Posledních 100km
Předpověď slibovala na sobotu slunečno a naštěstí příroda dodržela slovo, můžu se tedy vypravit na uvažovanou trasu. Ráno je sice chladno, ale sluníčko pere, tak jen z kola sundám nosič, ať to odlehčím a vzhůru přes Temenici a Pod Lovákem do Bohdíkova. Pořád na sluníčku, tak je to celkem příjemné, až za Hanušovicemi jak je údolí Moravy hluboké je relativně zima, ale za Vlaským už je dobře. V Červeném Potoce zastávka na panoramatickou fotku a u mostu přes dráhu a pak už rychle na Dolní Moravu.
Vlastně ani nevím, jak ta lanovka jezdí (v půl nebo celou) – nakonec zjistím že v celou, takže mám ještě čas se podívat k lanovému parku (tam je taky otevřen bufet), či vyfotit monstrózní hotel Vista. Lanovka skutečně jede ve 12, vezu se s nějakým paraglidistou, tak se dozvím, že tak velký vak nemá, že by tam měl takový ten spacák, ale má tandem, bude skákat s nějakou paní, která je na sedačce před námi.
Počasí čaruje jak může a inverze vylákala na hory značný dav, v hospodě Slaměnka je narvaná terasa, ale uvnitř celkem prázdno, tak si dám jedno na cestu a můžu vpřed. Vlastně zčásti využiju novu modrou cykloznačku ke Čtyřem rohům. Podle směrovníků došlo k malé korekci názvů textačních míst, ale směrovky jsou tam, kde vždycky byly. Nový je TIM U Laviček, je to vlastně vyhlídka na údolí Moravy a pohraniční hřeben ke Sněžníku. Tam modrá odbočuje spolu s turistickou značkou, vlastně společně až hornímu toku Malé Moravy (Pod Babuší). Cesta je tu pěkná a převýšení minimální, takže na kole to hezky odsýpá, o to víc času je pak na focení a kochání, nad údolím je sice opar, ale osady jsou přesto vidět a z toho vystupují vrcholky bližšího Jeřábu (Hanušovická vrchovina) i vzdálenější – Buková hora, Suchý vrch (Orlické hory). Marně přemýšlím, co že je to za kopec napravo za Bukovohorským hřebenem, tipuju tak na Studený vrch nad Vlčkovicemi, i mapa doma mě to naznačuje.
Od rozcestí Pod Babuší (kde váhají dva turisté, je-li to dobře na Kraličák – po zelené) je nově vyznačený nový úsek modré cykloznačky k Sedmi cestám. Tady potkám nějakého tatínka s dětmi – na koloběžkách. I tak se dá. U Sedmi cest bych mohl pokračovat značkou přes staronové Čtyři rohy na Jasaní, tam bych narazil na červenou značku z Vojtíškova. Já ale chci po té neznačené lesní cestě, je to pokračování asfaltky od Vojtíškova a přes Pomocnou (jinak dál po hřebeni turistická značka na Sušinu).
Lesní cesta tedy pokračuje pod východním hřebenem Souše a Babuše na Mokřiny a tam už to zase znám. Mokřiny jsou vlastně vrcholem výstupu podél Prudkého potoka, takové malé Bílé Opavy pod Kraličákem. Tady se pouštím dosti prudkým sjezdem po vojenské silnici. Je to naštěstí asfaltka, ale je dosti zaneřáděná od těžby dřeva. Nakonec z pasek je vidět ještě spoušť, která zbyla nad východním svahu Babuše (kóta 1245) po Kyrilovi. Šli jsme tady s partou asi před čtyřmi léty (14.9.2008), ale to byla mlha tak toho nabylo moc vidět.
Pak už dorazím k té avizované červené cykloznačce z Vojtíškova. Brzo bude vyhlídka nad Hynčicemi a ta je tedy dnes obzvlášť luxusní. Inu kdo si chce prohlédnout Jeseníky, musí Na Králický Sněžník (tedy stačí někam do pohoří). U sjezdovky v Hynčicích si prohlížím jak ji prodloužili asi o 200m nad cestu a jak mají na Štvanici nové zasněžovací tyče. Za chvíli je pak zase asfaltka a na Návrší jsem ve tři hodiny, tak jak jsem chtěl. Tak malé občerstvení a pak už jen jízda s malou zastávkou v Olšanech. Snad malá perlička, u železniční zastávky Pusté Žibřidovice mě dojíždí nějaké auto a z okýnka se mě ptá spolujezdkyně, nechci-li svést (byli to kamarádi z volejbalu). Ani jsem nechtěl, vždyť jízda kolem Krupé a Moravy je tak parádní a letos už asi tak pěkně nebude. Určitě ne na 100 km.