Rezervace Ptačí ráj
Pokud se pro opeřence žijící na naší planetě nachází někde ráj, jedním z adeptů je přírodní rezervace v západní části Sobieszewského ostrova, která se přímo Ptačí ráj (Ptasi Raj) i nazývá. Území nynější ptačí blaženosti přitom vzniklo za poměrně dramatických událostí.
Během noci z 31. ledna na 1. února 1840 se u osady Płonia na řece Visle vytvořila bariéra z ledových ker a pod tlakem ledu a vody se řeka vylila z původního koryta. Namířila si k moři vesnicí Górki a kousek za ní vytvořila nové ústí do moře. Górki tak byly rozděleny na dvě poloviny a podle polohy od nového řečiště Visly jsou nyní části obce pojmenovány Górki Zachodnie a Górki Wschodnie.
V roce 1842 popisoval cestovatel a básník Wincenty Pol nově vytvořené ústí řeky Visly a pro nové řečiště použil název Śmiała Wisła (Divoká Visla), které je používáno dosud. Právě na východním břehu nově vytvořeného koryta Visly vznikly v zatopeném území dvě jezera – základ rezervace Ptačí ráj.
Vzhledem k obavě z případné další ledové bariéry a kvůli kontrole výšky hladiny řeky v nedalekém Gdańsku, bylo v Płonii postaveno stavidlo a doprava na řece je pozorována z uměle navršeného kopce. V letech 1887-1888 byla na pravé straně ústí řeky postavena kamenná hráz, která usměrňovala průtok řeky do moře. V 90. letech 20. století hráz nahradil masivní vlnolam, který odděluje Divokou Vislu od jezera Ptasi Raj v ptačí rezervaci.
Rezervace má rozlohu 198 ha a byla vyhlášena roku 1959. Leží v ní dvě jezera – menší Karaś a velké Ptasi Raj. Důležitou součástí rezervace jsou také mokřady, které obklopují jezera a písečné duny u moře. Rezervace má velký význam jako místo odpočinku pro ptáky, např. bahňáky, kachny, husy či labutě během jejich migrace podél Baltského moře. Hnízdí zde až 30 druhů ptáků včetně kachny divoké, ústřičníka velkého, jeřába popelavého, sýkořice vousaté, rákosníků obecného a proužkovaného, strnada rákosního a hýla rudého.
Rezervací Ptačí ráj vede od roku 2002 naučná stezka o délce 6 km. Dvě vyhlídkové věže postavené po jedné u každého jezera, umožňují pozorovat ptáky, ale také poskytují výhled na ústí řeky Śmiała Wisła do Baltského moře, kamennou hráz i gdaňské pláže. Stezka částečně vede vysokým lesem rostoucím ve tvaru pruhu nad severní částí ostrova. Les tvoří hlavně borovice, ty hrají důležitou roli v ochraně proti půdní erozi. Blízko jezera Karaś se naučná stezka míjí s cyklotrasou Wincenta Pola, jejíž délka je 24 km.
Samotná procházka rezervací proběhla pohodově, polské roviny nám neumožnily zadýchat se chůzí do kopce. Cesta byla velice dobře značená. Občas jsme se brodili jemňounkým plážovým pískem, jelikož stezka vede nedaleko pobřeží i po písečných dunách. Méně příjemní, či spíše přímo otravní však byli všudypřítomní komáři, kteří nás provázeli téměř po celou cestu a pokud jsme se na chvíli zastavili, abychom pozorovali ptactvo nebo obdivovali kvetoucí vřesoviště, pěkně nám pili krev.