Podzimní Držková a Hošťálková ( 2005)

Cestopisy

Držková - Zadní skály

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (37 fotografií)

Ráno začíná poněkud divoce - dnešní sobota měla být dle médií zamračeným dnem. Venku se ale rodí další krásný podzimní den a tak rychle obléct a na výlet ! Po bleskurychlém sbalení a přesunu na autobusák ještě koupě pečiva. Cestou do Držkové před námi sedí spousta mladých horolezců a horolezkyň, v dědině nás předbíhají a míří na Přední skály. My máme času dost a tak pomalu na louku k hrušce. Pak napříč lesem k samotě a teprve odtud Ostrým hřebenem nad skály. Jsou tu v lese moc hezké stromy s kořeny a velkými odumírajícími kapradinami. Pak se dotýkáme jednoho z vrcholů Předních skal. Jsou tu nádherné borovice a výhled dolů na vesničku. Je to překrásné místo jako stvořené k tichému rozjímání, dnes je tu ale poněkud živo díky horolezecké omladině a tak ještě znaleckým okem okomentovat správný postup mladého páru na Eiger a skály opouštíme. Zdejší stěna mrazových srubů, ploten a bloků se táhne v délce asi 400 m, jednotlivé skaliska jsou od sebe oddělena lesem a dosahují výšky až 25 m. Horolezci mají jednotlivé útvary pojmenovány - najdeme tu Jehlu, Plotničku, Druhou a Třetí a Čtvrtou skálu, Eiger, Placku a Stěnu nad bivakem, Skluzavku a pak ještě Stromovou, Trpasličí a Děravou skálu...

Vycházíme na vrchol veliké louky. Teď na podzim by se tu nabízelo přehršle motivů vhodných k focení. Bohužel silný opar dělá důrazný škrt veškerým "umeleckým" plánům... Janu nechám kráčet po cestě, kudy vede i zelená značka dolů do údolí a já podnikám odskok vpravo do lesa k Zadním skalám. Tvoří je 3 skalní věže a vzdálenější skalka Pes a jejich výše dosahuje skoro 20 metrů. Dneska je tu obzvlášť hezky - tak jaksi pochmurně romanticky...

Zkratkou lesem doháním Janu a společně zestupujeme na silničku v údolí Ráztoka a přicházíme ke Kačenímu ráji : U posledního domu je krásná zahrada s umělou vodní nádrží a stavbičkami pro jejich obyvatelky. Vidíme tu kachny domácí, divoké i čínské a podle malých kachňátek soudíme, že samovolným křížením vznikají druhy nové, vědecky zatím nepopsané ! Jana si je chce přes plot vyfotit, ale jsou moc daleko a tak obětujeme část svačiny - olejové buchty - a výsledek předčí očekávání. Kachny se v mžiku mění v dravé orly a v bitvě o žvanec neznají sestry ani bratra. Jedna odstartuje z vodní hladiny jako stíhačka Zero, ale protože si špatně odhadla brzdnou dráhu a vytáhla pozdě podvozek, málem přerazí svým zobákem dřevěný plot !!! Brzy je po buchtách, syté kachny odplouvají, jen jedna se s námi loučí a pronikavě kváká : " Přijďte zas !!!"

Po červené zamíříme nazpět do Držkové a v "naší" hospůdce si dáváme vynikající oběd - já moravské uzené s domácím zelíčkem a knedlemi a Jana pečené kuře. Hodný autobus nás pak převeze do obce Hošťálková, konkrétně na její horní konec - na rozcestí Pod kadlůbkem. Cestou k Hošťálkovským skalám míjíme na pasínku za jednou chalupou 3 koně, každý je jinak zbarvený a u další samoty nás ze zahrady zvědavě okukuje hejno kuňkajících morek. Nahoře na rozcestí u lesní silničky chvilku oddech a pak už nedočkavě dál.

Konečně jsme pod Hošťálkovskýma skalama a lepší se i počasí - než vyšplháme až k nim, mlhy a opar se rozplynou a nebe je rázem šmolkově modré !! Samozřejmě napřed dojdeme společně k tábořišti a teprve tam odhodíme batohy, popadneme foťáky a už každý individuálně pobíháme semo a tamo. Někdo ztrácí krytku od objektivu, jinému zase brzy dojde film a tak přestáváme bláznit a po rozloučení s milými skalami jdeme pomalu lesní cestou přes paseku nahoru na hřeben. Místy je stoupání trochu ostřejší a je to trochu fuška. Pohledy zpět na skály a na krajinu kolem dávají zapomenout na tu špetičku " útrap" a brzy stojíme na lesní silničce nahoře na vrcholu kopce. Tady "hore" je teplo, slunečno a velmi příjemně - přitom máme už 3.týden měsíce října ...

Chytáme se žluté značky a obloukem a v dosti velké nadmořské výšce obcházíme údolí s obcí Držková a míříme ke Kopné. V jednom místě míjíme ostroh, pokrytý menšími skalkami - já neodolám a tak jejich rychlý průzkum - (nic zvláštního). Pak tu máme křižovatku lesních cest s absencí jakékoliv turist.značky a tak podle mapy ven z lesa na vrcholovou louku pod Kopnou. Je tu množství rodičů s dětmi a zrovna tady probíhá nějaká místní Drakiáda - šťastné děcka tu pouštějí v mírném větříku Draky, Dráčky a různé igelitové dravé ptáky.

Příjemnou cestou pokračujeme na tábořiště pod Vrzavé skály, chviličku oddech a pak po temeni skal a nádherný výhled na Slušovicko a hlavní hřeben Vizovických vrchů !! Zkratkou dolů přes les na louku nad Držkovou, zde poslední záběry přírody před rychle se snášejícím večerem a kolem domku s vrkajícími holuby na zastávku busu...