Poznávací zájezd Itálie ze severu až na jih do Kampánie 2

Vítězný oblouk  •  Foto: Tiziana

Prohlédli jsme si Koloseum a Konstantinův triumfální oblouk. Naproti Kolosea jsme vedle Konstantinova vítězného oblouku viděli slavné ruiny Fóra Romána. Od Kolosea jsme se vydali severně k pahorku Esquilino. Po ulicích Via degli Annibaldi a Via della Polveriera jsme se dostali k náměstíčku, kde jsme došli k chrámu San Pietro in Vincoli (Svatý Petr v řetězech). Před chrámem nás „uvítala“ žebračka s dítětem a nataženou dlaní. Dle sdělení průvodce, byl chrám postaven v 5. století a přestavěn v 15. stol. a v 18. stol. Chrám jsme si prohlédli. Pod hlavním oltářem jsme objevili v železné schránce pouta (vincoli), jimiž byl údajně spoután svatý Petr. V kostele jsme objevili monumentální sochu Michalangela Mojžíše. Tak jsme si na něj sáhli a přáli si tajné přání, které by nám měl splnit. Vrátili jsme zpět ke Koloseu a vydali se ulici Via dei Fori Imperiali nahoru směrem k Piazza Venezia. Po levé straně jsme viděli budovu Senátu, kde byl zavražděn César, ukrývající se mezi stromy. Po pravé straně jsme viděli rozsáhlou stavbu Trajánové tržnice. Na jejím konci jsme uviděli na Trajánovém náměstí Trajánův sloup, jeho sochu a chrám. Naproti, na Piazza Venezia, se rozkládá obrovský bílý (z bílého vápence) monumentální památník sjednotiteli Itálie, králi Viktoru Emanueli II. Italové tento památník nemají příliš v lásce, protože se jim zdá velmi kýčovitý a jako sjednotitele Itálie uznávají především svého hrdinu Giuseppe Garibaldiho. Před památníkem je socha V. Emanuela II z bronzu. Vedle je Památník neznámého vojína. Za památníkem je známý Kapitol, centrum starého Říma. Dnes je zde sídlo městských úřadů. A my potkáváme na schodech šťastné právě oddané novomanželé, kteří jsou oděni v dobových kostýmech, a jejich doprovod včetně fotografů. Uprostřed náměstí stojí jezdecká socha císaře Marka Aurelia. Náměstí je zbudované podle plánů Michalangela. Přímo naproti nám stojí Dům senátorů, v němž je sídlo městské správy. Po levé straně se nachází Muzeum Kapitolino, které ukrývá antické sochy. Na druhé straně je další muzeum, kde najdeme slavnou etruskou bronzovou Kapitolskou vlčici. Potkáváme několik novomanželských párů, které byly právě oddány a v přilehlém parčíku se fotografují. My jsme si vytáhli své svačinky a oddáváme se polední siestě.

Foto: Tiziana

Po odpočinku jsme se vrhli z Kapitolu dolů a fotili, prohlíželi a procházeli Fórum Románum. Šli jsme cestou, kudy přijela svého času Kleopatra se svým synem Cesarionem za Césarem. Naše oči lítaly sem a tam a snažily se v těch ruinách představit zřícené budovy a chrámy a celý ten život antického Říma. Došli jsme zpátky ke Koloseu a na metro. Metrem jsme dojeli k náměstíčku, kde stál náš autobus. Najednou se ozvala jedna starší paní, že postrádá svého manžela. Nevíme, kde se ten pán ztratil, ale na peróně v metru s námi ještě byl. Průvodce se tedy obětoval a šel ho hledat. Za dobré dvě hodiny se se ztraceným turistou vrátili. Pán nám vyprávěl, že manželka měla u sebe doklady i peníze. On se nějak zapomněl a do našeho vagónu nenastoupil. Nevěděl, kam má jet. Obrátil se na zaměstnance metra, ti na něj mluvili jen italsky. Nic jim nerozuměl. Obrátil se na polici, ti ho odbyli, že mu nerozumí, ať hovoří italsky. Tak tam bezradně pobíhal, až ho náš průvodce našel. My ostatní jsme zuřili. Nasedli jsme co nejrychleji do autobusu a jeli se ubytovat. Spali jsme v kempu ve 4-lůžkových bungalovech.

Památník Victora Emanuella II.  •  Foto: Tiziana

Po večeři jsme opět nasedli do autobusu a jeli na večerní procházku Římem. Byla kouzelná, romantická. Prohlédli jsme si Piazza Navona se třemi krásnými fontánami – Fontána řek (s alegorickými sochami řek Nilu, Gangy, Dunaje a La Platy), Neptunovou fontánou a Mouřenínovou fontánou. Piazza Navona byla původně stadión, postavený za císaře- Domiciána. Večer je tam rušný turistický ruch. Najdeme tady několik stánků se suvenýry, venkovní restaurace, mnoho různých živých soch, s nimiž se za bakšiš můžete vyfotit, mnoho různých asijských a afrických pouličních prodejců, kteří vám prodají od suvenýrů až po zaručeně „pravé“ kabelky a Rolexky. Pouliční prodejci nás neopustili ani, když jsme se ubrali ke slavné Fontáně di Trevi (Sladký život s Marcellem Mastroianim a Anitou Ekbergovou). Byli jsme velmi překvapeni, že tato fontána je umístěna v uzavřeném okruhu budov. Měli jsme z toho pocit stísněnosti, ale fontána byla krásná. Průvodce nás vyzval, ať si do fontány vhodíme minci, abychom se do Říma ještě vrátili. Italové z toho mají docela dobrý byznys. Každé ráno zde vyloví tisíce mincí.

Trajánus  •  Foto: Tiziana

Druhý den jsme si vyhradili na prohlídku Vatikánu a jeho muzeí. Nejprve jsme si prohlédli kostel svatého Petra, na který jsme si postáli frontu. Pozor, pokud chcete v Itálii vstoupit do chrámu, musíte mít zakrytá ramena i kolena. Focení v chrámu bylo přípustné. Opět jsme hladili sochu, aby nám bylo splněno tajné přání. Tentokrát to byla socha svatého Petra. Prohlédli jsme si chrám a došli k malému muzeu vedle chrámu, který byl zakončen obchůdkem se svatými suvenýry. V muzeu jsme se nestačili divit, kolik nádherných zlatem vyšívaných rouch, kolik nádherných sošek, religiozních památek tam bylo, Koupili jsme si svatý růženec a šli stát další frontu do vatikánských muzeí a sixtinské kaple. Cestou jsme se ještě zastavili při parádním střídání švýcarských gardistů, kteří střeží papeže. Pozdě odpoledne jsme vyrazili dál na jih. Před námi se rozprostírala zajímavá krajina. K večeru jsme dorazili k Neapolskému zálivu, projeli kolem sopky Vesuvu a poté jsme odbočili Doprava na pohádkové pobřeží Amalfi. Byli jsme unešeni z nádherné KRAJINY nad mořem. Cesty byly úzké, takže jsme jeli pomalu a mohli si vychutnávat pohled na moře, na loďky, na domečky v kopcích, na zapadající slunce. Projeli jsme městečkem Sorrentem s mnoha krásnými butiky a dojeli do kempu. Zakrátko jsme byli ubytováni ve starých karavanech, které byly rozděleny na dvě části po dvou postelích. Bylo to mé nejhorší ubytování, jaké jsem zažila. Jakmile někdo něco pronesl nebo kýchnul, ozývalo se to i v druhé části karavanu. WC a sprchy byly společné ve zděné budově.