Pardubický kraj a Jeseníky - 12. den - odpoledne: Havlíčkův Brod - replika středověké sklářské pece, procházka městskou památkovou zónou, pivovar Rebel

Po prohlídce Hlinska jsme opustili Pardubický kraj a už pomalu směřujeme k domovu. Ještě se chceme zastavit v Havlíčkově Brodu, jehož historické jádro je od r. 1990 městskou památkovou zónou.

Krátkou zastávku děláme na severním okraji města, kde je funkční replika středověké sklářské pece. Byla postavena r. 2016 v rámci projektu Sklářství na Vysočině za účelem ověřit středověké stavební postupy a dobové tavení skla. Je u toho i zajímavé povídání - o vzniku, ale i středověký popis výroby skla.

Pak už hned jedeme do centra. Nejstarší zmínka o osadě pochází z r.  1256. R. 1274 byla osada povýšena na město. Dolovalo se tady stříbro, byli zde převážně němečtí horníci. Proto se město jmenovalo Německý Brod. Název města byl na Havlíčkův Brod změněn dne 5. 5. 1945 samozřejmě proto, že ve městě strávil část svého života Karel Havlíček, český novinář, spisovatel, básník a politik. Přídomek Borovský, kterým se podepisoval, si dal podle místa svého narození (Borová).

Ve městě parkujeme zdarma na parkovišti u Billy. Jinde je to vše placené. Do centra to nemáme daleko. Jdeme však trochu oklikou okolo hradeb a bašty. Opevnění města bylo budováno v letech 1310 - 50. Hradby měřily 1,5 km, byly přes 4 m vysoké a zhruba 1 m široké. V hradbách byly dvě věže (Dolní a Horní městská brána), 4 bašty, okolo vedl 4 m hluboký a 12 m široký vodní příkop. R. 1472 bylo opevnění doplněno o parkánovou hradbu a další bašty. Když město dobyli Švédové, hradby pobořili a až do 20. století byly rozebírány na stavební materiál. Vodní příkop byl postupně zasypáván odpadky. Do dnešního dne se dochovaly rekonstruované úseky parkánové hradby na jihozápadní straně a hradby a Štáflova bašta na protější severovýchodně straně historického jádra.

 

Ještě do centra nejdeme. Jdeme se podívat k vile bratří Mahlerů v Beckovského ulici. Nechali si ji postavit r. 1908 ve stylu pozdního historismu a secese Mahlerovi, majitelé nedaleké textilní továrny.

Téměř naproti je sympatická hospůdka - bar Žolík s posezením venku i uvnitř. Ota dává nové extra hořké pivo Rebel Brodská 10 - toho nezná.

Po krátké pauze pokračujeme ve městě stále nahoru - jdeme se podívat k areálu pivovaru Rebel. Město získalo právo várečné již ve 14. století. Zpočátku si měšťané vařili pivo sami, pak se začali sdružovat a zakládali velké pivovary. Zdejší měšťanský pivovar vznikl r. 1834 v rytířském domě Bukovských po té, když původní pivovar ve městě vyhořel. Tehdy to byl ještě malý ruční pivovar. Tato budova nezanikla a stále ji využívá zdejší pivovar. V přízemních klenutých prostorách je pivovarský hostinec a v patře kanceláře pivovaru. Rozsáhlá přestavba byla na přelomu 19. a 20. století.

Během války došlo k omezení výroby. Po znárodnění byl pivovar přiřazen pod Horácké pivovary Jihlava a pak pod Východočeské pivovary Hradec Králové. R. 1964 se tu začalo vařit čtrnáctistupňové pivo Rebel, které mělo takový úspěch, že bylo rozhodnuto, že všechna zde vařená piva byla přejmenována na pivo Rebel. Toto rozhodnutí přežilo všechny další změnya dočkalo se i současnosti.

R. 1990 se pivovar osamostatnil a otevřel podnikovou prodejnu.
Změna nastala r. 1995, kdy byl ukončen soudní spor 17 fyzických osob - potomků původních majitelů o vlastnická práva pivovaru. Ti dne dne 24. 1. 1995 založili akciovou společnost Měšťanský pivovar Havlíčkův Brod, a. s.. R. 2008 dokončili rozsáhlou rekonstrukci, vybudovali nový sklad, administrativní budovu a uvedli do provozu nové stáčecí linky na sudové pivo. Od r. 2018 dávají pivo i do plechovek a začínají vařit žádaná ovocná piva.

