Polskem nejen po jantarové stezce

Naše putování Polskem formou aktivního poznávacího zájezdu mělo název Na jantarové stezce, neboť jsme zhruba kopírovali trasu, kudy od starověku vedla z pobřeží Baltského moře přes Brno až ke Středozemnímu moři stezka obchodníků s jantarem. Nenavštívili jsme ale jen mořské pobřeží - první dny pobytu jsme strávili v oblasti Mazurských jezer.

1.-2. den

Po noční cestě autobusem přijíždíme ráno do oblasti Mazurské jezerní plošiny, což je území o rozloze 52 000 km2, kde se rozprostírá neuvěřitelných 3 300 jezer. Jezera jsou ledovcového původu a některá jsou propojena řekami a kanály. Naše cesta vede až téměř k litevským hranicím do oblasti Augustovského pralesa (Puszcza Augustowska). Před polednem zastavujeme ve vesničce Bryzgiel u jezera Wigry. Jezero velké 2 187 ha, jehož největší hloubka dosahuje 73 m, je součástí národního parku Wigry, který s rozlohou 15 000 ha patří k těm největším v Polsku. U jezera zaparkujeme v kempu Widok, kde se pokocháme vyhlídkou na část jezera s četnými ostrůvky, na které je kvůli ochraně vstup zakázaný. Vesničkou Bryzgiel se projdeme k přístavišti plachetnic a dalšímu altánu s vyhlídkou na jezero.

Po procházce nás na konci Bryzgielu vyzvedne autobus a pokračujeme do kempu Królowa Woda nedaleko města Augustów, což je správní město celé oblasti. Ubytujeme se v chatkách a jdeme prozkoumat okolí, které zahrnuje i kempovou pláž u jezera Sajno s hejnem kachen na jeho písčitém břehu. Pokud bychom chtěli prozkoumat jezero, jsou zde k zapůjčení šlapadla. Této možnosti ale vzhledem k zatažené obloze a občasné přeháňce nevyužijeme.

Kemp disponuje možností ubytování v chatkách, vlastních karavanech či stanech a obvyklým vybavením – sociálním zařízením, sprchami a koutkem vyhrazeným k mytí nádobí. K dispozici je také restaurace, kde každé ráno pečou vlastní pečivo, které lze zakoupit.

3. den

Po snídani odjíždíme přes město Suwałki opět k jezeru Wigry na tzv. Klášterní poloostrov. Zde si prohlédneme bývalý klášter kamaldulského řádu, který poctil svojí návštěvou i papež Jan Pavel II. O klášteru píši v samostatném článku.

Po prohlídce jsme popojeli kousek za jezero Wigry, kterým protéká řeka Czarna Hańcza. Čeká nás totiž její splouvání na kajacích. Přesněji tedy pouze jednoho z kratších úseků, neboť celá řeka má na polském území délku 108 km, dále překračuje polské hranice a ještě 34 km zasahuje na běloruské území, kde se vlévá do Němenu. Naopak svůj počátek má Czarna Hańcza kousek před jezerem Hańcza, které je s hloubkou 109 m nejhlubším jezerem nejen na Mazurách, ale i v celém Polsku. Řeka patří k polským nejoblíbenějším vodáckým řekám, což je vidět i na množství půjčoven kánoí a kajaků v okolí. Roku 1960 ji splouval i Karol Wojtyła, budoucí papež, takže ve svém úseku z Augustówa do Jałowego Rógu a dále Augustowským kanálem zpět do Augustówa je nazývána Papežskou trasou. My budeme splouvat také část této trasy, tudíž i s dopolední návštěvou kamaldulského kláštera se dá říci, že dnes cestujeme po stopách papeže Jana Pavla II. 

Do kajaků se naloďujeme u malinkého vodáckého tábořiště, kam nám byly lodě dopraveny. Řeka je zde trochu těsná, spíše připomíná potok a je po obou březích lemovaná rákosím. Je užší než kajak na délku, proto když se před námi vynoří nečekaná zatáčka, kterou nestihneme vybrat, zahučíme rovnou do vodního porostu. Jako milovníci přírody, a flóry zvláště, se nám poštěstí si orobinec prohlédnout zblízka hned několikrát. Zpočátku je vidět na dno poseté vodními rostlinami, jak se řeka pomalu rozšiřuje, je tmavší a hodna svého jména 'Czarna'. Ve vodě se nachází neuvěřitelné množství vodních rostlin, tvoří i celé ostrůvky uprostřed širších úseků, co chvíli pádlem některou z chaluh naberu. Na druhou stranu nám plavbu zpestřují kvetoucí bílé lekníny a žluté stulíky, kachny i labutě.

