Olomouc, Kroměříž a ... Valaši

Naše země se sice nemůže pochlubit rezervací, v níž by se na koních proháněli Indiáni, ale tento nedostatek vám plně vynahradí návštěva území, ležícího na samém východě naší republiky. Je dosud obýváno velice zvláštním a exotickým národem Valachů, kteří se usídlili v turisticky velmi atraktivní a hornaté krajině. Její malebnost zvyšují původní dřevěná stavení, která najdeme nejen v dědinách ležících v údolích, ale jsou rozhozeny také po stráních a hřebenech kopců a domorodý kolorit je umocněn stády bečících skopců na okolních pastvinách. ( Největší koncentraci zachovalých roubených stavení pak návštěvník nalezne ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm ).

Na potomky bývalých pastevců je v dnešní době zvykem pohlížet jen jako na jedince poněkud mdlého rozumu, kteří se - k nesmírné radosti hlavně Pražáků - mezi sebou dorozumívají legrační hatmatilkou a kteří oplývají k příchozím velikou pohostinností a kazí jim zhýčkané žaludky klobásami, frgály či zelňačkou. K nemalé nelibosti turistů už dnes většina Valachů ani neumí na požádání zatančit bojový tanec odzemek ! Toto mínus naštěstí dostatečně kompenzuje ochutnávka největšího valašského vynálezu - slivovice. Tato bezbarvá a čirá alkoholická tekutina se získává destilací z ovoce zvaného "trnky", má sílu a razanci semtexu a je dokladem toho, že Valaši vynalezli dynamit ( v tekutém stavu ) už dávno před Nobelem ... akorát si jej bohužel zapomněli dát patentovat !

Lid valašský, působící na první pohled poněkud ospale a mírumilovně, si v současné době užívá toho, že žije v pohodě a míru a nic nenasvědčuje tomu - ( však do melounu a ženské člověk také nevidí ) - že má tento dnes už domestikovaný národ za sebou bohatou válečnou minulost a že právě národ Valachů 2 x významně zasáhl do historie hanáckých měst Olomouce a Kroměříže. Řeč samozřejmě nebude o poznávacím výletě z Horní Dolní za historickými památkami těchto měst, kde by účastníci zájezdu posilněni slivovicí a za zpěvu své populární hymny "My zme Valaši, jedna rodinááá ..." spáchali nějaký ten závažnější přestupek a dali tam někomu "do držky". A nebudeme si povídat ani o tom, kolik Valachů hledalo v minulosti právě na Hané pracovní příležitosti, či nabízelo k prodeji své - z drva vyrobené produkty - v centrech hanáckých historických měst.

My se naopak vydáme proti proudu času daleko do minulosti, do období tzv. Valašských povstání, kdy se tento národ stal velkým postrachem a tak terorizoval své okolí, že proto němu musel císař použít dokonce vojenské síly. Když se pozorně rozhlédneme kolem sebe, vidíme, že jsme se právě ocitli ve vřavě neblaze proslulé 30.leté války, která byla odstartována porážkou českých stavů r.1620 na Bílé hoře za humny Prahy.

V tomto naprosto nepřehledném válečném chaosu propuká vlna valašských povstání a vzbouřenci dobývají hrady Brumov a Lukov, města Malenovice a Napajedla. Tato povstání jsou samozřejmě císařem potlačována a život na brumovském panství se vrací k "normálu", neboť tady poddaní prošli rekatolizací, časem si na novou víru zvykli a z jejich řad si nadále císař vybíral sbory"věrných Valachů" k obraně hraničních průsmyků či na posílení svého vojska při rozhodujících střetnutí. Větší část Valachů - ze vsetínského a rožnovského panství - ale zůstala věrna víře svých předků. Byli to luretáni, kteří byli pro své náboženské smýšlení perzekuováni a protože byl toleranční patent v nedohlednu a protože měli za dobu své existence - plné nasazování životů při obraně průsmyků při nájezdech Uhrů a v době míru zase sdírání z kůže při robotě na panském - všech pánů akorát tak dost, rozhodli se toto vyřešit už jednou provždy. Jako prostředek si zvolili ozbrojenou cestu a přidali se na stranu nepřátel, kteří byli stejného vyznán jako oni - k protestantským Švédům.