Pivovar má vlastní sladovnu. I když r. 1956 vyhořela, její činnost byla obnovena. V letech 2004 - 2008 proběhly nutné opravy, r. 2020 byla zvýšena její kapacita.

Cestou k pivovaru se díváme i na druhou stranu Dobrovského ulice. Tam je hezky opravený kostel Sv. Rodiny. Byl součástí kláštera bosých augustiniánů, kteří přišli do českých zemí z Říma v 17. století. Město s řádem uzavřelo smlouvu r. 1674 a povolilo jim usadit se tady za městskými hradbami. Proto si r. 1674 postavili provizorní dřevěnou kapli a řeholní dům, které využívali do r. 1705. V letech 1679 - 1696 si v blízkosti postavili jednopatrovou klášterní budovu a zděný raně barokní kostel zasvěcený Svaté Rodině. R. 1725 byla k severní straně kostela přistavěna kaple Božího hrobu - je to replika Kristova hrobu v Jeruzalémě. Tato kaple věřícím částečně nahrazovala pouť do Svaté země. R. 1888 byla věž v průčelí kostela nahrazena nižší. Klášter byl zrušen císařem Josefem II.. R. 1807 sem bylo přestěhováno gymnázium, r. 1815 vyučující augustiniány vystřídali premonstráti. Od r. 1885 patřilo gymnázium pod státní správu. Na poč. 20. století byl klášter přestavěn pro potřeby státního úřadu. V klášterním kostele se konají kulturní akce, koncerty, příležitostně i bohoslužby.

Před klášterem je socha T. G. Masaryka. Tento pomník byl původně odhalen r. 1933 v parčíku u kostela sv. Kateřiny. R. 1940 musel být odstraněn. Po osvobození nebyl vrácen na původní místo, ale až do r. 1960 stál před budovu školy. To se stala osobnost bývalého prezidenta nežádoucí a tak socha byla opět na dlouhá léta uschována. Na tomto místě byla slavnostně odhalena 15. 6. 1991. Tak snad už tady zůstane.

Za chvilku jsme u pivovaru. Vjezd do areálu je v těsném sousedství Pivovarského hostince - bývalého domu Bukovských. Rytíř František Ignác Bukovský r. 1722 koupil tehdy zde stojící Štrublovský dvůr. Nechal ho zbourat a r. 1724 tady stála již tato honosná barokní vila. Po jeho smrti r. 1740 ji manželka prodala řádu augustiniánů, kteří připravovali na výuku studenty nedávno založeného gymnázia. To se sem stěhuje hned další rok. Výuka zde probíhala až do r. 1807, kdy se gymnázium přestěhovalo naproti do budovy bývalého kláštera. Zřejmě nejslavnějším studentem gymnázia byl v letech 1763 - 1767 později uznávaný jazykovědec a osvícenec Josef Dobrovský.
Když se gymnázium odstěhovalo, dům vlastnil Královský solní úřad. Jak jsem psala výše, r. 1834 ho získalo právovárečné měšťanstvo a založili zde Měšťanský pivovar.

My se zastavujeme v podnikové prodejně pivovaru, která je na druhé straně od vjezdu do pivovarského areálu. Jdeme se podívat, co mají v nabídce. Prodávají tu skleněné půllitrovky i plastové dvoulitrovky. Upřednostňujeme pivo z minipivovarů, ale mají tu několik piv, která neznáme. Na ochutnáni kupujeme aspoň dvě: černé spodně kvašené José a svrchně kvašenou IPU. Vše ve skle.

Naproti přes ulici je funkcionalistický kostel Církve československé husitské, který byl postaven v letech 1926 - 27. V přízemí byl sál, kde jejich ochotnický kroužek hrál divadelní představení.

Vedle stojí přízemní klasicistní budova fary s mansardovou střechou. Byla postavena r. 1813, v průčelí pseudorenesanční sgrafita znázorňují protestantské světce a hrdiny.

Ještě jdeme kousek nahoru. Vpravo - na stejné straně jako pivovar je bývalý zájezdní hostinec U Dobrovských. Byl postaven při vjezdu do města jako honosný hostinský dům pro poštovní dostavníky. Byla tu samozřejmě i poštovní přepřahací stanice.

