora 1112), Iwinka (1076), Postawna (1117) a Smrek (1116) což je vlastně postranní vrchol našeho Smrku.
Kupodivu Stary Gieraltów i celé okolí vypadá lépe než končiny pod Kladským sedlem, asi většina turistických aktivit dříve bývala tady, nakonec údolí je daleko širší, takže je i více možností k hospodaření. Nowy Gieraltów je konečnou osadou cesty přes Polsko, u kostela s poněkud panoptikálním okolím odbočujeme ke státní hranici. Poláci tu mají na hřeben celkem novou asfaltku, sice prudce kolmo na vrstevnice, ale s dobrým povrchem. Ta bohužel na hranici končí, ale konečně uvidíme Hraničky. Slyšel jsem na ně samou chválu. Ono tu vlastně kromě jedné chalupy a jedné ruiny snad nic není, cesta vede přes louku, ale fakt tu krásně je. Po bývalé vesnici kromě dvou zmiňovaných objektů nic nezbylo, ale rozsáhlá louka, dnes navíc pokrytá spoustou kulatých balíků sena vypadá opravdu malebně, u přechodu najdeme i zajímavé skulptury. U jediné osídlené chalupy se osvěžíme ve studánce a vyrážíme modrou cykloznačkou 6044. Ta se vlastně v úbočích klikatí skoro pod celým hřebenem Rychlebských hor (Od Javorníka, nad Račím údolím, až pod Smrk k Horní Lipové) a je vlastně takovou magistrálou Rychlebek. Občas mírně stoupá a zase stoupá, ale udržuje si slušnou výšku. Tak uvidíme, kam až po ní dojedeme. Cesta obkrouží Borůvkový vrch pak Špičák, Nad Petrovicemi dokonce nějakou dobu pokračuje jako asfaltka, bohužel jak asfalt končí (někde pod Břidličným vrchem), je na cestě nasypán nový makadam, který pohyb na kole značně znesnadňuje, průměrná rychlost klesá na nějakých 7-8km/hod, což je dosti málo, přece jen už je kratší den a chtěli bychom dojet do civilizace za světla. U pramene Peklo tedy usoudíme, že jízda na šutrech připomíná ďábelské radovánky, takže na rozcestí Pod Kovadlinou se dlouho nerozpakujeme a odbočkou bílé trasy zamíříme do Stříbrného údolí. Vzápětí i makadam končí, tak sjezd je už veselou záležitostí, navíc dole už je asfaltka. Samozřejmě uděláme povinnou zastávku u vodopádů Stříbrného potoka (neboli Nýznerovských), nevím jak ostatní, ale já jsem tu asi po deseti letech. V Nýznerově na druhý pokus nacházím zkratku do Vápenné, ať nemusíme přes Žulovou. Už je kolem půl šesté, tak nakonec rozhodneme že to tu zabalíme. Vlak by měl jet za necelou hodinu, hospoda u Drescherů je nedaleko nádraží, tak není co řešit. Přestupujeme v Lipové, mají tu naštěstí otevřenou nádražku, protože domů jedeme courákem, čili je kde nakoupit proviant na skoro dvouhodinovou cestu. Myslím že nějakých 88km v kopcích nakonec nebylo tak špatných.
Přidat do oblibených uživatelů
Stronie Śląskie
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Okolo Gór Bialskich
