Pardubický kraj a Jeseníky - 7. den: přejezd do do Loučné nad Desnou (Jeseníky) a chalupa Loučná

V noci jsme zavírali dveře už v jednu, teplota rychle klesala a mně táhlo na nohy. Ochladilo se, takže by se mohlo spát pěkně. I když tady byl klid, já se neustále budila, k ránu se mi rozbolela hlava. Je to jasné, změna počasí bude.

Vstáváme v půl deváté, zatím je jasno. Den jako ostatně vždy tady - na koupališti Vlčí důl začínáme koupelí. Sluníčko svítí na ten vzdáleněji roh bazénu a už pěkně hřeje. Zatím tu není nikdo, hupla jsem tam opět bez plavek a doufám, že hned tak někdo nepřijde. Přesto plavu podle kraje v blízkosti schůdků, kde mám připravenou osušku. Voda je skutečně skvělá, ani moc přes noc nevychladla. Je to hodně příjemné osvěžení. Tohle kdyby bylo každý den.

Prvního návštěvníka jsem potkala u vchodu, když jsem odcházela. Tak to nám to vyšlo perfektně.

U auta vyndavám houby na sluníčko, ať prosychají a až pak jdeme snídat. Vedle auta máme stín, nepospícháme. Pojedeme rovnou do Loučné nad Desnou, kam odpoledne dorazí vlakem kamarádi. Je to kousek. Nemusíme tam být už dopoledne. Navíc to tam poměrně známe - byli jsme tam na dovolené před 9 lety. Je tam však krásně, rádi si to zopakujeme.

Vyjeli jsme okolo půl 12, ve 12 hodin jsme na místě. Vítají nás otevřená vrátka a klíče od chalupy na domluveném místě. Je to nádherná prý cca 300 let stará chalupa. Když jsme odemkli, žasneme ještě víc. Je to skutečně hezky a vkusně zařízené. Jen schody do patra, kde je ubytování pro 6 lidí, jsou hodně strmé, lehce točité. Místo zábradlí je tam lano. Proto jsme si zabrali dvoulůžkový pokoj v přízemí. Hlavně proto, že máme těch věcí hodně. Nejsou v batohu, ale v bedýnkách. Nahoru by se to špatně nosilo.

Jen jsme to vynosili z auta, pustila jsem se do oběda - je tady trouba, takže zapečené flíčky s houbami bude prima změna. Než jsem to připravila, osprchoval se Ota, než se to upeklo, osprchovala jsem se já a umyla si hlavu. Je tu fen, ale venku mi to pěkně prosychá. Stejně jako houby, se kterými běhám za sluníčkem okolo chalupy.

Chlapi mají přijet po 16. hodině, půjdeme jim samozřejmě naproti. Jdeme s předstihem. Ota chce zapít oběd. Venku se to zatahuje, zavíráme okna a uklízíme houby. Už jsou skoro suché - dávám je do ještě teplé trouby, tam už určitě doschnou.

Na pokoji necháváme nepořádek. Jak jsme to vynesli z auta, tak to tam je - a skoro vše mám na posteli. Uklidit jsem to nestačila. Vše mi trvalo 2x tak dlouho, pořád něco hledám, ať už v kuchyni na chalupě nebo u nás v pokoji a jsem pěkně nervózní. Čím víc jsem nervózni, tím víc mám na sebe vztek a je to ještě horší. Navíc na uklizení budu mít dnes času dost. Chlapi se také budou vybalovat. Možná můj stav zhoršuje i měnící se tlak. Na něco se musím vymluvit. Odpoledne se skutečně mají přihnat bouřky.

Na pivo se zastavujeme v penzionu Oáza - je to cestou na vlakovou zastávku. Já si po obědě dávám sladkou tečku - mají horké maliny, ty mám ráda.

Ve čtyři přijeli kamarádi. Batohy odnáší na chalupu, rozdělují se, kde kdo bude bydlet. Stejně jako my jsou nadšení. Další výhoda je, že tu jsme sami a že nebudeme večer hlasitým povídáním nikoho rušit. Na přípitek vytahujeme slovenskou borovičku - hlavně jako vzpomínku na léta, když jsme společně jezdívali jen do Tater nebo do Roháčů. Bohužel nemládneme, síly ubývají, ty slovenské hory už všichni nezvládneme.

Jedna část party si jde nakoupit, my na ně čekáme doma. Venku začíná pršet. Kluci volají, že prší, že jsou v restauraci Fara a že si tam dávají večeři. Naše druhá parta jí doma, pak jdeme za nimi na pivo. Už neprší, ale silně se ochladilo. Tady jsme prve v zimě spali. Dnes to tam je nějaké předělané, zmodernizované. Budu sem muset vyrazit s foťákem, abych to doma mohla porovnat. 

Točí tam Holbu, já dávám višňový ležák 12, chlapi Keprníka 12 nebo Šeráka 11. Původní plán, že se půjdeme projít po obci, vzal rychle za své. Venku hřmí, blýská se, občas sprchne. V 9 hodin zavírají, odcházíme.

Už jsme se dlouho takhle v plném počtu neviděli, povídá se, samozřejmě i o našem cestování. Pijeme, co kdo donesl - borovičku, speciální rum, pivo. Samozřejmě další dovezené zásoby necháme na další dny. Je 11 hodin, jdeme spát. Zítra bychom rádi na Dlouhé stráně. Ale počasí asi bude dost zoufalé.

Pardubický kraj a Jeseníky - 7. den: přejezd do do Loučné nad Desnou (Jeseníky) a chalupa Loučná na mapě