Podél Hańczy je nespočet vodáckých tábořišť a kempů. U jednoho vytahujeme lodě na břeh. Místní si zde zřídili občerstvovací stanici a kromě starého auta, které slouží jako prodejní stánek, prodávají občerstvení také rovnou z mola u břehu. Výbornému borůvkovému, tedy 'jagodowemu' koláči za 5 złotých taky neodoláme a posilněni pokračujeme po řece dál až k tábořišti Stanica Wodna Zakole nad Czarna Hańcza, kde naše dnešní vodácké putování končí. Po plavbě, kdy jsme říčku pozorovali jen z kajaku, si zasloužíme koupání. Voda je parádní a díky nepřítomnosti vodního rostlinstva i docela průzračná. Toho využívá také místní potápěč, který jde s foťákem v ruce zvěčňovat podvodní svět. Na břehu řeky je bufet, kde si dáváme kávu a čekáme, až si z půjčovny přijedou pro lodě. Naše dnešní poslední cesta směřuje autobusem zpátky do kempu.

Zapůjčení dvoumístného kajaku i s přepravením lodí, příp. osob na úseku, který jsme splouvali my, stojí 30 złotých. Samostatné jednodenní půjčení kajaku na jinou trasu přijde na 35 złotých a doprava lodě zpět 2 złoté za kilometr.

4. den

V noci poměrně dost pršelo, ale ráno už vypadá docela příjemně. Po snídani popojíždíme jen kousek do centra Augustówa, kde máme chvíli na porozhlédnutí. Autobus nás vysazuje na Rynku Zygmunta Augusta, kde je též pěkný památník tohoto vladaře a zakladatele města, o němž se více dočtete zde.

Do konce 13. století na tomto území žil baltský kmen Jačvingů (polsky Jaćwingowie), které roku 1283 vypudili křižáci. Na počest těchto původních obyvatel budeme nyní absolvovat plavbu kopií jačvingské válečné lodě. Loď postavili archeologičtí nadšenci podle dochovaných artefaktů. Na loď nasedáme v přístavu na řece Netta, kde nás vítá stylově oblečená posádka. Během hodiny a půl trvající plavby přeplujeme jezera Necko a Rospuda Augustowska a po řece Rospudě se plavíme až k soutoku s Bliznou, kde se obrátíme na zpáteční cestu.

Během plavby si můžeme vyzkoušet přilby a zbraně Jačvingů. Posádka má atmosféru na lodi vychytanou do puntíku, palubou se z cédéčka line, jak jinak než autentická, jačvingská hudba. Na konci jezera Rospuda Augustowska nás člen posádky upozorňuje na místní atrakci – sošku nahé Sofie.

Po vylodění jdeme na oběd do příjemné taverny u přístaviště a zbytek odpoledne věnujeme pobytu na místní pláži Postiw u jezera Necko. Využíváme koupání u Mola Radiowej Trójki, kde je pozvolný přístup do vody a hned v sousedství našeho plážového bivaku také sídlo vodních záchranářů.

Po příjezdu zpět do kempu ještě večer hrajeme turnaj v pétanque. Což ale není v tento pozdní čas jediné povyražení. Náš kuchař, kterého si s sebou vezeme, a který nám po celý pobyt připravuje snídaně a večeře, totiž zjistil, že zásoby našeho chleba jsou téměř nekonečné a chtěje ho spotřebovat, uspořádal nám báječnou večerní slavnost nazvanou "svět topinek".

5. den

Ráno se za drobného deštíku balíme a opouštíme chatky, abychom se přesunuli o 370 km na západ k dalšímu objektu poznávání – přístavnímu městu Gdańsk a jeho okolí. Jelikož nás čeká šestihodinová jízda autobusem, zhruba po třech hodinách zastavujeme u pomyslného hraničního místa Mazurské jezerní plošiny – města Olsztyn a jeho jezera Ukiel. Zde máme ještě příležitost se naposledy vykoupat ve sladké vodě, ale vzhledem k nepříliš příznivému počasí a studenému jezeru pouze relaxujeme na jeho písečném břehu.