Jsme vlastně na okraji původního města, dál jít nechceme. Vracíme se zpátky, jdeme souběžnou Kobzinovou ulicí, kde je oprýskaný dům. Na něm byla r. 2010 odhalena bronzová pamětní deska herci Pavlu Landovskému, který v tomto domě prožil své dětství.

Touto ulicí procházíme hlavně proto, že na jejím konci je Štáflova chalupa - unikátní předměstské stavení pozdně středověkého typu, jehož nejstarší (jihozápadní) části pochází z 16. století. Pozdější úpravy jsou z 18. a 19. století. Z části je zděný a z části roubený. Uvnitř je dymná jizba, dvě černé kuchyně, povalový strop a kopaná chodba sklepních prostor. I kvůli nálezu horního větracího otvoru pro odchod kouře patří mezi tři nejstarší vesnické domy tohoto typu u nás. V letech 1735 - 1741 zde byla pravděpodobně latinská škola. Sousedství tohoto malého domku vadilo sousednímu klášteru, který ho r. 1745 od města odkoupil a chtěl provést demolici. Naštěstí k tomu nedošlo a dům prodali rodině Štáflů, jejichž potomci zde žili ještě ve 2. pol. 20. století. Protože byly vyznavači skautského hnutí, je jedna místnost v domě věnována skautingu. Po rekonstrukci r. 1999 je v něm antikvariát, ale pravidelně se tam konají i různé výstavy.

Trochu mne mrzí, že jsme po prohlídce chalupy nepokračovali ulicí P. F. Ledvinky a ulicí Za klášterem nedošli k novorenesanční vile Ignatze Stefanka, vídeňského klenotníka, která dokonce patří mezi slavné vily města. Bohužel při plánování trasy jsem si jí nevšimla. Je prý jednou z nejkrásnějších a architektonicky nejhodnotnějších vil ve městě. Nechal si ji postavit v letech 1894 - 95. Má nádhernou arkádovou lodžii a polygonální dvoupatrovou zimní zahradu. Do domu se vstupuje bohatě vyřezávanými dveřmi. Ve vstupní části je zachovaná původní výzdoba domu, také bohatě štukem zdobená nika. Jen prý ta socha tam chybí. V budově je Speciální pedagogické centrum, zvláštní škola a školní družina.

My jsme šli Štáflovou ulicí okolo budovy finančního úřadu a vedlejší budovy dnešní základní školy, kde jsme se na pamětní desce dočetli, že r. 1939 se z gymnázia stala kasárna německé ochranné policie, a v letech 1944 - 45 sídlo oddílů SS. V tamějších sklepích týrali a mučili české obyvatele.

Hned na protější rohovém domě další deska připomíná, že v budově tehdejší obchodní školy ubytovali němečtí násilníci české učitele z Táborska. Ti pak museli otročit při stavbě tunelu. Budova byla poničena při náletu 15. 11. 1944.

Vlevo jsme zahlédli barokní původně šestiboký poutní kostel Sv. Trojice. Na místě kaple ze 17. století byl stavěn v letech 1719 - 1720. K jeho dokončení došlo až r. 1734. R. 1761 byl kostel ze statických důvodů rozšířen o dvě boční křídla a byla nedaleko postavena trojboká kaple sv. Kříže, tehdy nad pramenem. Podle pověsti tady - u zázračné studánky se třemi prameny vyrostl tulipán se třemi květy.

Dostáváme se pod severovýchodní zbytky hradeb, kde se dochovala nárožní věž původního opevnění. Jak se zde dozvídáme, byla postavena za Jindřicha Korutanského v letech 1307 - 1310. Hradební zeď byla pobořena náletem 15. 11. 1944. Od r. 1957 je v prostorách Štáflovy bašty památník malíře Otakara Štáfla, který se narodil v domku, okolo kterého jsme před chvíli prošli. Kromě předmětů, které dokumentují jeho život a dílo, jsou zde i jeho plastiky, připomínající život Karla Havlíčka Borovského.

