Slůně na Králickém Sněžníku
Turistické cíle • Památky a muzea • Socha
Slůně na Králickém Sněžníku je zřejmě nejbizarnějším symbolem, který můžeme na našich horách najít. Nicméně tato půvabná soška si za dobu své existence získala přízeň snad všech návštěvníků této magické Hory a dnes bychom si snad ani Kraličák bez slona nedokázali představit. Nicméně je otázkou jak se slon na Sněžník dostal. Skazku, že Hanibal šel do Říma ne přes Alpy ale přes Sněžník můžeme rychle zamítnout.
Ve 20. a 30. letech 20. století se na bohužel již neexistující Liechtenštejnově chatě pod Králickým sněžníkem scházela skupina mladých umělců všeho druhu. Na chatě byl tehdy hoteliérem svérázný sudetský Němec Oskar Gutwinski, původem z Osoblahy. Byl vystudovaným zubařem, ale během 1. sv. války působil mj. v Alpách a hory mu učarovaly. Po válce tedy přesídlil do Šumperka, aby měl k nějakým horám blíž. Nakonec zanechal i zubařské praxe a stal se hoteliérem na Sněžníku. Pro jeho svéráznost si časem získal i přátele právě mezi mladými umělci, kteří na chatu zavítali. Skupina kumštýřů prý měla v oblibě píseň „V ještědském údolí kvete šeřík“, podle níž svou skupinu pojmenovali Jescher, jejich symbolem pak byl šeřík. Na ten je však na Sněžníku moc zima. Pak si někdo prý všiml, že když kýchá slon, zní to jako „ješ“, proto svůj symbol změnili. Při desátém výročí vzniku skupiny pak u chaty postavili svůj symbol, zároveň i jako hold Oskaru Gutwinskemu. Ten bohužel právě toho roku zemřel 13. srpna na infarkt, takže si slona už moc neužil.
V časech poválečných pak chata chátrala, nakonec byla r. 1971 stržena, takže slůně je dnes už jedinou připomínkou slavné turistické éry kralického sněžníku. Za zmínku stojí, že skupina Jescher byla mezinárodní, členy byli jak Němci, tak Češi, kteří se pokoušeli kulturně sblížit vedle sebe žijící národy. Bohužel další vývoj jim v jejich úsilí moc nepřál...
Návrh sochy vypracovala Amei Hallegerová, manželka šumperského malíře Kurta Hallegera, dílo pak zpracoval kameník Förster ze Zlatých Hor.