Po zastávce v Olsztyně pokračujeme dalších 160 km na Sobieszewský ostrov, který se nachází východně od Gdańsku, do kempu 69 - Orlinek. Oproti Królowe Wodě, kterou jsme ráno opustili, je Orlinek luxusní kemp. Sprchy a toalety nově zrekonstruované a také v kvalitě ubytování se posouváme o několik úrovní výš, když naše zavazadla vybalujeme v jedné z nově postavených, čistých a hezky vybavených chatek. Kousek od kempu je zastávka gdaňské MHD. K mořské pláži je to asi půl kilometru, ale teď v podvečer je opuštěná a od moře fouká studený vítr. Na podrobnější prohlídku si proto počkáme do zítřka, třeba nám ukáže přívětivější tvář.

6. den

Dopoledne nás autobus dopraví do městečka Sobieszewo, což je centrum celého ostrova. Zde čekáme na břehu Mrtvé Visly u zastávky vodní tramvaje, odkud pojedeme linkou F6 do Gdańsku. Název "vodní tramvaj" nemá s naším vozidlem městské dopravy na kolejích nic společného, tady se za pojmenováním skrývá obyčejná loď. Nicméně je opravdu nazývána vodní tramvají – tramwaj wodny. Asi po hodině plavby Mrtvou a Divokou Vislou odbočujeme na řeku Motława, která protéká centrem Gdańsku a po další půlhodině vystupujeme na konečné – Rybím trhu (Targ Rybny).

Nacházíme se přímo v historické části bývalého hanzovního města. Města s křivolakými uličkami, nádhernými historickými domy a čilou lodní dopravou na řece Motławě. Co chvíli nás mine některá z věrných kopií historických galér – Czarna Perła a Lew, které vozí turisty na poloostrov Westerplatte. Na něm se mimo jiné nalézá Památník obránců pobřeží, neboť zde 1. září 1939 začala druhá světová válka.

Naši procházku Gdańskem začínáme z Rybího trhu po nábřeží Motławy, kolem historického Żurawu, což je největší a nejstarší přístavní jeřáb v Evropě, pocházející z roku 1444. Hned na protějším břehu kotví velká loď Sołdek – první námořní loď vyrobená v polských loděnicích po 2. světové válce. Společně s několika sousedními nábřežními domy (špýchary) a Żurawem tvoří loď expozici Námořního muzea a lze si ji prohlédnout.

Noříme se do uliček města a podle mapky přicházíme k bazilice Nanebevzetí Panny Marie. Gotický chrám má monstrózní velikost, a není divu, je to totiž největší cihlová církevní stavba v Evropě. Věž baziliky slouží k rozhledu, po 400 schodech vystoupáte do výšky téměř 78 metrů a můžete se kochat pohledem na celé město. My jsme ale k výhledu na Gdańsk zvolili jinou variantu – 50 metrů vysoké ruské kolo, stojící na ostrově Ołowianka uprostřed města.  Adrenalinová atrakce s námi kroužila 15 minut, během kterých jsme se čtyřikrát otočili kolem dokola a mohli si tak prohlédnout nejen střed města, ale i vzdálenější okolí. Kolo je pojmenováno AmberSky, čímž odkazuje na přírodní bohatství Gdańsku – jantar (amber – angl. jantar), pro který je město známé po celém světe.

Na jantar a všemožné výrobky z něho narážíme na každém kroku nejen na stáncích, ale také v obchodech a dokonce je zde také tzv. jantarová ulička. Nachází se v ulici Mariacka, kde najdeme pouze obchůdky s jantarem. Obchodníci mají šperky vystaveny ve vitrínách před krámky. Jantarové výrobky jsou opravdu úchvatné a vyskytují se v nich jantary různých odstínů, od světle žluté až po tmavě hnědou.

