Pardubický kraj a Jeseníky - 11. den: Mladějov na Moravě - Průmyslové muzeum Mladějov a Mladějovská průmyslová dráha úzkokolejná

Dnes vstáváme všichni okolo půl osmé. Venku je zataženo, i to počasí truchlí, že odjíždíme.

Včera byl rozlučkový večírek, dnes nás čeká už jen odjezd. Chlapi za 2 hodiny musí na vlak a je nutno to tady trochu uklidit, i když v ceně ubytování je cena za úklid. Jenže jsme zvyklí binec po sobě nenechávat. Po snídani musíme umýt nádobí, chceme to tady zamést, vynést odpadky. Chlapi uklidili své pokoje. My se postaráme o společné místnosti. Času máme dost, i když už také budeme pomalu směřovat domů.

Když odešli, zametli jsme společné prostory, urovnala jsem věci k kuchyni. V autě jsem vše dala na své místo, ať tam nic nehledáme. Tady jsou k tomu ideální podmínky. Venku to vypadá na déšť, ale zatím neprší.

Najednou je tady strašně ticho a smutno. Ani tu ranní kávu, kterou jsem si chtěla ještě v klidu vypít, jsem si nevychutnala. Odjíždíme co nejdřív.

Zastavujeme se ještě ve Velkých Losinách v prodejně regionálních produktů, kde nakupujeme spoustu dobrot, ale hlavně sýry a klobásy. O kousek dál jsme se zastavili podívat na samovýčep, jak to tam vypadá a jak to funguje. Toho jsme si všimli už při průjezdu ve středu, ale bez zastavení. Pak už tuto nádhernou oblast opouštíme.
Někde u obce Bludov na 6. stanovišti Zvířecí naučné stezky se zastavujeme uvařit oběd. Zbytečně dlouho se nezdržujeme a pokračujeme dál podle našeho plánu.

Chceme se podívat do Mladějova na Moravě. Zajímavostí je tam víc, nás však dnes zajímá hlavně muzeum, odkud vede úzkorozchodná dráha. Rádi bychom se svezli. Jenže vše je trochu jinak. Vláček jezdí jen v sobotu. Za 10 minut však začíná komentované prohlídka. Když už jsme tady, půjdeme si to vše prohlédnout.

První písemná zmínka o obci je z r. 1365. Nejstarší stavba však stála na kopci na západ od centra obce, dnes známé jako Mladějovské hradisko. Tam už ve 13. století stál rodový hrad pánů Mladějovských z Mladějova.

V současné době je snad nejzajímavější památkou pozdně barokní bezvěžový kostel Nejsvětější Trojice z r. 1720, původně kaple, která byl rozšířena na kostel r. 1872. V obci je prý i několik historicky cenných usedlostí.

R. 1813 nechal kníže Lichtenstein zřídit u Hřebče - jižně od této obce dvě šachty na těžbu uhlí. V provozu byly až do r. 1853. Od r. 1845 se zde začal těžit i lupek, který se vyvážel do zahraničí - hlavně do Maďarska, Švýcarska, Itálie, Rumunska, Rakouska, ale také až do Anglie a Ameriky. K tomu se používala železnice, která obcí vedla od r. 1889. Vytěžený lupek, šamot a uhlí se sem vozil nejdříve koňskými povozy, r. 1902 přibyla lanovka z Vekslu. R. 1917 byl vypracován projekt na úzkokolejnou železnici o rozchodu 600 mm, po které by se materiál vozil z dolů na lanovku. Trať byla uvedena do provozu r. 1919. V té době už byl schválen i projekt na prodloužení tratě až do Mladějova. Ta byla v provozu od r. 1922, celá dráha však byla zkolaudována až 24. května 1924. Trať je dlouhá 10 980 m, koleje však vedly až do důlních štol. Na trati jezdily převážně parní lokomotivy. Těžba uhlí byla ukončena r. 1965, pak se zde vypaloval už jen lupek. Po znárodnění všechny zdejší závody byly začleněny do n. p. Moravské šamotové a lupkové závody Velké Opatovice.
Doly a šamotka byly uzavřeny r. 1991, pak nebyla tato část tratě již využívána. R. 1997 si ji pronajalo brněnské sdružení Muzeum průmyslových železnic, které bylo založeno r. 1991 za účelem záchrany slovenských lesních železnic, provozní dokumentace a železniční techniky. Ihned začalo s obnovou tratě a s provozem turistických vlaků. V současné době tuto úzkorozchodnou trať provozuje Mladějovská průmyslová dráha, která zde založila Průmyslové muzeum Mladějov na Moravě, které má svoji expozici železniční, silniční, zemědělské a stavební techniky v areálu bývalého šamotového závodu jen kousek od železniční zastávky.