Na chvilku opouštíme městský ruch a procházíme parkem Budoucnost, který byl u městských hradeb v údolí Cihlářského potoka založen r. 1889. Je zde řada různých druhů dřevin, ale také soustava rybníků. Postupně zde byly umístěny i sochy, např. B. Smetany, který studoval na zdejším gymnáziu. Jeho busta sem byla umístěna r. 1936. Za rybníkem Hastrman je od r. 1924 čtyři a půl metru vysoká bronzová socha K. H. Borovského, českého novináře a básníka, který ve městě strávil své dětství a mládí. Z rybníka Obora je od r. 1937 pomník s bronzovou bustou Josefiny Havlíčkové, matky Karla Havlíčka Borovského, a pomník s medailonem Miroslava Tyrše, zakladatele tělovýchovného hnutí Sokol.

Zhruba uprostřed parku je původně raně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie s asymetricky umístěnou mohutnou čtyřbokou věží. Postavil ho Řád německých rytířů na konci 13. století. Během husitských válek byl poničen. Obnova byla provedena v pozdně gotickém slohu, později ještě renesančně. Barokní kupole nad presbytářem je z r. 1707. V interiéru je skutečně nádherný raně barokní hlavní oltář a vrcholně barokní boční oltáře. Tady jsme měli štěstí. Kostel je otevřen, mohli jsme se podívat dovnitř.

Okolo kostela procházíme na Havlíčkovo náměstí. Původně zde byly domy dřevěné, ale po požáru r. 1340 byly postupně nahrazovány kamennými. Řada z nich byla později upravena renesančně, některé pak získaly barokní štíty. Většina domů má rozsáhlé podzemní chodby a sklepy, které jsou často vzájemně propojené.

Cestou po městě jsme viděli zajímavé stavby, ale shodli jsme se na tom, že to nejhezčí jsme si nechali na závěr. Snad všechny domy jsou krásné a nádherně opravené. Nevím, kam se dřív podívat, co dřív vyfotit.

Uprostřed náměstí je barokní mariánský morový sloup přibližně z r. 1715. Stojí na osmiboké základně. Na přední straně soklu je jeskyně - grotta s ležící soškou patronky a ochránkyně proti nakažlivým nemocem a moru sv. Rozálií Palermskou.

Na opačném konci je barokní Koudelova kašna, kterou na místě pozdně gotické kašny nechal r. 1740 postavit pekař Koudela. Z kašny ční socha Tritóna, který nad hlavou nese kruhovou nádrž s delfínem.

Asi nejstarším domem je na jižní straně Stará rychta, také Nová radnice, kde je i dnes sídlo městského úřadu a infocentrum. Tam začínáme. Tato rohová budova původem ze 13. století vznikla sloučením tří měšťanských domů. Samozřejmě byla mnohokrát přestavována. Původní - nejstarší část je vstupní klenutá síň s centrálním sloupem. Tady byl jeden z nejstarších pivovarů ve městě. Vrchnost ho původně pronajímala městským rychtářům. Od r. 1559 byl majetkem měšťanů. Od 16. století tady sídlil i známý hostinec U Zlatého jelena. Po stavebních úpravách r. 1777 byla v budově kasárna a z hostince se stala vývařovna pro posádku. Armáda dům opustila r. 1884. Následovala asi poslední výrazná přestavba, novobarokní fasáda byla dokončena r. 1913. Od té doby je zde sídlo radnice.

Sousední rohový dům je Stará radnice, která se svým honosným renesančním štítem i věžičkou s hodinami je dominantou náměstí. Byla postavena v pozdně gotickém slohu na konci 15. století na parcele dvou gotických domů. Ve výklenku pod hodinami je známá tzv. Brodská smrt – kostra hlásného Hnáta, který chtěl r. 1472 vydat město. Byl potrestán za zradu a tohle z něj zbylo. Po požáru r. 1662 byl dům přestavěn v renesančním slohu. V zadní části byl pivovar. V suterénu v zachovaném pivovarském sklepě je nyní vinárna. Po dalším požáru r. 1834 byl pivovar přestěhován do nově upravených prostor Bukovského domu, okolo kterého jsme dnes také šli. Když se radnice přestěhovala do sousedního domu, byl tady soud, městská knihovna a jiné státní úřady.

