Pár dní v Chrudimi, II. část (Chrast, Podlažice, Nasavrky, Boika, Rabštejnek, Chrudim)

Jak jsme si slíbili v minulé části tohoto cestopisu, vracíme se znovu do východočeské Chrasti, tedy do oblasti proslavené Ďábelskou biblí, která i ve švédském vlastnictví zůstává největší rukopisnou knihou světa. Zkrátka a dobře, necelý metr výšky je prostě v tomto případě metrem vítězným.

V této chvíli tedy znovu nastává 15. hodina, kterou SEČ odkrojil z neděle 13. září 2020, a my se vrháme mezi nejzajímavější památky nabízené tímto třítisícovým městečkem plnými hrstmi. Naše kroky z náměstí, které se i Náměstí jmenuje, míří hned do č.p. 1, tedy do zdejšího zámku. Právě ve čtyřkřídlém objektu, jehož nejstarší část je renesanční, dnes sídlí Městské muzeum (i městský úřad), které kopii Codexu Gigas nabízí. K tomu i pár dalších zajímavostí, většinou zaměřených na historii Chrasti, a také odsvěcenou zámeckou kapli, která rozhodně stojí za vidění. Celkově příjemná záležitost.

Po prohlídce muzea následují zámecké zahrady, kamenná vodárenská věž z poloviny 18. století (dnes slouží jako volně přístupná věž vyhlídková), barokní budova děkanství i socha sv. Jana Nepomuckého ze stejné éry a monumentální - v době naší návštěvy, bohužel, hermeticky uzavřený – kostel Nejsvětější Trojice z druhého desetiletí 18. století.

A poté se už přesouváme na chrastské předměstí, tedy do „kdysi“ zcela samostatné obce Podlažice. Právě zde vznikl ve 12. století benediktinský klášter, v jehož zdech přebýval bratr, který za pomoci ďábla o necelé století později veleslavnou knihu za jednu noc sepsal. Možná právě proto časem konvent zmizel z povrchu zemského, aby jej na počátku 18. století nahradila bazilika sv. Markéty. Půvabná stavba s dvojvěžovým průčelím je však také památkou, jejíž interiér po návštěvě turistů evidentně moc netouží.

Proto se raději vrátíme do Chrudimi, odstavíme vozidlo a vydáme se do městských ulic, uliček a zákoutí. Stihneme – již opravdu potřebnou - večeři ve stylovém podniku lákavě nazvaném Na Bídě (toto jméno mě donutí ihned na dálku pozdravit dobrého kamaráda, kterého vzhledem k jeho klubové příslušnosti láskyplně oslovuji „sparťanská bído“) i pořízení několika nočních fotografií historického centra Chrudimi. A potom již nastane naše druhá zdejší noc …    

Hned po ranním probuzení nás potěší, že i děti mířící v pondělí 14. září 2020 do školních lavic (i u nás se takové věci občas dějí, opravdu), budou mít za okny tříd stejně krásné slunečné počasí, jako my na dalším dovolenkovém výletě. První naší pondělní cestovní zastávkou budou Nasavrky, malé městečko nacházející se přibližně 13 km jižně od Chrudimi.

Zdejší zámek byl postaven na přelomu 16. a 17. století, kdy nahradil původní gotickou tvrz, historie kostela sv. Jiljí se začíná psát v polovině 14. století a socha sv. Jana Nepomuckého je záležitostí ryze barokní. Tím naše prvotní obhlídka Nasavrk končí a my se vydáváme Keltskou NS k rozhledně Boika, což je 14,5 m vysoká, volně přístupná stavba nabízející panoramatický výhled na Krkonoše, Orlické hory, Kralický Sněžník i Jeseníky. A protože jsme na keltské stezce, je prý její název odvozen od keltského kmene Bójů, který před dávnými časy obýval mj. také území dnešních Čech.