Právě tam se teď jdeme podívat. Jsme tu sami, ale to prý nevadí. Pán jde s námi a vůbec se nezdá, že by s prohlídkou pospíchal. Nechává nás si vše v klidu prohlédnout. Beze spěchu odpovídá, když se na něco ptáme.

Je tu spousta zajímavých strojů, jsou to však soukromé sbírky, které byly muzeu dány k dispozici. Kromě důlních vagónů a lokomotiv jsou zde i lokomotivy, které se používali pro přepravu do dolů po úzkokolejce. Dnes v nich vozí lidi.
Začínáme v elektrárně - je to výtopna lokomobilů, které se tam nahřívaly.

V bývalé jídelně je expozice, která se vymyká tomuto tématu, ale určitě zaujme ženy a děti. Jsou tam kočárky od starých proutěných až po novější, které se vyráběli v mělnické Libertě. Jsou tam i kočárky na panenky. Ve vitrině je obrovské množství nejrůznějších starých fotoaparátů.

Kuchyň je zařízena jako bývalá dopravní kancelář se starým psacím strojem i kalkulačkou. Velké množství techniky je venku - motorky, traktory, nákladní i hasičská auta. Uvnitř areálu je nově postavené nádraží pro jízdy na úzkokolejce.

Je tam toho dost, je to zajímavé, stroje jsou krásně nablýskané. Prohlídka trvala déle než 3/4 hodiny.

To byl dnešní jediný program. Jsou 4 hodiny, jsem nějaká ospalá a lenošná a docela bych už někde zaparkovala. Otovi se to zdá brzy. Myslí, že by to stačilo za hodinu. Jako ostatně skoro vždy mne přesvědčí a pokračujeme v naplánovaném směru. V České Třebové tankujeme. Během týdne nafta výrazně zdražila. Za litr platíme 40,50 Kč. Naše chyba, když jsme nenatankovali cestou do hor. Jenže jsme nemohli tušit, jak se bude cena pohybovat a Ota nechce tankovat, dokud nemá skoro prázdnou nádrž. Pak někdy trne, abychom k té pumpě dojeli. Ale to už je jiná kapitola.

Tady jsme se domluvili, že budeme pokračovat ještě přes Litomyšl a přespíme u hřbitova Jarošov v blízkosti Toulovcovy rozhledny. Tam to máme vyzkoušené, tam bude klid. Je to ještě asi 1/2 hodiny. Nic nového se nám hledat nechce.

Jenže tady jsme zažili silné zklamání. Nyní ke hřbitovu autem smí jen návštěvníci hřbitova. S takovou cedulí jsme se už setkali asi u tří hřbitovů. Nevím, zda je to proto, že chtějí zabránit tomu, aby se tam přespávalo nebo aby se tam tak snadno nedostali zloději. Jen nevím, jestli je ta značka odradí. Nás bohužel ano.

Koukám do mapy a zjišťuji, že k rozhledně U Marešů v Martinicích je to 10 km. Tam u pastvin jsme před týdnem spali, tam se nám líbí. Dokonce jsme tam našli i spoustu hub. To ještě zvládneme tam dojet. Jenže dnes nám štěstí skutečně nepřeje. Jak se tam blížíme, vidíme, že tam stojí karavan. Dvě auta se tam vejdou špatně.

Všimli jsme si však, že uklízí venkovní posezení a to je zatím krásně teplo a jsou stále ještě na sluníčku. Že by balili a chtěli odjet? Inu je neděle, proč ne. Nechceme tam postávat. Jedeme kousek dál ke Kolajově studánce. Je to v lese, ale zaparkovat se tam nechá a nechalo by se tam i v případě nutnosti přespat. Těžko bychom hledali něco jiného.

Dlouho jsme se tady nezdrželi. Je půl šesté, jdeme do hospůdky u rozhledny. Přicházíme ke karavanu, skutečně vše sbalili a chystají se k odjezdu. Tak přece se na nás usmálo štěstí. Ota se vrací pro auto, já jdu pomalu napřed.

V restauraci U Marešů Ota dává poličské pivo, já zmrzlinový pohár, na který jsem měla chuť už minule. Ale to jsem odolala. V sedm se vracíme k autu, večeříme. To už sluníčko zalezlo a ochlazuje se. Zase jsme večer sami. Vzpomínáme na kamarády, jak dojeli domů, co dělají. Posloucháme rádio a v půl desáté uléháme. V autě klesla teplota pod 19 stupňů, je tam příjemně. To by se mělo dobře spát. Už se nám to krátí. Ještě na zítra máme nějaký program a uvidíme, zda už dojedeme domů nebo se ještě další den zdržíme na cestách.

Pardubický kraj a Jeseníky - 11. den: Mladějov na Moravě - Průmyslové muzeum Mladějov a Mladějovská průmyslová dráha úzkokolejná na mapě