Pěší výlet na Plešivec s adrenalinovým překvapením

Jestli si myslíte, že výlety do hor jsou jen pro turistické nadšence, kterým stačí vylézt na přiměřeně vysoký kopec, rozhlédnout se po okolí a už spěchají zpět, aby se mohli v klidu obývacího pokoje podívat na večerní televizní zprávy, jste na omylu.

Sám jsem se o tom přesvědčil, když mne kamarád umluvil k výletu na Plešivec v Krušných horách. Nejsem vášnivý turista, ale slabé tři kilometry po zelené stezce z Abertam jsem zvládl bez potíží. Nicméně ti, kdo preferují přesuny dvoustopými vozidly, mohou zaparkovat vůz přímo u rozhledny, kde je celkem prostorné parkoviště.

Pohled na krajinu z 16 metrů vysoké rozhledny mě přesvědčil o tom, že Krušné hory nejsou až tak dalece zdevastovány a okolní krajina je nádherná. Ale Plešivec toho nabízí mnohem, mnohem více. Pod rozhlednou je hotel s restaurací, kde si můžete odpočinout, posilnit se, případně využít služeb příjemného wellness centra. A odpočinek budete potřebovat, i když přijedete autem.

Kousek od hotelu je totiž adrenalinový park s až nečekaným množstvím atrakcí. Já jsem byl z čerstvého horského vzduchu lehce unavený a tak jsem začal střelbou ze vzduchovky. Nasbíral jsem při tom nějaké ty síly, srovnal myšlenky, a protože jsem už strávil vynikající oběd, rozhodl se udělat něco, co jsem chtěl vyzkoušet už dávno. Znovu jsem vyšplhal do šestnácti metrové výšky, ale tentokrát to nebylo na rozhlednu, ale na dřevěný sloup, na jehož vrcholu je nevelká plošina. A pak jsem z ní skočil. A přežil jsem. Volný pád je jedna z místních atrakcí, na které jste spojeni lanem s jakýmsi mechanismem, a ten váš pád zpomalí. Snesete se v pohodě na zem a chcete skočit znovu. A znovu.

Po tomhle zážitku jsem byl zaplaven adrenalinem a nic se mi nezdálo být nemožné. Chtěl jsem hned vyzkoušet nějakou další šílenost. A kamarád navrhnul obří houpačku. Prý je z ní hezký výhled. Zhoupnul jsem se, ale jeho tvrzení nemohu potvrdit. Sledoval jsem jen své boty a doufal, že přežiju. Vysoké přetížení a na vrcholu dráhy takřka stav beztíže mi znemožnily pozorovat okolí. A zase jsem přežil. Ale adrenalinu už bylo dost.

Bungee trampolína se mi sice líbila na pohled, ale možná někdy příště. Potřeboval jsem zpomalit svůj srdeční tep. Začal jsem střelbou, střelbou také skončím. Tentokrát ale ze zbraně, kterou lidé využívali před mnoha a mnoha lety. Lukostřelba je fajn zábava. Po pár minutách se mi přestaly třást ruce i nohy, dokázal jsem zaostřit a díky instruktorovi, který mi při mých prvních střeleckých pokusech pomáhal, jsem se občas i trefil. Ale sestřelit jablko z něčí hlavy bych si netroufl.

Jelikož jsem se opět cítil nabitý energií, návrat domů jsme odložili, vypůjčili si terénní koloběžky, vyfasovali helmy a GPS navigaci a vyrazili. Z nabízených tras jsme zvolili jednu z těch lehčích, ale i přesto jsem v duchu děkoval, že koloběžky mají funkční brzdy. Na konci trase jsem děkoval znovu. Tentokrát za to, že je možnost nechat se odvézt zpátky na Plešivec autem.

Chvíli jsme se potom procházeli po areálu a já obdivoval děti, které řádily v lanovém centru, a nechápal, že se nebojí. A potom jsme došli k dalšímu lanovému centru. Všechno bylo mnohem výše. Dozvěděl jsem se, že co jsem viděl před chvílí, byla dětská verze a dospělí chodí sem. Zdálo se mi riskantní, překonávat překážky v takové výšce (nejvyšší jsou 12 metrů nad zemí!), ale všiml jsem si, že „lanolezci“ jsou jištění, takže až příště dorazím, začnu tady. A taky se projedu na čtyřkolce.

A ač nejsem absolutní turistický nadšenec, půjdu na Plešivec zase pěšky, protože je to krásná procházka. Možná dokonce zkusím o něco delší trasu, třeba z Perninku, kam jezdí vlak přímo z Karlových Varů, nebo z Jáchymova, odkud vede modrá turistická stezka. A příště si nezapomenu koupit turistickou známku. Hezká památka.