Pardubický kraj a Jeseníky - 13. den: Humpolec - pivovar Bernard a pivovarská rozhledna; cesta domů

Probudila jsem se už v noci v 11 hodin, v autě bylo horko a už nepršelo. Otevírám dveře, ale ještě jsem neusnula, už to zase začíná. Zase je zavírám. Aspoň se trošku vyvětralo.

Chtěli jsme vstávat dřív, než je naším zvykem, ať jsme doma do 15. hodiny. Zpravidla do té doby se před domem nechá docela slušně zaparkovat. Ale nějak jsme to nezvládli. K ránu se ochladilo na 16 stupňů a konečně se spalo skvěle. Ota se vzbudil v půl desáté. Já už jen tak klimbala, ale na budík mne nenapadlo se podívat. Prostě k ránu to chutná nejlépe.

Venku je je lehce zataženo, trochu to fouká, po nočním dešti není ani památky - je sucho. Zatím neprší.

Už včera jsem připravila věci ke snadnějšímu výsadku. Ještě z různých skrýší vytahujeme tašky špinavého prádla, patentní nevratné lahve od piva, pečlivě ukrytý demižon slivovice, který jsme dostali v Přerově a který už měsíc opatrujeme, a spoustu dalšího a dalšího. Ale zatím věci na spaní tu ještě necháme. Teď musíme jet s autem na technickou a pak se uvidí, zda ještě někam vyjedeme. 

Až pak jdeme snídat. Ranní kávou se nezdržuji, snad někde na ni bude šikovná pauzička. Ještě není půl 12, když odjíždíme. Nakonec jsme to zvládli docela rychle.

Ještě se musíme zastavit v Humpolci. Město známe, ale když jsme tam byli my, nebyla tam ještě rozhledna.

Někde jsem četla, že už když pan Bernard zakládal pivovar, měl přání, že by tu chtěl mít i rozhlednu. Ale teď pěkně od začátku. Pivo se zde vařilo již od středověku. Tehdy zde byly tři malé měšťanské pivovary. Nový majitel r. 1597 právo vařit pivo měšťanům vzal a vybudoval zde vrchnostenský pivovar. Ten prospíval. R. 1756 vybudoval nový areál - ve své době jeden z nejmodernějších. Majitelé se měnili, pivovar byl rozšiřován. Na konci 19. století byla v areálu ve skále vyhloubena 26 m hluboká studně, ale také sem byl z Cípku zaveden vodovod. Po 2. světové válce byl pivovar znárodněn. Kvalita piva klesala.

R. 1991 se začíná psát nová historie tohoto pivovaru. Firmu v malé privatizaci draze vydražila trojice podnikatelů (Stanislav Bernard, Josef Vávra a Rudolf Šmejkal). Zaplatili pětinásobek účetní hodnoty, aby si mohli splnit svůj sen o pivovaru, který bude vařit poctivé české pivo. Areál zmodernizovali a založili zde 1. soukromý rodinný pivovar Bernard. Během poměrně krátké doby se jim podařilo vybudovat dokonce celostátně známou značku Bernard. Tehdy to byl ještě malý pivovar a Stanislav Bernard za tyto malé nezávislé pivovary začal bojovat. R. 1993 založil Svaz malých nezávislých pivovarů a 1,5 roku trvalo, než se jim podařilo zajistit snížení spotřební daně pro pivovary s ročním výstavem do 200 tisíc hektolitrů. Díky tomu celá řada malých pivovarů přežila a mohla se začít rozvíjet.

Pivovar Bernard už dávno nepatří mezi malé pivovary, ale jejich pivo stále patří mezi oblíbené. Kromě spodně kvašených piv vaří i svrchně kvašená piva, nealko piva, ale i nealko piva ochucená přírodními ovocnými příchutěmi. Dokonce začali vařit i pivo bezlepkové. Jen odmítá pivo plnit do petek a hliníkových plechovek.

K 30. výročí existence r. 2021 chtěli otevřít návštěvnické centrum. Kvůli covidu bylo oficiální zpřístupnění posunuto na 1. června 2022. Tam je možno zakoupit nejen pivo, ale také získat různé propagační materiály. Jeho součástí je i pivnice, restaurace, ale také rozhledna. K tomu využili původní 37 m vysoký cihlový komín plynové kotelny, okolo kterého se nyní točí kovové schodiště se 189 stupni. To končí ve výši 34 m kovovým ochozem, odkud je vidět pivovarský areál a samozřejmě i Humpolec, zříc. hradu Orlík, hrad Lipnici a celou řadu okolních kopečků. Nahoře jsou tabule, které umožňují snadnější orientaci. Vstup na rozhlednu je přes turniket. Je tady i počitadlo, aby nedošlo k jejímu přetížení.. Je otevřena celoročně, ale s ohledem na soukromí sousedů pivovaru je v sobotu odpoledne, v neděli a o svátcích uzavřená. Kdo se vydá na rozhlednu, tak si za odměnu může dát v pivnici malé pivo – stačí k tomu předložit vstupenku na rozhlednu. To jsme se však nedočetli u vstupu, ale až teď na stránkách pivovaru. Ale i kdybychom to věděli, stejně bychom si pivo nedali. Ota řídil a já dopoledne na pivo nikdy chuť nemám. A ještě by mi to Ota záviděl

Jediný snad nedostatek je ten, že tu nemají vlastní parkoviště. Nám to tak moc nevadilo, ale nevím, jak to dělají, když si jdou koupit basu piva. Ulice je poměrně frekventovaná. Ale na chvilku se tam snad zastavit nechá. Parkujeme nedaleko na Horním náměstí, kde je to překvapivě zdarma.