Přes celé léto probíhají v Gdańsku městské slavnosti, jejichž součástí je Jarmark sv. Dominika. Téměř v každé větší uličce stojí stánky s různým zbožím – od gdaňských suvenýrů, přes jantar a oděvy až po místní gurmánské speciality. Kupujeme si věnec obvařanků, což je tradiční polské pečivo ve tvaru kroužků, originální chutná jemně nasládle, ale prodávají je i s různými příchutěmi (medové, s mákem, solí, atd.).

S přicházejícím večerem se nad hlavním městem Pomořska stahují černá mračna a při procházení hlavní ulicí centra nazvanou Długa (Dlouhá) už prcháme kolem známé Neptunovy kašny v dešti. Při průchodu Zlatou bránou nám nad hlavami burácí hromy. Přesto si ale z prohlídky Gdańsku odnášíme krásné zážitky a můžeme potvrdit větu, kterou jsem před návštěvou města někde četla, totiž že Gdańsk je jedním z nejkrásnějších měst severní Evropy.

Večer po bouřce je příhodná doba pro hledání jantaru na pláži u kempu. Zkoušíme štěstí, ale je zima a vítr, a písek na pláži je studenější než voda, do které si chodíme ohřívat nohy. Brzy padne tma a my se do kempu pro tentokrát vracíme s prázdnou.

7. den

Nedá nám to, a ještě před snídaní jdeme opět k moři na jantary s nadějí, že po odlivu bychom mohli něco najít. Stejně ale asi přicházíme pozdě, profesionální sběrači jantarů obcházejí pláže již při ranním kuropění a do písku mají vyhrabané jámy, ve kterých se snáze zachytí vlnou přinesený oranžový kamínek. My nacházíme už jen pár jantarových úštěpků.    

Před polednem si dopřejeme gurmánský zážitek a v bufetu u kempu si objednáváme pirohy s různými náplněmi. Žádné mražené hotovky, ale pěkně čerstvé, ručně dělané. Musíme sice čekat, ale zato po dvaceti minutách ochutnáváme vynikající pirohy plněné smetanou, masem a kapustou s houbami.

Pak už nás autobus veze do východní části Sobieszewského ostrova, k malému přístavu Świbno. Tady naskáčeme do malé rybářské loďky pro maximálně 15 osob a vydáváme se k ústí řeky Visly do moře. Nedaleko od svého ústí je řeka zanášena mořským pískem a vytváří malinkaté ostrůvky, které slouží jako útočiště tuleňům a mořským ptákům. Už z dálky na jednom z ostrůvků vidíme doslova hromadu tuleňů. Kapitán naší bárky se k ostrůvku přiblíží na 50 metrů, odkud máme skvělou příležitost pozorovat odpočívající zvířata pokrývající celý ostrov. Podívaná se opakuje na vedlejším ostrově, kde se pro změnu usadili kormoráni a třetí ostrov je 'obsypaný' racky.

Ze Świbna se vracíme zpět do kempu pěšky. Na výběr máme buď turistickou značenou trasu 5 km podél pobřeží, nebo asi o kilometr delší cestu přímo po pláži. Jelikož je slunečno a horko, vybíráme trasu po pláži, i když chůze bořícím se pískem není z nejpohodlnějších. Po příchodu k pláži u našeho kempu zbytek odpoledne strávíme u moře.

8. den

Probouzíme se do zamračeného dne, proto se rozhodujeme pro výlet na opačnou stranu ostrova než včera. Zcela na západě se nachází přírodní rezervace Ptačí ráj (Ptasi Raj), do níž se můžeme dostat z konečné autobusu Górki Wschodnie. My však vystoupíme z autobusu už dřív u zastávky Ornitologów, neboť se nedaleko nachází Biologická stanice Gdaňské Univerzity, kam bychom chtěli zavítat. Jak zjišťujeme záhy od pracovníka stanice, objekt je veřejnosti nepřístupný, i když v areálu vidíme rozmístěné informační panely a modelové písečné duny. Ty jsou určeny pouze pro exkurze škol. Pokračujeme proto bez osvěty dále na zastávku Górki Wschodnie, kde se napojujeme na zeleně značenou trasu. Dobře značenou pohodlnou cestou procházíme rezervací Ptačí ráj, městečkem Sobieszewo a po osmi kilometrech zdárně dojdeme zpět do kempu.