Na jaře r. 1642 obsadil se svými vojsky Torstenson starobylou Olomouc, zřídil z ní hlavní základnu a odtud podnikal loupežné a pustošivé výpady po celé Moravě. Luretánští Valaši navázali se Švédy spojení a začali své souvěrce s nasazením životů zásobovat. Ale s tím se nespokojili, se zbraní v ruce nastoupili pod švédské praporce a spolu s nimi podnikali strašné nájezdy po Moravě, zabíjeli dokonce své katolické soukmenovce a při těchto akcích se dopouštěli větších zvěrstev než původní největší nepřátelé - Tataři, Kumáni a Uhři ! V červnu 1643 dobyl Torstenson město Kroměříž. Moc se ale nepíše o tom, že to bylo hlavně přičiněním spojenců Valachů, kteří daleko vynikali nad Švédy neohrožeností, ale také krutostí a náboženským fanatismem. Tvrdilo se, že když po dobytí města na střechy jeho domů skočil ohnivý kohout, tak že to bylo dílem právě protestantských Valachů.

Císař samozřejmě zasahoval proti valašským povstalcům všemi možnými prostředky. Mnoho rebelů při bojích padlo, dost jich bylo potrestáno - v té době existoval pro valašské vzbouřence a později pro zbojníky jen jediný možný trest : šibenice - ale valašské vojsko se zcela zničit nepodařilo, neboť ti jej doplňovali neustálým verbováním a tak musel proti Valachům císař nasadit vojsko. Této "trestné výpravě" velel hrabě Jan Rottál a podařilo se mu valašské vojsko rozdrtit a rozprášit. 200 vzbouřenců bylo popraveno, mnoho ostatních postříleno a pověšeno a ze zbytku byli vybráni osadníci pro nově založenou vesnici Rottálovice. Dobře ji znáte všichni i dnes - je to velká a krásná rekreační obec Rusava, ležící v posledním údolí Hostýnských vrchů na samém okraji Hané.

Když pak r.1644 oblehli císařští pod velením generála Ladislava z Valdštejna Olomouc a dobývali město zpátky, došlo tady k velkému paradoxu : zatímco na hradbách stáli pod švédskými prapory luteránští Valaši, proti nim stáli katoličtí Valaši z brumovského panství ( a okolních dědin), kteří se pro svou neohroženost a bojovnost stali důležitou součástí císařského vojska. Však také při rozhodujícím výpadu byli Valaši z brumovského panství prvními, kteří prorazili švédskou obranu a vnikli do města a tak ..."Brumovských v Olomouci zůstalo mnoho ležet v krvi na ulicích" ... jak se o tom píše v historických análech.

Po 30. leté válce ještě panoval na Valašsku nějakou dobu neklid a bývalí bojovníci, kteří si už od nikoho nechtěli dát nic líbit - a znovu z nudy pást ovečky se jim zrovna nechtělo - se dávali na zboj, přitom brumovští poddaní jen zcela vyjímečně. Proti zbojníkům byl z Valachů "věrných císaři" zase zřízen sbor Portášů a když přešel čas a Valachům se zmírnily hormony, mohl jeden farář s uspokojením o svých ovečkách a farnosti konstatovat : " Zdejší Valaši jsou tak hluboce a silně věřícími katolíky, že je nutno jejich víru dávati za vzor všem obyvatelům české země ..."

( Přiznávám, že se na jedné straně trochu stydím za nepříliš lichotivé skutky svých předků, na druhé straně mne ale jímá hrdost nad tím, že mnoho událostí bylo ovlivněno přičiněním Valachů z brumovského panství, neboť právě Brumov je mým rodným městem ...)

Takže - vážení a milí návštěvníci Valašska : přijeďte a užívejte si všech krás, pohostinnosti a darů našeho království, o které se s vámi všemi rádi podělíme ... ale hlavně nikdy už nepohlížejte na naše mírné a ospale působící poddané s despektem, neboť je to jen dřímota kočkovité šelmy a jak známo - tahat TYGRA za ocas - se opravdu nevyplácí, jak na závěr ukážu v kratičké historce :

Gdyž v roku 1848 přišlo ke zrušení roboty, poddaní z Francovéj Lhoty robotovali v Lidči pod dohledem drába na jakési zvodnici. Páni si usmysleli, že převedú čásť vody ze Senice umělým kanáliskem do Klobuckého potoka ... ( anebo to bylo naopak ? ) No to je jedno ... poddaní makali, dráb řvál jak tur a švihál důtkami, zvodnica už byla skorem hotová ... a do teho naraz přišél posel a vyhlásil zprávu od Marije Terezije a císařa Jozefa Druhého o zrušení roboty. Valašiska si radostno vyslechli túto novinu, potem zabili drába motyků ... a v klidu sa rozešli do svojích domovů.

( Historická fakta a souvislosti načerpány z knihy pana Blesíka : "Francova Lhota - historické obrázky z dějin obce do pol.19.století". Všem čtenářům, kteří dočetli až sem, se omlouvám, že jsem si tento článek dovolil zařadit do kategorie Cestopis, ale myslím si, že i "cesta do hlubin času" může obohatit méně známými fakty nejednoho příznice turistiky a cestování...)