Snad nejvíc hodnotných domů je na západní straně. Hned vedle rychty je Hanusovský dům. Stál tady již r. 1565 - z této doby existuje nejstarší zpráva o tomto domě. Koncem 16. století byl renesančně přestavěn. Z této doby jsou v přízemí klenby a dva renesanční náhrobní kameny, které původně byly u děkanského kostela. Podle majitele z 18. století se domu říkalo Jenčovský. Po kom a od kdy se dům nyní jmenuje Hanusovský, o tom se nikde nepíše. Stavební úpravy probíhaly v 18. a 19. století. Když se dům r. 1862 stal majetkem města byla v zadním traktu upravena kovárna a později truhlárna. V letech 1910 - 1921 tady sídlilo městské muzeum.

V té samé řadě je čp. 51 renesanční Suchánskovký dům s várečným právem. R. 1853 vznikla v 1. patře domu soukromá první městská nemocnice. Zpočátku tady měla ošetřovnu a 4 lůžka, později získala větší prostory, kde bylo 10 lůžek. R. 1858 byla přestěhována do větších prostor na Dolní předměstí. Od r. 1906 byl v přízemí hostinec U Krechlerů, kde bylo možno se i ubytovat. Sem občas rád zašel známý spisovatel Jaroslav Hašek, když pobýval v Lipnici nad Sázavou. Restaurace je tam i dnes.

Hned vedlejší na náměstí nejhonosnější je renesanční Malinův dům (čp. 50), podle majitelů z 16. a 17. století také zvaný Kosařovský nebo Křenkovský. Základy domu jsou pozdně gotické z 15. století. V mázhauzu je hřebínková sklípková klenba, prý nejkrásnější ve městě. Průčelí s kamenným balkónem je z 1. pol. 18. století. Dnešní název domu souvisí s rodem Malinů, kteří zde měli šenk s vínem. Ve 2. pol. 20. století tady bylo sídlo galerie výtvarného umění.

Dům Böhmovský čp. 48 má renesanční základy. Do tohoto domu se přivdala Kateřina Barbora Kobzinová, zakladatelka zdejšího gymnázia. Její manžel - vdovec se v Brodě usadil se třemi dětmi. Když ovdověla, žila zde i se svým druhým manželem. Nakonec zde žila sama jako vdova bez vlastních dětí. Dům odkázala své nevlastní dceři a rodina zde žila po další 4 generace. R. 1840 ho od nich odkoupil nový majitel a r. 1899 k němu připojil další dům. Z té doby je toto historizující průčelí.

V této řadě největší pozornost upoutá novogotický rohový Havlíčkův dům (dříve zvaný Hankovský či Rolandovský) s kamenným arkýřem s věžičkou. Byl postaven v 16. století v renesančním stylu. Rodina Havlíčkova ho vlastnila v letech 1832 - 1880. Právě v tomto domě byl Karel Havlíček Borovský r. 1851 zatčen. Vrátil se sem z vyhnanství v Brixenu až r. 1855, jen několik dnů po smrti své ženy Julie. On sám měl podlomené zdraví a o rok později také umírá. Dům byl po požáru r. 1871 novogoticky upraven. Při té příležitosti, ještě v době, kdy zde žila jeho matka a dcera, byla do kamenného rohu vsazena pamětní deska. Dnes je dům v majetku města. Sídlí zde muzeum Vysočiny, v jeho bývalém bytě je nyní expozice o Karlu Havlíčkovi.

S Havlíčkovým domem sousedí tzv. Stará lékárna (čp. 19), původně Chmelvodovský dům, který pochází z 1. pol. 15. století. Vlastnil ho bohatý patricijský rod, později často měnil majitele. V domě jsou gotické klenby, sklepy s podzemní chodbou, kde byly objeveny pozdně gotické prořezávané kachle, kamenné ostění sedlového portálu a lomeného oblouku. Po několika přestavbách byla v domě od 18. století lékárna. Dnes zde sídlí galerie výtvarného umění.

Teď už jsme na severní straně náměstí. Čp. 179, kde je dnes trafika, je pozdně renesanční Romencovský dům z 2. pol. 16. století. Vlastnil ho děkan Matěj Romenec. Z původní fasády se zachovaly ve čtyřech horních nikách fragmenty renesančních nástěnných maleb. Původně byly po celé fasádě. V 1. pol. 19. století tady byl sklad tabáku. Po návratu z Brixenu sem K. Havlíček chodil pravidelně pro kuřivo. V 19. století tady bylo otevřeno první knihkupectví ve městě.