Přes České Lhotice a Hradiště se pak kolem bývalého lomu vrátíme do Nasavrk, kde nejprve navštívíme Kaštanku, což je unikátní hektarová přírodní památka, kterou tvoří sad kaštanovníků setých (jedlé kaštany) založený v roce 1776. Poté změníme značku stromů a v Restauraci pod Lipou se naobědváme. A tím vlastně náš pobyt v tomto městečku skončí.

Následuje krátký přesun do Rabštejna, který nám zpestří přejezd hráze vodní nádrže Křižanovice. Náš cíl se ovšem jmenuje Rabštejnek a jedná se o zříceninu hradu z 14. století, který o dvě století později zpustl. V 19. století byl romanticky upraven, následně zchátral a změnil se v romantickou zříceninu se zbytky věže, bašty a hradeb, která i dnes prochází postupnou rekonstrukcí. V každém případě se jedná o místo velmi příjemné, které zároveň tvořilo poslední „přespolní“ bod denního programu.

Zbytek pondělí již probíhal – přes původní plán navštívit ještě jednou kostel v Kočí – pouze v historickém centru Chrudimi. Prošli jsme toho ještě hodně, ale vše začalo v Mydlářovském domě. Věděli jsme totiž, že ve zdejším muzeu loutek pondělní zavíračky nikterak nectí. Návštěva tohoto muzea byla od počátku naplánovaná, těšili jsme se na ni … a ve finále rozhodně nezklamala. Snad jen těch původních renesančních prostor jsme čekali tak nějak více. Mydlářovský dům je totiž původně gotickou stavbou, která si dodnes zachovala svůj vzhled daný renesanční přestavbou z II. poloviny 16. století. Uliční průčelí charakterizují obloukové arkády, při pohledu z druhé strany je dům jednou z dominant města, jehož „dvojvěž“ zvaná Minaret nebo Hvězdárna se tyčí vysoko nad městské hradby (však jsme ji také jako rozhlednu s chutí využili). Tuto stranu si krásně prohledneme při návštěvě terasy na konci prohlídky.

Muzeum loutkářských kultur zde sídlí již od roku 1972. Stálá expozice se jmenuje Magický svět loutek a k vidění tady jsou např. rodinná loutková divadla, loutky kočovných loutkářů nebo slavní Spejbl a Hurvínek. Nechybí ani loutky Jiřího Trnky nebo Josefa Váchala a velmi zajímavé – navíc pro nás exotické – jsou i loutky zahraniční, většinou z Asie pocházející (např. Japonsko, Čína, Barma, Indonésie nebo Vietnam). Možnosti pohrát si s některými loutkami jsme neodolali ani my.

Na závěr dne nás čeká velký okruh po významných chrudimských památkách. Vzhledem k tomu, že jich je opravdu hodně a ne všechny jsou v centru města, jedná se o akci časově náročnější a je potřeba ji občas proložit posezením u nějaké tekutiny či jiné dobroty (některé podniky mají navíc vyhlídkové terasy, což za příjemného teplého počasí opravdu potěší). Na naše přechodné bydliště se vrátíme docela ušlí a za tmy, ale naplánovanou část Chrudimi jsme prošli docela poctivě.

Díky tomu jsme viděli poměrně velké množství barokních soch i renesančních náhrobníků, pozoruhodné – byť dnes již ne zcela původní - kostely Archanděla Michaela (dříve hřbitovní, pozdně gotická stavba s prvky renesance i neogotiky vznikla v letech 1519 až 1521) sv. Kateřiny Alexandrijské (goticko – renesanční svatostánek, postavený zřejmě na přelomu 14. a 15. století jako špitální) a Povýšení sv. Kříže (hřbitovní kostel pocházející z poloviny 14. století - a také jediný, kde jsme se nám podařilo navštívit i interiér), dva hřbitovy, baštu Prachárna, bustu TGM, množství půvabných historických domů i elegantní Kotěrovu vilu z roku 1907.

A tím v podstatě náš chrudimský pobyt skončil …