Samozřejmě až teď jsem si vzpomněla, že mi včera ve foťáku blikala baterka a že jsem ji zapomněla vyměnit. K Otovo velké nelibosti přemýšlím, kam jsem ji v zápalu balení přesunula. Kupodivu ji dlouho nehledám, ale Otovi se to zdá samozřejmě věčnost. Vysvětluji mu, že stejně jako on musí na rozhlednu, já musím fotit.

Na náměstí upoutala naši pozornost dvoupatrová secesní budova radnice s novobarokními prvky ve 2. patře. Průčelí zdobí sochy Spravedlnosti, Práce, Vlasti a Samosprávy. Na vrcholu je městský znak. Byla postavena v letech 1912 – 1914, tehdy jako Okresní dům, sídlo okresního hejtmanství. Po válce tady byl místní národní výbor, dnes městský úřad.

Na opačné straně náměstí je krásně nasvícená věž kostela sv. Mikuláše. Původně gotická stavba byla r. 1722 barokně přestavěna. Současná novogotická podoba je z r. 1895, další puristické úpravy  byly v letech 1936 - 1937.

To už jdeme k rozhledně. Ota jde nahoru sám vybaven mým foťákem. Poslední dny mám problém s tepem, nechci to pokoušet. Je dost vysoká, ale schody jsou prý pohodlné. Mraky se roztrhaly, je hezky a teplo. Vidět je poměrně prý daleko.

Já se jdu podívat do návštěvnického centra. Kvůli etiketě kupuji Humpoleckou 11 a 2 lahve novinky India Pale lager, což je prý jejich nejvíc hořké pivo. Na letáčku mají i obrázek rozhledny. To se bude Otovi také hodit. Pak mu k vánocům kupuji sadu asi 12 bernardovských pohlednic. Ať má nějaké překvapení. Nic dalšího se široké nabídky nepotřebujeme.

Čekám na něj pod rozhlednou. Ota pro samý spěch ani do návštěvnického centra nešel, když jsem mu řekla, co vše jsem tam získala. To mu prý stačí, vidět to nemusí. Teď ho to samozřejmě mrzí. To je ten jeho věčný spěch.

U auta si zalévám připravenou rozpustnou kávu horkou vodou z thermosky. Část jsem vypila, než Ota uklidil pivo, zbytek dopíjím cestou. Ani já to nechci zbytečně zdržovat. Jen jsem doufala, že bude na náměstí nějaká pekárna nebo cukrárna, ale to mám smůlu.

Odjíždíme domů nejkratší cestou přes Pelhřimov a Tábor. Dálnici nevyužíváme. Nemáme ji rádi. Většinou z ní nic není vidět a to se nám nelíbí. Navíc ne vždy je pohodově průjezdná.

Na chvíli se zatáhlo, asi 3x drobně sprchlo, ale jinak se jede fajn. Ota cestu zná, ani nemusím navigovat, ale stejně trasu sleduji.

Ota mne dnes překvapuje čím dál víc. Chce být brzy doma, zpravidla mi nechce skoro ani zastavit na záchod, natož na oběd. On jíst nepotřebuje. Proto mám vždy připravenou nějakou tyčinku, abych přežila. Jenže dnes to byl Ota, který navrhl zastavit se v Míšově na klobásu. Zdejší gril je vyhlášený nejen mezi cyklisty. Vždy zde parkuje i spousta aut. Klobásy tu mají výborné a veliké. Ty Otovi moc chutnají. Samozřejmě jsem souhlasila. Já si dala bavorskou, ta je menší a úplně mi stačí.

Zdržení půl hodiny zato stálo. Pak už jedeme domů.

Do tří jsme sice nedorazili, ale měli jsme štěstí. Zrovna blízko našeho vchodu bylo volné místečko. Přenést to domů, to už pak nebyl problém.

Sice jsme počítali s tím, že ještě na podzim někam vyjedeme, ale nakonec nám to už nevyšlo. Už jsme vyráželi jen na jednodenní výlety. Auto jsme zazimovali o několik týdnů později. Shodli jsme se však na tom, že letos jsme si to skutečně užili, vždyť jsme procestovali skoro celou republiku. Je jen pár oblastí, kde jsme se vůbec nezastavili. Už se však těšíme na další jaro. Snad nám zdraví dovolí ještě aspoň jednu autosezónu. Ale už to budeme mít trochu komplikovanější. Jeden vnuk už chodí do školy, vnučka do školky a rodiče do práce. Jsou často nemocní a při rekonvalescenci je pak hlídám. Navíc má vnuk v létě první prázdniny, tak se o něj také musíme nějak vystřídat. Ale určitě si nějaký čas najdeme. O rok později to bude ještě horší, to už půjde do školy i vnuk od druhého syna. No, na starost, jak to vše dopadne, máme času dost.