První zmínku o zdejším kostele nalezneme v popisu pražské diecéze, který byl vytvořen v letech 1344-1350 za arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Podle něho náležely Nasavrky pod chrudimský dekanát a královéhradecký archidiakonát. Další zmínka se nachází v listině z 3. prosince 1349. Následně se chrám Páně v Nasavrkách dostal k litomyšlskému biskupství. V roce 1393 si směnil zdejší plebán Jan faru s farářem Markem z Horek u Jeníkova. Ke stejné věci došlo roku 1408, tentokrát mezi plebánem Vítem a farářem Janem ze Skořenic u Chocně. Ten zde nevydržel dlouho, neboť ještě v témže roce zamířil do Stusyny u Ronova a tamní farář Václav do Nasavrk. Roku 1409 si prohodil faru plebán Václav s žehušickým farářem Hankem. Za husitských válek ztratil kostel vlastní faru a později byl obsluhován kněžími podobojí. V pobělohorském období byly odtud v roce 1623 vypuzeni utrakvističtí kněží a o 3 roky později se stal zdejší chrám Páně filiálkou skutečského kostela. Roku 1661 byl přičleněn k Bojanovu (v roce 1677 byl kostel veden jako filiální kaple a měl 1 stříbrný kalich, stříbrnou pušku, staročeský misál a trojici zvonů) a v roce 1712 k Trhové Kamenici. Roku 1740 zde byla zřízena misionářská stanice (tehdy kostel vyhořel a byl následně obnoven), z níž se v roce 1786 stala lokálie a roku 1857 fara. Při požáru města 16. října 1820 kostel vyhořel a nový byl postaven o rok později. V roce 1879 byl opraven interiér kostela, do něhož byl pořízen nový novogotický oltář. 3.-13. června 1882 byla v kostele konána sv. misie, a to pražskými redemptoristy. V letech 1897-1898 došlo k přestavbě objektu podle plánů Františka Schmoranze, které však byly několikrát přepracovány a nebyly úplně dodrženy. 18. června 1912 navštívil kostel královéhradecký biskup Msgre. ThDr. Josef Doubrava. K celkovému zrestaurování objektu došlo v roce 1913, přičemž opravený chrám Páně byl posvěcen 21. prosince téhož roku vikářem P. Janem Kobrem. 24. ledna 1964 byl zapsán do státního senamu kulturních památek (viz
https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-jilji-12791600). Roku 1998 se uskutečnil u kostela a na místě nové, v letech 1999-2001 postavené fary záchranný archeologický výzkum. V roce 2021 došlo k instalaci elektrického zvonění s lineárním motorem ve věži kostela.
Jedná se o jednolodní orientovanou zděnou stavbu s hranolovitou věží o čtvercovém základu nad průčelím, obdélnou lodí o šířce 8,4 m a délce 9,65 m s valbovou střechou a vyšším trojboce uzavřeným presbytářem o šířce 5,85 m a délce 7,8 m, k němuž je na severu přistavěna sakristie a na jihu oratoř. Kněžiště je sklenuto 1 polem křížové žebrové klenby s meziklenebním žebrem s paprsčitým závěrem. Ve čtyřech rozích závěru jsou jednoduché kónické konzoly, z nichž jedna má zvířecí tvar a druhá podobu lidské hlavy. Strop lodi i 3,8 m širokého a 3,63 dlouhého podvěží je plochý rákosový. Do plackou zaklenuté sakristie vede pravoúhlý portál s okoseným ostěním. Oratoř s valenou klenbou s lunetami je do presbytáře otevřena segmentovým obloukem zaklenutým otvorem. Triumfální oblouk je lomený a okosený. Zděná kruchta s vysunutou střední částí je podepřena 2 pilíři. Loď i presbytář mají obdélná a segmentem zakončená okna se šambránami s ušima. Stěny oratoře jsou členěny lizénami.
Vnitřní zařízení je vyvedeno zejména v novogotickém slohu. Hlavní oltář je prostý a obsahuje obraz sv. Jiljí s laňkou z roku 1830. Při rekonstrukci v roce 1913 bylo vnitřní vybavení opraveno a zrestaurováno Janem Duškou, majitelem uměleckého závodu pro kostelní zařízeni v Chrudimi, a to pod dohledem konzervátora Bóži Dvořáka. Oltář byl tehdy doplněn řezbou Matky Boží a dvojicí soch sv. Václava a sv. Ludmily, k nimž ještě přibyly reliéfy andělů, oltářní kříže, Boží hrob s Tělem Páně a socha Panny Marie Lurdské. Tyto řezbářské práce naopak provedl František Jirouš ze Slatiňan. Vedle oltáře je situováno kamenné čtverhranné sanktuárium. Za zmínku stojí ještě: v presbytáři umístěné sousoší Piety a vykládané lavice z 18. století a v sakristii dřevěná skříň na registra z téhož století. Původní varhany byly vytvořeny v roce 1822 Josefem Strništěm ze Svratky a roku 1982 sem byl přenesen nástroj z kostela sv. Havla ve Vykáni (viz
http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=2496).
Původní zvony byly zničeny při výše zmíněných požárech. Zvony z roku 1720 byly ulity Mikulášem Pricqueyem z Mladé Boleslavi, avšak o 100 let později došlo k jejich opětovnému rozlití. Ve věži se od té doby nacházela dvojice přelitých zvonů s jednotným nápisem: "Tento zwon nakladem kolatury nasaberske přelity jest Roku 1822 za duchownj zprawy T. C. Antonina Husara. Francz Waniek zwonař w Slaupnici." Další informace lze najít na tomto webu:
https://farnost-nasavrky.cz/.