Přidat Zlín mezi oblíbené
Chaty a chalupy
Mapa Zlín a okolí
Držková a Hošťálková ( 2003)
Tak jako se náš dnešní výlet skládá ze dvou částí, tak se nám i souhrou náhod dvakrát za den razantně mění počasí. Když brzy po ránu přijíždíme do obce Držková,tak je ještě krásně, ale včerejší mrazivá noc nechala své stopy ve formě zamrzlých kaluží a tráva na svazích kopců je pokryta jinovatkou. Nejmarkantněji se to projevuje za ohrazenou pastvinou, kde se pase stádo ovcí a zrovna snídají "trávo - ledo" a docela jim to chutná...
Po červené značce pokračujeme do úzkého hrdla soutěsky před Ráztokou.U prvního domu mají zahradu s rybníkem a chovají tu kachny domácí, divoké i čínské. Když jsme tudy procházeli v létě, měli jsme sebou i buchty, které Janina večer předtím upekla a nenapadlo nás nic lepšího, než začít kačeny krmit. Do té chvíle jsme netušili, jak je tento lidem oblíbený opeřenec hladový a chamtivý na kus žvance : ve vteřině za plotem vznikla v honbě za laskominou zuřivá občanská válka, kachny z druhého konce rybníčku to vzaly letem a jedna z nich zapomněla vytáhnout podvozek a napálila to zobákem přímo do plotu !!
Dnes tu žádné vodní ptáky bohužel nevidíme a tak pokračujeme po asfaltce údolím až po hájenku a rekreační středisko. Kousek za ním opouštíme značku a po zpevněné lesní cestě vlevo stoupáme až po paseku s výhledem na Ráztoku. Nad Ostrou serpentinou cesty vidíme první výrazné skalisko skalní oblasti U Juránků. Lezeme nehoru do lesa a jdeme se podívat na skálu Kulíška a pak pokračujeme k nejvýraznějšímu zeskupení skal a balvanů a provádíme průzkum jeho spodního úbočí, kde nacházíme množství nižších skalek, které jsou vyzdobeny dutinami a na mnoha místech tu nacházíme zatím nesmělé pavučiny vznikajících voštin. Pokračujeme až na rozcestí se zelenou značkou. Jana mne tu zůstává čekati a já běžím za roh do lesa. Hned za zatáčkou a hned vedle turist.značky je tu miniaturní skalní městečko Na Kuželku. Na nejvyšší, 6 m vysoké skále se nachází ukázková skalní mísa -( přesně dle norem EU !) - s vodou a tu si fotím a utíkám zpět za Janou. Po zelené vycházíme z lesa na louky u osady U Juránků. Podle mapy jdeme po asfaltové silničce na konec louky, pak protneme lesík a kolem množství chat a pastvin s ovcemi a kolem lyžeřského vleku klesáme zpět do maličké, ale kouzelné obce Držková.
První zmínka o ní pochází kupodivu už z roku 1391. Skládala se z Horní a Dolní Držkové, obě později splynuly. Původní název zněl Dršťková a patřila lukovskému panství. Velmi krátce zde v 18. století fungovala sklářská huť. Zdejší obyvatelé se na zdejších kamenitých a málo úrodných polích mohli jen stěží uživit a tak si tu zavedli "přidruženou výrobu" ze dřeva. Jednalo se o předměty určené pro domácnost i do hospodářství - ( vařečky, kvedlátka, lžíce, dřevěné hrábě, vidle aj.). Místní obyvatelé prosluli svou dovedností široko po kraji, kam své výrobky rozváželi na dvoukolových kárách - taligách. V Držkové se také v milířích pálívalo dřevěné uhlí...
Dnešní obec s okolní nádhernou valašskou krajinou, třemi blízkými přírodními rezervacemi a blízkými skalními oblastmi je nyní Mekkou turistů, horolezců a chatařů. V obci najdeme Kolibu s restaurací, vedle stojí Kemp a vodní nádrž ke koupání. Další restaurace se nachází na spodním konci obce u zastávky busu a turist.rozcestníku. My ale s Janou zamíříme kolem znovupostavené dřevěné zvonice do středu obce, kde je vedle obchodu s potravinami velice sympatická hospůdka - v létě i s venkovním posezením u grilu - a Jana si tu dává guláš a já - ať je to trochu stylové a protože ji rád - tak výbornou dršťkovou polévku ! Pak ješté káva a z nedaleké zastávky odjíždíme po poledni autobusem do Hošťálkové, protože jsme dostali od známých upozornění na výstavu ve zdejším zámečku. Sotva ale vyjedeme do kopců nad Držkovskou dědinu, ocitáme se v děsné mlze, za okny není vidět ani "ň" a až do večera už to lepší nebude...
V Hošťálkové - ( což je už obec okresu Vsetín ) - vystupujeme v jejím centru a napřed se jdeme podívat k zámku. Je to empírová stavba nepříliš rozlehlého objektu, který tu stojí od r.1844, vedle rozsáhlý park. Zámek se stal po vítězném únoru majetkem n.p.Sandrik - Rostex a byl v něm zbudován Závodní klub. ( V současné době ho vlastní obec a byla v něm otevřena restaurace). Dnes se ale píše teprve rok 2003, objekt je pro veřejnost uzavřen a když se ptáme místních, tak o žádné výstavě nikdo nic neví. Nejspíš si naši známí popletli jméno zámku. Nám to ale vůbec nevadí, protože návštěva nových a neznámých míst je našim životním krédem a tak si v klidu prohlédneme vzorně upravené centrum rozsáhlé obce a protože je neděle a mají tu i otevřenou cukrárnu, tak si jdeme vylepšit náladu zmrzlinou a zákuskem.
Pak se rozhodujeme ještě pro návštěvu Hošťálkovských skal, které jsou odsud vzdáleny jen 4 km. Na část cesty si vybíráme zelenou značku a po ní stoupáme nad obec a loukami v mlze bílým tichem do neznáma. Když přicházíme na okraj lesa, už to všude kolem nás vypadá jako na Šumavě !! Kousek stoupáme po zelené do zalesněného svahu, pak narážíme na lesní silničku a ta už nás vede po vrstevnici a klesáním vstříc skalám . Zrovna se nacházíme v odlesněném údolíčku, když okolní bílé ticho náhle naruší mocné krákání z hrdel snad stovek vran ! Zdvíháme hlavy a nad námi přelétají hejna a perutě těchto " oblíbených" ptáků. Po mimořádné lince Praha - Rusko zrovna cestují na svoji zimní dovolenou i k nám do Zlína...
Hošťálkovské skály nacházíme obklopeny takovou mlhou, že se tu skoro vůbec nedá fotit a navíc je šílená zima - teplota od rána poklesla snad o víc jak 10 stupňů a tak nemá význam se tady dlouho zdržovat ... Usilovnou chůzí po hlavní silnici k Trojmezí a pak k hospodě Trojáku se trochu zahříváme, ale kus cesty už jdeme za tmy. Mají to tu nějaké renovované a pospravované, ve vestibulu nový bar a chodba na WC je vyzdobena "lesními" motivy. Dáváme se tu do řeči s dvojicí důchodců z Lukova, kteří byli zaskočeni nenadálou změnou počasí tak jako my. Po občerstvení čekáme venku na autobus z Bystřice do Zlína a z mlhy vyjíždíme až u Zoo Lešná...
Přidat do oblibených uživatelů
Držková
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Držková a Hošťálková ( 2003)