V domě čp. 176, také zvaném Říčanský dům, byl nejstarší známý hostinec nazvaný U Zlatého lva, o němž je první písemná zmínka r. 1559. Byl zde až do r. 1920. R. 1634 v domě zemřel tehdejší majitel města, poslední potomek bohatého rodu Jan Rudolf Trčka z Lípy. Při rekonstrukci r. 1972 byly objeveny zazděné kamenné pilíře, bývalo zde tedy podloubí.

V rohovém Kašičkovém domě čp. 175, v 16. století také Skribanově domě, býval další hostinec, ve kterém bývali ubytování významní hosté při svých cestách na trase Vídeň - Praha., např. Leopold I., Josef I., Josef II. nebo Ferdinand I. V domě také bývala fara. V domě je údajně ukryta zlatá cihla, stříbrná kachna a jiné poklady z drahých kovů, které zde prý ukryl tehdejší majitel utrakvistický kněz Jan Winterberský, který musel v době třicetileté války rychle opustit město i zemi. Zatím tady nic nebylo nalezeno.

Stáčíme se na východní stranu. V domě čp. 169 U bílého koníčka (tento název je od r. 1654) byl další hostinec prokazatelně od r. 1686. Stáří domu není přesně známo, první doložený vlastník je z r. 1579. Dnešní klasicistní úprava je z r. 1780. V 1. pol. 19. století tady žil blízký přítel Karla Havlíčka, absolvent báňské akademie ve Štiavnici, Václav Žák. Když mu r. 1855 při požáru domu shořely všechny plány, výkresy i ocelové nástroje, psychicky jej to zlomilo a nikdy se z toho nevzpamatoval. Musel být hospitalizován v léčebně v Praze, kde brzy zemřel.

 

Tím jsme naprosto vyčerpávajícím způsobem zvládli prohlídku staré části města. Aspoň my jsme z toho vyčerpaní. Havlíčkovo náměstí opouštíme uličkou mezi Starou a Novou radnicí, procházíme přes Smetanovo náměstí a okolo hradeb procházíme k autu. Najednou jsme si uvědomili, že celodenní vichr se trošku uklidnil.

Po 5. hodině odjíždíme. Ota by nejraději dojel ještě večer domů, jen neví, zda by to zvládl. Já jsem proti. Nechci domů přijet skoro v noci. Jsme v oblasti, kterou často projíždíme, máme zde již vyzkoušená místa na spaní. Ota překvapivě volí to nejblíž - na parkovišti hradu Orlík. Večer má pršet, meteorologové vyhlásili varováni pro celou republiku před silnými dešti. Tam je to ideální. Není to pod stromy, ani u potoka a je tam vždy čistá Toika s papírem, vodou a mýdlem.

Po 5. hodině už parkujeme. Zatím je jasno a nezvykle teplo. Dáváme pivo, večeříme. Ota poslouchá radio, já luštím sudoku. I když jsem se dnes cítila dobře, usínám u toho. A to ještě není sedm. Asi se skutečně mění tlak.

Trochu jsem se v křesle prospala a jsem zase jako rybička. Po 8. hodině v dálce blýská. Už je tma, jdu se umýt a postupně to v autě urovnávám, aby se to zítra snadno přeneslo domů. Vypili jsme 2 litrovky piva a kupodivu se mi podařilo do lednice nacpat další dvě 1,5 litrovky, které byly zabalené v peřině. Rebel být v lednici nemusí.

Dokonce v dálce začíná bouřit, u nás začíná slabě pršet. Jdeme rychle přestěhovat lednici. Snad už naposledy. Už se těšíme, že příště už bude mít své trvalé místo vzadu.

Dnes jsme to vše zvládli dřív, než se pořádně rozpršelo a ještě před lijákem uleháme. Je půl 10, v autě je přes 22 stupňů. To je moc. Jenže venku prší. Dveře nemůžeme nechat otevřené. Vytahuji tu nejlehčí deku, ale teplejší mam připravenou. K ránu má být prý chladno. Uvidíme.

Zatím venku prší, ale jen drobně, žádný velký liják to není. Ani bouřka není slyšet - zatím.

Později se konečně rozpršelo a já usínám.

Pardubický kraj a Jeseníky - 12. den - odpoledne: Havlíčkův Brod - replika středověké sklářské pece, procházka městskou památkovou zónou, pivovar Rebel na mapě