Večer vyrážíme ještě na krátký výlet do Gdańsku. Tentokrát se zaměříme na ulici Dlouhou, kterou jsme minule při bouřce jen prolétli. Vystoupáme na radniční věž, odkud pozorujeme město při západu slunce a melodii zvonkohry na radniční věži. Opět se projdeme po nábřeží řeky Motławy a nasáváme večerní atmosféru tohoto krásného města. Lidí je tu plno i teď, kdy už se den chýlí ke konci.

9.-10. den

Hned ráno začínáme balit věci a uklízet chatku. Zavazadla uložíme do autobusu, a jelikož dnes opět vysvitlo sluníčko, chceme si ještě užít půlden u vody. Na pláž to tentokrát vezmeme přes vodojem Kazimierz, který se nachází od kempu coby kamenem dohodil a slouží i jako rozhledna. Pak už si užíváme poslední chvilky u moře. A nerozhodí nás ani ranní údaje na tabuli u pláže, které hlásají, že teplota vody a teplota vzduchu se liší jen o stupínek (voda 19° C, vzduch 20° C).

Krátce po obědě se ještě dohrává finále celopobytového turnaje v pétanque. Ten vyhrávají naši páni řidiči, jelikož jako vlastníci pétanquových koulí, které nám na celý turnaj zapůjčili, mají nejvíce natrénováno.

Pak už se loučíme se Sobieszewským ostrovem a míříme k hradu Malbork, kde strávíme část odpoledne a večer.

Hrad Malbork ležící u řeky Nogat je největší gotická stavba světa, a zároveň největší cihlová stavba na světě. Hrad vystavěl Řád německých rytířů, stavba začala v roce 1274. V letech 1309-1457 byl hrad sídlem velmistra Řádu a Malbork byl hlavním městem tehdejšího křižáckého státu. Po bitvě u Grunwaldu v roce 1410, kdy proti křižákům bojoval polský král a litevský velkokníže Vladislav II. Jagello (1362-1434), Řád německých rytířů utrpěl porážku a kvůli dlužícímu žoldu vojákům musel dát hrad do zástavy. Prvním vlastníkem hradu po křižácích byl hejtman z Čech, Oldřich Červenka. Ten pak prodal hrad polskému králi Kazimírovi IV. Jagellonskému, který jej využíval jako rezidenci. Po dělení Polska v roce 1772 už osud hradu tak radostný nebyl. V různých válkách byl hrad poškozen, rozebírán na stavební materiál, na konci 2. světové války byl hrad z více než poloviny zničen Rudou armádou. Rekonstrukce hradu stále probíhají. V roce 1997 byl Malbork zapsán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Monumentální hrad je jednou z nejnavštěvovanějších památek Polska. Chcete-li se vyhnout hodinovým frontám u pokladen, je lepší vstupenky zarezervovat dopředu. I tak je ale třeba počítat s čekací dobou, my jsme i přes rezervaci čekali na vstup necelou hodinu. U hlavní brány do hradu jsme si zapůjčili audioprůvodce v angličtině (na češtině prý pracují), který nás po hradu provedl. Stačilo mít nasazená sluchátka, přístroj sám poznal, na kterém místě komplexu se nacházíme a spustil výklad.

Hrad sestává ze tří částí – Nízkého, Středního a Vyššího hradu. Jeho rozlehlost si můžete představit i podle doby trvání prohlídky, která zabere 3-4 hodiny. Během prohlídky samotného hradu jsme v hradních prostorách navštívili také muzeum a prohlédli si expozici historických zbraní a brnění. V přízemí východního křídla Středního hradu jsme si nenechali ujít výstavu jantaru. Kolekce jantarových šperků a předmětů denní potřeby, které hradní muzeum shromažďuje od roku 1961, je situována v několika místnostech a patří k největším na světě. V hradním areálu je několik obchůdků se suvenýry, především jantarem. Okolo hradu pak hlavní příchozí cestu lemují další stánky se suvenýry a několik restaurací. My jsme po návštěvě hradu zakotvili v Rytířské krčmě a dali si k večeři další polskou specialitu – bigos – pokrm z masa a kysaného zelí.

Malbork byla poslední zastávka naší dovolené. Čekal nás už jen noční přejezd autobusem zpět na Moravu. Celý pobyt a putování Polskem v nás zanechalo spoustu krásných zážitků a pocit příjemně stráveného času.