Podzimní Králický Sněžník 11.-12.10.
Na druhý pokus už vychází s taťkou přespání na nejvyšší hoře stejnojmenného pohoří, a to Králickém Sněžníku. Datum je domluveno na 12. října.
V sobotu 12. vyjíždíme kolem půl 9 na chatu, kde jen posečeme trávu a vyrážíme. K Chatě Návrší dorážíme asi ve 2 hodiny odpoledne. Na záda dáváme těžké batohy a plní očekávání začínáme dvoudenní výlet. Počasí zatím nic moc, tedy zataženo. Cestou potkáváme plno turistů, naštěstí pro nás, už vracejících se. Využijeme zkratky podél hranice, a tak jsem u Stříbrnická-sedlo asi po hodině chůze. Na vrchol nám zbývá asi další hodinka. Jdeme příjemným lesem až k pramenu Moravy. Zde se oblékám a vytahuji foťák. Pořád je ale zataženo, bez výhledů. Chvilkami se ale objeví modrá obloha, ovšem jen na chvíli. Na vrcholu je docela rušno, cestou jsme napočítali kolem 120 lidí, od teď už to nemá cenu počítat. Máme 2 hodiny do západu slunce, a tak je využijeme sestupem na polskou stranu k horské chatě. Chata je vzdálená asi půl hodiny chůze strmější cestou. Lidí už je tolik, že je ani nestačíme počítat. U chaty dáváme pivo a vracíme se na vrchol. Na vrcholu hledáme vhodné místo k postavení stanu, od kterého by to nemělo být daleko k focení východu slunce. Nacházíme hezké schované místo téměř obklopené nízkými keři. Nepříjemně fouká a stále je pod mrakem, z dnešního západu bohužel nic nebude. Zalézáme do stanu a pustíme film. Po filmu jdeme ještě na chvíli ven a poté se už zahrabujeme do spacáků a usínáme. Silný vítr si dělá s neupevněnými částmi stanu co chce, a tak se co chvíli budím. V půl 5 ráno se budím a vidím, že jedna část stanu je nějak světlejší. Vystrčím hlavu ze stanu a vidím měsíc. Fouká silný vítr, a tak je měsíc za chvíli opět zahalen. Vysvitla mi naděje, že by po nevydařeném západu mohl vyjít alespoň východ. V půl 7 vstáváme a balíme spacáky se stanem. Počasí se od noční návštěvy moc nezměnilo, chvilkami vykukuje měsíc a v dáli je vidět červený horizont. Pro jistotu jsem se stativem a foťákem připraven. Chvilky kdy je vidět měsíc se prodlužují. Nakonec se mraky, které mi vadily, vytratí a nás se ukáže nádherná scenérie. Rozbouřené mraky pod námi a v dáli vylézající slunce. Paráda. Po nafocení sestupujeme pramenu a nabíráme vodu na cestu. Sestupujeme stejnou cestou, jakou jsme přišli. Rozdíl je jen v nádherném počasí a žádných lidech. Kousek nad chatou Návrší se dostáváme do inverzních mraků a náhle je počasí, které možná vysvětluje to, že jsme za celou zpáteční cestu nikoho nepotkali. U auta končí skvělá podzimní expedice.
Více foto z výpravy na www.objevovani.cz